Susu, to, cos napsala, bych mohla podepsat. naše školka se pyšní tím, jak je skvělá, ale za těch pět let, co jsem tam měla děti, jsem se dozvěděla jednou, co řekla dcera, že by chtěla být, až vyroste, a jednou, že si syn nehraje s ostatními dětmi. Jinak mi pokaždé vnucovala jedinou informaci:
že nejedla.
To mi bylo buřt, stejně to bylo pokaždé stejné. Snažila jsem se ptát, vysvětlit jí, že bych ráda věděla víc o tom, co dělají, jak to dcera zvládá, ale nikdy jsem z nich nic nedostala, jakési naprosté nepochopení toho, co vlastně po nich chci
Taky jsem se jim snažila vysvětlit, že volná hra celé dopoledne děti nemusí nutně bavit, nebo ne všechny. Například ty moje ne, jejich kamarády, které jsem brala do kroužku (školka žádné nenabízí), taky ne. Chtěli víc, ale měli smůlu. Nakonec nám školka doporučila odklad, my jsme šli do školy, dcera je šťastná a spokojená.
Jenže takhle je to v drutivé většině českých státních školek, že dělají minimum - zase ne takové minimum jako ta naše, to uznávám. Přesto se do nich chudáci rodiče snaží dostat děti, takže nemají žádný důvod se zlepšovat.