Re: společné peníze

takhle vesele randila moje kamarádka s klukem, se kterým měli za dva měsíce začít bydlet. Byli jsme spolu na plese, objednali si, ona si sama zaplatila za svou kolu a že on prý zaplatí, až příjde zase za sebe. Ptala jsem se jí ze srandy, jestli ji ani nepozve na kolu a dostalo se mi odpovědi, že oni každý za sebe... A když jsem chtěla vědět, jak to bude v rámci společného bydlení, že stejně...
To mi přišlo dost divné a stejně to pokračovalo. Nastěhovali se do bytu, který koupil její otec (s tím, že to později bude pro babičku - proto se jeho rodina nijak neangažovala...). Nechal jim tam opravit koupelnu, vymalovat, no prostě všechny nutné opravy... Já jsem jí nabídla, že s ní zajedu nakoupit takový ten základ, přece jen jsem měla už trošku zkušenosti s prvním bydlením... No a při té příležitosti jsem se ptala, jak to teď mají s penězi. No že prý aktuální domluva je na proplacení poloviny účtu....

Takhle jsme nakoupily třikrát a já se ptala, jak to chlapec snáší... každý účet za 2-3 tisíce (klasické věci: olej, mouka, základní potraviny, čistící prostředky, prostírání, nějaké nádobí do kuchyně), dohromady ale v prázdných skříních nic nebylo.
Varovala jsem ji, ať to hned utne, protože pak bude obhajovat, že si zase koupila vložky... A už mi řekla, že chtěl některé položky vysvětlit.

Radila jsme jí, ať rychle přejdou na normální společný systém, ať si nechávají kapesné, ale zbytek do společné kasy. Chtěli taky dítě, tak ať pak nemusí škemrat o každou korunu. Naštěstí pro ni mě poslechla a co pak vím, poté, co si brouček zvyknul, jsou v pohodě.... Určitě ale hodně pomohlo, že jí rodiče přenechali velký byt, když šli na barák...