Moc krásné

Kateřino,

napsalas to moc krásně (i když si se fakt rozepsala :-), ale ta radost, když vidíš dítě dělat činnost, která tobě samotné přináší velkou radost, tě omlouvá :-)).

Já mám Aničku několikrát vyfocenou, jak kolem svých 12-ti měsíců sedí ve své vysoké židli nebo na mně a snaží se trefit prstíkem střídavě bílou a černou klapku. Moc bych si přála, aby byla muzikální, zdá se mi už teď, že když slyší hudbu, tak začne jakoby "tancovat" (k zulíbání) a když jí spívám, tak se i připojí tím svým brumendem. Doufám, že jí to zůstane a že bude mít štěstí na hodnou paní učitelku, i když metody vyučování budou asi stále tradiční.
Kateřino, přeju ti, aby kluci hráli hlavně pro potěšení svoje a okolí, ať už jako vzdělaní laici nebo úspěšní profesionálové :-))

Henri