Re: Vojtovka

Vidím to stejně jako vy. My naštěstí máme rehabilitační, na kterou si nemohu stěžovat, jen vidím, že tam není prostor pro to, o čem jsem psala dříve, nemá to v popisu práce a asi to ani nikdo nezkoumal... a vadí mi to. Ono vážné psychické dopady, jdou vlastně proti aplikaci této metody, a tak chápu, že od rehabilitačních asi impuls v tomto směru nepřijde. Nebo možná přijde, ale tak nějak mám pocit, že si jedou v tom svém, je to přínosné, děti si na to zvyknou... ono je to i pro ně asi dobré, takto to chápat.
Myslím, že by to bylo ku prospěchu rodičů, no ale hlavně a především těch dětí, kdyby tu byla i psychická podpora pro rodiče. Já si např. myslím, že bych to dělala mnohem lépe, byla si jistější, klidnější, mrzí mne, že když jsme začínali cvičit, byla jsem nervozni, že to nejde, dítě řvalo s velkým ř, babička brečela... kdyby mi někdo poradil, uklidnil, řekl, jak se chovat při cvičení, po, bavil se o důsledcích. já chápu, že to má svá negativa, a nezhroutím se z toho, ale je dobré vědět o nich, jak je eliminovat... Proč rehabilitační s oblibou říkají, že to vůbec nebolí, jen se dtem nelíbí poloha - myslí si, že by pak rodiče vůbec necvičili ? Ale základ je přece říkat pravdu, ve zdravotnictví, už je ta bariéra někde prolomena, neexistuje, aby pacient nevěděl z ohledů k němu, jak na tom je. No já bych stejně cvičila, jen bych byla klidnější, dítě by ze mne cítilo jistotu, klid, laskavost - učila jsem se tomu sama, a nemyslím, že by to nemohlo být lepší. Určitě mohlo. Nevím např. jak s tím očním kontaktem při cvičení - a to je přece velice důležitá oblast - já mám ten pocit. Já se prostě dítěti do očí při cvičení téměř nedívám, zpočátku jsem to vůbec nedokázala, ted tak nějak nevím, jak se mám koukat. Někdy s edívám, když říkám, vydrž ještě chvilku.. ale spíše se do očí vůbec nedívám. Je to dobře, nebo špatně ????
No a ta vaše rehabilitační-to je podle mne profesionální chyba, to nebylo vůbec v pořádkud a dovolit by si to neměla. To si přece nemá a nemůže dovolit neodpovídat na dotazy ohledně důvodů atd. Je mi líto, že jste takovou "chytla".
Na závěr bych volně chtěla ocitovat prof. Matějčka, že výchova a další zážitky dokáží "napravit" a přebít u dětí v podstatě vše. Ony jsou úžasně tvářné. Ano, v té hlavičce to bude, ale snad se to nebude negativně promítat do života našich dětí, a negativa převáží pozitiva z aplikace této metody.
Ta známá psychiatrička mě upozorňovala, že tam, kde mateřská osoba působí bolest, např. i u jiných nemocí, postižení, nebo např. je to vztah rodič-trenér, tak tam dochází k větší vázanosti na tuto osobu a je problém s osamostatněním. Samozřejmě není to zákonité, ale tam, kde by třeba nebyl problém, může být malý (u dítěte co cvičilo), kde malý, tak je větší. Ale věřím, že tomu nemusí být tak vždy.
Ale přiznám, že jsem typ co snese hodně negativních informací, ale zrovna tohle potvrzení toho, že to v hlavičce dítěte, zůstane vždycky zapsané a tohoto důsledku (ne zákonitého), že to jsem tehdy byla až nerada, že to vím. Když víte (já to tak beru a nelituju, že jsme tehdy cvičit začali), s dítětem cvičit musíte.
Takže ještě jednou držím palce, a doufám, že budou u nás funtovat v budoucnu jen dobré rehabilitační a poku do té své máte pochybnosti, ak ji změňte. Důležité je, aby byla šklené v Centru Vojtovy metody v Olomouci, protože jsou i rehábky, které stále aplikují Vojtovu metodu z 60.let, návštěvy 1x za měsíc - a známé holčička to odnesla.
Já osobně si na naši rehábku nemohu stěžovat a děkuju za to, že jsme se k ní dostali.