Jak to opravdu bylo

Já jsem měla děti v letech 1982 a 1983. Když mě manžel přivezl do porodnice, v roce 1982, předal mě sestřičce a musel jet domů. Doktoři mě uložili na lůžko a po vyšetření si mě ani nevšimli. Uložili mě na porodní sál, na porodní úzkou postel. Bez přikrýve, jen tak. Tam jsem ležela celou noc a poslouchala hodiny, které hlasitě tikaly. Byly to nervy. Ráno, když už asi měli čas, tak řekli, že to můžeme zkusit. Neměla jsem bolesti. Jen plod.voda byla pryč. Bylo tedy ještě dost času na to, aby mě patřičně oholili (tupou žiletkou), svlékli a mé tělo přikrýval jen "andělíček" a potom jsem dostala kristýr. Po porodu, při kterém mě sestra zprdla, abych nekřičela a nechala si síly na tlačení, mi dítě vzali a odnesli. Ani mi ho neukázali, ani nepoložili na břicho. Jen ho odvedli a viděla jsem ho až na druhý den. Potom jsem vyfasovala roušku a měla školení, na co jí mám. Když mi přinesli dítě na kojení, musela jsem si umýt ruce, nasadit roušku a dítě jsme dostali jen na půl hodiny. Takhle to bylo týden. Poslední den v porodnici mě učili dítě okoupat a přebalit. Naštěstí byla švagrová dětskou sestrou, tak mi doma pomáhala a učila mě, jak se mám o své dítě starat. U druhé dcery to bylo to samé. Byla jsem ve stejné porodnici. Až u třetí dcery, kterou jsme měli o šest let později, to bylo jiné. Tam jsem jí už měla sebou na pokoji, kojit jsem mohla kdy chtěla a sama jsem si jí přebalovala.