Re: Nemusíš bojovat, můžeš jen vítězit!

K tomu místu z Joba je zajímavý výklad, podobně jako k místu kde David přichází o své dítě kvůli svému hříchu. David říká cituu přibližně, že to dítě je tam, kde ho jednou nalezne. (2 Sam 12.23 Nyní pak, poněvadž umřelo, proč se mám postiti? Zdaliž budu moci zase je vzkřísiti? Jáť půjdu k němu, ale ono se nenavrátí ke mně.) Podobně Job dostal po prožitém utrpení dvojnásobek všeho, ale dětí jen jednonásobek. Ty druhé měl "deponované" v nebi.

Pokud by mi někdo z blízkých, co patří Kristu zemřel, tak budu smuutný - budu sám, bude mi chybět. Ale bude na mne čekat v nebi. A bude mu neskonale lépe. Jenom možná na zemi po něm zůstane něco nedodělaného...

Job to prožil v podstatě kvůli "sázce" mezi Hospodinem a Satanem, avšak sázce nikoliv nemorální, protože on je Stvořitel a má právo (nikoli zálibu) na nás dopustit, co se mu uráčí. A Bohu stála ta kosmická sázka za dočasnou ztrátu zdraví, majetku, přátel a děti odeslané do nebe nejspravedlivějšího muže své doby. To je druhá strana k charismatickému nadšenectví.

Charismatický objev je, že Kristus zaplatil nejen za hříchy, ale i stejně za nemoci. A v historii zakořeněný křesťan odpoví: Skvělé, tak takto to tedy funguje s uzdravením, které zde bylo po všechna staletí. Ale tak jako ne všichni docházejí ke spasení, tak ne všichni docházejí k uzdravení. Jinak by zde nemusely být speciální dary uzdravení a zázraky.

Job je právě ta kniha, která ukazuje, že vůči Bohu nemáme žádný nárok. Vůči Satanu v Kristu (ale jen tam) ano, jsme zde výsadkem armády na území nelegálně okupovaném nepřítelem, jehož čas se krátí, můžeme se modlit za vítězství a požehnání a máme to dělat. A Bůh nám ho často a rád dá.

Ale to požehnání je zároveň Boží dar. A dar dárce dává, kdy se mu zachce a jak se mu zachce. On už dar uzdravení koupil - na kříži. Ale jedinou jistotou okamžiku, kdy ho dostanu je konec pozemského života. Může se projevit dříve, a chvála Bohu za to, ale Boží království je nyní na zemi jen z částky. Takže jeho moc je zde také tak.

Naokraj: Krásné jsou pozice těch "výchovných" starců, "přátel", co přišli za Jobem, otloukačů o hlavu toho, že Job si za to mohl sám, že hřešil (vůbec ne, byl nejspravidlevější na zemi) atd. Krásný obraz, občas je vídat kolem nás.

Té nemocné ženě, od které se celý článek začal byl vzkázal: Ač to není moc vidět, Bůh Vás miluje. Jeho láska je taková, že nás chce provést světem těžkostí k sobě, nemění kvůli nám ale svět. Určitě touží jako vy, aby to dobře dopadlo, ale má pro Vás plán, ať to bude jakkoliv. Má moc uzdravovat a mnohokrát to udělal v sekundách, ale ještě častěji skrze přirozené uzdravení. (Náš zázrak je často jen zrychlení toho co dělá jinak dnes a denně.) Hledejte ho a vyhlížejte ho, neboť on stejně tak vyhlíží Vás, a těší se na Vás...