"Když si představím, že moje maminka měla 5 dětí, dělala denní i noční služby, spala téměř za pochodu jen proto, aby se její děti měly lépe, než se měla ona, musela to být neskutečná síla, co ji hnala dopředu."
Výborně, a teď by měla maminka výsledek svého snažení jen tak přepsat na někoho cizího, jen proto, že si pořídil s její dcerou dítě a patří tedy do rodiny? Partneři se mění, rodina zůstává. Je otázkou, co je rodina. Já v tom vidím pokrevní spříznění s vazbami rodič-děti. Vždycky se majetky shromažďovaly, neměly by se jen tak rozmělňovat.
Má zkušenost: rodiče vlastní 2 domy, z toho 1 pronajímají, v 1 bydlí. V životě by je nenapadlo něco věnovat partnerům svých dcer. Nevíš, co bude za 10let. A ani já bych nechtěla, pokud něco po rodičích zdědím, na partnera část nemovitosti přepsat. Ani bych nechtěla dělat si nárok na nemovitost svého partnera, i pokud v ní bydlím. Je to jeho majetek, jeho a jeho rodiny. Pokud chce do domu investovat, jistě, ale svoje peníze. Na užívání domu se dohodneme na nějaké částce, něco jako fond oprav
. S partnerstvím, manželstvím, je o v dnešní době ošemetné, já sama jsem rozvedená, partnera mám, ale vdávat se už nehodlám. Taky jsem na začátku manželství nepředpokládala, že se rozvedem. Kdyby nám rodiče přepsali půl domu, musela bych exmanželovi vyplatit podíl. Proč bych to měla dělat? Teď pěkně každý svoje: já mám svůj byt na hypotéku, on má dům po prarodičích. Můj byt bude jednou mých dětí, ale dokud budu při smyslech, nic se přepisovat nebude.
Něco jiného je pořídit si společné bydlení, tam v pohodě vše napůl.
Pokud vám můj názor přijde sobecký, sorry...ale holé zadky podporovat nebudu.
K.