adopce

Evi, nevím, kolik je Vám let,ale určitě dříve nebylo obvyklé dětem říkat, že jsou adoptované...bohužel.
Mám pocit, že sociálkai okolí tlačili adoptivní rodiče do situace, že to prostě tajili..možná se báli /a třeba se stále bojí/, jak to příjmete...jestli Vás neztratí.
Mám své 2 děti a 2 osvojené.
U adoptovaných..jakmile dcerka pobral rozum a začala se i ptát/byly jí cca 4 roky /, tak jsem s ní o tom začala mluvit...
Je jisté, že plně ještě nechápe dosah, ale ví, že se nenarodila z bříška mamince, ale jiné paní a maminka pro ni přišla s tatínkem do domečku.
Dneska už se na to náhradní rodiče připravují...ale dřív???
To vážně netuším..
Pokud vím, tak obě mé adoptivní děti mají možnost nahlédnout do spisu v době svých 18-tých narozenin u saociální pracovnice v místě našeho bydliště / u té, která má na starosti NRP/...ale nevím, ja kdlouho poté se spis ještě ponechává na místě a kdy se skartuje.
A svých rodičů jste se zeptala?

Hodně štěstí..
a jak napsal pán přede mnou...rodiče jsou ti, kteří se ovás s láskou starají, kteří Vás drží za ruku když upadnete a radují se z každého VAšeho kroku...
Elis