Re: Závidím Bumbi

Znám několik případů, kdy spolu lidé několik let žili,a tvrdili, že "nějakej papír je pro ně zbytečnej" ,a že jejich láska přece nezávisí na tom, jestli mají stejné příjmení a v občance napsáno vdaná/ženatý, a že je svatba zbytečné utrácení peněz, kde se svatebčané dobře nají, poveselí a pak stejně pomluví atd. atd.. No a pak třeba v tom jednom případě po devíti letech společného (bezdětného) soužití přišel jednoho dne "on" domů a řekl, že potkal svojí první lásku, a že se strašně zamiloval, a že se budou brát ať "ona" ( tedy teď už bývalka) opustí byt, protože ten je přece jeho a ať si odtud vezme co chce. Bylo to těžké. byt v podkroví si před lety zařizovali spolu s láskou. nakonec se vrátila k rodičům s jednou taškou šatstva. Na nějaké handrkování prostě neměla. A "on" se za dva měsíce ženil, a do roka se jim narodila holčička. Dá se říct, že na tuhle lásku papír potřeboval, protože už nebyla tak veliká? Já myslím že ne, ale právě naopak. On hned poznal, že ta druhá je ta pravá a neměl potřebu si nechávat nějaká zadní vrátka. Prostě chtěl být její manžel a chtěl s ní mít dítě. A další případ je obdobný. Moje známá žila s mužem od svých 25ti do 31 let.On byl ještě o 4 roky starší a chtěl se oženit a založit rodinu. Je pravda, že ona dělala se svatbou trochu drahoty, ale asi to přehnala ( představovala si, že on bude asi víc škemrat a zahrnovat jí zlatem, nebo co). No a najednou přišla na no, že on si začal s mladou kolegyní z práce. Tak se odstěhovala a myslela si, že on "přileze", ale to se mýlila. On si tu kolegyni přivedl domů a hned se vzali.Život je složitej.A ženský to mají určitě těžší. Obzvlášť ty, který stráví s někým ty pěkný léta mezi 20ti a 30ti roky věku a pak zůstanou samy a těžko se jim začíná novej život.