| Míša syn 3rok | •
 |
(20.8.2000 13:23:02)
Splnil se mi sen.
Po 11letech manželství se mi narodil syn a já byla ten nejšťastnější člověk na zemi.
Za pár dní můj syn oslaví své 3narozeniny,a já nevím jak se ovládat abych na něj pořád nekřičela,ale dokázala mu být dobrou matkou. Je to dítě velice živé,ale já sem strašně nervní s toho že skoro vůbec nemluví,a tak na něj křičím,protože když něco chce tak si o to neřekne,pouze ukazuje.
Ale mně už přivádí do stavu šílenství naprosto vše,a potom křičím na dítě které se právem dožaduje mojí pozornosti,nebo naopak sem úplně apatická vůči všemu co se děje kolem mně.
Vše se opakuje pořád dokola a já marně přemýšlím,jak s toho ven,a kam se poděla ta šťastná maminka?!
|
| Radka, dva synové | •
|
(20.8.2000 20:59:36)
popravde receno, nejlepsi pro zdravotnicvi by asi bylo, kdyby si lide na jidlo a treba i prani pradla priplaceli, treba 50 korun na den, to doma projite a properete take. Je fakt, ze je dost nelogicke, aby se to platilo z pojisteni, kdyz pak nezbyva na jine veci. Ale bohuzel, ani minule, ani tato vlada nemaji dost odvahy takove jiste nepopularni opatreni prosadit.Pritom by to mimo jineho mohlo nemocnice donutit k tomu, aby nabizely pokrmy hodne toho jmena, nikoli treba gulasovou polevku pekne okorenenou hned po porodu. K tomu stlani posteli, u nas se asi rozumi, ze to delaji sestricky, ale psravne to neni- ony prece nestuduji ctyri a nekdy i vice let k tomu, aby pak povlekaly povleceni. Samozrejme to mohou udelat a delaji to, ale sparvne by bylo, aby delaly kvalifikoavnejsi praci, tohle by melo zbyt na tzv. osterovatelsky personal, lec toho se v nasich spitalech nedostava, mimo jine i proto, ze jeho plat by uz asi byl spise na hranici minimalni mzdy (to kdyz uvazim, kolik berou sestry) a za ty penize to nikdo delat nechce.
|
| Petra, 26 let - bezdetna | •
|
(23.8.2000 10:59:36)
Radko, nespletla sis tak trochu rubriku? Co ma tvuj prispevek spolecneho s Misinym "nemluvicim" synem?
Miso, tobe preju pevne nervy a drzim palce tobe i tvemu synovi, abyste brzy nasly "spolecnou rec".
Petra
|
|
|
| Lída, dcera 10 let, syn 8 let | •
|
(21.8.2000 9:08:34)
Ahoj Míšo, ten tvůj drobeček potřebuje asi něco jiného než křik, ale ty si to naštěstí uvědomuješ. Není přece nic jednoduššího než se poradit s Vaší dětskou lékařkou jestli je vše v pořádku. Buď ti poradí ona nebo Vás odešle na nějaké vyšetření, příp. k dětskému psychologovi. To není přeci žádná ostuda a tvůj malej určitě nemlčí schválně, ale je za tím něco jiného.
Mimochodem nevím jak nyní, ale dříve byla tzv. tříletá prohlídka dítěte a při té příležitosti se s paní doktorkou můžeš poradit, jestliže si nevšimne sama .
Držím Vám palce
|
| Míša,syn 3roky | •
|
(22.8.2000 13:56:26)
Moc děkuju Lídě a Janě za odpovědi.
Bohužel ale momentálně nežijeme v Čechách,a tak s návštěvou paní doktorky musíme chvíli počkat.
A abych se přesněji vyjádřila on vlastně pusu od rána do večera nezavře,ale má hold svůj vlastní jazyk,kterému rozumí jen on sám.
Moc děkuji všem za radu a podporu
Míša
|
| Vendula, téměř šestiletý Míša a dvě slečny | •
|
(23.8.2000 10:02:24)
Milá Míšo,
ve Vašem prvním příspěvku jsem tak trochu poznala sama sebe, když jsem si nevěděla rady se svým synkem, v té době tak 2,5 letým. Zatímco jeho ségry mluvily pefektně tak od dvou let, Myšákovi to prostě "nešlo". Jelikož má diagnostikovanou LMD, je hyperaktivní, špatně se soustředí, no a co se týče mluvení, měl taky svůj "vlastní" jazyk. Náš pan neurolog to nazýval apraxií mluvidel. Odeslal nás na vyšetření na foniatrii. Tamní paní doktorka byla z výrazu "apraxie mluvidel" na mrtvici - prý se to používá
tak při stavu po mozkové příhodě a ne u dítěte, které zcela prozaicky šišlá...No a vyberte si, co je správně.
Nicméně právě tahle paní doktorka na foniatrii mne svým způsobem povzbudila, že to s naším synkem není až zas tak tragické a že to po pár letech logopedie "rozchodí". R a Ř začal zvládat po pátém roce bez problémů, stále válčíme s L a D. Také komolí určitá slova - tvrdošíjně říká jiná písmenka, než tam mají být. Jedna maminka ve svém příspěvku psala, že hodně pomohla školka. Mám stejnou zkušenost. Jednou jsem měla Myšáka sebou, když jsem byla s nejstarší dcerou na rehabilitaci, rehabilitační sestře samozřejmě neušlo, jaký je Míša neposeda, no a víceméně mi poradila, že by mu mohl prospět kolektiv. Tak jsem přerušila mateřskou (bylo mu v té době dva a třičtvtě) a dala ho do školky. Musím říci, že mu to hodně pomohlo. Sice se "přiučil" i spoustu lumpáren, ale tomu by stejně neušel. Postupně jsem se co se Myšáka týče začala uklidňovat a brát ho takového, jaký je. Vím, že s něčím bude mít problémy, na něco je zas šikovný...Příští rok ho čeká první třída, tak jsem na to moc zvědavá, jak ji bude zvládat.
Přeji Vám hodně trpělivosti, protože bez ní to opravdu nejde. Já vím, lehce se to řekne...To bych ani nespočítala, kolikrát mi "luply nervy" a já zcela "netrpělivě" vypěnila...
Kdybyste měla možnost poradit se s nějakým dětským lékařem, bylo by to dobré i pro Vás, věděla byste, kde je příčina toho, že nemluví, anebo má "svůj" jazyk. Držím Vám palce.
Vendula
|
|
| Martina | •
|
(26.8.2000 21:02:51)
Ahoj Miso
syn se narodil v cizine?
Kde bydlis, ze nemas moznost jit k lekari?
Jak dlouho jsi Ty v cizine?
Tedy, znim desne zvedave, ale podle mne jsou Tvoje odpovedi dulezite pro poznani toho, co se deje. Ja totiz taky ziji v cizine, pri prestehovani mela moje dcera 4 roky a jeji chovani se absolutne zmenilo, z poslusneho andilka se stal rebel, mne se moc styskalo, vse na mne padalo a zvladnout depresivni a nepristupnou dceru bylo moc. K tomu se zacala pocuravat. Taky jsem na ni rvala a jecela a pak si pokazde rikala, jak jsem pitoma. Ono problem mozna nejsou deti, ty jen reaguji na nas, jak my jsme stresovani.
Ahoj, preji Ti pevne nervy - a urcite si nemyslim, ze jsi spatna mama!!!
Martina
|
|
|
|
| Jana, synové 11 let a dva roky | •
|
(21.8.2000 14:38:11)
Můj bratr také nemluvil do tří let. Máma z toho byla na "mrtvici" a nechtěla s ním chodit do dětského kolektivu již mluvících stejně starých dětí. Po třetím roku se brácha rozmluvil tak, že nebyl k zastavení a velmi brzy vše dohnal. Doufám, že vám naše rodinná zkušenost alespoň trošičku pomůže. Jana
|
|
| Míra & spol | •
|
(22.8.2000 7:23:03)
Třeba nechce mluvit, protože se bojí, že řekne něco, co se mamince nebude líbit a ta začne křičet....
|
| Míša (ale jiná), syn 3 a půl | •
|
(22.8.2000 15:32:27)
Ahoj Míšo,
ta Mírova poznámka mi přišla pěkně jízlivá, ale možná chtěl jen naznačit, že ses dostala do začarovaného kruhu.
Tvůj problém jsem řešila taky, můj chlapeček ve dvou letech uměl jen tata, mama a auto. Jinak používal svůj patajazyk a děsně se rozčiloval, že jsem tak hloupá a nerozumím mu. Takže jsme na sebe křičeli navzájem. Pak jsem začala dvakrát týdně chodit večer do jazykovky, syna dávala na jedno dopoledne v týdnu do speciální školičky pro děti od 2 a půl let a stal se zázrak. Trošku jsme si od sebe odpočinuli, já přišla na jiné myšlenky a načerpala sílu na další nimravou práci s dítětem a syn se musel ve školičce víc snažit, aby mu cizí rozumněli a jeho řeč se výrazně zlepšila.
Ve vašem případě to bude možná trochu komplikovanější, protože nežijete v Čechách. Tvůj chlapeček je pravděpodobně vystaven ještě jinému jazyku (i když nevím, jak moc, jestli jen náhodně na ulici, nebo i doma) a třeba mu to působí v hlavičce zmatek. Možná by stálo za to problém zkonzultovat s nějakým pediatrem nebo dětským psychologem. Určitě se najdou i doktoři, kteří používají inernet, tak by to snad šlo i touhle cestou.
Každopádně neztrácej hlavu, i Tvůj chlapeček se dříve či později rozmluví.
|
| Míra & spol | •
|
(23.8.2000 9:30:19)
Správně Míšo,
to bylo první co mě napadlo, chtěl jsem poradit.
M.
|
|
|
|
| jarka | •
|
(23.8.2000 21:19:31)
Ahoj Míšo,
jen stručně, ale výstižně: Náš synek nemluvil také do tří let a dnes brebentí lépe, než ti ostatní. Nepomůže nic, ani přehnaná péče, předříkávání a vydírání. Pomohla nám návštěva foniatričky, která se ujistila, jestli není hluchý a pak sama řekla, že měla to samé u svého syna.
Nenervuj se, nic si nezanedbala, prostě chlapi jsou prvních šedesát let života trochu pomalejší.
Měj se
Jarka
|
| Míša, syn 3roky | •
|
(24.8.2000 13:24:17)
Milá Jarko!
Moc ti děkuju za povzbudivá slova,já vím že všechno bude dobré,a že můj Michálek začne určitě brzo mluvit,ale lekají mně moje reakce,vždy si řeknu,už nikdy na nej nebudu křičet,vydržím to pár dní,no a pak se stane nějaká hloupost,a já opět zvyšuji hlas.
Sem asi hrozná matka,a nevím jak to udělat abych byla klidná a vyrovnaná.
|
| Jana, 28 let, zatím bezdětná | •
|
(25.8.2000 10:14:00)
Milá Míšo,
musím předeslat, že nemám zatím žádnou zkušenost s vlastními dětmi, takže se mi to mluví :o) Pokusím se napsat co mne napadá, ale možná je to ve skutečnosti u vás úplně jinak. Takže to prosím ber ode mě jenom jako námět.
Myslím si, že nejsi "hrozná" matka - určitě už jsi udělala první zásadní krok k nápravě tím, že si uvědomuješ, v čem děláš chybu, a snažíš se to změnit. Tvůj syn je třeba živější dítě (to je někdy pro rodiče docela vyčerpávající), navíc máte ztíženou komunikaci tím, že nemluví „správně“. Možná, že je to někdy všechno prostě nad tvoje síly. Třeba máš pocit, že ostatní děti v tomhle věku mluví líp a jsou „vyspělejší“. Ale každé dítě je jiné! Možná, že tvůj syn je zase mnohem čilejší, mrštnější a šikovnější než jiné děti. To je přece taky důležité. Třeba teď věnuje většinu své energie na běhání, šmejdění, zkoumání věcí a poznávání světa a všechno to nové se pokouší nějak překotně vyjádřit, ale zatím moc neví, jak na to. Ale určitě na to časem přijde, jenom třeba trošku později. A zkušenosti, které teď získává, se mu určitě potom budou moc hodit. Není divu, že jsi z něj někdy nervní – je až k zbláznění, jak děti někdy překypují energií, která nám dospělým často dochází. Zkus to ale brát tak, že to jeho „zlobení“ není zaměřené osobně proti tobě. Je to tvůj syn a svou mámu má určitě ze všech lidí nejraději a jistě tě nechce schválně rozzlobit. Prostě je jenom ještě malý a neumí zformulovat a vyjádřit přesně slovy svoje pocity (konec konců, neumí to ani spousta dospělých), co chce, co se mu líbí, co mu vadí. Třeba jenom touží po tvé pozornosti a neví, jak jinak ji upoutat (ale mám pocit, že to ty víš).
Možná, že třeba taky kladeš moc vysoké nároky na sebe. Máš třeba pocit, že se synovi musíš co nejvíc věnovat bez ohledu na to, že jsi třeba unavená, a když už je to nad tvoje síly, tak nevíš jak dál a křičíš. Někdy se vyplatí nenechávat to dojít tak daleko. Když má člověk pocit, že začíná „mít dost“, tak je třeba ještě schopen říct „vím, že bys chtěl, abych si s tebou teď hrála, ale já jsem unavená a potřebuju se na chvilku natáhnout – nechtěl by sis lehnout se mnou / potřebuju tady uklidit - nechtěl bys mi pomáhat?“.
Hlavně si nepropadej zoufalství, že jsi špatná matka. Ber to tak, že se prostě snažíš syna vychovávat nejlépe jak umíš, jenom to prostě nejde vždycky úplně 100%. Vždyť nikdo z nás není 100% dokonalý. Držím palce, aby se to zlepšilo a tys byla zase nejšťastnější člověk na zemi :o)
|
| Míša a Michal | •
|
(25.8.2000 13:48:10)
Ahoj Jano,Mirko,Jano!
Děkuji vám za vaše povzbudivá slova
Věřím že všechno dopadne dobře.
Jana to vystihla moc dobře,moje dítě je opravdu velice temperamentní,a když ho pozoruju venko v kolektivu stejně starých dětí,tak je opravdu nešikovnější,co se týče běhání,skákaní,lezení,taky jezdí na kole atd.
Snad až začne chodit do školky ,bude mít sám potžebu se domluvit.
Všem dík za podporu a dobré slovo.
Míša
|
|
|
|
|
| Mirka (27), 2 mesačná Mirka | •
|
(24.8.2000 20:12:21)
Po prečítaní Vášho príspevku sa mi vybavil obraz z môjho detstva. V susedstve býval školník s rodinou (3 deti) najmladší Mirko mal viac ako tri roky a vôbec nerozprával (moja mladšia sestrička s ním chodila do škôlky a často mi vravela že sa mu aj učiteľky vysmievajú). Moja mamka však povedala jeho mamke ktorá preto plakala nech sa netrápi pretože niektorí chlapci začínajú rozprávať až veľmi neskoro. Dnes keď ho stretnem je už stredoškolák a chystá sa na vysokú a je úplne v pohode.
|
|
| Jana, svobodna, bezdětná | •
|
(25.8.2000 9:11:15)
Taky jsem 2,5 roku skoro vubec nemluvila. Jenom tata, mama a takove ty zakladni slovicka.
Kdyz jsem mela jit do skolky, u pani doktorky jsem samozdrejme taky nepromluvila. Spise to asi vypadalo, ze se mi zrovna nechce. Nicmene me do skolky vzali a pry jsem zacala mluvit do tydne uplne normalne, basnicky, pisnicky... Nikdo pry nic nechapal, vyrustala jsem v uplne rodine, vsichni se mi venovali, mam starsiho bratra. Asi mi mozna chybel kontakt se svymi vrstevniky. Dneska me obcas pratele i rodice okrikuji, ze uz toho povidani stacilo, ale ja si vzdycky delam legraci a rikam: "To vite, nemluvila jsem, kdyz jsem byla mala, tak si to ted musim vynahradit." Vzdycky se tomu zasmejeme.
Nebudte z toho nestastna, ze syn nemluvi. Rozhodne neztracejte trpelivost a hlavne nervy.
|
|
| Dáša, 19. týden | •
|
(25.8.2000 14:56:08)
Milá Míšo,
taky já bych Vás chtěla povzbudit, i když vlastní zkušenosti s dítětem ještě nemám. Můj manžel prý ve 3 letech také nemluvil, začal mluvit opravdu pozdě, než ale nastoupil do školy, vše dohnal. Dnes je z něj dokonce Ing. a PH.D. k tomu :-).
A ještě jednu radu k depresi, občas se mi taky stává, že mám mizernou náladu, ale mám na ní báječný lék - pouštím si CDčko Ať žijí duchové - při něm prostě nelze být smutná a mít depresi, to jsme vyzkoušeli už onehdá s kamarádkou na vysokoškolské koleji, kdy jsme měly nervy ze zkoušek a deprese - písničky a pár textů z tohoto filmu jsme měly nahrány na kazetě, vždycky nám pomohla.
Takže přeji hodně veselých myšlenech, žádné chmury a věřte, že syn jistě všechno dožene.
Dáša
|
|
|
V její náručí
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)