| Mirka (27), 7 týždňová Mirka | •
 |
(18.8.2000 6:17:53)
Ahojte vsetky mamicky, vdaka "uzasnym" sestrickam na novorodeneckom malu nekojim (naucili ju na cumlik) ale rozhodla som sa dat jej mojho mliecka maximum. A tak odstriekavam. Mam rucnu odsavacku a tak to celkom ide ale mliecka mam dost malo (max 350 ml denne). Spociatku ho bolo viac (mozno aj preto ze som malu prikladala k prsniku, chytila sa len vtedy ak nebola velmi hladna, a aj vtedy bola prekvapena ze jej mliecko tecie a takmer okamzite zaspala, ked bola hladna velmi sa zlostila a nechytila sa vobec, teraz ak ju prilozim k prsniku nechyti ho vobec a napina ju na zvracanie)Prosim Vas ak mate niektora skusenost s takymto sposobom "kojenia" napiste. Ako dlho ste vydrzali odstriekavat, ako sa da zvysit mnozstvo mliecka a tak podobne. Budem vdacna za kazdu radu. Majte sa pekne a nech Vam dietatka pekne prospievaju.
|
| Radka | •
|
(18.8.2000 10:10:17)
Všechny potřebné informace na toto téma jsou na serveru www.kojeni.cz. Je tam návod jak odstříkávat mléko ručně, jak zvýšit tvorbu mléka i jak se vrátit ke kojení. Přeji hodně úspěchů a moc Vám držím palce.
Radka
|
|
| Lucka(31), Lukas 2 roky + 29 tyden | •
|
(21.8.2000 21:37:21)
Ahoj,
drzim palce abys to, co nejdele vydrzela.
Ja jsem odstrikavala mleko 9 mesicu, z toho 6 mesicu jsem neprikrmovala. (Lukas se narodil o tri mesice srive, takze to ani jinak neslo)
Pak jsem prisla na nasledujici:
Dite jiz neprikladej, me to pozdeji tvorbu mleka snizovalo. Proste se smir s krmenim z lahve.
Odstrikavala jsem rucni osavackou, vzdy po kazdem krmeni, abych nebyla
ce stresu. Mleko jsem skladovala v lednicce nebo ze zacatku, kdyz Lukas pil mene v mrazaku. Prebrala jsem zpusob skladovani z nedonoseneckeho oddeleni v Motole - snad vedeli, co delaji - nikdy jsme take zadne problemy nemeli.
Odsavala jsem opravdu po kazdem krmeni, tedy i nocnim - mnohdy se mi nechtelo, ale prekonala jsem to.
Take jsem mela asi v 7 tydnu krizi.
Nejvice mleka jsem mela rano, okolo seste.
Vzdy jsem si stanovila normu a snazila se ji priblizit, ono za chvili odkoukas kolik to jde. Pres den to bylo nekdy mene.
Pit jsem davala, tak ze jsem mela vypocet, kolik podle vahy se ma vypit za den a normalne jsem to delila poctem krmeni. Nebo se staci podivat na krabicku s nejakou umelou stravou, ja si ted nemohu na vzorec vzpomenout.
Pak uz to byla rutina, spis byl problem prestat (musela jsem kvuli lekum) jinak bych asi neprestala.
|
| Lída, kluk 15m | •
|
(23.8.2000 21:49:09)
Lucko, připadá mi úžasné, cos pro své dítě udělala. Kéž by bylo takových mamin víc!
Lída
|
| Lucka, Luk roky | •
|
(23.8.2000 22:29:53)
Diky, ale zas takove obetave to nebylo.
Je trosku rozdil prijit domu s miminkem a obskakovat ho a jeste odstrikavat.
Anebo byt doma sama bez miminka a pak to odstrikavani je takova jedina vec, kterou lze delat.
V tom to bylo jrdnodussi.
|
| Lída, kluk 15m | •
|
(24.8.2000 13:17:18)
A jak dlouho jsi byla doma sama? Nějak jsem si nemyslela, že nedonošenost je důvodem k tomu, aby dítě nebylo s mámou… Dost mě překvapuje líčení maminek, které měly dítě v inkubátoru, zatím jsem to znala jen ze zahraničních příspěvků v televizi, kde ukazovali, jak matky několikrát denně takové děti krmí, chovají je pod košilí (prý to na děti funguje báječně a často mohou domů dřív než ty, kterým to bylo odepřené) a k tomu jim pouštějí relaxační hudbu. Hádám, že u nás je to ještě utopie. Nebo víte někdo o porodnici, která to nedonošeným dětem a jejich matkám umožňuje?
|
| Lucka, Luk 2 roky, 29 tyden | •
|
(25.8.2000 21:37:14)
Takove idealizovane predstavy o tom jak byt s nedonosenymi detmi jsem mela take nez jsem se ocitla tvari v tvar realite ceske nemocnice MOTOL.
Abych nehanela, tedy nejprve chvalu - bezvadna lekarska pece, ktera urcite zachranila Lukaskovi zivot, pred nekolika malo lety by bez vysokofrekvencniho oscilatoru na dychani a bez leku neprezil.
Ted k realite.
Dite je po porodu umisteno (mluvim o tezkem nedonosenci vaha pod 1,5 kg, Lukas mel 1100) na oddeleni intenzivni pece.
Maminka je po cisari na intenzivce take, pak ji prevezou mezi normalni maminky na pokoj. Ostatnim maminkam na pokoji privazi kazde tri hodiny dite, vy nemate nic - dost hruza.
Protoze zrovna rano po porodu nikdo nemel cas mi rici, jak na tom miminko je, vypravila jsem se sama na navstevu intenzivky.
Musim rici, ze tam vsichni byli moc mily, ale neda se moc popsat, co v tu chvili clovek za informace vnima a co ne - je toho proste moc.
Takoveto deti jsou zavisle na pristrojich, ty se proste chovat nedaji. Maximalne se jim da pohladit nozicka nebo rucicka. Pozdeji pokud je od pristroju jiz castecne odpojeno, se samozrejme da chvilinku pochovat, klokankovat a tak. Ale mistnost intenzivni pece je malinka, tam nemuzete dlouho zustat na navsteve - vejde se tam jen jedna maminka s tatinkem, a tak tam navstevy jsou omezeny.
Pred dvema lety jsem tam jezdila na navstevu 2 x denne, vzdy jsem rano jela z Kladna do Motola, pak do prace a vecer pres Motol zpet. Do te prece jsem jezdila, aby jsem mela kde par hodim prezit.
Jinak k pobytu, maminka je z oddeleni sestinedeli normalne propustena po 6 dnech - nikoho nezajima, ze jste treba z Buhviodkud a nechavate tam miminko samotne. Reknou Vam vozte nam zmrazene mleko nebo pokud to mate kousek, muzete kazdy den preivezt cerstve. Pokud je dite na intenzivni peci v Motole nemate sanci byt s nim.
Lukasek tam zustal temer mesic. V tech dvou pulhodinkach jsem se snazila, co nejvic byt s nim, prikladat ho k prsu - pokud to pak uz slo (bez valnych vysledku) - pul hodiny denne je malo, prebalit ho.
Pak ho premistili do detske nemocnice do vedlejsi budovy. Zatimco lekari me podporovali, abych tam s nim byla, sestry me od toho odrazovali. Lukasek totiz musel byt na pokoji s vice detmi, zadny pokoj pro maminku a dite nebyl v tu dobu volny (meli v te dobe v provozu dva ze tri - treti byl vytopeny). No a sestry tam nekoho, kdo se jim cely den bude motat pod rukama nechteji.
Nenechala jsem se odradit a nastoupila na tak zvany pokoj matek, ktery byl na stejnem oddeleni a pod rukami se jim motala a ze to bylo tezke pro obe strany.
Vetsinou jsou deti porad k necemu pripojene a z inkubatoru se nedaji, tak lehce vyndavat. Vyndavala jsem.
Nelibili se jim me pokusy o kojeni, dodnes nechapu proc. Tvrdili, ze je moc maly, nepripadalo mi, ze by mu to vadilo, ze pak nepije z lahvicky atd. Prolila jsem tam spoustu slzicek. Strasne zalezi na to, jaky personal tam, ve kterou chvili je. Je pravda, ze vetsina je tam perfektni, ale staci jedna z peti a odnasite si spise horsi dojmy.
Byla jsem takovy blazen, ze jsem nevynechavala ani jedno krmeni, ani v noci (krmi se opravdu po trech hodinach - porad), pripoctete odstrikani mleka na dalsi krmeni a vyjde Vam, kolik casu mezitim prospite. Navic me nechteli budit, takze jsem mela dva budiky, abych krmeni nezaspala, jinak by krmili beze me.
Lukasek neumel pit z lahvicky, kolikrat se mi zalkl (blbe dudliky a moje nesikovnost), ze jsme ho opravdu museli temer krisit - no horory. Pak jsem poridila vlastni dudliky a byl klid - teda nejprve boj, ze mam dudliky vlastni s malymi dirami. A spousta dalsich zabomysich valek.
Nastesti po 10-ti dnech nevydrzeli a dostali jsme vlastni pokoj. Pak uz jsme byli porad spolu - no tak idealni to nebylo, ale temer.
TAm jsme byli jeste mesic. Jinak nevim, jestli si vzpominas, jak Kaca popisuje, kam chodila na jidlo od Adamka. Tak si predstav, ze jejich predstava o jidle matek byla, ze nechate dite samotne na pokoji a odejdete na jidlo, kam jen cesta trva 15 minut - dost dobry ne. Tak jsem jedla bud jen veci z domova nebo prosel manzel a u Lukaska zustal - pozor to bylo poruseni predpisu. Dite muze byt sice samo v pokoji, ale s tatinkem tam byt nesmi.
Dost liceni, omlouvam se, ze je tak zmatene, treba jednou sepisi neco normalniho. Hlavni je, ze vse dobre dopadlo a navzdory hroznym prognozam (prodelali jsme i slabe krvaceni do mozku) mame skveleho dvouleteho klucika, ktery se zdatne vyrovnana jinym dvouletym detem (abych se trosku pochlubila rekla bych, ze mluvi lepe nez jine dvoulete deti).
Nedelej si iluze, ze je to ve svete jine, cetla jsem knizku z Nemecka, kde to bylo podobne, ne-li jeste horsi. Vse zalezi na moznostech a lidech. Pritom by stacilo dat trosku prostor maminkam. My jsme jiz ke konci meli v nemocnici jiz vsechno vlastni - pliny, obleceni, kremy, dudliky - me to pripadalo normalni a vyhodnejsi pro obe strany. Ma filozofie pak byla, starejte se o veci medicinske, ostatni nechte na matce, ale trvalo dlouho nez jsem jejich zabehnute veci prekonala. Myslim, ze me take meli dost. Zajimave je jak ani ve svych radach nemaji jasno - vetsinou lekari jsou pokrokovejsi a vstricnejsi, ale pak na oddeleni moc nerozhoduji.
Jeste jednou se omlouvam, za takove nesouvisle psani.
|
| Lucka, Luk 2 roky, 29 tyden | •
|
(25.8.2000 21:42:20)
Jeste na vysvetlenou. Po porodu jsem byla samozrejme na jine intenzivce nez dite.
Omlouvam se soucasne, za spoustu preklepu a gramatickych chyb, neprecetla jsem to po sobe, potrebovala jsem se rychle odpojit. No, to neomlouva.
|
| Martina | •
|
(26.8.2000 20:13:08)
ahoj Lucko
tedy Tvuj prispevek me absolutne vydesil. Moje zkusenosti z ceske porodnice nejsou taky ruzove - ja priletela do Brna v 8 mesici, aby se mi dcera narodila v Cesku, v porodnici mi rekli, ze otec muze pri porodu byt, ale uz mi zapomneli rici, ze musi prodelat jakesi skoleni. Takze ja prijela do porodnice a sestricky odmitali manzela pustit se mnou, i kdyz je lekar, ze pry stejne skolenim musi projit jako kazdy - ono to ted je to pro mne legracni, manzel nema dokonalou cestinu a sestricka pravila, jak mu ma verit, ze je lekar, kdyz neumi spravne vyslovovat!!!
S inkubatory mam zkusenost z Namibie, treti svet z naseho pohledu, maminky tam sedi ci lezi vedle inkubatoru cely den, je jich na pokoji nekolik (mluvim o statni bezplatne nemocnici, ne o soukromych) a spolu kecaji a vyrabeji si ty nadherne copankove ucesy. Pri kazde vizite (trikrat denne) jim lekar zodpovi veskere otazky (velmi slozity proces, protoze nektere maminky mluvi jen mistnimi jazyky, takze se tam kombinovane preklada z nekolika jazyku, dokud se vsichni domluvi)a hlavne, zdurazni, na co maji maminky davat pozor - tohle mi davalo nejvetsi smysl, maminka sedi hned vedle inkubatoru, vidi okamzite, kdyz se neco deje a muze hned informovat sestricku. Pochopitelne dochazi k planym poplachum, ale maminka zase dokaze si hned vsimnout, kdyz se dite chova najednou jinak, to sebelepsi sestricka nema cas pozorovat. Jidlo se jim vozi nemocnicni, stejne jako pacientum. A pokud neni dite v kriticke kondici, tak se koji, podporuje se, aby ho maminka hladila, mne se moc libilo zpivani a tleskani, navstev pres den je spousta, kdyz se blizi lekar tak odejdou z pokoje, aby se nepletli. Maminky po cisarskem rezu jsou na pokoji s ditetem a ostatnimi maminkami rovnez, pokud to vyslovne neodmitnou.
Preji Ti zdrave miminko
Martina
|
|
|
| Radka, dva synove | •
|
(27.8.2000 14:11:36)
Mila Lucie, vase liceni toho, jak jste byla se synem v porodnici a pak v detske nemocnici, na me velmi zapusobilo. Obdivuji vas, ze jste se nenechala odradit a nenechala ho pak v te nemocnici samotneho.
|
|
| Lída, Juráš 15m | •
|
(28.8.2000 18:29:25)
Lucko netvrď mi, žes to odstříkávání měla jednodušší! Nějak se mi zdá, žes nic neměla jednodušší. Moc Ti přeju, aby s dalším dítětem takové starosti nebyly, mám pocit, že si to své vybojuješ, ať budeš v jakékoli porodnici. Škoda jen, že ve spoustě našich porodnic je nutné si to vybojovávat. Na druhou stranu, je úžasné, že lékaři dnes dokáží zachránit tak malého človíčka a v Tvém případě snad bez jakýchkoli zdravotních následků.
Dřív mě nikdy nenapadlo, že bych měla vybírat jinou porodnici pro porod v termínu a jinou třeba pro předčasný porod, kde by mi záleželo spíš na novorozeneckém odd. než na porodnici samotné. Držím palce, aby tentokrát vše vyšlo.
Ještě bych chtěla napsat zmínku o Klinice dětského a dorostového lékařství na Karlově. O naší návštěvě tam jsem už psala, ale byla tam i maminka, která tam i s malým dítětem bydlela. Málem by se dalo říct, že se tam s dítětem musely odstěhovat po šestinedělí. V době naší hospitalizace tam byly už skoro půl roku. Dítě tam muselo zůstat, vyživovali ho přes hadičky, jemu i mamince tam zařídili pokojík, otec za nimi občas došel. Dodnes obdivuji tu maminku, která to nevzdala. Dítě prý napadl virus, který snad u nás ještě nikdo nechytil. Slabá útěcha. Nevím, jaká všechna oddělení pro děti klinika na Karlově má, ale na tom našem se k dětem i maminkách chovali lékaři i sestry skvěle.
|
| Lucka, Lukáš 2 roky (+ 30 tyden) | •
|
(28.8.2000 23:53:36)
JEště k výběru porodnice.
Ano, já bych asi do 33 týdne si znovu i po těch zkušenostech volila Motol, jinak budu rodit tady v místě bydliště na Kladně.
Jinak ve svém spíše kritickém příspěvku jsem se zapomněla ještě zmínit o jednom kladu péče v Motole.
Až do dvou let jsme tam chodili do poradny pro "nedonošené" děti, zpočátku častěji, pak již jen jednou za půl roku. To bylo fajn, že se lékaři dále zajímají o osudy svých zachráněných dětí. Také jsme navštěvovali očkovací ambulanci a byli jsme očkování podle úplně jiného schématu než zdravé děti - spíše preventivně.
Současně jsme tady na Kladně navštěvovali neurologoii a rehabilitace (bylo to blíže a Motol nám místní vřele schválil- jinak bychom to samé absolvovali tam). Takže po této stránce se opravdu snažili udělat pro děti maximum.
Ono je težké chtít být na pokoji s miminkem, když ten pokoj prostě není. Problém je v tom, že v tomto ohledu je Motol až moc přetížený a jedine v Motole máte jistotu, že Vás nebudou převážet do jiné nemocnice za účelem nějakých dalších operací.
Zažila jsem tam děti, které převážely z různých nemocnic v Praze a myslím i s Karláku na operaci např. očíček.
Jinak pokud se jedná jen o lehkého nedonošence a čeká se jen na váhu, pak je většinou asi přijemnější být v nějaké lokální nemocnici, kde je více prostoru. Ale ono těžko maminka dokáže odhadnout, jak to bude vypadat.
|
|
|
| Jitka (2 kluci) | •
|
(31.8.2000 20:45:06)
I já mám zkušenosti s pobytem v nemocnici s nedonošeným dítětem ve vážném stavu (tohle slovo je lepší než kritický). Už na úvod musím říci, že oba moji kluci se narodili předčasně, ale zatímco Honzík, narozen v 32. týdnu s váhou 2350g, byl v pořádku a po 14 dnech nabírání váhy jsme byli doma (nyní je mu osm let), druhý chlapeček se narodil v 31. týdnu s váhou 1800g a byl umístěn okamžitě do inkubátoru. Rodila jsem v kladenské nemocnici a mě po císařském řezu umístili na běžný pooperační pokoj na porodnici. Vítek se držel statečně, ale po několika hodinách ho museli připojit na řízenou ventilaci, nasadili mu spoustu léků, nemluvě o všech možných hadičkách. Já ho mohla vidět hned jakmile mi dovolili vstát, zhruba osm hodin po porodu. Inkubátory na nedonošenecké JIPce jsou v přísně sterilním prostředí, což samosebou znamenalo, že jsem se Vítečka nemohla ani dotknout. Po pěti relativně klidných dnech stabilizovaného stavu přišly těžké komplikace. Pneumotorax neboli prasklá plíce. Mizivá naděje. Skvělá podpora sester i lékařů, manžel mohl nejenom za mnou na pooperační pokoj, ale i za malým na neomezenou dobu. Zapomněla jsem se zmínit, že k inkubátoru jsem směla kdykoliv na jakoukoliv dobu, i přes stísněné podmínky, dokonce mi dali k inkubátoru křeslo, protože mi po císařském řezu do skoku věru nebylo. Odcházela jsem pouze odstříkávat mléko, kdyby snad byla možnost je malému dát, a samozřejmě kvůli udržení laktace. Po bezesné noci se situace nazítří opakovala. I tak těžce poškozená plíce praskla znova na jiném místě. Lékaři již byli bezradní, a tak následoval převoz do Motola. Nechala jsem se propustit z nemocnice a odjeli jsem s manželem do Prahy do Motola. Malého nám umístili na chirurgickou novorozeneckou JIPku, nebylo jisté, zda nebude potřebovat operaci. Dorazili jsme půl hodiny po Vítkovi a ještě hodinu jsme čekali, než budou hotova všechna vyšetření a potřebné úkony (pro zjednodušení - hromada hadiček). Pak jsme ovšem směli k němu, dostalo se nám odborného vysvětlení Vítkova stavu, co se bude dít a jaké jsou naše možnosti. Na chirurgii jsou pokoje pro matky, ovšem na jiném oddělení, Jak už jste mohli číst u Káči Skokanové. Novorozenci jsou na 7C, pokoje pro matky na 7A. Na místo se ale musí čekat. Čekali jsme šest dní, každý den jsme dojížděli s mlékem, které malému dávali i v jeho stavu. Mohli jsem u něj strávit dobu jakou jsme chtěli, mohli si ho pohladit. Už to bylo úžasné. Když jsem konečně mohla na celý den k němu, začal se pomalu lepšit. Byla jsem u něj jak jen to šlo, směla jsem ho otírat žínkou, přebalovat, po odpojení ventilátoru i chovat, klokánkovat, a zkoušet kojit. Vždy jsem jen odběhla odstříkat mateřinku, aby bylo na další krmení, protože kojení nám moc nešlo. Vítek byl slaboučký a tak malinký, zhubl ještě o 20 dkg. Takže se krmení provádělo sondou přes nosánek. Sestřičky byly úžasné, o profesionální úrovni netřeba hovořit, o lidském přístupu jen tolik, že bych nevěřila, jak může těm drobečkům pomoci pouhé hlazení a houpání, a když to nemůže být od mámy, tak je tu sestřička. Pravda, jsou lepší a horší sestry, ale my měli štěstí na ty dobré. Lékaři s námi měli svatou trpělivost a platí jim náš dík. Co se mi ale na Motolské nemocnici ale vůbec nelíbilo, bylo ubytování matek. Chápu, že jsme byly ubytovány na jiném oddělení, ale přesto jsme byly šestinedělky a podmínky byly otřesné. Jediná sprcha v místnosti, kde je i záchod. Co je ovšem zarážející, v této místnosti se to jen hemžilo švábi. O stravování již byla řeč. Obědy a večeře v jídelně vzdálené 20 minut, znamenaly buď nejíst, nebo nestihnout odstříkat mléko do dalšího krmení, krmí se vytrvale po třech hodinách. Krmení tak malého dítěte trvá celou věčnost, nejdříve se konají pokusy o kojení, pak pokusy o krmení injekční stříkačkou do pusinky (všechny dudlíčky jsou moc velké) a co se nepovede, to se musí vpravit do bříška sondou. To vše zabere zhruba dvě hodiny, pak honem odstříkat a celé znova. Takže je celkem jasné, co člověk obětuje. Přesto ale, co se týče péče o malého a možnost být s ním, byla jsem nadmíru spokojená. Mimo odstříkávání a dvě hodiny spánku v noci (v noci se jen sondovalo), jsem u něj mohla být stále. I tady jsem u vyhřívaného lůžka měla křeslo, abychom měli pohodlí při kojení a klokánkování, a to třeba i při všech těch vizitách a konzultacích. Nikdo se mě nesnažil posílat pryč. Stejně tak, když nás přeložili zpět do Kladna, kde jsme ještě další měsíc nabírali váhu na propuštění. V Kladně mají nedonošenecké oddělení, kde jsou čtyři místa pro maminky, a protože jde většinou o dlouhodobé pobyty dětí, maminky k nim chodí až na poslední týden před propuštěním, to je běžná praxe, a za celý měsíc, co jsem zde byla, nikdy nebyla obsazena všechna čtyři místa. Přesto nebyl nejmenší problém, když jsem chtěla s malým být po celou dobu. Určitě nám to oběma prospělo, Rozkojili jsme se, takže domů jsme šli plně kojeni, s váhou 2,53 kg v osmi týdnech věku. Návštěvy v Kladně jsou možné v době návštěv, tedy denně. Děťátko se smí ukázat, maximálně je vzít mezi dveře pokoje, aby si mohl pochovat i tatínek či jiní příbuzní, ale na pokoj taky návštěvy nesmí. Přesto si myslím, že jsme tu hroznou dobu přežili za pomoci zdravotního personálu více než dobře, a mohu jen litovat, že jste neměla více štěstí na lepší lidi, protože tohle je o lidech. Našemu Vítkovi je nyní 16 měsíců, má 11 kg a 85 cm. Bohužel naše peripetie nezůstaly bez následků, a tak se potýkáme s poruchou hybnosti (DMO), ale nevzdáváme se. Přeji vám hodně štěstí a radosti s oběma potomky. Jitka
|
|
|
| Mirka, 2 mesačná Miruška | •
|
(29.8.2000 9:32:51)
PRE LUCKU.
Velmi Ti dakujem za rady. Nabehla som na odstriekavanie každe tri hodiny. Zo zaciatku sa mi nechcelo v noci vstavat (ja som ta stastlivka ktorej mimco spi v kuse aj 10 hodin) ale teraz som si uz pomaly zvykla. Mam ale jeden problem, v poslednych dnoch sa mi mlieko nechce "spustit". Prsniky mam plne a mlieko nie a nie ist von (pouzivam odsavacku). Skusila som masaze, obklady, vyklepavanie aj rucne odstriekavanie. A nic nezabera. Zda sa mi ze su prsniky dost horuce tak neviem ci tam nie je nejaky zapal predtym sa mi to nestalo. Nemas na to nejaku fintu ako to mlieko dostat von? A este nieco, co si robila s mliekom ktore si ohriala a tvoj Luk ho nevypil. Je mi ho luto vylievat. Maj sa pekne a nech Ti Tvoj syncek pekne rastie. Vela slniecka Ti zela Mirka.
|
| Jana | •
|
(29.8.2000 10:15:28)
Ahoj Mirko, mě pomohl na " horká prsa " tvarohový obklad. Tento fígl mi poradila jedna zdravotní sestřička z chirurgie.
|
|
| Lucka (Luk 2 roky + 30 tyden) | •
|
(29.8.2000 21:22:28)
Bohuzel radu na spusteni mleka nemam zadnou zarucenou.
Nekdy mi prsa trochu ztvrdla, pak jsem nejprve masirovala s indulonou uz od podpazdi.
Vzdy jsem odsavala odsavackou, rukou mi to nikdy neslo, ale nekdo si to pochvaluje rucne.
Jinak ohrate mleko jsem opravdu vylevala. Take mi to bylo lito.
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)