| Klára(12 týden) | •
 |
(28.6.2000 11:22:50)
Ahoj maminy,
S manželem jsem bydleli nejdříve sami,ale pak nastal v naší rodině menší problém, přišli jsem o byt a teď asi 4 měsíce bydlíme u jeho rodičů.mají veliký dům a byli tam sami.Sestru má vdanou, bydlí sama.Máme svůj obývák, ložnici a bude tam i dětský pokoj.Bojím se,že se dříve oběsím než porodím.Když někam jedeme musíme hlásit kam jedeme ,proč, kdy se vrátíme a pomalu co si oblékneme.Oni auto nemají a jeho mtka je potrhlá nákupama.Chápu to, že se nikam nedostanou,ale kvůli tomu, že v makru mají o 2 Kč levnější mouku než u nás pojedu ve všední den, ještě teď když jsem unavená do Prahy.Manžel jim vždycky nějak odsekne,protože jejich požadavky jsou děsné.Oni si najednou vzpomenou, že v sedm večer pojedeme za jejich příbuznýma(cca 1 hod cesty),s kterýma já si nemám co říci a vědí,že když půjdou za mnou tak já nic nemůžu říct a pojedu.Vzali jsme si s manželem dovolenou a zrovna jen tak náhodou mi oznámili,že ji mají stejně.Když jsem jí řekla,že asi někam třeba na 6 dní pojedeme, když bude hezky,tak hned začala mluvit jako,že je samozřejmost,že pojedou taky.Sestru tu neotravují,ona je už 8 let na mateřské,nemá co dělat,ale pořád chodí za námi a když náhodou manžel něco namítá tak je tam hrozný řev, že pro ně nic neudělá.Nikam se přestěhovat němůžeme.Ona má už 2 vnoučata a nedokáže pochopit, že já se strašně těším a proto už se dívám po věcech a plánuju spolu s mou matkou.Pořád mi říká co blázním,ale to je snad moje věc ne?Bojím se co bude až se to narodí.Prosím jestli jste někdo něco podobného zažil napiště mi radu.Začínám se dost neovládat.první když vlezu po práci do baráku je hned:Kde jste tak dlouho?A proč jste tam byli?A Kláro nepojedeme někam nakoupit?
Prosím moc o radu.Předem děkuji Klára
Odpověd
|
| Radka | •
|
(28.6.2000 20:18:55)
Obávám se, že jediným rozumným řešením je se odstěhovat. A chápu, že to není jen tak, takže tedy zatnout zuby a zkusit si s tchýní vyjasnit mantinely. Nějak jí dát najevo (ale sama nevím jak, aby se zase moc neurazila), že toto už vám vadí a že toto už dělat nadále nesmí. Držím vám palce, aby se to povedlo.
|
|
| Mirka, mám dceru | •
|
(28.7.2000 12:55:30)
Milá Kláro,
Tvé radosti ze společné domácnosti s manželouvou matkou se vůbec nedivím. V podobném domě jsem žila 10 a půl roku. Myslím, že do konce života budu alergická na větu "Já vám do toho nechci mluvit,ale..".
Řešení zavisí na několika věcech, jako třeba možnost získání bytu, i v jiném městě,tvojí razantnosti,finančních možnostech/asi nejsi milionářka/, ale hlavně na postoji tvého muže.
Především on by měl matce vysvětlit,že jste samostatná rodina a chcete a potřebujete být sami. Jestli je toho tvůj muž schopen pak máš skoro vyhráno.
Potom se dá domluvit odělení bytů,pokud možno i chodeb.Když se ti tohle povede tak se,ne vše ,ale hodně změní.Ty i tvoje tchyně budete paní každá na svém,budete si rozhodovat po svém atd.
Čím dřív tenhle řez provedete tím líp. Samo se to nezmění - vím to fakt dobře. Musíte postavit hranici -sem si paní ty a odtud já.
Když se podívám na těch deset let let zpět dneska/je to asi půl roku co jsme se odstěhovali/ vím,že by šlo ledacos jinak, ale muselo by se začít hned po svatbě - třeba klepání,jestli si myslíš ,že to je hloupost tak se pleteš.Když klepu, tak vcházím do teritoria někoho jiného - jdu na návštěvu,když neklepu, tak jsem doma a chovám se jako doma - všechno můžu.
Já nedokázala být ani dost rázná, ani se mi nepovedlo přesvědčit manžela,že nejde o hlouposti. Mým řešením byl nakonec odchod, protože soužití se díky tchynině matce začalo až příliš dotýkat i dcery a to byly ty poslední kapky.
Přeji ti pevné nervy a mnoho štěstí . Mirka
|
| Maruška, čekatelka | •
|
(9.8.2000 20:53:20)
Já mám to štěstí, že od začátku našeho společného bydlení s mým současným manželem jsme bydleli sami. Sice ve stejném městě jako oboje rodiče, ale sami.
Spíše bych se chtěla vrátit k tomu klepání. U nás doma se klepalo i do děckého pokoje. Samozřejmě ne hned, ale od určitého věku (myslím že to bylo v době kolem 16-17let) a jsem za to své mamce vděčná. Opravdu to hodně změní. A pokud se bydlí s rodiči, tak by se mělo soukromí mladého páru dodržovat a klepání do jejich pokoje je začátek.
|
|
| hela | •
|
(23.8.2000 17:27:14)
Mila Klaro,vydrz a opravdu , jak radi ostatni,zkus do toho riznout a vybojovat si sve osobni uzemi.
Kdyz jsem byla mala holka, bydlela jsem se svou maminkou, vdovou, v cinzovnim dome o tri patra niz nez rodice meho zemreleho otce.Drive v tom byte bydlela stara babicka a moje maminka si nedokazala vybojovat vlastni prostor.Ani ji nevratili klice od bytu. A moje maminka, vdecna za bydleni v dobe kdy to slo, mlcela....Nebyly stanovene pravidla hned. Jen takove to desne - " no to ji snad napadne , nee? "No to je samozrejme , ne ?
Moje babicka k nam chodila kdykoliv se ji zachtelo.Kdykoliv si cokoliv pujcovala. Maminka pracovala v nemocnici, a tak me deda a babicka casto hlidali.Cili moje mama si nemohla, nebo nedokazala vyvzdorovat pravo na vlastni zivot.
Bylo by to dlouhe povidani, co vsechno po letech takoveho souziti cloveku dokaze lest na nervy, ale vim jiste, ze kdyby babicka / mimichodem hodny clovek / KLEPALA, nebo ZVONILA , sly bychom ji uvitat jako hosta,a ne jako otravneho a nezadouciho vetrelce.
Jsem uz velka a pred podobnym problemem jsem najednou stala se svou vlastni maminkou.A zjistila jsem, ze uz nejak zapomnela, jake to je ,kdyz mi ona mela vstoupit takhle do rodiny.tvarila se dost urazene a dost to s ni zamavalo. Z toho vyplyva, ze stari lide zapominaji.
Bylo to na prechodnou dobu - mela bydlet u nas. Slo asi o dva roky a ja se nadechla a sdelila vsem, ze tohle je jen maminky mistnost, a tohle je nase.My jsem sice prisli o loznici, ale maminka mela kam zalest.Stanovila jsem, ze dvakrat tydne se bude o veceri starat ona, velky nakup budu kupovat ja.My jsme klepali k ni ,a ona k nam. /To ji pripadalo naprosto zbytecne. PRITOM TO ZAZILA !!!!! Kdyz odjede na chalupu a bude se nenadale vracet, bude nejdriv zvonit / ja to na chalupe, kde ted trvale bydli delala taky /.
Protoze mame jen jednu televizi , dokoupila se antena do loznice a televize se dala stehovat, podle toho, kdo se jak chtel divat nebo spat. Brblala, trucovala, ale muj muz, i kdyz je vlastne zet, drzel pri me,a to je to nejdulezitejsi.
Pokud na ten spor, budes sama, jde to tezko.Poradte se a projednej to s muzem, ujasnete si, v cem sve rodice muze" ukecat on", klidne si to sepiste,a opravdu cim podrobnejsi pravidla budou, i kdyz to boli , a clovek si pripada blbe, kdyz dospelou zenskou poucuje,ze ma klepat, kdyz jde do bytu sveho syna. Nastane min trenic az miminko bude opravdu na svete. A necekej az se narodi.Babicce, ktera se nemuze dockat, az bude koupat sveho vnoucka, se tezko odporuje.Budes si pripadat jako nelida.A pokud je to zenska, ktera ten jemnocit a takt nema, holt musis pevne stanovit hranice ty.Drzim palce.
Neboj se,pohyby poznas.Jeste jsem neslysela o mame, ktera by je propasla.Proste se ti najednou miminko pohne jemnounce v brisku a bude to uplne jiny,nez zvenku...Pozdravuj ho odemne.
|
|
|
| Klara | •
|
(14.8.2000 10:13:59)
Mila Klaro,
sice nejsem (jeste) vdana ani necekam (zatim) miminko, ale rada bych psipsala par mych postrehu ke Tve (podle me dosti zoufale situaci). Obdivuju Te, ze dokazes ponekud blaznive napady Tve tchyne "ustat" (jako napriklad v sedum vecer jet kamsi na navstevu). Ja osobne bych to asi nezvladla a ozvala se.Musi prece mit i ohled ke Tvemu stavu,kdy vecer a po praci uz musis byt nutne unavena... Ja vim ze je to hrozne tezke oponovat starsim a navic manzelovym rodicum, ale myslim si ze je nutne stanovit hranice. Nemluvi sice ze me primo zkusenost, nicmene se obavam ze casem taky dojde k nejakemu stretu. S pritelem bydlime v dvoupokojovem byte, jeho rodice bydli ob dum, takze pokud zrovna nejsou na chate, jeho otec u nas casto zvoni a neco bud nese, nebo si odnasi... To jeste neni tak hrozne, ale uz se asi trikrat stalo, ze dole nezazvonil a otevrel si vlastnim klicem. Nechapu, jak nekdo nemuze mit trosku respektu k soukromi druhych! Moji rodice by si nikdy nedovolili u nas zazvonit, aniz by nas na svou navstevu predem neupozornili, natoz aby si sami odemkli (ani nemaji vlastni klice). Posledne jsem prisla z prace a sla jsem se osprchovat a chodila po byte "spore odena",kdyz jeho otec prisel. Ne ze by me videl, ale rozhodil me tim. Kdyz chodim vecer pred koupanim po byte jen v kalhotkach, pritel me upozornuje abych na sebe neco hodila, "kdyby nekdo prisel". Jak se mam citit doma, kdyz se musim porad kontrolovat a brat nejake ohledy? Tohle bych jeste prehlidla, ale trapi me jina vec. Rodice meho pritele maji jen jednoho vnuka, ktereho vidaji velice zridka. Moje budouci svagrova jim ho proste nechce pujcovat. Mam hruzu z toho, ze az ja budu mit jednou miminko, pritelova matka (i kdyz je hrozne hodna a mam ji rada) bude u nas doma "nalozena" od rana do vecera a bude me radit a komandovat jak a co delat. Ja nejsem typ ktery si necha do vseho "kecat", takze cekam, ze urcite dojde k nejakemu stretu. Hrozne nerada bych nejak pokazila nase dobre vztahy. Jenze jak naznacit, ze ma prijit na hodinku nebo na dve a pak me nechat samotnou?
Zkus si otevrene promluvit s manzelem i tchyni co Ti vadi, a zkuste se domluvit na urcitych pravidlech. Myslim si, ze zavirani oci pred problemy nic neresi a ze driv nebo pozdeji bouchnes jako kotel, takze jednodussi mozna bude promluvit si o tom v "klidovem stavu". Jo, a vykasli se nato, ze si tchyne mysli ze kupovani veci pro miminko ve 3. mesici je predcasne. Ja nejsem ani tehotna a obcas mam nutkani neco koupit...
Mej se pekne, Klara.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)