| Sandra, 2 deti | •
 |
(19.2.2001 9:20:44)
Dobry den. Vie mi niektora z Vas poradit? Po dvoch normalnych porodoch by sme s manzelom chceli este jedno dieta. Problem je ale v tom, ze ja som po druhom /otrasnom!!!/ porode povedala, ze uz nikdy porod! Chcem sa opytat, ci si zena moze vybrat ako chce rodit. Ja osobne rozmyslam, ze treti porod jedine cisarsky. Ale neviem, ci o to mozem poziadat a ci sa to nerobi len pri urcitych komplikaciach. A este ma odradzaju aj kamaratky, ktore rodili cisarskym, ze po porode mali dlho hrozne bolesti, atd.... Ze radsej si vytrpiet porod a potom uz mat pokoj. Ale ja som mala problemy aj po normalnom porode, takze neviem. Rada by som pocula nazor niekoho, kto ma skusenosti s normalnym porodom aj s cisarom, co je pre zenu lepsie a preco. Dik.
|
| Katarína, zatiaľ bezdetná | •
|
(19.2.2001 10:08:17)
Milá Sandra,
ja som síce ešte nerodila, ale absolvovala som laparotomiu, pri ktorej sa robí rez podobný rezu pri cisaráku. A môžem potvrdiť, že tie bolesti nie sú bohviečo. Bolesť normálneho pôrodu skončí pôrodom ale bolesti po cisaráku trvajú aj týždne. Ako sa chceš starať poriadne o dieťatko, ak budeš mať problémy sama so sebou? Nedajbože sa k tomu pridružia aj iné nepríjemné pooperačné stavy (napr. zapálená jazva atď.), čo potom? Nehovorím, že každý cisarák má taký dopad na ženu a že ony sa potom nevedia starať o dieťa. Ale prečo sa nechať rezať, keď to nie je nutné. Pôrod je prirodzená vec, kým cisarák je chirurgický zákrok !
|
| Jitka (2 kluci) | •
|
(19.2.2001 10:35:51)
Ahoj Sandro,
císařský řez je opravdu krajní možnost, jak zvládnout obavy z porodu, a nevím, jak by se Ti podařilo ho dosáhnout bez indikace. Důvody jsou především zdravotní - ohrožení dítěte nebo matky. Ale na druhou stranu, a proto se přidávám do diskuse, není pravdou, že po císaři musí být nutně dlouhodobé bolesti a další problémy. Je to individuální a srovnatelné s přirozeným porodem. Některé ženy mají problémy po přirozeném porodu, některé po císaři. Sama jsem rodila císařem dvakrát a vždy jsem po opuštění porodnice (do deseti dnů) byla v pořádku. Že by se ke mně někdo choval staroslivě jako k někomu po operaci, to opravdu ne. Přesto si však myslím, že pokud bych mohla volit, volila bych přirozený porod.
Jitka
|
|
|
| Jana, 10měs. Jakub | •
|
(22.2.2001 2:58:30)
Sandro,
pokud jsou Tvoje zážitky z posledního porodu opravdu otřesné, možná by ty komplikace mohli brát v některé porodnici za důvod k SC, ale jen Tvoje přání dost těžko. Snad by stálo zato to zkusit a informovat se dopředu, která porodnice ve Tvém okolí dává přednost jakému způsobu porodu, zda za každou cenu přirozeně nebo při sebemenší komplikaci operativně.
Pokud máš opravdu strach z bolesti, požádej hned na příjmu o epidurální analgezii - bolesti velmi zmírní - a při stazích v 1. době porodní zkus sed na míči. Hodně porodů za použití epidurálu prý končí SC, protože rodička cítí stahy tak slabě, že neví, kdy tlačit, ale Tobě by to po té tvrdé zkušenosti zřejmě nevadilo. Přímo tady na Rodině je seznam (zřejmě) všech porodnic v ČR včetně jejich hlavní charakteristiky, pokus se najít něco takového u vás. Ne v každé porodnici podporují epidurál či různé porodní pomůcky (u nás v Brně se např. v jedné ze tří porodnic rodí pasivně vleže za větší aktivity lékaře než maminky).
Můj první a zatím poslední porod byl operativní a zvolila jsem epidurál. 36 hodin po operaci mě převedli na odd. šestinedělí mezi maminky, které právě přivezli z porodního sálu a bylo jasné, že se ode mě vyžaduje chování stejné, jako bych rodila zároveň s nimi (ale měla jsem aspoň ten 36hodinový náskok) - sezení u stolu při jídle, sprchování, rooming-in s miminkem). Jizva nebolela, spíš to napínání přeříznutých svalů, ale zotavovala jsem se strašně rychle, každý den jsem cítila velký pokrok. Domů mě pustili 5. den po porodu (moje spolubydlící maminky pustili den na to) a kromě toho, že se mi doma asi 3 týdny hůř vstávalo z postele (máme velmi nízkou) a asi měsíc jsem se musela dost hlídat, abych nedostala záchvat smíchu, si nemůžu stěžovat na žádné bolesti. Proti nim je dobré bojovat mírným cvičením hned od 2. dne po operaci a kojením, aby se rychleji zatahovala děloha. Taky je lepší při SC dát přednost epidurálu před celkovou anestezií. Matka pak pociťuje zákrok spíš jako porod než operaci a nějaká jizva (stejně úplně malinká v porovnání s tříapůlkilovým mackem a navíc těsně nad stydkou kostí) nebo pooperační bolesti - jaksi nedostanou prostor. Kromě toho, prvních 24 hodin po operaci rodička stále dostává analgetika prosti bolesti.
Přeju štěstí a víc radosti než bolesti
Jana
|
|
| Jitka, 2 dcery | •
|
(22.2.2001 23:05:34)
Milá Sandro,
první dceru jsem rodila císařským řezem, který byl plánovaný, protože miminko bylo koncem pánevním. Byla jsem z toho dost zoufalá, protože jsem chtěla porodit normálně. V porodnici, kde jsem byla ( teď už neexistuje), nedělali epidurál, takže jsem musela mít celkovou narkozu. Věděla jsem, co se se mnou bude dít, protože jsem měla už pátou, ale po císaři to bylo nejhorší.
Musím říci, že mě jizva bolela úplně příšerně, a jenom to vstávání z postele bylo hrozný. Dcerka se narodila v pondělí 8.25 a na kojení mě ji přinesli až druhý den po obědě, takže nám to nešlo už od začátku. Samozřejmě, že to nemůžu svádět jenom na tohle, protože dcerka byla dost líná a nechtěla jíst ani doma z láhve Nutrilon, který jsem ji nakonec musela dát, aby vůbec něco přibrala.
V podbřišku mě občas bolelo ještě asi rok a stále mě to dělá problémy při pohlavním styku. Nevím, jestli ta bolest je po císaři, ale před tím jsem žádné problémy neměla.
Při druhém těhotenství jsem měla ještě v 34.týdnu miminko otočené zadečkem, jenže už jsem byla chytřejší, takže jsem se různě poptala a začala cvičit a opravdu se mi dcerka otočila. Byla jsem hrozně šťastná, že budu rodit normální cestou a uvidím miminko hned po porodu.
Dopadlo to tak, že jsem měla po termínu, tak jsem nastoupila do porodnice. Vyvolat porod mě nemohli, právě kvůli prvnímu císaři, protože by to bylo pro dělohu moc zatěžkávající. Dávali mi jenom každý den ráno injekci na uvolnění porodních cest. Řekli mi, jestli sama nezačnu rodit do konce 42.týdne, tak budou muset provést císařský řez. Byla jsem z toho dost špatná, a tak jsem se opravdu snažila, abych porodu pomohla. Chodila jsem třeba dvě hodiny vkuse po pokoji. Teď si myslím, že bych porodila i bez toho chození po pokoji a po schodech. Pátý den večer jsem začala cítit pravidelné stahy a druhý den před polednem jsem porodila krásnou holčičku. Byla jsem nesmírně šťastná, že můžu mít u porodu manžela a pohled na naše čerstvě narozené děťátko, které mi dali po narození na břicho, byl tak krásný, že na něj do smrti nezapomenu.
A o tohle všechno jsem byla při porodu prvního dítěte ochuzená a moc mě to mrzí, i když na druhou stranu jsem šťastná, že mám dvě krásné zdravé dcerušky.
Takže si z toho přeberte své , ale myslím si , že spontánní porod je nejlepší. Vím, že některé ženy u porodu dost zkusí, a že ho mají někdy komplikovanější, ale císařský řez není nic hezkého a je to také nepříjemný zásah do organismu. Třeba se mnou někdo nebude souhlasit, ale je to můj názor. S pozdravem
Jitka.
|
|
| Jorga, 2 synové 5 měsíců a 4,75 roku | •
|
(12.5.2001 12:31:35)
Ahoj Sandro,
Tvůj příspěvek je už skoro tři měsíce starý, doufám, že moje odpověď pro Tebe ještě bude mít smysl.
Já jsem měla prvního synka císařem, bylo to plánované, takže kolem toho nebyly žádné nervy (jako třeba že bych měla strach o jeho či svůj život a zdraví), ale nelíbilo se mně to ani trošku. Nejhorší byly postanestetické bolesti hlavy, ale tomu by se snad dalo vyhnout celkovou narkózou (já jsem měla spinální anestezii), jenže to je prý zase horší pro dítě, takže to si moc nevybereš.
Pro mě byl hlavní rozdíl v tom, že
1. Jsem po normálním porodu mohla mít synka hned u sebe a přiložit si ho k prsu, toho prvního mě ukázali až zabaleného v zavinovačce, a jelikož jsem v té době měla 6,5 dioptrie, neviděla jsem z něho prakticky nic.
2. Bylo to jednodušší s kojením - i po císaři jsem sice kojila do roka, ale ty začátky byly těžší.
3. Svého druhého syna jsem porodila já, ne nějací doktoři.
4. Nebyla jsem tam jako věc, ale jako svéprávný člověk.
Někdo už navrhoval řešit to výběrem porodnice, to mně připadá jako dobrý nápad - napsat si porodní plán (svoje představy o tom, jak by porod pokud možno měl nebo neměl vypadat), obejít s ním dostupné porodnice a zjistit, kdo by Ti byl nejvíc ochoten vyjít vstříc a kde to na Tebe bude nejlíp působit.
Jestli bys měla zájem, můžeme to probrat podrobněji - můj e-mail je zaba@atlas.cz.
Odvahu k třetímu dítěti, snadné těhotenství a krásný porod přeje
Jorga
|
|
| paja, 33.tyden | •
|
(3.3.2002 14:35:11)
Mila Sandro, uplne te chapu, ja o miminko prisla v 18.tydnu tehotenstvi a malem jsem zemrela. Infekce organismu v dusledku odtoku vody, leky na vyvolani potratu nezabiraly, cisare kvuli dalsimu tehotenstvi delat nechteli. Moji rodice snad zestarli o deset let, tatinek musel zdvojnasobit leky na srdce. Prezila jsem a po roce obrovskych zdravotnich problemu jsem opet otehotnela. Vse je zatim o.k., jen miminko je koncem panevnim dolu. Kdyz mi to sdelili, byla jsem stasne rada, protoze mam nadeji na planovany porod cisarem. Mam za sebou nekolik operaci, takze se chirurgickeho zakroku nebojim a podle meho nazoru je pro dite lepsi cisarsky rez nez dlouhy porod, pri nemz muze dojit ke spouste komplikaci. Vetsina nejak postizenych deti v mem okoli je bohuzel v dusledku spatne odvedeneho porodu, o dyslexii ani nemluvim. Takze ted premlouvam miminko, at se uz neotaci.Mozna jsem hloupa, ale obavam se, ze pri klasickem porodu by stejne doslo k ukonceni cisarem a to po nekolikati hodinach trapeni. Pri planovanem cisari si navic muzu objednat nadstandartni pokoj dopredu a mit jistotu, ze nebude obsazeno, domluvit se s manzele a rodici na pomoci, prespavani v porodnici, apod. Mam termin koncem dubna, tak pak napisi na Rodinu, jak vse dopadlo. Mej se. Paja
|
| Jitka, Barča 8/99, Terka 9/02 | 
|
(4.3.2002 20:55:36)
Ahojky Pajo,celkem sdilim Tvuj nazor.Momentalne jsem ve 14 tydnu a uz ted jsem plna rozporu, jak bych vlastne chtela porodit.Muj prvni porod byl po dlouhem trapeni na obycejnem porodnim sale ukoncen cisarskym rezem.Jsem strasne stastna,ze cekame druhe miminko (dlouho se nedarilo),ale z porodu mam uz ted hruzu a musim se priznat, ze uz jsem nekolikrat premyslela i o variante,ze by mozna bylo nejjednodussi rodit planovanym cisarem. Z druhe strany se ve me ale ozyva to druhe ja, ktere by si chtelo uzit ten pocit, kdyz Ti na brisko daji "cerstve" porozene miminko. Fakt se to uz ted ve me bije a tak se snazim nad tim moc nepremyslet a nechat to plne na prirode. Budu na Tebe myslet a drzet Ti palce, at je porod v dubnu podle Tvych predstav.
|
| Sylvie | 
|
(4.3.2002 21:20:17)
Jitko, že vám skáču do diskuze - zkusila jsi přemýšlet nad epidurálem? kamarádka měla plánovaného císaře v epi a nemůže si to vynachválit. A miminko taky měla hned po operaci, trošku si ho poňuchňala mezitím, co ji zašívali břicho... A zrovna tak měla u sebe manžela, aspoň myslím. A i s epidurálem můžeš rodit normálně, ale když je potřeba, jsi připravená na operaci.
S.
|
| Jitka, Barča 8/99, Terka 9/02 |
|
(5.3.2002 20:16:45)
Ahoj Silvie,diky za Tvuj prispevek.Je pravda,ze o teto variante operativniho porodu vim,ale vlastne me vubec nenapadl.Dneska jsem byla v mimi poradne, jsme oba v poradku, ale musim na geneticke vysetreni kvuli brani leku v prvnich 12-ti tydnech, takze popravde me ted "huci" v hlave tento problem -AT JE PRCEK OK!!! a o zpusobu porodu ted nepremyslim.
Paje drzim palce, at si s tim taky hlavu netrapi a necha to na miminku, urcite si vybere pro nej tu nejlepsi cestu.
|
|
|
|
| Jana CAM | 
|
(4.3.2002 21:53:35)
Milá Pájo,
Nedávno porodila moje kamarádka a ležela na pokoji s maminkou prvorodičkou, která porodila koncem pánevním za dvě hodinky všehovšudy. Já vím, že to je spíš asi výjimka, ale myslím, že císařský řez je přece jen operativní zákrok a brala bych ho jako nutné zlo, až když by nebylo vyhnutí. Já jsem prožila dva porody a mým jediným přáním bylo porodit si po svém svobodně a v pohodě a proto si nedokážu představit, že bych se nechala o ten zážitek ochudit plánovaným císařem. Zkus si o tom ještě popovídat se zkušenou porodní asistentkou a zvaž pro a proti. Měj se krásně a ať se ti narodí krásné zdravé mimčo. Ahoj Jana
|
|
| Žaba (Darek, Alan a Dora) | 
|
(8.3.2002 22:48:11)
Ahoj Pájo (a Jitko a další),
já jsem měla Darka (prvního synka) císařem a Alana pak "normálně", a musím říct, že podruhé to byla naprostá nádhera, ačkoli to celé trvalo pěkně dlouho a Alan byl docela macek. Jsem samozřejmě v jiné situaci než Ty - toho císaře mně udělali proti mému přesvědčení a z normálního porodu jsem neměla žádné předchozí negativní zážitky, ale kdyby se Vám někomu moje zkušenost k něčemu hodila, nebo kdybyste si o tom chtěly "popovídat", můj e-mail je v hlavičce a o porodech jsem ochotna diskutovat prakticky neomezeně :-). Za sebe ale říkám, že vaginální porod byl krásným zážitkem, o který bych se v žádném případě nechtěla dát ochudit.
Ahoj a přeju Vám všem krásné porody, ať už to pro Vás znamená cokoli.
Žaba
|
|
|
| Hana ( Eliska, Bart ) | •
|
(29.11.2002 22:23:30)
Muj prvni porod byl cisarskym rezem. Bohuzel nikdo nepredpokladal, ze cisarsky rez bude. Do nemocnice jsem prijela na 7cm otevrena, ale pak se to vsechno zkomplikovalo a porod musel byt udelan operativne po plne narkoze. Po tomhle porodu jsem rekla, ze dite nikdy. Musim rict, ze po porodu me bricho jenom trosku bolelo a za dve hodiny po cisari jsem se sla umyt se setrou k umyvadlu a druhy den rano jsem uz normalne sedela a odpoledne chodila ( rodila jsem v 16h ), mala me byla prinesena hodinu po porodu, ale jenom mi ji ukazali. Potom jsem ji mela druhy den jen na kojeni a od tretiho dne u sebe. U druhyho ditete jsem se cely tehotenstvi modlila, aby bylo porozeno prirozen. A kdyby to neslo, tak aspon s epiduralem. Porod taky nebyl zadna lahudka, rodila jsem cely den a i sestra mi pomala rostahovat blany, v jeden moment jsem myslela, ze uz vzdam tu nadeji, ze to bude prirozene, ale sestra mi pomahala a rikala, ze to spolu zvladnem a zvladly. Za pomoci sestry, ktera mi pak tlacila na bricho, manzela, ktery mi drzel hlavu, neb jsem uz nemohla ( dokonce jsem usla i mezi kontrakcemi, pri prvni dobe porodni ) a za pomoci doktora, ktery tahal malyho jsem porodnila prirozene. A bylo to to nejkrasnejsi, hned jsem vydela svoje miminko, hned jsem se ho mohla pohladit. Muzu rict, ze po tomhle porodu jsem vypadala hur, neb jsem cely tyden, co jsem byla v porodnici nemohla chodit, byla jsem vic sesita neb maly byl na me dost velky. Ale kdyz se me nekdo ted zepta, jestli bych chtela jit znovu rodit, tak rikam, pokud to bude prirozen, tak jo.
Muzu rict ze dodneska je mi lito, ze mala byla porozena cisarem. I kdyz vim, ze to jinak nemohlo jit. Jeste ted vim, ze moje prvni veta, kdyz jsem se probudila, byla, ze budu rodit, neb jsem jeste citila porodni bolesti a holky v pokoji me rikaly, ze uz mam krasnou holcicku. U malyho jsem slysela, ten jeho krasny krik a vsechna bolest ze me slitla, ale u maly ne.
Jinak cisarsky rez doktori u nas provadeji jenom pri nakym riziku, neb je to operace a zasahuje to i na to miminko, hlavne pokud mate celkovou narkozu
|
|
|
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)