| Tinna | 
 |
(23.10.2003 11:20:40)
Ahoj holky,
připojuju se k vám. Právě dostavujeme ve Všestarech u Říčan a snad do Vánoc bychom už měli být přestěhovaný. Opouštíme Prahu, tak se trochu obávám, jaké to je – žít najednou na venkově? Máme tříletých kluka, po mateřský jsem zpátky v práci, takže nás čeká dojíždění.
Jaké jsou vaše zkušenosti s přesunem z města na venkov?
Díky T.
|
| Terka | •
|
(26.10.2003 5:00:33)
Ahojik Lucajdo a ostatni,
pred chvilkou jsem se zaregistrovala na Zenu-in jenom kvuli diskuzi Z mesta na vesnici. Napsala jsem neco malo o nas a ona me ta mrcha hlasi porad nejakou chybu. Mozna je to moc dlouhy?? Nicmene, kopiruju to sem :-)
Ahooj!
Konecne jsem se sem dostala. Cauky Lucajdo, ctu diskuzi na Rodine a tusim ze v Mamince jsem zahledla ukazku ze Zeny in a nekde v koutku se krcila diskuze "Z mesta na vesnici" a ja usoudila, ze tady rozhodne musim byt. Tak jsem se prisla za vami podivat ...
A hned se pridam. Bydlime v Jizerskych horach. Jako mala jsem vyrustala v Pardubicich, s nastupem druhe tridy jsme se s maminkou stehovali do Prahy. Musim uznat, ze se mi tam libilo. Hodne lidi, kamaradu, krouzku, siroka paleta nejruznejsich aktivit... S nastupem puberty jsem zacala Prahu objevovat a obdivovat jeji kulturu a pochopila slova moji maminky, ktera mi pres veskery muj odpor vzdycky rikala "Praha je krasna, sama uvidis, az budes velka". Ano, videla jsem, poznala jsem a mela jsem dost (zvlast se mi nelibilo bydleni v Korunovacni ulici na Pze7). Na navstevach u taty v Pardubicich, kde byl naprosty klid a ten cistoucky vzduch (okrajova ctvrt) jsem zacala snit o nejake vesnicce nebo malem mestecku. Mamince se ale v Praze bohuzel libilo, sestram taky. Ve 23 letech jsem mela se svym argentinskym pritelem prvni dite, kluka Sebastiana, vdala jsem se a rok a pul jsme bydleli v pronajmu Pardubicích. Pardubaci rikaji, ze tam nic neni, ovsem nam "k zivotu" stacil bazen, jedno materske centrum, Kuňka, pardubickej zamecek a priroda. Odjakziva jsme oba blazni do in-line, takze jsme hodne jezdili. Doslova jsem si libovala, Sebimu cisty vzduch jen prospival a ja mela svuj vytouzeny klid, o vikendech jsme i s manzelem objevovali krasu Cech. Parada. Zacali jsme uvazovat o koupi nejakeho starsiho baracku, protoze jsme se rozhodli po par letech "pendlovat" mezi Argentinou, Ceskem a Floridou :-) V zime jsme jeli poprve spolecne na hory jako rodina. A tam jsem spatrila "nasi" chaloupku. Hned jsme dostali bleskovej napad. Nechali jsme na okne a pod dvermi te chalupy tel. cislo, ze by jsme ji radi koupili. Zvenku nadherna, cistoucka a utulna roubenka. O mesic pozdeji (kdyz uz jsem mela jen posledni zbytky nadeje, ale stale jsem doufala) se nam ozvala stara pani, ze chalupu proda. Jeli jsme se tedy podivat i dovnitr. A muzu rict, totalni katastrofa. Urcite to nebylo na zadne velke dlouhodobe bydleni. Kadibudka za zdenou chodbou oblozena drevem, koupelna zadna, podlahy hrozny a spinavy, zima, zatuchlo a smrad. Nez jsem stihla cokoli namitnout, muj drahy pravil "My to bereme." Stara pani stastna jako blecha a nehlede na to, ze si za tu barabiznu rekla o opravdu nekrestanske penize, jsme zacali "upravovat". Chaloupka mela puvodne patro a pudu, dole kulnu a sklep, opodal stala stara velikaanska stodola. Pani se nam sverila, ze tady zili jako mali (jeste za valky) a od te doby tam nikdo nic nespravoval. Koupili jsme chalupu a v lete jsme teprve mohli zacit rekonstruovat. Strhali jsme podlahy, vyhazeli vsechno harampadi, ostatni "vzacny rekvizity" jsem nabidla do novin sberatelum (se souhlasem puvodni majitelky), vyhazela stare gauce, postele a kresla, nechala obrousit drevenou podlahu... Jedine, co tam zbylo jsou stara kachlova kamna, kterych se nevzdam ani nahodou, mimochodem se na nich da porad varit :-) Problem jsme meli i se zimou, protoze jsme odstanili dost nebezpecna kamna, ktera nam kdykoli mohla pristat na hlave a i v lete jsme mrzli. Vyresil to krb v chodbe a radiatory v pokojicich. Vzhled krasne roubenky jsme samozrejme uchovali. Casem jsme vymenili schody za novejsi a bezpecnejsi, z pudy si udelali krasnou utulnou loznicku, za ni detsky pokojik, dole mensi obyvak a za nim miniaturni hernu pro deti. Ze spizirny se stala pracovna, kulnu jsme obezdili a mame velikanskou koupelnu. Stodolu jsme nechali zbourat. Musim rict, ze nas vztah s manzelem tohle vsechno moc upevnilo. Ono neni jednoduchy zit v chalupe, kde se myjete v obri plechovy vane a ohrivate vodu den co den na kachlových kamnech a prave v tyhle situaci si nejvic uvedomite, jak je dulezity, mit jeden druhyho (a i toho tretiho, v nasem pripade). Dneska má Sebastian 3,5 roku a dcerka Brenna 4 mesice. A my bydlíme v romanticke roubence par metru od lesa, daleko od civilizace a jsme stastni. Prala bych to vsem, co si to preji.
Lucajdo, preji zdrave a stastne miminko, kolik je Vojtovi?
Zatim ahoj!
Terka
Tinno,
nevim jak s dojizdenim, nas kluk chodi do skolky asi 1km od domova a to chodime pesky :-) Po Vanocich jedeme na rok bydlet na Floridu, tam mame skolku par metru od domu...na to se tesim nejvic! :-)
|
| Tinna |
|
(27.10.2003 11:40:14)
Terko,
to je teda idylický... Moc vám to přeju, je znát, že jste v roubence spokojený. A rok na Floridě bych si taky nechala líbit :o)
Jen poznámka k dojíždění od Říčan - je to nutný, protože zůstaneme pracovat v Praze. Manžel učí, syna vodí každé ráno do sousední školky, já mám místo na úřadě. Nechcem se od rodné Prahy (pro manžela rodné, já pocházím taky z Pardubic) zatím úplně odlučovat a hledat místo blíž – kvůli rodičům, přátelům, kultuře... Kromě auta máme možnost jezdit vlakem z kilometr vzdálených Stránčic, tak asi budeme kombinovat podle situace.
|
|
| Lucajda, Vojta a Petruška | 
|
(29.10.2003 8:38:18)
Tak se po nějaké době zase hlásím. mám radost, že to tu trochu ožilo :).
Tino,
myslím, že dojíždění je opravdu největší úskalí života na vsi. Pro místní ani tak ne, jsou zvyklí a bohužel většinou nevyhledávají ani kulturu ani společenský život. Horší to bývá pro nás náplavy. Auto je pro nás v současné době nezbytností a protože máme jen jedno služební, když je manžel pryč máme útrum (autobus pouze školní ráno tam odpoledne zpět). Až budou děti trošku větší nebude samozřejmě při přízni počasí problém zajít do pět km vzdáleného městečka pěšky, ale zatím bohužel.
Tak držím palce ať se brzy zaběhnete. Myslím, že je to jen o vytvoření systému. Jakmile si ten zaběhnete vůbec vám to nepřijde. O synka bych strach neměla, takhle malé děti se podle mě na nové skutečnosti velmi rychle adaptují. :)
Terko,
je prima, že jsi nás tu nakonec našla. Dlouho se tu nic nedělo, tak jsem nakoukla jen tak jednou týdne - to na omluvu, že se ozývám až teď :).
Když čtu tvůj příběh, musím uznat, že jste hrdinové :). My domek v takovém stavu neměli ale první zima byla i tak dobrodrůžo (fotky domku jsou tady: http://rodina.cz/scripts/album/album.asp?choose_image=&choose_image_dialog=&id=3051)
Zezačátku jsem byla nespokojená, že jsme ve vsi, totiž na jejím konci - to jako že tu je moc lidí (98 stálých obyvatel :)). Teď si říkám ještěže tak, občas je manžel za ten týden jediný člověk kterého vidím. Naše část vsi je úplně mrtvá - většina domků jsou chalupy lidí z města :(. Občas už mi ta samota nepřipadá tak romantická :)))).
Taky je prima, že se vám to vede skloubit s prací, protože to je myslím pro většinu lidí kámen úrazu. Myslím, že po vesnici touží hodně lidí, ale právě z pracovních důvodů si to nemohou dovolit.
Jinak Vojtovi je rok a půl a další mimi se narodí v únoru :).
Budu ráda, když nám sem občas něco napíšete :).
Lucajda
|
| Karca 1 | 
|
(29.10.2003 11:33:42)
Terko,
super! Jak to delate s tim cestovani se statu do statu s deckama? Takove bydleni na vice mistech ma sve pro a proti. Kdyz tak napis.
Lucajdo,
moc pekna diskuse tedy!!! Ctu to!
Ja jsem na malem meste a jeste k tomu v zahranici...kombinuju s matickou Prahou.
Myslim, ze tema a dilema "kde bydlet", "mesto a vesnice" je uzasne zajimave. Zatim jsem nenasla odpoved, jen vim, ze hlavni mesto ne, a uplna samota asi taky ne... neco mezi je super ne?
Pa kocky a piste!
|
| Gabulina,Eliska a Alenka | 
|
(20.11.2003 17:15:07)
Ahoj Terko, ta vase roubenka, to musi byt parada! I kdyz tepla voda z kohoutku ma taky neco do sebe!
Holky ja jsem tu nebyla hoooodne dlouho. Mezitim se nam narodila nase Alenka[24.zari] a Eliska zacla chodit do skolky.Je to jenom 2xtydne na 2,5 hodiny a moc se ji tam libi!
Lucajdo, doufam, ze mas pohodove tehotenstvi a hlavne zadne problemy!!!
Karo, my taky bydlime tak nekde mezi. Velka mesta nesnasim[pristi tyden na dikuvzdani mame jet do Chicaga a uz se z toho ted osypavam-nenavidim dopravni zacpu] a uplne na samote bych taky bydlet nechtela.
Nekdy pred pul rokem jsem slibovala nejake fotky, ale par fotek do albumu jsme davali az ted a dalsi budou asi v nedeli. Jeste to neni ani usporadane a casem snad zacnu psat denicek.
Tak se mejte pekne, ja se zase obcas ozvu. Ted padim na zahradu hrabat listi!!! Gabina
|
|
|
|
|
| Káča, 2 kluci | •
|
(12.12.2003 0:14:04)
Ahoj Tinno,
my jsme se přestěhovali v létě z Prahy do Kolovrat, jsme taky kousek od Říčan.
Zvykli jsme si za dva měsíce, až jsem se cíila trošku provinile(na předchozím místě jsem bydlela celý život).
Ze začátku bylo pro mě spíš těžké najít, kde co máme,zažít si takové ty denní rutiny(který vypínač je od čeho, kde ještě nesvítíme a tak..). Taky uklízení je nějak víc než v paneláku...
Jakmile dokážeš jít v tom baráku bez rozsvícení, když se v noci vzbudíš a nikam nespadnout a do ničeho nevrazit, pak už jsi "doma".
Jo a taky než jsem zjistila, kde se dá co nakoupit, kam můžeme chodit do sauny a sportovat a tak...
Musím říct, že teď jsme fakt spokojení, je tu čistší vzduch než v Praze, dá se jezdit na kole, v létě sedět na zahradě teda až tam bude místo té hliněné pouště:-( . A když chceme do Prahy, jezdí tu přece PID, stejně jako u vás. Teď si nevybavuju, jak to máte daleko do Mnichovic, ale jestli máš auto, tak je dobrý autem na nádraží a odtamtud co půl hodiny vláčkem do centra Prahy. Trvá to od nás z Kolovrat dvacet jedna minut, takže z těch Mnichovic to určitě není o moc víc.
Budu moc ráda, když se sem ozveš, jak se ti v domečku líbí nebo jen tak, jak stavíte.
Káča
|
| Tinna |
|
(17.12.2003 12:47:25)
Ahoj Káčo,
díky za povzbuzení. Taky myslím, že půjde o zvyk. Už jsem nějak přijala, že opouštíme Prahu a jdeme na venkov. Docela se těším. Nejvíc snad na to sžívání se s domečkem, zvykání si na novou linku, myčku, zahradu – to až jí na jaře trochu zkultivujem, teplo v koupelně (to bude příjemný, v bytě na Žižkově jsme měli pořád hroznou zimu, jedině v horkých létech tam bylo fajn, ale teď při mrazech se tam nedá být)
Stavba konečně finišuje, zbývá položit plovky a dát kuchyň. Fasádu dodělají na jaře. Stěhovat jsme se měli do Vánoc, ale necháme to až po novém roce. Užijeme poslední Vánoce ve starém bytě a pak hurá do nového!
Snad se ještě trochu obávám přijetí místních. Budeme totiž pořád ti "Pražáci" - někde jsem četla, že nám říkají "náplavy". Jak vás přijali místní v Kolovratech? A jak máš starý kluky?
Měj se moc fajn!
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(25.12.2003 18:17:04)
Teda na úvod bych měla uvést, že jsem vlastně taky trošku náplava, ale lidi z vesnice mě tak (podle všeho) nevnímají - stěhovala jsem se do starýho baráku k manželovi, kterej se tu narodil a navíc jsem "mu dala dva syny", což se cení :-) A přesto i já nemám radost z lidí, co se sem teď houfně stěhujou z města - není to osobní a nevztahuje se to na všechny, ale: na louce před našim domem, která byla ještě tohle jaro žlutá podbělem, vyrostly 3 hnusný katalogový baráky - to prostě člověka nepotěší. Přitom tady kousek dál někdo dokázal postavit i pěknej novej barák se střechou do A, po zahradě tam běhá dítě a mají i ovečky. Oproti tomu nad domem, kterej má dvě třetiny pozemku vydlážděný (na dlažbě stojí plastový pískoviště a plastová klouzačka, dítě jsem tam nikdy neviděla ač chodim denně kolem s dětma na procházky) a zbývající třetinu tvoří tenisovej kurt, vše obehnáno hnusnou zdí, by člověk zaplakal. Lidi tam žijou městkym životem, tak proč proboha hyzdí vesnici? Nemyslim, že by se lidi z vesnice koukali na všechny automaticky jako na náplavu - to jak si žijete u vás doma může bejt každýmu fuk, ale někdy jsou "přistěhovalci" i zásahem do života vesnice (lidi z katalogovejch domků se nejspíš nebudou moc účastnit zdejšího veřejnýho života, někteří v životě nezajdou do místního obchůdku apod., čimž tak trochu olivňujou tu rodinnou atmosféru). ...no, to mě jen tak napadlo...
|
| MIrka | •
|
(25.12.2003 19:45:03)
Ahoj,
mám zkušenost s důchodci z Prahy, kteří mají u nás na vesnici opravený dům. Přišli mi celkem fajn, docela vzdělaní lidé. Chodím s dcerou na procházky a kvůli naprosté izolaci jsem ochotná si povídat téměř s kýmkoliv. Jejich sousedi si pořídili poníka. Krásné a hodné zvíře, které ochotně předvádějí všem nadšeným dětem. A milá paní z Prahy se začala tvářit dotčeně. Toho jednoho tedy sousedům "dovolili", ale kdyby jich mělo být víc, to by jim tedy museli zatrhnout! Považte, že to zvíře jim chodí kolem jejich plotu, smrdí a dokonce močí, když se tato dáma válí u bazénu. Chuděře se jí udělalo špatně.
Nepochopila jsem, co je na čůrajícím poníkovi tak nechutného a chtěla paní poslat do Prahy, do POdolí, do lékárny a taky do pr..
Mirka
|
|
|
| Káča,2 kluci | •
|
(29.12.2003 22:24:56)
Ahoj Tinno,
nebyla jsem teď delší dobu na netu,takže odpovídám až teď. S přijetím od "místních" jsme tady neměli problémy.Myslím ale, že je to hodně ovlivněné tím, že Kolovraty se v poslední době hodně rozrostly, takže místní si už asi zvykli. Navíc starosta je tady hodně nakloněný příchozím, budou se tady budovat nové byty,tak starousedlíkům snad ani nic jiného nezbývá.
Osobní zkušenost mám asi takovou, že když potkám místního, tak se tak na mě podívá a čeká, co udělám. No a já prostě pozdravím, protože si myslím, že na vesnici by se to mělo a nemám s tím problém. A když ti lidé zjistí, že se chovám normálně, tak se usmějou a jsou v pohodě. Nebo se často dají do řeči přes děti.
Mým klukům je sedm a dva a půl, jak staré děti máš ty?
Přeju příjemný konec roku,
Káča
|
| Sylva2 | •
|
(1.1.2004 12:05:24)
Zdravím všechny holky, co už na vesnici bydlí, a hlavně ty co se teprve chystají a staví nebo hledají domeček. Přeji nám všem do nového roku ať se nám všem letos zadaří.
Jak pokračujete se stavbou? My už konečně máme krov, střecha bude do měsíce. Stavět i přes zimu je docela dobrodrůžo, ale co se dá dělat. Teď vyřizujeme hypotéku na dostavbu a stavební povolení mi skoro přišlo lehčí. Tak ať nám to všem dopadne.
|
|
|
|
|
| Káča. 2 kluci | •
|
(12.12.2003 0:22:52)
Omlouvám se, nepřečetla jsem si celou diskusi. Jestli máte auto a můžete jezdit z těch Stránčic, tak bych se toho fakt nebála. Pro děti je v Říčanech i v okolí spousta aktivit a do města je to fakt kousek. Tak ještě jednou ahoj.
|
|
|
V její náručí
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)