| Fífa | •
 |
(14.6.2001 9:56:56)
Ahoj, prosím Vás o radu.
S přítelem jsme spolu již 6 let, moc se milujeme a v září se máme brát. Taky bychom chtěli miminko. Ale je tu jeden problém. V případě, že mého přítele něco rozlobí ( třeba jen maličkost ), je docela agresivní, hází věci a křičí. V těchto chvílích se ho docela bojím, i když jeho vztek není přímo namířen na mě. Bojím se, aby to třeba později nemělo vliv na výchovu a chování vůči našemu dítěti. Pokud mu všechno vychází je to ten nejhodnější člověk na světě. Myslíte, že by takto mohl reagovat i na naše dítě, kdyby mu třeba rozbilo jeho oblíbenou věc? Pokud jste se některá s něčím podobným setkala, prosím poraďte jak to řešit. Děkuji Fífa.
|
| Jana 27 let, Schovánek 36.tyden | •
|
(14.6.2001 10:49:40)
Ahoj Fifo,
mam s podobnym chlapem velmi spatnou zkusenost, jesti chces, ozvi se mi na mail - nemam chut to tady rozepisovat.
J.
|
|
| Jana | •
|
(14.6.2001 12:30:38)
Zkusila bych nasměřovat přítele k nějakému dobrému kineziologovi. Pokud nevíte, co to je, vyťukejte si ve vyhledavači slůvko kineziologie. Je to dost obšírné, takže se tady nechci o této metodě rozepisovat. Můj přítel má také určité problémy a na radu známé už jednu hodinu této terapie podstoupil a docela mu to pomohlo a pár věcí osvětlilo. Snad by to mohlo fungovat i v případě vašeho přítele.
|
|
| Michelle | •
|
(14.6.2001 14:32:28)
Celej zivot mu nebude neco vychazet - teda aspon normalnim lidem obcas neco nevyjde. Takze celej zivot bude doma cas od casu rvat a prevracet stoly? Takovyho tatu bych nechtela.
Zijete spolu v jedny domacnosti? Jak to snasis, kdyz vyvadi? Ja mam doma rada pohodu, takovy divadlo bych nesnesla, porad bych se bala, kdy mu zas neco prelitne pres nos a bude zle. A miminko? Pochybuju, ze by se zacal ovladat zrovna v souvislosti s detskym zlobenim. Ja bych do toho teda nesla.
|
|
| sally, 31, vdaná, bezdětná | •
|
(14.6.2001 19:01:11)
Fifo,
od jednoho takovýho jsem utekla, když se o silvestrovské noci (podnapilý) neovládnul a napřáhnul na mě... taky jsem myslela, že ten jeho vztek se na mou osobu nevztahuje....
|
|
| Dana, dvojčata | •
|
(14.6.2001 21:26:21)
Ahoj Fífo, nevím, jestli Ti můj nápad k něčemu bude, protože agresivita, která je vrozená jako povahová vlastnost se asi moc zvládnout nedá. Já měla mužského, který se naučil křičet v předchozím vztahu, prostě došly argumenty, nastoupil řev. Párkrát to potom zkusil i se mnou a tam se mi osvědčilo sladce se usmát a úplně potichu se zeptat: "Proč křičíš??? Já slyším docela dobře " nebo něco podobného. Tady to zabíralo, až přestal úplně, ale nevím, jestli je ten Tvůj nějaký PRUĎAS, tak tam je asi každá rada drahá. Držím palce.
|
| honza | •
|
(18.6.2001 7:27:20)
Fifo, co ti tu holky radí, mají pravdu,mně to trvalo deset let,než jsem si všimnul jak se chovám k ženě, nerozbíjel jsem věci,a ruku na ni taky nevztáhl,tohle jsem naštěstí ovládl.
Ale ona tenkrát , nenadávala,ani neodporovala, myslela si, že to tak má být.Byl jsem hlupák,a samozřejně když neodporovala, volil jsem i silnější slova, po svatbě jsem byl ještě horší.
Dnes je to naopak,já ubral sklidnil se, ale začala křičet má žena,ani ne tak na mne ,ale na děti.A myslým radila tu Dana.Použij její radu,fungujeto.
Vím, že na její chování mám vliv i já,snažím se napravit co jsem svou blbostí zavinil.jediné co můžu radit, promluv si s ním o tom,můj přítel k vůli takovému chování přišel o manželku,dostal od ní ultimatum, buď změní chování nebo rozvod.Vím je to poslední a krajní řešení,přítel chování otočil,je to výbornej chlap i táta,ale ona už rozvod zpět nevzala,ale za to rozvod přítele vzal.dobře si rozmysly co uděláš, má žena mne měla ráda i když jsem nadával,a vylíval si zlost,že se mi nedaří,a vím kdyby mi tenkrát,řekla,že ode mne odejde,určitě bych ji v tom chtěl zabránit,pořád ji mám moc rád.Já taky nedal na rady a nevěřil druhým,možná si to musí ochytat každý sám.A holky vy mne nekamenujte,vím o čem tu píšete.
|
|
|
| Dana, dvojčata | •
|
(14.6.2001 21:26:22)
Ahoj Fífo, nevím, jestli Ti můj nápad k něčemu bude, protože agresivita, která je vrozená jako povahová vlastnost se asi moc zvládnout nedá. Já měla mužského, který se naučil křičet v předchozím vztahu, prostě došly argumenty, nastoupil řev. Párkrát to potom zkusil i se mnou a tam se mi osvědčilo sladce se usmát a úplně potichu se zeptat: "Proč křičíš??? Já slyším docela dobře " nebo něco podobného. Tady to zabíralo, až přestal úplně, ale nevím, jestli je ten Tvůj nějaký PRUĎAS, tak tam je asi každá rada drahá. Držím palce.
|
|
| Kateřina, vdaná | •
|
(15.6.2001 9:14:48)
Ahoj Fífo,
zkusila sis s ním o téhle věci pohovořit? Jestli ano, nevím jak moc je ochoten tento problém řešit.
Vím to z vlastní zkušenosti u nás je to totiž naopak - ten kdo zuří jsem já. Opravdu i kvůli blbosti mívám stavy nepříčetnosti a agrese.
Teď už vím, že tím trpí nejen můj manžel, ale i já. Základní je ale o tom mluvit a snažit se to řešit. Stojí to hodně úsilí a sebeovládání,ALE JDE TO!!!!! Je to už pár měsíců co se držím a když dojde k něčemu co mě neskutečně vytočí pomyslím na to jak se náš vztah zlepšil, jak by zase manžel trpěl - vidím jeho smutné oči. Párkrát se zhluboka nadechnu a nechám to odplynout. Chce to, ale opravdu silnou vůli, oporu partnera a hlavně CHTÍT. Taková povaha je utrpením nejen pro okolí, ale pro toho člověka samotného. Vím o čem píšu, proto Ti držím pěsti. Zkus to vzít do svých rukou, a nedej se odbýt je to i zájem Tvůj a vašeho budoucího dítěte. Pokud mu na vztahu záleží nechá si pomoct.
|
|
| Lenka | •
|
(15.6.2001 10:11:54)
Od takového chlapa rychle utíkej.Teď se ještě snaží, ale po svatbě bude ještě agresivnější /bude Tě mít jistou/.
Já se ve své minulosti s takovým typem setkala.I když dokázal být velmi milý a zahrnoval mě láskou na druhou stranu byl i velmi agresivní.Začínalo to jenom podrážděností,později i vztáhl ruku a nakonec mě zmlátil tak,že jsem musela vyhledat lékařské ošetření.Naštěstí je to už minulost,protože jsme se rozešli,nyní jsem vdaná a mám spokené manželství.Ale ten pocit strachu co jsem s ním zažila mám stále.Proto utíkej co můžeš.A nemysli si,že se to změní a nebo,že ho dítě změní.Pak budeš otloukánek Ty i tvé dítě.!!!!!!
|
|
| Fífa | •
|
(15.6.2001 11:04:32)
Ahoj, všem Vám děkuji za odpovědi. Není to vůbec lehké, naštěstí se tyto jeho stavy opakují jen zřídka. Když už to ale jde do extrému, řeknu mu ať přestane a jdu pryč. Jenže to je pak uražený, že jsem mu udělala scénu a nemluví se mnou a usmiřovat se pak musím já. Žijeme spolu v jedné domácnosti, ale už jednou jsem od něj odešla a pak se zase vrátila.
Nějak to řešit se mu moc nechce nebo řekne, že se bude snažit. Jenže... Možná jsem hloupá a taky trošku zbabělá, ale hrozně moc ho miluju a vůbec si nedokážu představit, že bych měla být bez něho.
Fífa
|
| Michelle,32 let, 8 lety syn | •
|
(15.6.2001 12:16:18)
Taky jsem si vzala chlapa, o jehoz chybach jsem vedela a vedela jsem, ze je budu velmi tezko snaset. Mela jsem pocit, ze nikdy nikoho jineho bych tolik milovat nemohla a ani jsem nechtela nekoho jineho hledat.
Behem par let manzelstvi se ukazalo, ze jsou veci, ktere fakt snaset nemuzu a postupne diky tomu vymizela i ta neodolatelna laska. Mam za sebou pokusy o reseni neresitelneho (zmena nektereho z nas od zakladu), bolestne rozhodovani o rozvodu, rozvod, zkusenost samozivitelky a dohady o diteti. Byla to smutna, ale dobra zkusenost a proto ti tak rozsahle pisu, protoze doufam, ze aspon cast zkusenosti je prenositelna. Rikas, ze si neumis predstavit byt bez nej, tak si predstav, jake to bude s nim: az budes utahana, nevyspala, nervozni a manzel zacne z nicehonic vyvadet, ze mu malej polil jeho paradni tricko a bude od tebe cekat, ze honem polozis zehlicku a pobezis ho udobrovat. A kdyz to neudelas, "vytresta" te dlouhodobym urazenym mlcenim, ktere tezko sneses, kdyz si jinak cely den prakticky normalne nepromluvis.
Urcite ma tvuj pritel i nejake klady, o kterych nepises, ale zamysli se nad tim, jestli ti ty klady ve spolecnem beznem kazdodennim zivote k necemu budou. a jestli OPRAVDU vyvazi obcasne rvani a urazeni se.
Kdyz si budes chtit popovidat vic, ozvi se na e-mail.
|
|
| Jana 27 let, Schovánek 36. týden | •
|
(15.6.2001 15:13:33)
Ahoj Fífo,
neomlouvej svého přítele. Taky jsem jednou jednoho šíleně milovala, taky jsem si ho vzala. A taky to byl ten, co je velmi milý, ohleduplný, citlivý, jenom se občas šíleně rozčílí a pak je zcela nepříčetný, řve, hází věcmi. Zdálo se mi, že je to jen výjimečně, že se to dá zvládnout, že vlastně o nic nejde. Byla jsem blbá. HOdně blbá. Vše bylo OK vždycky jen do doby, než nastaly nějaké společné problémy - a že se jich v domácnosti časem nakupí dost. To potom řval, obviňoval mě, já se musela omlouvat, házel věcmi, potom házel mé věci z okna, potom je házel po mně, pak mě jednou při takovém záchvatu praštil... teď už jsem rozvedená, ale nikomu bych takovou situaci nepřála zažít.
Vím, že se taková zkušenost dá jen těžko předat, ale ostatní, co měly vzteklé muže, vědí, o čem mluvím. Pokud Ti můžu radit, neber si ho. Když nemá chuť něco se sebou udělat ještě teď, před svatbou, nepočítej s tím, že po svatbě, až Tě bude mít "jistou", se požene do poradny pro radu.
A ještě jedna věc, všimla jsem si, že jeho záchvaty zuřivosti se stupňovaly. Nepodařilo se něco v práci? Přijdu domů a za úplnou blbost seřvu manželku, však ona se přijde omluvit a jemu se uleví.
Pokud Ti na něm opravdu hodně záleží, odložte svatbu, zkuste navštívit poradnu, pracujte na sobě. Hlavně si neber chlapa, který na Tebe řve už před svatbou.
Jana
|
|
| Karol, 3 děti | •
|
(15.6.2001 19:30:36)
Fifi,
stejně asi na nikoho nedáš, jako jsem nedala já. Po deseti letech soužití s podobným partnerem Ti můžu poradit jediné - vezmi nohy na ramena hned, později budou majetkové vazby, vazby na děti - protože v mezidobí, když všechno funguje jak má a nejsou těžkosti je to ten nejlepší táta, skvělej manžel, ale běda, když se něco začne kazit .... Stejně ho mám ráda a neodcházím, ale tenkrát jsem to udělat měla.
|
|
|
| Lenka | •
|
(15.6.2001 11:43:00)
Milá Fífo, v Tvém druhém příspěvku mě připadá, že ho ospravedlňuješ.Že není tak hroznej....Jen ty sama musíš vědět jaká je opravdu skutečnost.Když,ale napíšeš, že z něj máš strach,tak to asi musí mít nějaký důvod.Pořádně si to promysli a se svadbou nespěchej.
|
| Fífa | •
|
(15.6.2001 12:07:07)
Ahoj Lenko, nechci ho ospravedlňovat. Je opravdu hroznej, ale jen ve chvílích, kdy zuží. To pak kříčí a hází věcma. A jen v těchto chvílích se ho bojím.
A to odcházím, třeba jenom vedle do pokoje a pak je u nás tichá domácnost. Fífa
|
| Svatka, 1 dítě | •
|
(15.6.2001 13:08:48)
Milá Fífo, takové stavy zuřivosti se s věkem bohužel pouze zhoršují. Myslím, že tito muži by vůbec neměli vstupovat do manželství. Jejich chování může napáchat na dušičce dítěte i manželky veliké škody. Rozum do hrsti!
|
|
| Monika | •
|
(15.6.2001 13:35:29)
tak co Fífo, co budeš dělat?????
Je to těžké rozhodování, opustit ho nebo ne.Příspěky Ti radí aby si se rozšla a já Ti to také radím.Aby jsi za pár let nepsala do rubriky "mláti mě co s tím".Teď odejít můžeš lehce.Za pár let až budou třeba i děti to tak lehké nebude.Nebo se od něj bojíš odejít?
Napiš jak se rozhodneš????????
|
|
|
|
| Sharon | •
|
(18.6.2001 13:40:10)
Milá Fífo, v podstatě budu jen opakovat to, co už zde řekli ostatní... poslyš, i když je chlap agresivní jenom "trošku" a jenom "někdy", přesto bych se už teď bála...ono se to časem nezlepší, víš, ta agresivita a vztek je v něm a naopak spíš se bude zvyšovat, tím spíš, že s případným miminkem přijde víc starostí - ať už finančních, s volným časem, s realizací vašich plánů a podobně. A pokud každý problém řeší vztekem, tvoje obavy jsou opravdu na místě. V tomto případě bys měla odhodit růžové brýle a zkusit se na něj podívat s odstupem jako cizí člověk... aspoň se o to pokus. Je tak úžasný a skvělý, stojí ti za to s ním žít a obětovat se, stojí ti za to případné trápení? Já od počátku mého manželství proklamuji dvě zásady setrvání vztahu - zkousla jsem leccos, vyrovnala se se spoustou věcí, ale jedna z těch, kterou bych nikdy neprominula, je fyzické násilí - kdyby mi manžel ve zlosti ubalil facku, měl by to u mě definitivně spočítané. On se o to pochopitelně nikdy nepokusil, i když zrafat se dokážeme pořádně, ale budiž mu ke cti, že to jsou obvykle konstruktivní hádky s nějakým vyústěním... oba jsme prudší povahy, ale házet někam či po sobě čímkoliv jsme nikdy nezkoušeli... a pokud ten tvůj "drahoušek" již s tímto začal, pravděpodobnost, že začne házet po tobě či ti nějakou vrazí, je poměrně vysoká. A jak už ti tu napsaly ostatní holky, agresivita se pak většinou stupňuje. Je-li slaboch (většinou ti nejagresivnější jsou v podstatě šílení slaboši a svoji neschopnost si vybíjejí na slabších, tedy na své partnerce v první řadě), druhý den se potom připlazí, bude škemrat o odpuštění, ťuťuťu, kytička, dáreček, ty zjihneš, zaplesáš a buch! Po nějakém intervalu dostaneš přes hubu ještě víc. Situace se bude opakovat, intervaly zkracovat. Nevymýšlím si, dvě moje kamarádky si podobným peklem (vystupňovaným ještě alkoholem) prošly. Jedna už dávno prchla, druhá se rozvedla, nicméně s manželem žije dál v jednom bytě... on drobet zbrzdil, ale přesto - jakmile se napije, ona se mu vyhýbá a mlčí, protože ho nechce nijak provokovat... já si do něj jednou hezky rejpla, když byl v náladě (a to já zase umím být provokatérka, víš?) a málem jsem ji chytla taky... takže od té doby ho taky radši neprudím:))).
Takže já bych ti radila buď ho šupito presto poslat k psychologovi, sdělit mu tvoje obavy a přinutit ho s tím něco dělat, a pokud toto odmítne, tak se rozloučit s vidinou světlých zítřků a začít hledat jiného. Zní to možná tvrdě, ale věř mi, že život s ním by byl potom možná mnohem tvrdší....
|
|
| Moni | •
|
(19.6.2001 8:38:48)
Tak Fífo ozvi se, jak budeš pokračovat ve vztahu.Asi se Ti příspěvky moc nelíbily.
|
|
| Moni | •
|
(19.6.2001 8:38:49)
Tak Fífo ozvi se, jak budeš pokračovat ve vztahu.Asi se Ti příspěvky moc nelíbily.
|
|
| Fífa | •
|
(19.6.2001 12:47:04)
Ahoj holky, omlouvám se, že jsem se tak dlouho neozvala. Všem moc děkuji za odpovědi. Teď o víkendu jsme o tom spolu ( na vaši radu ) v klidu mluvili. Přiznal svou chybu a slíbil mi, že s tím zkusí něco dělat. Domluvili jsme si takové heslo, které když já řeknu tak okamžitě přestane. Tak to snad bude fungovat.
Fífa
|
| Sharon | •
|
(19.6.2001 15:58:56)
Fífo a o případné konzultaci s psychologem jste také mluvili? No, příště nám napiš, jak heslo fungovalo...nechci být ironická, ale nedovedu si představit, že se doma rafu s tatim, on začne řvát či nějak měnit před očima, já na něj hejknu "heslo" a on zjihne, ztichne a už bude jak mílius... ono se to v klidu fakt moc hezky plánuje, víš...
|
|
| Michelle | •
|
(20.6.2001 7:21:09)
U nas to nefungovalo :( Ale mozna mou vinou, protoze v okamziku, kdy melo byt heslo vyrceno, jsem myslela na uplne jiny veci (kde mam panvicku, abych ho prastila do hlavy :)
Strasne moc ti preju, aby se to u vas zmenilo k lepsimu a moc ti fandim. Jsi skvela, ze resis takove veci jeste pred zalozenim rodiny. Nevzdavej to a dotahni veci do konce, at nam tu jednou nepises, ze tvuj muz rve doma na celou rodinu a vsichni jste z toho nestastni. Drzim palce.
|
| Fífa, 23 | •
|
(20.6.2001 12:13:42)
Ahoj Michelle, moc děkuji za povzbuzení. Moc jsem ho potřebovala. Díky Fífa
|
|
|
| Lenka | •
|
(20.6.2001 7:29:21)
Ach Fífo!!!!!Nepíšeš kolik je Ti let, avšak za předpokladu,že se svým přítelem chodíš 6 let tak snad by jsi už žádná naivka být neměla.Ale já bych řekla,že jsi a pořádná.Jak už jsem psala takovouhle lásku jsem zažila.Strašně jsem ho milovala a neuměla jsem si představit,že bych od něj odešla.Vždyť on mě taky miloval, až na ty jeho výpadky.Vždy po svém výstupu to byl ten nej nej....Omlouval se, sliboval....A pak to udělal znovu.Interval se stále zkracoval.A já jsem si to kladla za vinu,že jsem ho asi vyprovokovala.Vždyť on mě přeci tak miluje.Až po dlouhé době jsem si uvědomila,že je to slaboch.A hlavně ,že mu to dělá dobře, i když to nikdy nepřiznal.I kyž se opakuji rozmysli si jestli chceš s tímhle člověkem miminko.Vrať si ty situace zpět a přemýšlej.
Mimochodem můj bývalí přítel má samozřejmě novou přítelkyni a opět se to v jejich vztahu opakuje.Takže to je prostě v něm a nezmění se nikdy!!!!!!!!!!!!!
|
| Fífa, 23 | •
|
(20.6.2001 12:11:05)
Ahoj Lenko, je mi 23 a jsme spolu od mých 17. U nás se zase naopak ty intervaly prodlužují. Takže je na něm opravdu vidět, že se snaží. Jen by to chtělo vymazat úplně.
Fífa
|
|
|
|
| Lenka | •
|
(20.6.2001 9:18:16)
Fífo přečti si pár příspěvků v diskuzním klubu "Násilí v těhotenství" to by Tě mohlo čekat.
|
|
| Marlen (3 děti) | •
|
(21.6.2001 1:02:59)
Milá Fifo,
je mně 30 let a z toho jsem 10 roků vdaná za "zuřivce". Máme 3 děti a šťastné manželství. Já i manžel jsme vysokoškoláci, na VŠ jsme se i poznali. Společně vedeme prosperující akciovku. Můj manžel je ten nejzlatější na světě, je na něj naprosté spolehnutí a je i skvělý táta. Bohužel i u něj se čas od času objevují záchvaty vzteku - rovněž jako u tebe nejsou namířeny proti mě nebo proti dětem. Prostě z ničeho nic začne můj skvělý manžel řvát (podotýkám, že pěkně sprostě, jinak sprosté slovo neřekne) jako tur a roztříská co vidí - skleničku, přelomí telefon apod. Tento záchvat vzteku během několika minut ( 2-3) odezní a opět je tu skvělý manžel, který se za svůj výbuch velmi stydí. Vyzkoušela jsem kde co, aby se toho zbavil - prostě je absolutně nepochopitelné, aby inteligentní člověk takto vyváděl, mimo jiné manžel navštívil i psychologa a psychiatra - závěr v podstatě jakmile se rozjede už neexistuje způsob, jak by se mohl zarazit - proto žádné heslo fungovat nemůže, sedativa by prý také nic nevyřešila. Prý se s ním má jednat jako by se nic nestalo. Vypadá to zvláštně ale opravdu je to účinné. Manželovi je dneska také 30 a záchvatů vzteku pomalu ale jistě ubývá, frekvence i intenzita klesají.
Podotýkám, že na mě ani na děti manžel ruku nikdy nevztáhl, zato skleniček to odneslo dost (pak po sobě vždy vše vzorně sám uklidí). Vůbec také nepije a nikdy nepil alkohol. Ptáš se, jak se s tím vyrovnají děti - nejstarší dceři je 10 a stále vypadá, že jí ani mladším dětem to nevadí, připadá mně, že přejali můj postoj a tatínka si v té chvíli nevšímají a počkají až se uklidní a bude si s nimi hrát.
Ještě k intervalům před 10 lety to bylo tak 1 x tydně, dnes tak 5 x do roka.
Osobně vidím jediné riziko, pokud se u tebe jedná o podobný případ a tím je, že pokud budeš mít dceru, bude ona brát podobné chování jako neškodné a normální a je možné, že i ona si najde za manžela zuřivce, bohužel takovýchto neškodných zuřivců jako je ten můj nebo tvůj je mizivé procento, naprostá většina z nich své manželky i děti mlátí hlava nehlava - v tom jsou bohužel statistiky neúprosné.
|
| Fífa, 23 | •
|
(21.6.2001 11:10:51)
Díky Marlen, konečně něco, co mě povzbudilo k tomu abych vydržela. U nás je to naprosto to samé.
Fífa
|
| Moni | •
|
(21.6.2001 13:06:43)
Nechápu proč jsi tedy psala,když víš, že od něj odejít nechceš.Chtěla jsi radu ,pomoc,prosbu a stejně jsi čekala jen na tu odpoveď kde Ti někdo požehná. Na druhou stranu je pravda, že nikdo z nás neví jak se ten tvůj zuřivec chová, že to opravdu není tak hrozné.Tak hlavně hodně štěstí atˇTi to vyjde.
|
| Marlen (3 děti) | •
|
(21.6.2001 13:44:15)
Připadá mně, že vím proč se Fífa ptala na radu. Jde jí o to, že kdyby měl její přítel např. mlátit nebo děsit jejich budoucí děti, ani by o životě s ním neuvažovala. Možná také čekala na zkušenost od někoho, kdo má doma podobný typ muže a má děti. Přesto by možná neuškodila návštěva psychologa (může být i anonymní), aby se vyloučily sklony k sadismu a somatické příčiny tohoto jevu. Ale jestliže na ni za 6 let ruku nevztáhl, je nanejvýše pravděpodobné, že ji nevztáhne ani v budoucnu.
|
| Mirka | •
|
(21.6.2001 17:02:34)
U nás jsme "vztekací" oba a ze své zkušenosti: můj muž dítě nikdy neuhodil, ani mě, a to jsme svoji dlouho...Ale hrozí, že dítě to bude mít po něm a nevím ,jak budu v malém šprkovi pěstovat zábrany.
A taky je škoda hrnců atd.
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)