| Veronika, 27 let | •
 |
(16.5.2001 19:44:19)
Dobrý den,
Napsala jsem do této rubriky, protože bych ráda věděla Vaše názory na situaci v mé rodině. Jmenuji se Veronika, je mi 27 let, mám manžela Františka a pětiměsíční dceru Martinu. S manželem se známe 3 roky, manželé jsme rok a půl, v jednom bytě spolu žijeme už 2 roky. Na počátku vztahu až do doby než se narodila Martinka jsme se měli velice rádi, dá se říci, že jsme byli neustále v líbánkách. Chtěli jsme být pořád spolu, o všechno se dělit. Na Martinku jsme se moc těšili, taky proto, že se nám 10 měsíců nedařilo otěhotnění. Krátce předtím než se dcera měla narodila se objevily první vážnější problémy, ač jsem si o manželovi myslela, že je povahou spíše flegmatik, překvapilo mne, jak najednou z ničeho nic na spoustu banálních problémů reaguje přehnaně agresivně. Problém byl asi v tom, že si zvykl, že jsem až doposud veškerou domácnost zvládala já, ale s přibývajícím břichem už jsme po něm občas nějakou pomoc chtěla také a to se mu příliš nelíbilo. Když se narodila Martinka, byli jsme všichni na nějakou dobu přešťastní. Ale pak se situace vrátila do předchozích kolejích. Mám bohužel smůlu, že já jsem z Prahy a manžel z Berouna, kam jsem se za ním přestěhovala a babičky mám daleko a manželovi rodiče již nežijí, takže mi nemá kdo pomáhat, pouze občas, když opravdu potřebujeme hlídání, tak některá z babiček přijede, ale moc se jim nechce, neboť cesta k nám pro ně představuje několikahodinovou časovou zátěž. Takže je všechno opravdu pouze na mně. Manžel chodí z práce zhruba okolo půl páté, příchod domů pro něj znamená sednout si k novinám a něčemu dobrému na zub. Teprve pak se zajímá, co doma, co malá, občas co já. Musím ještě říci, že tu nemám žádné kamarádky, všechny zůstaly v Praze, takže na procházky s Martinkou chodím po okolních lesích sama. Večer mi manžel pomáhá tím, že malou přebaluje a společně ji koupeme. Ale stejně spoléhá na to, že mu já řeknu, že je potřeba Martinku přebalit a vykoupat. Stejně tak když po něm chci jakoukoliv jinou činnost (zamést schody, vyluxovat, umýt záchod atp…), musím ho prosit. Naštvaně se sebere a jde to udělat. Já pak mám taky po náladě a tak se snadno stane, že na něj kvůli něčemu vyjedu. Zpočátku se nic nedělo, maximálně se ohradil, ovšem teď s přibývajícím časem se často stává, že se ohradí až nepřiměřeně agresivně, já jsem pak taky naštvaná a takhle se provokujeme třeba i několik minut. S tím bych se ještě smířila, ale vadí, že začíná být docela agresivní, tzn., že když ho takhle o něco požádám, udělá to většinou nedbale nebo špatně, já jsem pak naštvaná, protože ta práce nemá smysl, musím ji stejně dělat já, ztrácíme tím čas oba a oba ztrácíme takto dobrou náladu a bohužel nastávají momenty, kdy mne Franta kvůli tomu uhodí, dá mi facku, škrtí mne, bije mne do hlavy, do zad, sprostě mi nadává, křičí na mne před Martinkou, která se pak rozbrečí, není k uklidnění, já pak brečím taky, začnu Frantovi taky nadávat, protože je mi líto Martinky, která chudák za nic nemůže a nic nechápe.
Takhle to je už asi půl roku. Vždycky si pak říkám, že takhle to dál nejde, že se dám rozvést. Mimochodem Franta mi taky vyhrožuje rozvodem, prý že s hysterkou žít nebude a že patřím do blázince, tvrdí mi, že mám být vůbec ráda, že se mnou před 3 lety začal chodit, že by mne jinak nikdo nechtěl, takto mne uráží. Nejhorší je, že mu pak vždycky odpustím a když si jdeme večer lehnout, tak Frantovi dovolím, aby se ke mne tisknul a často spolu máme i po takovýchto hádkách sex. Franta se pak vždycky převalí na druhý bok a usne a já si brečím do polštáře a doufám, že se situace zase urovná. Když po několika dnech vyvstane nová hádka s urážkami a bitím z Frantovy strany, říkám si, že přeci nebudu tak blbá a když je takový tak mu nedovolím žádný sex, intimní kontakt by přece spolu měli mít pouze lidé, kteří se milují. Takhle mi připadá, že mne Franta pouze využívá jako služku, opatrovnici dětí a milenku (často mně spíš přijde jako prostitutku, až na to, že té by za sex platil – mezi nadávkami se objevuje i např. „tlustá děvko“, je pravda, že po porodu mi zůstaly ještě 3 kilogramy, na 164 cm vážím 66 kg). Sama sebe nechápu, jak to, že mu vždycky odpustím, když se ke mně tak dlouho tak hnusně chová. Asi ho pořád ještě mám ráda, nebo se možná bojím, že bych opravdu zůstala sama s dítětem, že by mne nikdo nechtěl. Na vysvětlenou – Franta byl můj první vážný vztah, předtím jsem měla pouze dva krátkodobé, několikaměsíční vztahy, takže jsem, co se týče milostného života, byla poněkud méně zkušená. Nevím, co mám dělat, na jednu stranu bych se možná i rozvedla, na druhou stranu se toho bojím, Frantu mám asi pořád ještě ráda a nechci přidělávat starosti Martince, ať už s tím, že bychom žily samy bez tatínka a nebo se nějakým novým tatínkem, na kterého by si dcera musela zvykat.
Budu Vám moc vděčná, pokud mi poradíte, jak mám svou situaci řešit.
Díky Veronika
|
| Magda, 24 | •
|
(16.5.2001 23:49:26)
Milá Veroniko,
Tvůj Franta Tě nikdy mlátit nepřestane a je jen na Tobě srovnat si v hlavě, co je pro Tebe a Martinku lepší. Jestli zůstat, nechat se bít a ponižovat (a čekat, kdy vztáhne ruku i na Vaši dceru) a nebo se rozvést, žít sice možná za horších finančních podmínek, ale svobodně, šťastně a beze strachu před vlastním manželem.
Já sama se rozvedla (můj bývalý manžel byl skoro to samé co ten tvůj a navíc mi byl ještě nevěrný), neměli jsme spolu naštěstí ještě dítě, a můžu Ti říct, že v den, kdy jsem se k tomuto kroku definitivně rozhodla se mi tak ulevilo a byl tak nepopsatelný pocit úlevy, že Ti opravdu přeji, abys také došla k tomuto rozhodnutí. Také Ti z vlastní zkušenosti radím, abys před nikým netajila, jak se Franta k Tobě chová. Není to Tvoje, ale jeho ostuda. Pokud budeš vše tutlat, nikdo Ti nepomůže, a všichni se budou divit, co najednou šílíš, že se chceš rozvádět, když jste přece neměli žádné problémy. Jen se pěkně "svěřuj" své tchýni a tchánovi, jen ať vědí, jak synáčka vychovali.
Věř mi, on se nezmění a bude to horší a horší....
Přeji Ti pevné nervy a jednej, dokud je čas!
Magda
|
|
| Jarka, dvě dcery | •
|
(17.5.2001 9:00:04)
Ahoj Veroniko, uteč, dokud je čas. On se nezmění a myslím, že spíš bude svou agresivitu stupňovat. Sbal si věci, sbal malou a co nejdřív odjeď k rodičům, jestli můžeš. Radši život bez takového "tatínka", než vystavovat své dítě a sebe jeho psychopatickým projevům. A to by časem přišlo. Co by to bylo za život? Takhle máte obě naději, že potkáš někoho, kdo vás bude mít rád a budete šťastné. Víš, spousta nedorozumnění akrizí se vyřešit dá. Někdy to jde ztěžka, ale když chtějí oba, zvládne se lecos. Ale to, co popisuješ ty musíš vyřešit tím, že odejdeš. Nejlépe hned a bez předchozího varování. On je velký slaboch a když mu řekneš, že od něj odejdeš, mohl by ti hodně ublížit. Ale hlavně to neodkládej. Držím ti palce a přeju hodně síly.
|
| Jana | •
|
(17.5.2001 14:50:46)
Ahoj Veroniko,
to není jen agresor - to je mužský ubožák. To je největší nízkost, když muž bije ženu. Vlastně tím využívá svoji fyzickou převahu. Ten by se asi divil, kdyby jsi mu jednu vrátila. Můj partner něco takového nedělá ani náhodou a kdyby, tak je mu jasné, že bych byla schopná po něm házet vše, co bych měla při ruce. Třeba i nože. Vždyž to je neuvěřitelné ponižování, které si nikdo vůči druhému nesmí dovolit. Píšeš, že s ním jsi i kvůli dcerce. Právě kvůli ní bys měla odejít. Vždyť model vašeho soužití si ponese až do dospělosti, takže i pro ni pak bude násilí normální. A hlavu vzhůru a více sebevědomí. Pro jedno kvítí slunce nesvítí. Pokud můžeš, vrať se k rodičům a najdi ztracené sebevědomí. HOdně štěstí!
|
|
|
| Zuzana,32 let,syn 8 let | •
|
(17.5.2001 12:53:30)
Milá Veroniko,
tvůj Franta je prostě jenom obyčejný chudák.Nikdy se nezmění,myslím si,že jeho agresivita se bude časem stupňovat,léči si tak pravděpodobně svůj komlex.Já osobně bych si zbalila věci a své dítě a odešla bych tak rychle,že by za mnou zůstala jen ohnivá čára.Láska a city se tímto spůsobem neprojevují.Mysli na svoji Martinku,každé dítě problémy mezi rodiči vnímá velmi intenzivně.Když tvoje dítě už teď tak moc pláče při hádce,jaké následky by na něm zanechalo žití s takovým "tátou" v jedné domácnosti?! Rodiče ti určitě poskytnou útočiště aspoň na nějakou dobu a budou tak plnit i roli ochránců v případě,že Franta by to zase chtěl zkusit fyzicky.Sama určitě nezůstaneš,máš svoje dítě a jeho usmátá a spokojená tvář a oči ti budou poděkováním za to,že jsi se rozhodla poskytnout ji spokojené a klidné dětství.Časem se najde někdo,kdo bude mít rád tebe i Martinku,opravdu rád.A nad jeho nadávkami o tom jak vypadáš bych se pousmála a řekla bych mu pouze:"podívej se nejdřív na sebe a potom kritizuj lidi kolem sebe".
Měj se moc hezky.
|
|
| františek | •
|
(19.5.2001 7:26:20)
Já jsem ten agresor. Nestačil jsem se divit, když jsem si přečetl o sobě tolik ošklivých věcí. Pravda je, že jsme se měli zpočátku vztahu velice rádi. Brzy jsem si ale všiml, že se Verda ke svým blízkým, ani k mým příbuzným nechová zrovna nejlépe. Skoro každá návštěva končila hádkou pro nějakou maličkost. Jednou si babička přehodila kabát přes židli místo na věšák a výsledkem byla hodinová hádka s předčasným odjezdem návštěvy. Nabádal jsem Veroniku, ať se k našim příbuzným chová lépe, že nám nikdo nezbude, až se se všemi rozhádá, ale ona říkala, že si stačíme sami dva s naší láskou. Ale brzy nevystačili. Veronika vždycky omlouvala svoji hádavou povahu tím, že ji má po předcích a nemůže se svým genům bránit. Nejdřív jsem to bral jako sice nemilou, ale součást její povahy, hlavně že na mně je hodná. Po svatbě se však začala ke mně chovat stejně jako k nim. A já jsem tohle její chování přestal tolerovat. Když se večer usmíříte, milujete se a ráno se manželka probudí, zakopne rozespalá ve dveřích a začne sprostě nadávat "ty debilní sráči, proč máš malou v náručí, já se na tebe dívám a zakopnu. A stejně není Martinka tvoje", není to nejpříjemnější. A takhle to jde každý den. Večer usmiřování, ráno její nadávky. Já reaguji různě, zkouším ji uklidnit různými způsoby, ale nic nepomáhá. Druhý den je Veronika znovu agresivní. Jednou jsem zkusil odejít na půl dne z domova, ať se mezitím V. uklidní, ale nepomohlo to. Jindy jsem s ní nemluvil a uklidnila se asi za hodinu. Ale druhý den to bylo znovu. Zkoušel jsem jí odpovídat i nadávkami, ať vidí jaké to je (tlustá svině), ale nepomohlo to. Jednou jsem zkusil dát jí za každou hrubou nadávku jednu facku (ale nepomohlo to). Nevím jak ji zvládnout. A teď se dočtu, že jsem násilník. Tak mi poraďte, jak zachránit manželství. Já chci mít hodnou ženu a milované dítě. Do poradny Veronika nechce, ikdyž jsme to také diskutovali.
P.S. Veroniko, prosím neodpovídej na tento dopis, nechci naši krizi eskalovat tímto způsobem. Asi není správné prát špinavé prádlo na veřejnosti
|
| Mirka | •
|
(19.5.2001 20:33:27)
Ahoj Františku,
nerozumím tak docela tomu, co jsi napsal: na jaké příbuzné je Veronika vlastně hrubá, když -pokud jsem pochopila, ti její jsou daleko a Tvoji nejsou (aspoň ne rodiče)? A taky - kolikrát jsi vzal třeba SÁM malou na procházku nebo na výlet, aby měla opravdu Veronika čas pro sebe - jen pro sebe? Jak se střídáte? Zkusils někdy týden každou noc třikrát nebo čtyřikrát vstávat? Zkus si to - třeba pochopíš, proč je Veronika zlá(vstává takhle ne týden, ale tři roky). Když se podíváš do diskusi pozpátku, asi zjistíš, že všichni chlapi píšou, jak jsou oni ti hodní, pořádní, pracovití - a přitom se skoro všichni s manželkou rozešli - a ta manželka, která si do té doby bez nich ani nos neutřela, najednou zvládá spokojeně domácnost, dítě...a chlap jí nechybí! Bude to opravdu tím, že ty ženské jsou zlé, líné a nic nedělají? Nevím, kdo z Vás má pravdu, ale asi to bude chtít hlubší pohled - tak, jak to oba píšete, to určitě pravda není...aspoň ne oboje zaráz.
|
| františek, 31 | •
|
(21.5.2001 21:13:45)
S příbuznými je to tak - občas nás navštíví můj bratr a nějaké vzdálenější sestřenice (ale Veronika se s nimi neshodne, tak už moc nejezdí). Z její strany k nám jezdí její rodiče (Praha není tak daleko) a její sestra, která ale jezdí až z Rakouska.
Mrzí mne, když Veroničina sestra sem jede takovou dálku a pak se pohádají už ve dveřích. Navíc to dusno pak neopadne s jejím odjezdem, ale blbá nálada zůstane.
Jinak dík za názor
F.
|
|
|
| Lenka | •
|
(20.5.2001 2:19:22)
Ahoj agresorska rodinka!
Frantisek, nikdy svoju zenu nebi, mozno si myslis v tej chvili, ako ju udries, ze si ju uzemnil a poslal tam, kam si zasluzi, ale opak je pravdou. Je to hrube, surove a neodpustitelne a cudujem sa, ze neodisla, ked si to urobil po prvy krat. Ona sa ponizena dlho chciet citit nebude a zase sa najde nieco, o com sa budete skriepit. Jeden zo vztahu musi raz za cas ustupit, skus jej niekedy dat pocitit to, ze aj ked je podla teba hadava a zbytocne vyvolava skriepky, ze jej to tolerujes, ved kto z nas je svaty.
Veronika, tebe skusim poradit uplne v inom duchu, ako sa nesu rady na tomto serveri - ak mas dojem, ze ti doma nepomaha, ze ak nieco aj urobi, tak to iba odflakne, nechci to od neho. Skus si urobit veci sama, ved praca nema nohy, teda pocka, kym budes mat na nu chut a cas. Aspon tak to riesim ja, ak je doma neporiadok vecer a nemam naladu na upratovanie,odlozim ho na rano. Netvrdim, ze je to najlepsi sposob, ale u nas funguje ( za den sa tak vela neporiadku nestihne urobit). Mozno si najdes lepsi system. Podla mna je lepsie, ked je doma dobra nalada, aj ked nie upratane, ako rozhadana rodinka, v ktorej ma kazdy dojem, ze sa mu krivdi.
Ale zase ty hras nefer s tym, aspon ako pise tvoj muz, ze sa na neho oboris s vecami, ktore by si nikdy nemala v manzelstve hovorit ani zo srandy (mala neni jeho). Neviem, ci niektory muz by nieco takeho zniesol bez zvyseneho krvneho tlaku.
Ak chcete mat fungujuce mnzelstvo, hrajte obidvaja fer, skuste niektore veci prepacit a tolerovat, skuste si zorganizovat den tak, aby tam bolo co najmenej trecich ploch. Ja chapem, ze ked je vztah tak daleko, ako ste vy, ze to napravanie nebude lahke. Skuste vybocit spolu zo stereotypu, chodte na vylety a na kavu, ved teraz je leto a da sa sediet aj vonku v kaviarni, nie v nafajcenom prostredi (kedze dceru nemate kam dat na tu hodinku, aby ste mohli ist sami). Moja mama mi od malicka hovorila, "co nechces, aby robili tebe, nerob ani ty druhym". Viac menej to funguje a v manzelstve tiez. Ak sa budete nadalej spravat ako dve urazene deti, mozte pisat nadalej podobne prispevky a nic sa nevyriesi. To je moj nazor.
|
|
| Majka, dvě děti | •
|
(20.5.2001 8:48:14)
Ahoj Františku a Veroniko, máte to u vás pravděpodobně dost neurovnané. Chybí vám vzájemná úcta a to je průšvih. Nadávat manželovi "ty debilní sráči" se nedělá, zrovna tak se nedělá nadávat manželce do tlustých děvek a mlátit jí. A je úplně jedno, kdo "si začal". Dospělí vyzrálí lidé, kteří už jsou rodiči se prostě takhle nechovají. Myslete na své dítě. Veroniko, zkus krotit svojí hádavou náladu. Třeba počítej do deseti, než začneš jančit. Ono to zabírá, opravdu. /Mám osobně vyzkoušené, že při "šest, sedm", už to člověk nevidí tak katastrofálně/. Františku, ty bys měl okamžitě přestat s jakýmkoli agresivním přístupem a převýchovou své ženy. Víc jí pomáhej, dávej jí najevo, že jí máš rád a uvidíš, že se to změní. A zaveďte si taky trochu humoru. Spousta hádek je úplně zbytečných, dost záležitostí se dá přejít, nebo přehrát na legraci. Uleví se vám.
Příklad: kamarádky manžel měl zase jednou svou buzerovací náladu, nic mu nebylo dost dobré, všechno dělala špatně, děti jenom hulákaly, jídlo se jí nepovedlo a včas mu nevyprala černé džíny, které si zrovna chtěl vzít na sebe. Kámoška to celý den snášela, nic neříkala, nechtěla se hádat. Večer už to nevydržela. Přišel za ní do kuchyně, ať jde zkrotit děti, že je v koupelně potopa. Podívala se na něj dlouhým pohledem, vzala celý meloun, který ležel na pultě, třískla s ním o zem, melou se rozprsknul a ona to dokončila mrazivou větou: představ si, že je to tvoje hlava. Manžel zůstal jako opařený, chvíli nechápala, ale potom mu to došlo. Začal se smát jako blázen, došel do koupelny za dětmi, a potom pomohl s úklidem melounové katastrofy. A zase měl na čas se svým buzerováním pokoj.
Tak vám oběma moc přeju, abyste se ve vypjatých situacích dokázali začít smát a abyste si neztrpčovali život zbytečnými hádkami, nebo dokonce nějakým tělesným násilím. To už je snad lepší jít od sebe. Ale věřím, že vám to půjde. Držím palce, Majka.
|
|
|
|
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)