Re: agresorova odpověď

Ahoj Františku a Veroniko, máte to u vás pravděpodobně dost neurovnané. Chybí vám vzájemná úcta a to je průšvih. Nadávat manželovi "ty debilní sráči" se nedělá, zrovna tak se nedělá nadávat manželce do tlustých děvek a mlátit jí. A je úplně jedno, kdo "si začal". Dospělí vyzrálí lidé, kteří už jsou rodiči se prostě takhle nechovají. Myslete na své dítě. Veroniko, zkus krotit svojí hádavou náladu. Třeba počítej do deseti, než začneš jančit. Ono to zabírá, opravdu. /Mám osobně vyzkoušené, že při "šest, sedm", už to člověk nevidí tak katastrofálně/. Františku, ty bys měl okamžitě přestat s jakýmkoli agresivním přístupem a převýchovou své ženy. Víc jí pomáhej, dávej jí najevo, že jí máš rád a uvidíš, že se to změní. A zaveďte si taky trochu humoru. Spousta hádek je úplně zbytečných, dost záležitostí se dá přejít, nebo přehrát na legraci. Uleví se vám.
Příklad: kamarádky manžel měl zase jednou svou buzerovací náladu, nic mu nebylo dost dobré, všechno dělala špatně, děti jenom hulákaly, jídlo se jí nepovedlo a včas mu nevyprala černé džíny, které si zrovna chtěl vzít na sebe. Kámoška to celý den snášela, nic neříkala, nechtěla se hádat. Večer už to nevydržela. Přišel za ní do kuchyně, ať jde zkrotit děti, že je v koupelně potopa. Podívala se na něj dlouhým pohledem, vzala celý meloun, který ležel na pultě, třískla s ním o zem, melou se rozprsknul a ona to dokončila mrazivou větou: představ si, že je to tvoje hlava. Manžel zůstal jako opařený, chvíli nechápala, ale potom mu to došlo. Začal se smát jako blázen, došel do koupelny za dětmi, a potom pomohl s úklidem melounové katastrofy. A zase měl na čas se svým buzerováním pokoj.
Tak vám oběma moc přeju, abyste se ve vypjatých situacích dokázali začít smát a abyste si neztrpčovali život zbytečnými hádkami, nebo dokonce nějakým tělesným násilím. To už je snad lepší jít od sebe. Ale věřím, že vám to půjde. Držím palce, Majka.