| Marcela, bez dětí | •
 |
(11.5.2001 11:37:21)
Mám dotaz. Prodělala jsem spontánní potrat. Když jsem se dověděla, že jsem těhotná, nejdříve jsem nevěděla, co dělat, protože s přítelem jsme se rozešli. Pak jsme si vše vyříkali a já se na miminko moc těšila, a myslím, že přítel také. Jenže pak jsem potratila. Probrečela jsem snad 2 dny. Nevím, co bude dál. On jede na víkend k rodičům, aby si vše promyslel, zda vůbec chce se mnou být. Já také už nevím, jak se k němu vůbec chovat. Vím, že ho mám ráda. Poradíte mi někdo, co dělat? Prožil jste někdo něco takového? Díky M.
|
| sally | •
|
(11.5.2001 19:54:55)
Marcelo,
je mi tě moc líto, něco podobného se stalo kamarádce - partner se vrátil kvůli dítěti, plánovali svatbu. Potratila v pokročilejším stádiu těhotenství, málem u toho umřela - už za ní nepřišel ani do nemocnice. Prošla si peklem (ztráta miminka, ztráta partnera, zdravotní problémy, rušení svatby), které bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli. Dneska je šťastně vdaná, a nedávno se jim narodila zdravá holčička (dalších pět let po svatbě kvůli zdravotním problémům nemohla otěhotnět).
Jestli partner o tebe nestojí, je asi lepší nechat ho jít - zvlášť jestli se na tebe vykašle, když je ti fakt zle. Udělá to jednou, dělal by to nadále - a co s partnerem, který nevydrží žádnou nepohodu? Lidi jsou spolu právě proto, aby si pomáhali, když je nejhůř, ne? A jestli tuhle podmínku on nesplňuje...
Hlavu vzhůru, říkej si, že jestli jsi teď na dně, znamená to, že už se to může jít jen nahoru. Ta hrůza (ztráta miminka) je už za tebou. A neboj, ten "pravej" ještě přijde. Strašně moc držím palce.
|
|
| Lenka | •
|
(14.5.2001 6:32:33)
Milá Marcelo,
stalo se mi něco podobného. Čekala jsem miminko s partnerem, se kterým jsem sedm let žila. Protože jsem byla v 12. týdnu, rozhodli jsme se, že se vypravíme na tzv. "předsvatební cestu". Vyjeli jsme na dovolenou a já o děťátko přišla (možná proto, že jsme byli v jiném klimatickém pásu, nebo miminko nezvládlo cestu letadlem, co já vím). Můj přítel najednou přestal mluvit o svatbě, o našem životě a jednoho krásného dne mi oznámil, že se od něj mám odstěhovat, když nedokážu ani donosit dítě. Dovedeš si asi představit, jak mi bylo. Přišla jsem o všechno. O dítě, o partnera, o bydlení. Našla jsem si podnájem (za hrozný peníze) a snažila se na všechno zapomenout. To mi trvalo asi půl roku. Najednou se ke mně můj bývalý přítel chtěl vrátit. Že se mi omlouvá, že to přehnal. Ale to narazil - samozřejmě jsem ho vyhodila. Myslím, že bych nemohla žít s člověkem, který se ke mně takhle zachoval. A jestli Ti můžu radit, každá bolest přebolí a kluků na světě je... Já jsem teď ve 34. týdnu těhotenství, jsem vdaná a můj manžel je skvělej chlap. Hlavně proto, že všechny problémy (a že jich není málo) řešíme společně. Pokud Ti můžu radit, vem nohy na ramena a pryč od něj. Uvidíš, že se zanedlouho objeví někdo, s kým budeš mít miminko. Moc Ti to přeju a držím palce. Ahoj Lenka
|
| Marcela | •
|
(28.5.2001 14:15:52)
Ahoj Lenko, ještě teď po 3 týdnech se cítím hrozně. S expartnerem se už ani nezdravíme, a to se vídáme v práci. On je úplně v klidu, jakoby se nic nestalo. Snažím se zabavit, jak to jde, ale bydlím sama, tak trávím co nejvíc času v práci. Ahoj. M.
|
| Lenka, 24, 12 týden | •
|
(29.5.2001 7:26:47)
Ahoj Marcelo,
3 týdny je hodně krátká doba, já jsem na konci 99 roku prožívala něco podobného. Otěhotněla jsem, rozpadlo se mi manželství a následoval rozvod a samozřejmně ukončení těhotenství. Bohužel sem nemohla jinak.
Dnes mám před svatbou s mužem, kterého miluju (seznámili jsme se na internetu), od druhého dne seznámení spolu bydlíme a očekáváme naše vlastní miminko.
Nevěš hlavu, život není stále krutý. Přijde něco nového a ty poznáš nové štěstí.
Lenka
|
| Marcela | •
|
(29.5.2001 15:39:37)
A kde na internetu ses s ním seznámila? Na expartnera se snažím zapomenout, ale vím, že mu ještě dlouho neodpustím.
|
| Lenka,24,12 týden | •
|
(30.5.2001 7:53:02)
Po odstěhování manžela jsem byla 3 měsíce sama, ale zkoušela jsem inzeráty na (www.seznamka.cz). Setkala jsem se asi se 4 muži, jeden chtěl jen jedno, jeden byl ošklivej, další pobožnej, a ještě jeden neměl žádný sebevědomí a byl malej. Takže jsem byla nešťastná a sama. Tak jsem šla ještě na jednu schůzku no a na té už lítaly né jiskry, ale plameny. Jsme od sebe o 9 let, budoucí manžel je již rozumný, vyblázněný a po životních zkušenostech, kdy 2x chodil se ženou s dítěten a hodně si zkusil mně teď nosí na rukách. Zkus taky někomu z tvého města napsat a seznámit se. Já měla tu výhodu že jsem měla pronajatý byt, tudíž jsem nebydlela u rodičů, ale nevím jak jsi na tom ty, kde bydlíš atd. Takže ti možná mé zkušenosti nepomůžou. Ještě před tím, než se manžel odstěhoval jsem si koupila pejska, budoucí manžel ho (jak já říkám) někdy miluje víc než mě, ale to přeháním. Nevzdávej to, víš co já si prožila? Vánoce u rodičů, na Silvestra jsem byla sama se psem a brečela jsem za oknem, když lidi slavili a hned 11.1. jsem potkala svoji největší lásku, aniž bych něco tušila. Zní to jako z pohádky, že ?
Hodně štěstí, to přebolí, neboj.
Lenka
|
| Marcela | •
|
(22.6.2001 10:50:01)
Ahoj Leni,
tak už to je lepší. Zničehonic se do mě zamiloval jeden super chlap, který rozhodně ví, co v životě chce, a také je ode mě starší jen o 3 roky, což je pro mě ideální. Je velmi něžný, a hlavně si je jistý, že děti chce (žil totiž se ženou a její dcerou z prvního manželství), skutečně mě nosí na rukou. Zamilovala jsem se do něj a velmi si přeji, aby nám to vydrželo a časem došlo i na ty 3 děti, co bychom chtěli mít.
Měj se krásně a hodně štěstí v životě tobě i tvé rodině.
Marcela
|
|
|
|
|
|
|
| Zuzana,32 let,syn 8 let | •
|
(14.5.2001 7:24:34)
Ahoj Marcelo,
je moc smutné co se ti stalo.Myslím,že v takovém případě by partneři měli stát u sebe jako opora jeden druhému a né utíkat k rodičům,aby si tam vše rozmyslel.Co si chce rozmyslet?Potřebuje snad radu od maminky,jestli s tebou zůstat nebo ne?Jestli někoho miluju,tak s nim budu v dobrém i zlém.Určitě to moc bolí,ale časem se to zahojí.Určitě na tebe čeká ten správny princ,který tě bude milovat a stát u tebe i v těžkých chvílích.Jen nestrácej optimizmis.
Přeju ti hodně štěstí.
|
|
| Jarka, dvě dcery | •
|
(14.5.2001 9:09:46)
Milá Marcelo, je mi líto, co se ti stalo. Ale co se týče tvého partnera, asi bych ho pustila k vodě. Nečekala bych na to, jak on se rozmyslel. Když mám někoho rád, tak s ním snáším dobré i zlé a nejsem si jistá, že on je ten pravý do nepohody. Pokud neví, jestli s tebou má zůstat nebo ne a potřebuje si to rozmýšlet, tak to s jeho city asi není úplně žhavé.
Marcelko, on není jediný na světě a věř, že i když jsi teď hodně zklamaná a bolavá, časem to přejde a poznáš někoho, kdo si nebude muset promýšlet, jestli tě vlastně miluje nebo ne. To štěstíčko na tebe čeká a schovej si svojí lásku pro někoho, kdo si tě zaslouží. Protože pokud se tvůj partner teď zachoval takhle, ve chvíli, kdy ho hodně potřebuješ, pravděpodobně by to dělal stále.
Přeju ti hodně štěstí a správné rozhodnutí.
|
|
| andrea | •
|
(14.5.2001 10:04:49)
Marcelo, všichni ti tady radí ale já to vidím trochu jinak..Psala si, že než si zjistila že si těhotná tak se s tebou tvůj přítel rozešel - potom se zřejmě vrátil proto že si mu řekla že si těhotná a on si uvědomil svou zodpovědnost a vrátil se k tobě kvůli vašemu dítěti.Po potratu se mu možná i trochu tenhle "problém" vyřešil - ono být s někým koho nemiluju jenom kvůli tomu že spolu čekáme dítě je velká odvaha a ne moc velké štěstí.Zachoval se jako chlap ve chvíli kdy se to od něj čekalo, když si byla těhotná a já bych ho teď neodsuzovala-právě naopak..Teď se odstěhoval k rodičům zřejmě proto že by se rád rozešel, ale asi ti nechce ublížit tak o tom přemýšlí..Být tebou tak to považuju za hezké ale skončené období vašeho společného života a začnu žít znova- bez něj- určitě tě čeká spoustu hezkého, nový partner a a rodina..
|
|
| Marcela | •
|
(14.5.2001 10:15:41)
Ahoj holky, díky za vaše rady.
Abych to ještě rozšířila. My jsme se rozešli po 2 letech a vlastně ani nevíme proč. Řekla bych, že to bylo proto, že mi partner nevěřil. Myslel si, že mi záleží pouze na svatbě a že s ním nechci jen tak žít. Ale to se mýlil. Já jsem nepotřebovala svatbu jako důkaz lásky. Když jsme čekali miminko, byl skutečně šťastný, moc si přál chlapce a vím, že se mnou nebyl jen ze soucitu, ale bylo nám spolu dobře a měli jsme se rádi. Proto nyní nechápu jeho reakce, kdy se vrátil z víkendu od rodičů. Je jako vyměněný, nemá vůbec o nic zájem. Příští měsíc jsme měli jet Slovinska do Alp, on už nemá chuť. Prostě ho nepoznávám. Dnes večer si chce promluvit, držte mi palce, abych to vydržela. M.
|
| andrea | •
|
(14.5.2001 10:34:38)
Marcelo, tak ti vecer budu drzet pěsti ať to zvládneš-i když budete mluvit o čemkoliv..Zkus se na ten případný konec dívat jako na začátek něčeho nového - věř že až si na to jednou vzpomeneš tak se tomu i zasměješ..Znám to z vlastní zkušenosti - když jsem se rozváděla myslela jsem si že to bez něj nepřežiju, chtěla jsem umřít a teď - s novým partnerem plánujeme rodinu - si občas na tu dobu vzpomenu-s manželem už bych žít nechtěla,ale jsem kamarádi a občas si zavoláme a někdy jdeme na pivo.. Tak hodně štěstí a napiš jak si dopadla.
|
|
| Kateřina (Markétka, 3 a 3/4 roku) | •
|
(14.5.2001 10:38:06)
Milá Marcelko, tak on si chce dnes večer s Tebou promluvit, hmm... Ačkoliv bych Ti přála konec jako v pohádce, život bohužel pohádka není. Hodně reakcí už zaznělo v tom smyslu, že to moc bolí, ale jednou určitě přeboli. Připojuji se k nim. Moc si přál chlapečka. Co kdyby se byla narodila holčička? Reagoval by způsobem odpovídajícím jeho postoji po Tvém potratu? V tom případě Tě potěš pánbůh. Podobnou situaci jsem naštěstí nezažila, ale myslím, že na ten dnešní večer bych se pěkně ohákla, nalíčila, nasadila úsměv a na to, co mi chce pravděpodobně říci, bych odvětila něco v tom smyslu, že "fajn, v podstatě se mi ulevilo, drahoušku, tak jsme si to řekli, máš ještě něco? Kolega mě totiž pozval na večeři..." A co se svatby týče, jestli ji pokládá za pojistku nebo důkaz lásky nebo co, který Ti snad nemůže přinést, pak už se jedině snaž tím netrápit. Možná to zní tvrdě a spousta lidí asi s mým názorem nebude souhlasit, ale já to tak prostě cítím. Měj se ráda, trošku se rozmazluj, protože konec vztahu je asi na dohled. Uvidíš, že až budeš psát na Rodinu tak za měsíc, už to bude mnohem lepší. Držím Ti palce a opatruj se.
|
|
| Marcela | •
|
(14.5.2001 18:05:44)
Ahoj holky, takže jsem s ním mluvila. Vykašlal se na mě, prý hned po potratu se chtěl rozejít, ale bylo mu to blbé. Je mi skutečně líto, že jsem mu o dítěti vůbec říkala, třeba jsem mohla být šťastná sama s dítětem a časem s někým jiným, kdo by o mě a o dítě stál... Co kdybychom dítě skutečně měli, vyskytl se problém a on by zase utekl??? Teď nevím, co budu dělat, nejlepší by bylo, kdybych mohla někam odjet, jsem sama v cizím městě daleko od rodiny (přestěhovala jsem se sem kvůli němu). Díky vám všem za rady a za podporu. M.
|
| Zuzana,32 let,syn 8 let | •
|
(15.5.2001 7:07:09)
Ahoj Marcelo,
myslím že je lepší.že to dopadlo takhle a v podstatě včas.Určitě to bolí,ale časem se to zahojí.Přijde ten správny princ a ty budeš zase šťastná a na to co se stalo teď brzo zapomeneš.Kdo ví jak by se zachoval v jiných těžkých životních situacích.Můžeš se vrátit spět k rodičům?Pokud ano,asi by to pro tebe bylo teď dobré.
|
|
|
|
|
V její náručí
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)