Re: Spontánní potrat - chování partnera

Milá Marcelko, tak on si chce dnes večer s Tebou promluvit, hmm... Ačkoliv bych Ti přála konec jako v pohádce, život bohužel pohádka není. Hodně reakcí už zaznělo v tom smyslu, že to moc bolí, ale jednou určitě přeboli. Připojuji se k nim. Moc si přál chlapečka. Co kdyby se byla narodila holčička? Reagoval by způsobem odpovídajícím jeho postoji po Tvém potratu? V tom případě Tě potěš pánbůh. Podobnou situaci jsem naštěstí nezažila, ale myslím, že na ten dnešní večer bych se pěkně ohákla, nalíčila, nasadila úsměv a na to, co mi chce pravděpodobně říci, bych odvětila něco v tom smyslu, že "fajn, v podstatě se mi ulevilo, drahoušku, tak jsme si to řekli, máš ještě něco? Kolega mě totiž pozval na večeři..." A co se svatby týče, jestli ji pokládá za pojistku nebo důkaz lásky nebo co, který Ti snad nemůže přinést, pak už se jedině snaž tím netrápit. Možná to zní tvrdě a spousta lidí asi s mým názorem nebude souhlasit, ale já to tak prostě cítím. Měj se ráda, trošku se rozmazluj, protože konec vztahu je asi na dohled. Uvidíš, že až budeš psát na Rodinu tak za měsíc, už to bude mnohem lepší. Držím Ti palce a opatruj se.