Re: Spontánní potrat - chování partnera

Milá Marcelo,
stalo se mi něco podobného. Čekala jsem miminko s partnerem, se kterým jsem sedm let žila. Protože jsem byla v 12. týdnu, rozhodli jsme se, že se vypravíme na tzv. "předsvatební cestu". Vyjeli jsme na dovolenou a já o děťátko přišla (možná proto, že jsme byli v jiném klimatickém pásu, nebo miminko nezvládlo cestu letadlem, co já vím). Můj přítel najednou přestal mluvit o svatbě, o našem životě a jednoho krásného dne mi oznámil, že se od něj mám odstěhovat, když nedokážu ani donosit dítě. Dovedeš si asi představit, jak mi bylo. Přišla jsem o všechno. O dítě, o partnera, o bydlení. Našla jsem si podnájem (za hrozný peníze) a snažila se na všechno zapomenout. To mi trvalo asi půl roku. Najednou se ke mně můj bývalý přítel chtěl vrátit. Že se mi omlouvá, že to přehnal. Ale to narazil - samozřejmě jsem ho vyhodila. Myslím, že bych nemohla žít s člověkem, který se ke mně takhle zachoval. A jestli Ti můžu radit, každá bolest přebolí a kluků na světě je... Já jsem teď ve 34. týdnu těhotenství, jsem vdaná a můj manžel je skvělej chlap. Hlavně proto, že všechny problémy (a že jich není málo) řešíme společně. Pokud Ti můžu radit, vem nohy na ramena a pryč od něj. Uvidíš, že se zanedlouho objeví někdo, s kým budeš mít miminko. Moc Ti to přeju a držím palce. Ahoj Lenka