| Petr, dcera 2 roky | •
 |
(28.3.2001 15:21:50)
Chtěl bych Vás poprosit o radu, přestože podobných příběhů je tady spousty. Asi před 10 měsíci mi manželka oznámila, že chce s dcerou odejít a rozvést se. Nedovedl jsem pochopit proč to chce udělat, kam chce jít, z čeho to vše utáhne. Navštívili jsme na můj popud manželskou poradnu, kde nám řekli ať naše trápení ukončíme co nejdříve.(Prý nemá cenu ji přesvědčovat, je pevně rozhodnutá a odhodlaná) Celou dobu jsem se s tím nedokázal smířit a stále usiloval aby to nedělala, hlavn2 k vůli malé. Za nějakou dobu jsem zjistil že má přítele, kterého velmi miluje a chce s ním žít. Před 4 měsíci jsem potkal kamarádku, která má podobné trápení a již rok s manželem spolu nežijí. Několikrát jsme spolu hovořili a zjistili, že náše životy jsou si velmi podobné. Hlavně v tom, že naše vztahy zkrachovaly na komunikaci. Tak nějak jsme si dodávali vzájemne odvahy (na co se trápit, když život je tak krátký :-)))) až jsem se rozhodl, že se k rozvodu svolím. Jenže se stalo něco, s čím jsem už nepočítal. Manželka si všimla mé proměny (úsměv, dobrá nálada-zamiloval jsem se) a chce vše vzít zpět. Je plná lásky, rozešla se s přítelem, uvědomila si svou chybu, slzy ... Zažili jsme z manželkou spoustu pěkného, ale za těch posledních 10 měsíců těch ošklivostí, lží, podvůdků a intrik bylo požehnaně. Přestal jsem komunikovat ze svou přítelkyní a řekl ženě že to zkusíme.Ale ať se snažím jak chci nemohu nějak najít cestičku zpět. Ona se se teď přehnaně snaží a mě trápí že jsem totálně vůči ní zablokovaný. Role se vlastně obrátily. Srdce by chtělo odejít protože necítí co má cítit a rozum říká zůstat. Mám pocit, že ji nikdy nebudu moci věřit jako předtím.
|
| Věra, dvě děti | •
|
(29.3.2001 11:12:40)
Milý Petře,
dalo by se říci, že žiješ mým životem. Prostě stalo se mi to samé. Po desetiletém manželství si manžel našel přítelkyni a chtěl se okamžitě rozvést. Byla jsem z toho zdrcená, protože to bylo nečekané. Pak jsme měli školní sraz, kde jsem se sblížila s mým bývalým spolužákem, rozvedeným, bezdětným. Dali jsme se dohromady, zatím jako milenci a velmi nám to klapalo. Byla jsem spokojená a svolila k rozvodu. Manžel si také všiml, že jsem se změnila, že už ze mně není ta, která ho prosí ať si to rozmyslí atd. Prostě se vrátil domů a dělal, že nic. Rozešel se s přítelkyní a chtěl to zkusit znovu. Já po dlouhém přemýšlení jsem byla pro. Přeci jenom je to otec mých dětí a těch deset let taky něco znamená. Jenže po pár týdnech, když se vše vrátilo do starých kolejí, jsem začala tušit, že už to jako dřív nebude, manželovi jsem tolik nevěřila. Do půl roku se manžel vrátil k milence, samozřejmě tajně. Rozhodla jsem se a vše ukončila. Dnes jsem rozvedená a šťastná s býlavým spolužákem, který vše pochopil.
Můj příběh není rada pro tebe, ale malé pozastavení nad slepeným hrncem.
Přeji šťastné rozuzlení a držím palce.
Věra
|
| Šárka | •
|
(29.3.2001 20:52:58)
Souhlasím, slepovaný hrnec sice bude "držet", ale už nikdy nebude jako nový a navíc bude náchylný k rozbití. Takže je třeba si rozmyslet, jestli o takový hrnec stojíš. Možná to bude mít smysl i tak, ale nebude to ten "hrnec", co znáš.
|
|
|
| Helena | •
|
(29.3.2001 13:34:53)
Ahoj Petře,
jak vidno, i v Tvém vztahu se potvrdila slova klasika "Před tím, co za mnou jde prchám, za tím, co prchá jdu sám." To je stará pravda. I mě se stalo, že si můj přítel našel jinou (ale předtím jsme to spolu skončili)a po nějaké době, protože jsem se nesnažila se vrátit, "přilezl" sám. Byli jsme v jiné situaci, než ty. Já jsem prostě cítila, že to udělal ze strachu z hloubky, jaké začal náš vztah nabírat a i když jsem si dříve myslela, že bych nikdy nic takového neodpustila a nemohla to zkusit znovu, přesto jsem našemu vztahu dala šanci. Byl to jediný vztah, kde jsem se k tomu odhodlala. Ty ostatní jsem ukončila já. Náš vztah je nyní skvělý, partner se utvrdil v tom, že já jsem to, co on chce a ač se sama sobě divím, po roce a půl občasné výtky a nedůvěry mu asi zase věřím. Jsou to už tři roky, partner vyzrál, zmoudřel usadil se a stálo to za to. Asi je opravdu potřeba zamyslet se logicky nad vlastnostmi a přednostmi své ženy a posoudit, jestli s ní budeš šťastný. Asi nemá cenu s ní zůstávat, pokud si nebudeš jistý tím, že ti to za půl roku neudělá znova. Neměla by si taky být jistá tím, že kdykoliv, když se jí zachce změnit partnera a vzápětí se vrátit k tobě, že přiběhneš. Měl bys jí říct, že pokud by se to mělo opakovat, tvůj odchod bude definitivní a ať se tedy rozmyslí.
Další věcí je tvůj nový vztah se stejně trpící přítelkyní. Myslím, že jsi jí hodně ublížil. Když jsi byl v krizi, byla ti dobrá a teď ji ignoruješ? Měl by sis s ní o všem promluvit. Já to chápu, jednou jsem si ze smutku taky našla takovou "berličku", ale už bych to nikdy neudělala. Nemáme právo kvůli své sobeckosti ubližovat druhým, kteří nás mají rádi.
No, zvaž, co bude pro tebe nejlepší. Držím pěsti.
Hela
|
| Iva | •
|
(29.3.2001 20:51:46)
Ahoj Petře, Věro a Heleno,
ráda bych se připojila do Vaší diskuze.Přiznám se,že zrovna prožívá jeden z nejhorších týdnů mého života a podle toho také asi můj příspěvek bude vypadat.Máš Petře pravdu v tom, že takových příběhů lidé proživají mnoho.Nejsou třeba úplně stejné,ale hodně podobné.
Petře, teď Ti napíšu, jak se cítí Tvoje přítelkyně.Přesně tak jak napsala Helena.HROZNĚ!!!A bohužel, ona si to musí vyžrat (omlouvám se za to slovo) sama.To co prožívá ona,já prožívám tento týden.Před 1/4 rokem jsem se seznámila s mužem,který je ženatý.Po týdnu jsem to chtěla ukončit,protože jsem si moc dobře uvědomovala,že tohle nemůže dobře dopadnout.Bohužel, jsem se nechala ukecat,na ty krásná slovíčka,že manželka je hrozná,že manželství trvá jen kvůli synovi,že teď ví, že kvůli dětem nemá cenu držet takové manželství.Denně jsem dostávala 5-6 SMS plné lásky,2x denně jsme si volali.Když jsme byli spolu,bylo to opravdu krásné.Já poslouchala,že tohle je opravdový a upřímmný vztah a ne faleš jako s manželkou.On se rozhodl,že se s manželkou rozvede.Když s tím přišel,zeptala jsem se ho, jestli je o tom přesvědčený a jestli dobře ví, co dělá.Řekl mi,že radši bude žít se mnou v nejistotě,že náš vztah nevyjde,než pokračovat v takovém manželství.Opravdu manželce řekl,že se s ní rozvede.A teď to začalo.Manželka začala slibovat,že se změní,že jejich manželství se zase urovná a že vše bude v pořádku.Na týden se odstěhovala k rodičům, jenže celou tu dobu mu volala a říkala,jak je jí zle,jak to psychicky nezvládá,že nemůže jíst,že nemůže spát atd.Tím dokázala,že ji od rodičů odvezl zase domů.Včera jsem se dozvěděla,že manželka je na něj hodná,že se moc snaží a neví, jestli přijede na víkend,protože neví, co jí má říct, kam vlastně jede.Ještě večer jsem jsem dostala SMS na dobrou noc (s oslovením Lasko, a takové ty řeči,jak mu chybím a jak by chtěl být se mnou,protože já jsem jeho reálná láska atd.).Dnes jsem mu zavola, abych se s ním domluvila, jestli opravdu přijede na víkend.Řekl mi,že přijede,ale neví na jak dlouho,ale že se bude snažit to nějak udělat,aby zůstal do neděle.A mezi slovy mi řekl,že teď od maželky nemůže odejít a že si musíme o vikendu o všem popovídat.
Je mi moc zle.Teď se nemohu najíst já, nemůžu spát,protože už od pondělí jsem měla tušení,že se něco děje.
Co bude o vikendu? Přesně to,co napsala Helena.I přesto,že jsem do něho velice zamilovaná,nebudu škemrat o lásku jako jeho žena.Vím,že zle mi bude ještě dlouho a že i když si to člověk rozumem vysvětlí,tak srdíčko ten rozum zatím přebíjí.To chce čas.Nejhorší na tom je,že ty přítelkyně jsou s tím trápením na to sami, protože ten muž je nevidí.
Petře,promiň, ale teď napíšu něco proti mužům.Mezi námi děvčaty, vždyť mi si to děláme sami.Dovolíme mužům, aby s námi tak zacházeli.Když jim je nejhůř,tak jsme jim dobré,ale jakmile si díky NÁM srovnají svá manželství, tak nás pošlou do háje a holka vyrovnej se s tím jak umíš.Musíš pochopit,že manželka je manželka a ona je teď hodná,dělá mi teplé večeře a svačiny do práce atd....
To co napíšu teď jsou už pouze emoce,ale doufám,že se škvaří ve vlastní šťáve,když mu manželka dnes k večeři podávala teplý guláš :-).Doufám,že je mu zle samotnýmu ze sebe.Z toho,že je slaboch a že se podlehl a že něco jiného říká a něco jiného dělá.
Heleno,Tobě bych chtěla poděkovat za radu.Budu se jí určitě řídit.
Přeji Vám všem hodné úspěchů při řešení Vašich problémů.
Iva
|
| Honza | •
|
(30.3.2001 11:26:23)
Ivo,nechceš si o tom popovídat, znám podobný příběh
jenty@centrum.cz Honza
|
|
| Lucka, 2 deti | •
|
(31.3.2001 7:43:28)
Iva, Tvoj prispevok ma "dojal". Zelas svojmu priatelovi to najhorsie, hromzis nanho a dufas ze sa "skvari vo vlastnej stave", nenapadlo ta ze sa situaciu v ktorej sa prave nachadzas si zodpovedna aj ty? hadzat vsetku vinu na jeho hlavu je jednoduche, ale nevedela si do coho ides, ked si ten vztah zacinala? na taketo veci je vzdy treba dvoch...
|
|
| Lenka | •
|
(31.3.2001 11:38:09)
Iva,nehnevaj sa,ale nechapem co si cakala od toho vztahu.Ved je to ako z knizky ci filmu.Zenaty chlapy vzdy nataraju hluposti,ake je ich manzelstvo hrozne,ako ich zena nechape,ze spolu intimne neziju uz neviem ako dlho,ze sa chcu rozviest a podobne hluposti...A niektore im hlupo naletia,ze prave ony su tie prave!A ked dojde co k comu tak sa mili pani stiahnu.Myslim,ze zbytocne zvalujes vinu na vsetkych okolo.Presne si vedela do coho ides a co mozes od toho cakat.Holt,clovek je uz taky - ucime sa na vlastnych chybach.Kazdopadne Ti drzim palce,aby si si v buducnosti vybrala ovela lepsie.
|
| Iva | •
|
(31.3.2001 17:52:25)
Ano, mate vsichni pravdu.Mela jsem byt tvrda hned na zacatku.Moc dobre si to uvedomuji.Kazdy delame chyby.Jsem ponaucena. Jen mi nebylo a neni dobre a snad muj pribeh bude vystrahou pro ostatni.Kdyby alespon jedna zena, ktera je v me situaci si z toho vzala ponauceni, tak by to bylo dobre, ne?
|
|
|
| Martina, 25 let | •
|
(7.5.2001 16:43:23)
Milá Ivo a všechny takové chuděrky přítelkyně,
dobře vám tak. Proč si začínáte s ženatým chlapem??? To je věc kterou nechápu a navíc s mužem s dětmi??? Nejsem žádný moralista, ale bohužel jsem si prožila takovýto příběh ve své již dospělosti s mými rodiči. Moje maminka je samostatná, vzdělaná, inteligentní, schopná žena, která navzdory náročné práci pro rodinu tj. pro mne, sestru, tátu, ale i celou další rodinu ve svém životě udělala maximum a nikdy jsme neslyšeli ne nepomůžu. Můj táta pro mě vždy byl hrdina, nejlepší chlap na světě i když jsem od malička říkala táta doma nic nedělá má fotbal. Ale miluju je oba. Předloni jsem zjistila, že něco skřípe u našich doma a pak jsem se postupně dopracovala k tomu, že táta ve svých 46 letech má 27 letou milenku. Pěkně šerednou a nesympatickou holku. Nejhorší bylo, že jsem ji osobně znala a ona se snažila v době kdy já ještě nic netušila dělat mou velkou kámošku. Mě ale nebyla příjemná a ignorovala jsem ji. Jaké však bylo mé překvapení. Samozřejmě v tu chvíli kdy ona se snažila získat jeho srdce a co si budem povídat taky prachy a postavení tak má máma byla hrozná manželka co ho nechápe. Jak by mohla být příjemná když na vše byla 25 let sama a s tou druhou neřešil kromě sexuálních hrátek a společenských aktivit žádné problémy. Nakonec jsem se také zapojila a stálo mě to dost psychických sil na jedné straně podporovat mamku aby se nesesypala a na druhé tolerantně a v klidu domlouvat a vysvětlovat tátovi, že dělá velkou chybu. No zkrátím to trvalo to skoro dva roky a ta druhá se dost tvrdě snažila přimět tátu k rozvodu. Naštěstí je (škoda, že to říkám) srab a zůstal a myslím, že se i znova zamiloval do mamky která mu nic nevyčítá, nechala ho být ať se rozhodne jak dokáže, ale jasně řekla, že ve chvíli kdy odejde k té druhé už ho zpět nikdy nevezme. Táta snad udělal dobře, vypadá spokojeně a šťastně. A tamtý mrše přeji to, že se dusila ve vlastní štávě a nebyl tam nikdo kdo by ji utěšil a zastal se jí. Když někdo ničí vztah který ještě neskončil ať už je v jakémkoliv stavu tam mu to patří a je to jen spravedlivé.
Takže milá Ivo, dobře že je ti zle a smutno a jsi na to sama aspoň si budeš dobře pamatovat, že s ženatými NEEEEE. Vžij se do role manželky které někdo bere manžela kterého miluje a možná není zrovna roztomilá, ale není to náhodou chybou i toho drahouška manžela který možná na ní vše hodí a pak roupama neví kde s jakou potvorou si začít??? A ženám které tohle dělají a s ženáči si začínají se jinak než mrcha a potvora říci nedá.
MArtina
|
| Helena | •
|
(7.5.2001 20:30:16)
Milá Martino,
Tvůj příběh je dost sugestivní a mám k němu poměrně vážnou připomínku. Na partnerský vztah musí být vždy dva. Tudíž odsuzovat chování pouze jedné strany v Tvém případě nepopulární 27-ti leté kamarádky a házet pak do jednoho pytle všechny dámy, ženy, slečny, které si začnou vztah se zadaným mužem není fér. Nehledě na to, že existuje přísloví, nikdy neříkej nikdy. Já osobně Ti přeji, aby jsi nikdy nepoznala lásku zadaného muže a rozhodně bych Ti přála více objektivnosti.
|
| Jana | •
|
(7.5.2001 20:46:14)
Heleno uvedomila jste si, ze Martina se na to diva ocima ditete?Videla bolest matky i hloupost otce.Trochu porozumneni by vam neuskodilo.Mate deti?Milenky jsou vetsinou potvory,o manzelce vedi a sveho milence se snazi ovlivnit skrze deti.Nastesti deti nejsou hloupe a tu lez velice brzy odhali.To "nikdy nerikej nikdy "si nechte od cesty.Martina i ja vime o cem mluvime.
|
| Dana, dvojčata | •
|
(8.5.2001 0:51:46)
Ahoj Jano, porozumění nechybí Vám v souvislosti s příběhem Martiny, protože "tu situaci" znáte. Dovedu pochopit Martinu, Vás, i tu milenku, protože jsem měla příležitost vyzkoušet obě tyhle role (roli podváděné manželky zatím ne, ale kdo ví?). Chápu její zranitelnost, jenže kdysi jsem chtěla, aby ten (podle Vás možná hloupý chlap) chápal tu mou a nechal mne být. Tohle přeci není o tom, že se programově rozhodnu, že protože je ženatý, tak ho "sbalím". Budete se divit, ale poměrně často tyhle mimomanželské vztahy začínají stylem:"jsem nešťastný", "manželka mi nerozumí" atd. atd., takže bych to spíš chápala tak, že i milenky jsou někdy hloupé, protože jsou důvěřivé a často i zamilované... A ne programově potvory. Tím nehájím nevěru, spíš chci poopravit zjednodušení ve stylu "otec hlupák, či chudák, protože naletěl". Ne vždycky to tak je, určitě víte i o milenkách, které si podobným vztahem dost ublížily (možná si myslíte, že jim to patří, věděly TO PŘECE, ale Vy zase věřte mně, že jsem kdysi tvrdila, že ženatého NIKDY... a věřila jsem tomu). Hezký den.
|
| Jana | •
|
(8.5.2001 17:05:01)
Dano to porozumneni byste taky nasla, kdyby se vase maminka nervove shroutila a skoncila na psychiatrii jako ta moje,kdyby vas mladsi bracha byl na drogach a starsimu braskovi otec na svatbu neprisel,protoze ta jeho potvora nebyla pozvana.S tatou uz 4 roky nemluvim.Jestli je stastny nevim, nezajima mne to.Takovy vul jako je on, se hned tak nenajde.Martinu chapu vice nez vy,ktera jdete ve stopach sve matky.Proto i vas nazor je jiny.
|
| Dana | •
|
(9.5.2001 22:11:46)
Jasně Jano, my to nutně každá musíme jinak vidět (pro přesnost - zřejmě moje matka šla ve stopách mých, bohužel, neměla sílu "dotáhnout" to do konce). Můj táta totiž pije, žárlil i v dobách, kdy k tomu naprosto neměl důvod, a mámu psychicky deptá. Zato, když se nenapije (což je asi 2 x do týdne), je fantastický. Od svých 15-ti do 29-ti let jsem si nepřála nic jiného, než aby se rozvedli a já mohla žít s mámou. Navíc, jsou oba z úplně jiného těsta (máma by šla třeba do kina, nebo divadla, jela k moři, táta se nejraději vrtá v zahrádce a dovolenou nezná). Takže takhle "krásně a spokojeně v každodenních hádkách" spolu žijí 32 let. Nevím, jestli by, kdyby tu sílu sebrala, nebylo líp jí a časem i tátovi, který by měl možnost poznat někoho jiného. Bylo to těžké i takhle, nebo si myslíš, že tak mluvím jenom proto, že jsem měla "růžový život?". Jen tak mimochodem, můj první manžel byl také opilec, jenže jsem si myslela, že jsou všichni chlapi takoví. Nakonec, vidíš-li to často doma, nepřipadá Ti to zvláštní, dokud nepotkáš někoho jiného. To, jak dopadlo manželství Tvých rodičů se na Vás určitě podepsalo, ale znám i děti, které po rozvodu svých rodičů drogy brát nezačaly, já bych tedy určitě skákala radostí. Tehdy. Dneska je z mého táty fantastický dědeček mých kluků a trochu to pomohlo i jejich vztahu. Šťastní, nebo alespoň spokojení nejsou. Já od Tebe vlastně ani nečekám pochopení, ale někdy je prostě nevěra jediné řešení, jak se odpoutat od něčeho, co Ti ničí život. I když dost sobecké.
|
|
|
| Martina, 25 | •
|
(8.5.2001 18:47:49)
Mila Dano,
nechci na vas utocit, ale stale si myslim DOBRE VAM TAK. Opravdu mi pripada, ze pokud mate nejake vlastni zasady ktere si vytvorite vy sama tak se jimi ridte. Ja vim ze se to snadno rika, al emozna by neskodilo myslet i na ty okolo nez jen na sebe. A chte nechte ve vztahu k zenatemu muzi nejste sama. Je to prinejmensim triangl pokud tam nejsou deti.
Ja se ridim tim, ze nechci nikoho odluzovat, protoze verim, ze pak muze byt odlouzen me.
Martina
|
| Dana | •
|
(9.5.2001 21:54:17)
Ahoj Martino - rozhodně to nepovažuji za útok. Tohle je diskuze a výměna názoru a také to jediné, o co tady zrovna mám zájem. To není má potřeba se ospravedlnit, spíš pocit, že by to, že se lidé pochopí, i když je to někdy hrozně těžké, mohlo někde jinde třeba i pomoci. Nakonec - když jsme tohle rozebírali v O milování, určitě to pomohlo alespoň těm ženám, které váhaly, zda riskovat vztah se ženatým mužem nebo ne, budeš se divit, ale některé to raději vzdaly. Tvoje názory považuju přinejmenším za zdravé a zásadová buď, kam až stačíš. Někdy se prostě v životě některé věci trochu zamotají (samozřejmě, dovolíme-li to) a pak už to nevypadá tak jednoduše. Uznávám, že to, jak se chovala tátova milenka je dost hnusné, ale neznám nikoho, kdo by zašel tak daleko, takže nemám srovnání (díky Bohu). Jinak - takové P.S. jestli mně jednou můj partner ublíží, budu to cítit jako JEHO problém, protože se maximálně snažím, abychom žili spokojeně. Možná, že namítneš, že se o to snažila Tvoje maminka taky, pak asi otec udělal svou životní chybu, ale můj táta se nesnažil a vím, kam to dovedl. Máma zůstala, ale nešťastní jsou oba a možná, kdyby odešla a táta si našel někoho jiného, bylo by jim líp. Do toho prostě není zvenku vidět a těžko se o tom polemizuje na pár řádcích, ale vážím si Tě za to, žes nezlomila nad tátou hůl.
|
| Martina | •
|
(10.5.2001 19:24:42)
Ahoj Dano,
musim rict, ze asi jsem fak tradikalne odsuzovala vsechny milenky. Mate zrejme pravdu, ze zivot ma tolik variaci na jedno tema, ze proste nejde rici to je spatne ato je dobre. Asi dal budu zastavat nazor ze nevera je spatne, ale asi nekdy k tomu cloveka dozene skutecne situace. Jak nad tou diskuzi jak se tu vyviji premyslim asi muj nazor plati skutecne spis na ty zenske potvory a je mi to lito ale rekla bych ze jich je vic nez dost a plati to i na ty chlapi slabochy kterych je asi uplne stejne jako tech potvor.
Myslim, ze pribeh tvych rodicu je skutecne smutny, ale promin ze to reknu, ale mozna fakt asi spis mamince (tim nemyslim, ze tvuj tatinek by byl) chybela rozhodnost a mozna i statecnost nestastnou situaci resit. Jenze ono tohle opravdu zvenci nejde posoudit.
Moje tchyne s kterou mam dost komplikovany vztah (popisovala jsem to v "silene tchyni" v jinem diskuznim tematu) ma ctyri deti s muzem ktery pil, byl ji i deti, hlavne si zasedl an meho manzel aktery byl opravdu dle jeho historek pekny lump a byl jeho mamu i v tehotenstvi. Jednou se s nim rozvedla apak si ho zase vzala a nechala tyrat sebe i deti az do jeho smrti, ktera byla pro vsechny vysvobozenim. Myslim, ze kdyby se tehdy k nemu nevratila bylo by to pro ni a to jedno dite co tehdy mela lepsi, mela by urcite krasnejsi a snazsi zivot, ale na druhou stranu asi bych ted nemela sveho skveleho manzela a to by me fakt mrzelo.
Takze dekuji za to, ze jste me pekne nekdy zmasirovali, protoze je fakt, ze jsem svuj radikalni postoj trochu zmirnila. Ale i tak ublizovat by si ledi fakt takhle nemeli. Vim jak strasne ta zrada muze bolet a jak dlouho trva nez clovek odpusti a hlavne ta neduvera co vznikne je asi nejstrasnejsi. To by si mel clovek asi uvedomit nez neco takoveho riskuje. Bohuzel vetsinou clovek prijde na to co mel az kdyz to ztrati.
Martina
|
| Dana | •
|
(10.5.2001 21:10:25)
Ahoj Martino. Souhlasím. Nevěra prostě není v pořádku, někdy je asi jen trochu nutné zamyslet se spíš nad tím proč k ní došlo. Problém bývá hlavně v tom, že i když se Ti dva "díky" někomu třetímu rozvedou, ten podvedený málokdy dojde k tomu, že ve vztahu udělal nějakou chybu. Vidím to nejen doma, ale i u mého partnera. Hučela jsem do svého táty horem dolem, že by někdy mohl mámu prostě o některé věci jen slušně požádat, že jí může říct, že ji má rád, i když se před tím nepohádají (a další fůra věcí, které tu snad ani nechci rozebírat), že je to celé vlastně o maličkostech. Partnerovy děti vysvětlovaly své mámě (jsou to bezvadní dospěláci, kteří mají dneska už svůj život, ale s tátou se stýkají a řeší s ním své problémy častěji než s mámou), že s ním prostě chtějí být v kontaktu, že ač rozvedený, pořád je jejich otec. Marně - mají zákaz, tak lžou. Bohužel, i v naprostých maličkostech, proč ne? Žila takhle spoustu let, kdy zakazovala, bylo jí lháno a nevadilo to, tak proč to teď měnit? Lidi prostě nepředěláš a nevěra není řešení, ale útěk (alespoň v tomhle případě, pokud nejde o nějakou zvědavost, či blbost, na kterou zpravidla člověk dojede sám). To, že si Tvůj táta takhle doslova "naběhl" je škoda, na druhé straně možná hodně pochopil. Já těch potvor vážně moc neznám, ani se za ni sama nepovažuju, i když netvrdím, že to celé bylo hezké. Budeš se divit, měla jsem z toho nervy na pochodu ještě dva roky poté, co všechno skončilo. Možná provinilost, patří mi to, ale o to teď nejde, s tím se musí každý srovnat sám. Dojde-li někdy k selhání v mém partnerském vztahu, pokusím se to řešit, určitě budu chtít vědět, jestli jde o tu "blbost" nebo vztah. Bude-li to vztah, co nadělám, ale asi budu chtít vědět, kde k té chybě došlo. A ještě jedno velké poučení, svým dětem říkám, že je mám ráda a chci, aby to uměli dát najevo jinak, než můj táta. To, že máma neměla sílu je trochu jiná kapitola, ona ho má vážně ráda, i když ví, že jiný nebude, v podstatě si trochu nahrazovala to, co jí spoustu let chybělo, ale rozvod zřejmě ani nechtěla. Víceméně šlo o přátelství, byť s několika polibky (nevím o ničem konkrétnějším, ač jsme to spolu řešily - já s maminou, nebylo nutné jít do důsledků), jenže táta je jednou viděl na kafi. Tak jsme prožili skoro 3 roky od opileckých scén, přes pokusy mámu zbít, po pokusy o sebevraždu. Nic hezkého to nebylo. Možná i proto jsem mámě ty chvíle štěstí přála, navíc si myslím, že nás zdárně dovedla až k dospělosti (bez drog, bez velkých "úrazů", se spokojenými vztahy) a myslet si, že nemůže odejít, aby NÁM nerozbila rodinu, když v podstatě obě stojíme na vlastních nohách, by zase bylo dost sobecké od nás. Takže přeju, abys to všechno vyřešila, je fajn, že jsi ochotná vidět i druhou stranu mince, i když to je někdy právě to nejtěžší. Hodně štěstí.
|
|
|
|
|
|
| Martina, 25 | •
|
(8.5.2001 19:01:30)
Ahoj Jani,
myslim ze to obe citime podobne. Nedokazu v sobe najit pochopeni ani tzv. "objektivnost", protoze tyhle damy, zeny a slecny rozhodne samy nejsou ani tolerantni a ani objektivni, ale pouze a jen se staraji o sebe. A to jejich pochopeni pro chlapi chudacky s manzelkami dracicemi pripada spise jako omluva pro to co delaji nez cokoliv jineho. A pokud mam pochopeni pro nejakou ktera ma treba i dlouhodobi vztah se zenatym muzem jehoz zena skutecne je slepice nebo i cokoliv jineho tak pak nechapu co je na takovych slabosich pritahuje. Myslim, ze to procento muzu kteri skutecne maji duvod proc neodejit od sve zeny je velmi malo. Pokud jde o vztah kde s ejedna o formalni vztah a manzelka o milence vi, tak pak si myslim, ze je to jejich zpusob. Me jen strasne rozciluje pokud jeden druheho podvadi,ale doma dela jako ze nic a tu zenu nechava v domeni, ze je vse o.k. Takze je-li zde nekdo kdo ma vztah s zenatym muzem, ktery ovsem se svou zenou nezije a ona o ni bud vi nebo ne, ale jejich vztah krome rozvodu byl v te dobe jiz ukonceny a oba si navzajem dali volnost tak tem jedinym se omlouvam. Ale rekla bych ze tam se nejedna o milenky.
A jinak Jani,
neverim, ze by tyto damy, zeny a slecny si pripustiliy ze udelaly neco cim poskodili dalsi lidi a ublizily jim. Tem to vetsinou je podle meho naprosto fuk a jde jim jen o jejich vlastni trapeni. to trapeni na druhe strane si nepripousti. Proc taky, mohlo by se jim udelat zle ze sebe samych a o to nestoji. A chlapum ktere manzelky podvadi bych prala aby jednou za ty blbce co nevedi byli oni. Smula je v tom, ze si nemyslim, ze by se melo oplacet stejnou minci, takze pravdepodobne od manzelek ktere je vzaly zpet a nasly tu silu jim odpustit ( a nepletme si to se zapomenutim) jim nic takoveho nehrozi, protoze pro ty zrejme tento vztah znamena vic nez cokoliv jineho a nebudou to zkouset.
Martina
|
| Kateřina,33 | •
|
(8.5.2001 20:44:51)
Martino,žasnu nad tvojí suverenitou. Ty víš tak jistě,v 25 letech,jak se tvůj život povine,že?
Nic není černobílé.Moji rodiče se rozešli krátce před padesátkou,taky si táta našel o 15 let mladší ženu a máma byla tak zaskočená,že by mu to i v zoufalství odpustila./ Co to pak asi musí být pro oba za očistec v tom vztahu pokračovat.../
Ta žena je bezvadná,táta vedle ní omládl,změnil zaměstnání,koupili si chalupu..Mamka si našla přítele v zahraničí,je stále na cestách,podniká,konečně jsem s ní po letech začala bezvadně vycházet...
|
| Martina, 25 let | •
|
(9.5.2001 19:36:03)
Jo ja jsem taky mame radila at to necha byt, rozvede se a najde si nekoho jineho. Ze to mozna bude nejlepsi vec pro oba dva. Rozhodne jsem oboum rikala, ze jestli spolu nemohou zit at spolu neziji kvuli me nebo me sestre. Jak ale vysvetlit, ze kdyz doslo na to ze se budou rozvadet tak najednou kdyz mama nebyla doma tak tata celej besnej volal me kde je a jestli jako nekoho ma? A na druhou stranu jeden den prijde mama, ze se ji ulevilo, ze dala zadost o rozvod a citi se volna a druhy den zoufale vola, ze nemuze tatu nikde sehnat aby s nim domluvila detaily a ze je urcite s tou bestii. Kdyz pak clovek zjisti, ze za tim vsim jednanim a i ublizovanim stale je laska kterou si asi nedokazou vyznat? Tata cekal, ze mama o nej bude bojovat a mama cekala ze on se prijde odprosit. A kdo jiny je ma aspon trosku postrcit aby zacali komunikovat nez deti ktere je miluji oba dva???
Ja nevim kam se bude ubirat muj zivot a kdo to vi? Vim jen to, ze dal budu trvat na svem nazoru, ze milenka nebo milenec neni to nejlepsi vec a to hlavne proto, ze je to nedobrovolny trojuhelnik, kde zakonite minimalne jeden bude zranen a to, ze neni bez chybi je jesne, ale zaslouzi si to? Myslim, ze si v kazdem vztahu lide zaslouzi vedet na cem jsou a jednat spolu fer a ne zjistit, ze ten druhy je srab a utika pred problemem jinam.
A jestli jsem moralistka tak fajn. V kazdem pripade i za svuj zivot jsem si prozila mnohem vic bolesti kterou prinesli uplne jine veci (autonehoda, nemoc, atd.). ze proste jen doufam, ze lidi si prestanou ublizovat vedome. Je toho kolem tolik co cloveka muze hodne bolet tak proc jeste tohle.
Martina
|
|
|
| kateřina | •
|
(9.5.2001 2:44:12)
Martino,
koukám, že v tom máš jasno - chlap je chudák oběť té mrchy milenky a manželka je neviňoučká, jak padnutý sníh...
Myslím, že v pětadvaceti bys měla už některé ideály pomalu opustit. A mimochodem - to že ses do vztahu svých rodičů zapletla, mi přijde jako pěkný podraz z tvé strany - milenku si měl vyřídit tvůj táta a ne ty - nepřijde ti, že jsi ho vlastně pěkně shodila?
Přeji ti, aby ses sama do žádného trojúhelníku nikdy nedostala - mimochodem - jak si taháš tričko, žes s tím kamarádem jen chodila do kina a na kafe - osobně by mi tohle přišlo od mého přítele jako mnohem větší nevěra, než nějaký náhodný sex.... Možná by ses měla zamyslet nad sebou, než začne moralizovat ostatním
|
| Jana | •
|
(9.5.2001 15:54:17)
Martino dekuji za podporu.Libi se mi tvuj zivotni nazor -at si chlap ten vztah nejdrive ukonci doma a pak si neco zacina s jinou.Takovy chlap co se musi vybrecet v naruci milenky, je obycejna backora a lhar.Katerina ti zavidi to ciste svedomi.Co ti vycita s tim kamaradem je blbost.Chudinka milenka, jak jsi ji ublizila a jak jsi tatu shodila.Pritom ji nedochazi, ze se tata shodil sam. Uz jen tim,ze premyslel jen tou druhou hlavou.Chlap ktery premysli prirozenim je sobec.Asi jsem mela udelat to co ty, a tata s mamou mohli byt spolu.Otec za mamkou stale chodi, vzdyt spolu prozili 24 let a to je neco vzpominek.Hodne se na nas deti vyptava-odmitame s nim mluvit,tak vim, ze vycitky svedomi ma.U mne tu uctu jako otec ztratil.Jinak ti chci podekovat,dala jsi mi dobry napad a s tatou si popovidam.Bude den matek, reknu mamce at sezve rodinu a pozve i tatu.At se ta mrcha skvari ve sve stave.
|
| Martina, 25 let | •
|
(9.5.2001 19:47:06)
Ahoj Jano,
dekuji, ze se me zastavas.
Chci ti rict jen jednu vec. Zkus s tatou zacit mluvit. Je desny co udelal, ale mozna ma clovek deti proto, aby mu jeho chybu ukazali a taky mu dokazali odpustit. Ja to beru tak, ze tata me strasne ranil, nastval a zklamal, ale na druhou stranu ja jeho urcite za svuj zivot nescetnekrat nastvala a mozna i zklamala (treba lzi, skolou) a on mi sice vynadal, udelal to odporne kazani na 4 hodiny, ale vzdycky mi odpustil a miloval me dal. Vzdycky mi dokazal odpustit moje slabosti a prestupky a dal me bezvyhradne milovat at uz on ci ja jsme delali cokoliv. Odpust mu to a zkus to ho zase milovat. Udelal chybu a urcite za ni taky necim zaplatil i kdyz samozrejme i jeho okoli za to zaplatilo diky nemu. Jenze at clovek chce nebo ne rodinu si nevybere.Je navic mnohem lepsi pocit milovat nez nenavidet nebo nekym pohrdat. Proto s tatou dal komunikuji a miluji ho a ne proto jak tu spousta lidi pise, protoze jsem z nej udelala obetniho beranka. To je omyl. Je to muj tata a mam jen jednoho a i kdyz chybuje ja jineho nechci. Je vul, ze tak zblbnul, ale je to muj tata vul a i kdyz bych ho nejradeji tehdy prastila tak je proste muj tatulda.
Napis jak to dopadlo a jestli jsi schopna s nim opet navazat kontakt.
Moc bych to prala tobe i tvemu tatovi.
Martina
|
|
|
| Martina, 25 let | •
|
(9.5.2001 19:22:19)
Mila Katerino,
jo asi to bylo tvrdy zasahnout do toho trojuhelniku. Na druhou stranu ona ta chuderka milenka zatahla do toho vseho prvni me. Takze to, ze ve chvili kdy muj tata ktery uz se s ni nestykal a nereagoval na ni se ona nebala zvednout telefona zavolat me, kde jako je ti mozna bude pripadat normalni. Nevim kolik ti je a tozhodne nejsem zadna naivka. Muj tata se skutecne velice shodil a bohuzel uz asi nikdy nebude pro mne tim idealnim, skvelym chlapem za ktereho jsem ho mela. O sve mame vim dost a rozhodne neni snadne s ni zit nadruhou stranu to neni taky za trest. Takze myslim, ze to ze maji oba sve chyby vim. Jo rikam muj tata byl fakt blbej, ze podlehl svodum mlady holky a naletel ji. Jenze ja myho tatu miluji a at je jakkoliv pitomej, ze to udelal neprestala jsem ho milovat. Kdyz mu mohla odpustit mama, ktera si vytrpela nejvic tak proc bych mu nemohla odpustit ja! Samozrejme jsem to nezapomnela a on to vi.
A ted k me znamosti s klukem s pritelkyni, ktera ti prijde jako obrovska nevera. Prijde mi komicke, ze ti prijde jako vetsi zrada, to ze jsme spolu za cca 2 mesice byli byli parkrat nekde sami (myslim to kino ci obed), ovsem bez sexu. Asi by bylo snazsi na to spolecne vlitnout a zjistit, ze je ten sex takovy nebo makovy, jeste parkrat si to rozdat a az bychom oba zjistili, ze by ten vztah stejne nemel cenu tak to ukoncit. Pro me by to nebylo spatne. Uzila bych si snad dobry sex a vratila se domu,byla jsem v te dobe sama. A on at si to zaridi jak chce.
Netaham si za to triko a nerikam, ze to bylo super spravny, ale mozna o trosku spravnejsi nez jina reseni ktera mohla byt mnohem snazsi, zajimavejsi a zabavnejsi.
Martina
P.S.: Mozna dodnes nevim jake by to s nim bylo, ale rozhodne jsem kvuli tomu ze jsem nemela zrovna jeho neutrpela a uzila si to jinde kde nebyl nikdo treti komu bych bylo ublizeno.
|
| kateřina | •
|
(9.5.2001 22:21:09)
Ahoj Martino,
já si stále myslím, že jsi neměla do toho vztahu zasahovat - alespoň ne osobně. Myslím, že bys měla tátovi říct, co milenka dělá a poprosit ho, ať to vyřeší on. Pokud volala ona tobě, řekla bych jí ať ti nevolá, že to je její problém a ty ho řešit nebudeš. Nemám patent na rozum a za jiného člověka bych se nikdy neodvážila rozhodovat. Ani za své rodiče, ani za své děti (až budou plnoleté), ani za svého partnera.
S tím posedáváním v kavárnách a chozením do kina - nezlob se, ale mě to pořád jako nevěra přijde. V nevěře není kolikrát nejdůležitější ten sex, ale to, že se nevěrník svěřuje "cizí" osobě. Píšeš o vášni, kterou jste k sobě cítili - to není nevěra? Jinak já jsem neříkala, že jsi s ním měla hupnout do postele - jenom si myslím, že chození s někým do kavárny a do kina (proč do toho kina nešla s vámi jeho přítelkyně???) je stejné odvádění partnera, jako sex - a někdy horší - protože spousta lidí v nevěře hledá porozumění, které "nemá doma".
A ještě jedna poznámka - většina milenek ženatých mužů nejsou mrchy - ve spoustě případů si muž po rozvodu "polepšil", vzal si ženu, která se k němu hodí líp. V mém okolí je případ holky, která otěhotněla, aby svého milence dostala od rodiny - všichni jsme jí odsoudili, ale dneska mají dvě děti, velmi spokojené maželství, ona je báječná máma, hospodyně a takový ten typ usměvavé manželky, ke které se muž rád vrací. Takže - je ona mrcha, nebo ne? Víš, věci nejsou černobílé. Mimochodem - i já jsem se jednou ocitla na straně milenky (ve věku o něco starším, než jsi teď ty) a nemyslím si, že jsem mrcha, nebo že jsem někomu ublížila (celý ten příběh tu někde je, jako komentáře k honzovu případu) - prostě nikdy neříkej nikdy, nevíš, co se ti může přihodit a neodsuzuj lidi, na základě prvního dojmu - tvůj, Honzův i můj příběh jsou tady popisované jen z jedné strany - jak víš, že ona to dělala "jen pro prachy"? její historka by byla pravděpodobně úplně jiná! A úplně jiný by byl příběh očima tvého otce.
Nevím, jak to myslíš s tím odpouštěním - otec tobě neublížil, jenom udělal životní chybu - tím nepřestal být tím tátou, co byl celých těch 25 let. Není špatné dělat chyby, špatné by bylo, kdyby se z nich člověk nepoučil - a tak mi jsou mnohem sympatičtější lidi, kteří řeknou udělal jsem tu a tu chybu, a tak a tak jsem to napravil, než lidi, co se bijou v prsa a vykřikují hlasité soudy nad situací, o níž nic nevědí a která se jich netýká.
|
| Martina | •
|
(10.5.2001 19:10:22)
Ahoj Katerino,
jak pises clovek muze chybovat, ale mel by se z toho poucit. No, muj tata se asi poucil po svem, ale nemuzu rict, ze zpusob jeho reseni byl skutecne resenim. Nemam uz moc silu to vypisovat, ale ver mi ze vim o cem mluvim. To, ze jsem se vmisila asi nemuzes pochopit pokud tu situaci neznas a nebyla jsi ucastnikem alespon zrostredkovane. A to ze mi neublizil neni naprosto pravda. Videt mamu v takovem stavu jako jsem ji videla ja a svoji mladsi sestru ktera se v tu chvili naprosto zablokovala a odmitala s tatou jakkoliv komunikovat a prohlasila ze ho nenavidi a v zivote ho nechce videt (a to ho do te doby milovala a zboznovala) je dost bolestne. Ne je to strasne a strasne to nici a boli.
To ze ta holka je mrcha mi potvrzuje to, ze kdyz muj otec odesel a vratil se do Cech, prisel tam dalsi zenaty muz v jeho veku na stejne misto muz jehoz manzelka opet nebyla pritomna a jen za nim jezdila a netrvalo dlouho a ta holka po nem dost tvrde vyjela. Tenhle chlap, ale nepodlehl a mila dama narazila a pekne si nabehla a udelala si obrovskou ostudu. Jinak ji v kancelari nereknou nez narazena roznozka.
Takze jeji uhel pohledu me skutecne ani nezajima at uz to je nebo neni tolerantni.
No a s tim kamaradem. Asi tomu nebudes verit, ale krome toho ze jsme zjistili ze asi mame spolecne zajmy a jiskrilo to v tom smyslu, ze verim ze pokud bychom se oba neovladali asi bychom v te posteli skutecne skoncili, tak bych rekla, ze dost casu venoval vypraveni sveho vztahu s pritelkyni. Jo je to hloupy, ze to slysi nekdo treti, ale ja mam dojem ze tim povidanim si to on sam ujasnil. Ja jsem mu do toho prilis nevstupovala. Mozna kdyby chlapi dokazali s holkama jen kamaradit a obcas se jim vypovidali o svych pocitech ve vztahu tak si myslim, ze ta kamaradka by jim mohla lecktere jim nesrozumitelne kroky jejich pritelkyn vysvetlit. Mam kamarada homosexuala a musim rict, ze mi mnohokrat pomohl. Jeho pohled chlapa byl rozhodne realistictejsi a logistejsi nez vsechny nazory mych kamaradek a mnohdy mi vec nastinil uplne z jineho uhlu. A proc jsme nesli i s ni? No vis, on nejdriv nechtel a chtel si povidat jen tak sam a ve chvili kdy pochopil co chce, tak nas seznamil a jak uz jsem nekde psala jezdime ted na vylety i s dalsima lidma spolecne a zadne problemy to nedela. Muj manzel zna cely pribeh a ona taky. Obcas si z nas utahuji, ze bychom byli vazne dvojka k pohledani... pokud bychom se uz davno nezabili.
Martina
|
| kateřina | •
|
(11.5.2001 18:43:29)
Martino,
děkuju za odpověď, s chutí jsem si přečetla i tvojí odpověď Daně a jsem moc ráda, že si v podstatě rozumíme - důležitý je neházet lidi do jednoho pytle - většina lidí totiž není špatnejch, jenom se ocitnou v situaci, kterou neumí řešit (nebo nechtějí řešit), a nebo je to jenom souhra náhod, která s nimi zatočí. Myslím, že nemá cenu dál rozpitvávat tvého tatínka a onu slečnu - prostě se to stalo, stává se to spoustě lidí, život jde dál.
Stále nesouhlasím s tvým právem zasahovat komukoliv do života, jakkoliv silně jsi přesvědčená o tom, že to bylo "správně". Také si myslím, že tobě táta neublížil (sama říkáš, že tě bolelo, že ublížil mamce - to chápu, ale tobě osobně neublížil - kdyby to došlo k rozvodu, přestala by ses s ním stýkat? Moji rodiče jsou rozvedný a já jsem odmítla přiklonit se na kteroukoliv stranu a s oběma vycházím perfektně a oni mi nevykládájí jak si ubližovali - já to nechci vědět, protože je znám a za nefunkční manželství si mohli oba - i když každž jinak)
Já mám pocit, že ty jsi taková ta poctivá duše, co má strašně vysoko nasazenou laťku - a málokdo se do tvých standartů vejde - rodiče, tchýně... a ty se trápíš za jejich chyby. Když tu laťku trochu snížíš, uvidíš, že ti to půjde mnohem lépe i s tou tchýní - že lítá po obchodech - prima, aspoň má nějakou svou zábavu a nekvíli vám denně doma, že jste povinni se o ní starat. A problém s vnoučetem řešte až nastane. Samozřejmě, že se chce chlubit sousedkám s miminkem - babky nemají nic jiného na práci, než si povídat o úspěších svých potomků - to bys koukala, co mezi nimi okoluje fotek a dopisů a historek o tom "novém báječném autě"!!! :-) Ale ber to tak, že jim už nic jiného v tom životě nezbylo, tak proč se na ně zlobit. Miminko si stejně nepořídíte kvůli tchýni, ale kvůli tomu, že chcete být rodina - a pořídíte si ho bez ohledu na to, co si tchýně myslí, nebo nemyslí. Prostě se tím netrap. Možná mi to nebudeš věřit, ale většinu lidí lze milovat i s jejich chybami - a pokud jim dáš najevo, že je máš ráda tak, jak jsou, obvykle se s nima pak lépe vychází.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Martina, 25 | •
|
(8.5.2001 18:42:24)
MIla Heleno,
nebyla to moje kamaradka a rozhodne mejsem naivka, ktera si mysli, ze tatinek chudacek naletel. Nikdo me nepresvedci, ze neni spatne zacinat vztah s nekym o kom vite ze nekde nejaky vztah ma a je jedno jestli je to manzelka nebo pritelkyne. Ja citim problem v tom, ze je nefer, ze vy o ni vite a ona o vas ne. Takze zatimco vy vite na jakou jeho strunu zahrat a kde mu zalichotit nebo se vlichotit a ta zena druha to napr. nedela tak je to sproste. Nepopiram absolutni pitomost chlapu, kteri delaji to, ze si jinde stezuji co je doma stve. Je to slabostvi a nechapu proc to co rikaji milenkam nerikaji doma. Pokud vite o chybach te druhe je snadne se jich vyvarovat a v tu chvili chlapa oslnit. Bohuzel pozdeji urcite najde chyby i na vas a pak muze prijit jina ktere to povi spis nez vam a ona zase bude mit prevahu nad vami. ao to mi jde. Pokud za mnou chlap prijde fnukat jak ho doma nechapou, tak je to vul a slaboch ktery neumi zprima rici, co chce a co ho trapi a nechce si dat ani tu praci na vztahu pracovat. Boze je to tak snadne pokazde kdyz me manzel necim nastve si jit ulevit a vylepsit pocity jinam, ale snazit se mu vysvetlit proc me necim zranuje a snazit se to zlepsit je mnohem tezsi. Taky bych nechtela aby muj muz chodil fnukat na rameno k jine jen proto, ze si mysli, ze bych nemela pochopeni a nesnazila se treba zmenit v tom co jeho na me tak stve. Vadilo by mi ze mi neda tu sanci se rozhodnout jestli mi ten vztah stoji za to se v necem zmenit nebo ne.
Takze ty omluvne argumenty "kdyz on je doma fakt nestastny a nikdo mu nerozumi", ktere vetsina techto zen pouziva jako zasterku na me funguji jako totalni odpuzovadlo od chlapa ktery si neumi sve problemiy resit a tim pro me neni chlap, ale nedospele dite a slaboch a rozhodne to pro me neni sexy ani jinak pritazlive. Nemohla bych mu verit, ze se mnou ty problemy bude chtit resit. A jestli si nekdo mysli, ze ve vztahu problemy nenastanou tak je naivni.
Martina
|
|
|
| Dana, dvojčata | •
|
(8.5.2001 0:33:17)
Ahoj Martino, tohle téma už jsme jednou rozebíraly v rubrice O milování. Všechno je to trochu složitější než Ty popisuješ. Musím podotknout, že naprosto ( a to myslím vážně) chápu Tvůj postoj, ale vidím to malinko jinak. Možná i proto, že jsem měla příležitost zažít podobnou situaci i z Tvého pohledu, i ze strany právě "Té mrchy", která si něco začala. Ten problém je vážně trochu složitější, ale chci se zeptat na jediné. Ty dneska stojíš úplně jednostrannně při mamince a odsuzuješ "tu - onu - nevím koho" - co táta? Ten nevěděl, že jednou něco slíbil, ani to, že je Tvoje maminka taková, jakou ji popisuješ? Jemu prostě přisuzuješ prosté selhání, za všechno může "ta jeho milenka"? Není to tak jednoznačné. A na vztah, ať již manželský, či milenecký, prostě musí být dva. A jestli se ptáš proč? to některé ženy dělají, že "absolvují" vztah s ženatým mužem, tak já to vidím tak, že důvodů je opravdu hodně, ale jeden z nich i to, že "s manželkou si nerozumím", alespoň tak je to občas "oněm potvorám" prezentováno.
Jestli jsem se Tě dotkla, promiň, nebylo to tak myšleno, jak jsem psala, znám to i trochu z druhé strany (nezjistila jsem, že bych byla podváděná manželka, ale do podobné situace jako Tvoji rodiče se dostali i ti moji, byť obráceně. Dodnes netvrdím, že moje maminka nese vinu, ale nenese ji ani TEN její přítel, alespoň rozhodně ne sám). Doufám, že Tě podobné problémy budou celý život míjet, z žádné strany to není jednoduché.
|
| Martina, 25 | •
|
(8.5.2001 18:29:06)
Ahoj Dani,
ja neberu tatovi hratky pouze jako jeho selhani. Bylo by to samozrejme na strasne dlouho, a proto jsem to nevypisovala, ale bohuzel tim u mne hrozne klesl. Co se tyce vztahu mych rodicu byla rozhodne chyba na strane obou jinak by k te situaci treba ani nedoslo. V kazdem pripade kdyz tata vztah s tou onou ukoncil, tak jsem davala hlavni vinu jemu, ze je slaboch a nedokaze myslet hlavou. Ale kdyz jsem pak zjistila ze ta mrcha jen tak zkusebne vola k nam domu, posila tatovi SMS ve stylu jestli se nevratis zabiju nejdriv tvou rodinu, Tebe a pak i sebe. Zacala mu skodit v praci (byla to jeho kolegyne) a pomlouvat vsude kolem, tak pak uz mi neprislo, ze by to byla jeho chyba. Nakonec jsem se do toho vlozila a zavolala ji a i ji navstivila a protoze nejlepsi obrana je utok pohrozila jsem ja ji. Tata o tom dodnes nevi a mysli si, ze ji to prestalo casem bavit. Navic ja zastavam nazor a to i kdyby mi to melo zlomit srdce a ze jsem to zazila, ze pokud nekdo v nejakem vztahu je tak nema navazovat soucasne dalsi. Poznala jsem kluka se kterym jsme si byli strasne sympaticti a neuveritelne to mezi nami jiskrilo, on mel vsak pritelkyni. Malem mi to utrhlo srdce, protoze jsem po nem touzila a velmi se do nej zamilovala, ale presto jsem rekla, ze se s nim nechci vidat dokud si nevyresi vztah s pritelkyni a nerozhodne se co dal. Nedavala jsem mu ultimata a nadavala jsem mu terminy. Nechtela jsem ho odloudit od te druhe a verim, ze kazdy by mel dostat sanci. Pokud nevi ze neco dela spatne nema sanci se zmenit. Tak jsem mu to rekla, ze by ji mel rici co mu tak vadi a promluvit si o budoucnosti jejich vztahu. Byla jsem pripravena, ze prijde s tim, ze se k ni vraci a ja budu muset zapomenout, tajne jsem vsak doufala, ze to nenastane. Behem te doby jsme spolu byli napr. v kine nebo na jidle, ale nikdy jsme spolu ani nespali.Prislo by mi to fakt hnusne vuce te s kterou chodil. On se skutecne rozhodl, ze s ni zustal, ze ta laska co k ni citil je silnejsi nez nase vasen. Ja jsem sice byla smutna, ale prebolelo to. Pak jsem poznala kluka ktery byl naprosto skvely zamilovala se a a tohle bylo vyleceno. Stale jsme s tim klukem v kontaktu, jsou z nas pratele a dokonce znam uz i jeho pritelkyni a jezdime spolecne i s mym jiz manzelem na kola a s dalsimi lidmi. Myslim, ze bych si tehdy vycitala kdybych je rozdelila, protoze jak jsem ho po tech letech poznala ja bych s nim nemohla planovat cely zivot a on by mohl litovat, ze prisel o fantastickou holku kterou ta jeho bezesporu je.
Takze co z toho pro me vzeslo je ze ne vzdy clovek musi dostat to po cem touzi a ze dostane pak treba neco jineho mnohem hodnotnejsiho jako v tomto pripade pratesltvi. je to asi idealni stav, ale ja bych nechtela aby me nekdo oklamaval, a proto nechci oklamavat.
Martina
|
|
|
| Máša | •
|
(9.5.2001 9:09:39)
Ahoj Martino, závidím ti tu jistotu, s jakou vynášíš soudy a moralizuješ. Asi se z výše svých úžasných a nejchytřejších 25 let nedokážeš snést do reality života, který není tak černobílý, jak ho vidíš ty. Také jsem zažila tatínkovu nevěru a maminčino zoufalství. Byla už jsem taky dospělá a i když mne to hodně bolelo /hlavně za maminku/, věděla jsem, že vyřešení této situace musím nechat na nich. Časem to přešlo a žijí spolu spokojeně dál.
I já mám za sebou zkušenost se vztahem se ženatým. Po sedmiletém manželství jsem ovdověla /manžel měl smrtelný úraz/ a zůstala jsem se dvěma malinkými dětmi sama. Hodně let jsem se o ně starala pouze já, neznala jsem nic jiného, než péči a děti a domácnost. K navázání nového vztahu jsem zpočátku neměla potřebu, později možnost. Až když jsem nastoupila do zaměstnání. POznala jsem kolegu, se kterým "projel blesk" hned při prvním představování. Časem jsem zjistila, že je to oboustranné. Neskutečně jsme si rozuměli, dlouho byl náš vztah pouze platonický. Byl šťastně ženatý a nikdy jsem od něj neslyšela stížnosti na manželku nebo něco podobného. Ani já jsem na něj nikdy nenaléhala v tom směru, aby se rozvedl. Byli jsme si hodně blízcí - takové duševní souznění jsem nikdy předtím nepoznala. Trvalo to dva roky, ale výčitky nás obou byly stále silnější. Náš vztah jsme ukončili a zůstali jsme přáteli. Nyní, po několika letech je situace taková, že já mám bezvadného přítele, on je šťastný se svou rodinou a moc mi přeje, že jsem také šťastná. A dokonce se stýkáme všichni dohromady, i s dětmi, občas podnikneme výlet, návštěvu. To, co bylo kdysi mezi námi je stále jenom mezi námi. To jiskření už je pryč, ale pořád máme jeden v druhém bezvadného kamaráda. Pracuje už v jiném oddělení a tak spolu jdeme občas na oběd, na kafe. Možná to bude někomu připadat pokrytecké, ale my jsme to vyřešili tak, jak nám to vyhovuje. Neztratili jsme jeden druhého, ale žádná nevěra se už dávno nekoná.
To jsem ti chtěla napsat, abys byla ve svých úsudcích trochu tolerantnější. I milenka ženatého muže je leckdy žena, která si v životě užila své a nemusí to být za každou cenu potvora, které jde o peníze. Láska přijde někdy naprosto nečekaně a někdy se tomu opravdu těžko odolává.
|
| Jana | •
|
(9.5.2001 16:00:08)
Maso mam otazku.Vi o te nevere ta jeho manzelka?Zkuste ji to rict a bude po kamaradstvi,ktere tady tak malujete na ruzovo.Martina ma zdravy zivotni nazor.Skoda ze ho nema vice lidi.
|
|
| Martina, 25 let | •
|
(9.5.2001 18:57:26)
Mila Maso,
no myslim, ze nejsi klasicky pripad milenky. Ja jsem odsuzovala milenky, ktere odtahuji a nalehaji na muze aby odesly od sve manzelky popr. deti. Rozhodne si nepripadam ve svych 25 letech za nejchytrejsi a do vztahu rodicum jsem se michala jen natolik aby to rovnou nevzdali, ale pokusili se najit nejake reseni.
Jinak taky z tech co mohou sex tak jednou za pul roku, a proto vim jake to je kdyz je neco opravdu silne. Navic jsem vdana a pokud by muj manzel jednou nejakou milenku mel, nesnazil by se odejit a spalit mosty, proste by se to stalo a vyresil by to sam a skoncil by to proto, ze by vedel ze me miluje a tohle bylo poblouzneni smyslu, tak bych to ani vedet nechtela. Kazdy muze chybovat, ale proc pritom slepe ublizovat jinym. Myslim, ze velka spousta muzu neumi zit s pocitem provineni, ze zenu podvadeji, proto maji nutkani po case ci po nalehani situaci nejak resit, ale hlavne tak aby si to co nejvice ulehcili svedomi. Reknou to svym zenam a ted ja jsem ti to rekl a ty delej jak umis.
No asi znam ze sveho okoli pouze ty varianty potvor a mrch a proto ty tvrde soudy.
A jakych je asi v zivote vetsina? Tech co byly opravdu poblaznene nebo tech vypocitavych mrsek?
|
|
|
|
|
| Petr, dcera 2 roky | •
|
(2.4.2001 9:08:23)
Ahoj Heleno,
s přítelkyní jsem mluvil dříve, než jsme se domluvili že přerušíme veškerý kontakt. Jenže slova plynou a voda teče ... Nevydrželo nám to dlouho. Necítím to jako flirt, nebyla to berlička a to právě hatí veškeré snahy mé ženy.(která se šíleně snaží vše dohnat) Nepotřebuji někoho kdo mi bude dělat teplé večeře a všechny ty věci. O tom podle mne manželství není, i když je to příjemné se nechat obskakovat :)Prostě důvěra je pryč. Říkám si, že jakékoliv neznámo bude lepší než někdy opakovat to, co už jsem prožil. Prostě souboj SRDCE a ROZUMU.
|
|
| olina 37 let 2dospivajici synové | •
|
(9.4.2001 14:44:45)
Tento můj příběh je asi velmi podobný těm všem které jsem tady vyčetla.Abych začala od začátku.Jsem vdaná již 19 let mám dva již skoro dospělé syny a do nedávné doby štastné manželství.Přišlo to jako blesk z čistého nebe našla jsem náhodou v mobil.tel.manžela SMS zprávu která byla víc než důvěrná.Manžel si psal s též vdanou ženou velice důvěrné zprávy.S onou ženou údajně k ničemu nedošlo,ale myslím že to již není podstatné.Toto není klasická nevěra ale ta bolest tady je, že chtěl být s ní,že měl prostě větší zájem jinde.Strašně mě to ranilo je to již druhy měsíc,a já se cítím hrozně.Ten kterého jsem měla moc ráda mi moc ublížil.Nemohu se s touto situací vyrovnat nevím jestli mu ještě můžu věřit,nedokážu se vzpamatovat,vrací se to stále ta bolest,uzkost,strach.
|
| Vendy | •
|
(10.4.2001 18:26:55)
Zažívám si něco podobného. Jsem vdaná, těhotná, mám velmi milého, pozorného a atraktivního muže. Má mne moc moc rád, vzorně se mi věnuje, pomáhá mi s domácností, nosí domů peníze, nepije, prostě ideál.
A co je špatně? Kdysi, v pravěku internetu jsme se seznamili na internetu. Dlouho jsme si psali, pozdeji posilali smsky, pak se setkali, pak byla svatba, teď bude miminko. Od našeho seznámení už do diskusních skupin, kam jsme oba chodili, nechodím. Nemám tu potřebu, klábosit jen tak s muži, kteří mě chtějí sbalit. (teď už to asi funguje jinak, ale tehdy připadalo na jednu ženu v diskusní skupině i 30 a více mužů). V poslední době jsem několikrát musela na pár dní pracovně odjet. Pokaždé po návratu přibyly v našem domácím počítači nové soubory mého muže. Povídal si s ženami právě tam, kde jsme se my dva seznámili. Nevím o čem, soubory si zahesloval. Bohužel jim nechal jmena kocicka, janicka, alenka, pusinka a bohužel jsem do těchto diskusí taky chodívala, takže mám dobrou představu, co se tam probírá.
Zpočátku mi to nedošlo, co je to za soubory, ale časem jsem si všimla, že se objevují pouze po době, kdy nejsem doma.
A co teď? Mám se zachovat jako blbá stíhačka, vybalit na něj, co je to za ženské, s kým si povídá a proč? To je mi proti srsti, tak se doma užírám, štve mě to, žárlím, občas brečím, cítím se zrazená, podvedená a nevím, co s tím.
|
| jana, jeden syn | •
|
(10.4.2001 21:35:46)
Milá Vendy, plně Tě chápu, též se mi stalo něco podobného. Ještě za svobodna, byli to banality, ale docela mně to zžíralo. Samozřejmě jsem neřekla ani slovo. No po svatbě se to upravilo, a nyní je klid. Myslím si, ¨že je to nevinné povídání po internetu. Taky si občas povykládám v nějakém pokecu.A taky nejraději, když jsem sama. ¨Fakt věř, že o nic nejde. Nehledě na to, že až vám přibude dítě, zajisté na to nebude mít manžel tolik času, jako nyní. A myslím, že ani myšlenek.
Hodně psychických sil přeje Jana
|
|
|
| Ina, dcera 2 roky | •
|
(11.4.2001 12:39:15)
Olinko, co Vam mohu radit, pokud nechcete prijit o manźela, svuj klid a o iluze - nepatrejte. ja na manzelovu neveru prisla taky z sms a dodneska se za to stydim. Vzdyt si uvedomte, ze se hrabete v tak soukromych vecech, dopisy mu prece urcite take neotvirate. Bud Vas ma rad a bude zatloukat nebo Vas rad nema a v konecne fazi se budete stydet za to, ze jste vlastne stejna jako on - ne pripadnou neverou, ale chovanim, ktere do klasickych partnerskych vztahu jaksi nepatri. mimochodem - taky mate dojem, ze nas ta technika pekne dokaze zradit? Ina
|
| OLINA | •
|
(11.4.2001 17:01:40)
Milá Ino
Chtěla bych Vám poděkovat,máte pravdu už po ničem nebudu pátrat.Je to tak že si ušetřím hodně bolesti,i když ta co je, je nesnesitelná.Snažím se být tak trochu v pohodě aby to na mě nebylo znát,ale ta bolest se vrací.Občas jsem dobrá,ale někdy mám stavy úzkosti a deprese.Manžel si s ní psal a volal asi tak půl roku ,řekl že to skončilo že mě má rád, a nechce odejít.Snad se to trochu spraví,ale já nevím jestli mu budu moc někdy věřit.Máte pravdu pro mě ta technika znamenala ztrátu iluzí.Přeju Vám do dalšího života hodně štěstí ze srdce.Olina
|
| Ina, dcera 2 roky | •
|
(12.4.2001 7:17:39)
Milá Olinko,
moc Vám držím palečky a jestli Vám to trošičku pomůže, tak když na Vás zase půjdou chmury a deprese, zkuste si najít nějakou činnost, která Vám zaručeně udělá radost. Já jsem se našla v cvičení, takže když mám spín, tak si jdu zacvičit nebo sebou jen tak mrsknu na koberec a cvičím doma. Taky by možná stálo za to si trochu zvednou sebevědomí (já jsem např. změnila trošku image), prostě vzměte tu celou situaci jako výzvu a dokažte svému manželovi, že jste lepší než ta druhá. Pochybností se nezbavíme už asi nikdy, ale abychom to zvládly, tak musíme - slovy klasika - žít tak, jako by každý den byl ten poslední. Já to vnímám tak, že nesmím ublížit - dceři, okolí a taky se učím neubližovat sobě. Sebelítost a sebeobviňování nejsou zrovna stavy, které byly našemu oklí příjemné. Držte se a ukažte, že jste lepší!!! Máte na to! Ina.
|
| olina | •
|
(12.4.2001 15:11:51)
Milá Ino
Moc jste mi pomohla asi sama nejlíp víte že člověk občas potřebuje pohladit po duši,a i na to srdce dát náplast.Přála bych Vám a malé pohodu, klid , štěstí a hlavně skvělou budoucnost.Věřte bude líp!!! olina
|
|
|
|
|
|
|
| Ina, dcera 2 roky | •
|
(2.4.2001 15:35:16)
Petre, jak Vas chapu. U nas je situace obdobna. Manzel se po mnohaletem manzelstvi, kdy jsme meli 1,5 letou holcicku, zamiloval do rovnez vdane, o mnoho let mladsi zeny. Par mesiců jsem si zazila ocistec - bylo to hodne zle. Pak se odstehoval ke sve pritelkyni. A ja jsem ozila, uklidnila se a hlavne jsem poznala, jak moc je postradatelny. Nicmene - ted - po par mesicich se vratil v podstate do sveho (bydlime v domku jeho maminky). Moc se snazim, ale mam pocit, ze mu chybi pokora a ze myslenkama je porad se svou pritelkyni. Rozumejte, nechci zadne prehnane omluvy ani aby se plazil po kolenou, ale tak suverenni navrat mne trochu sokuje. Nechci se pidit po podrobnostech jejich rozchodu, ale prece jen mam obavy, aby v navratu k nam nebyla pouha vypocitavost (delam u zahranicni firmy a mam velmi slusny prijem, zatimco on nadelal dluhy). Navic je dcera na nej ted velmi fixovana. Taky se bojim, aby nam opet neublizil a az je zhoji financne aby svuj vztah s tou druhou neobnovil. Drzim Vam i sobe palce, abychom nasli silu a treba i vlastni sebeuctu. Ina
|
| Jitka -dcera 10 let.,syn 15 měs. | •
|
(2.4.2001 21:40:30)
Ino,
trefila jste hrřebík na hlavičku.
Přeci nejsme takové chudinky,abychom si museli všechno nechat líbit.
Prošla jsem si podobným "peklem". Začalo to hned po porodu a dlouho mi trvalo než jsem přestala brečet a začala myslet.
Bude to v životě ještě těžké,ale myslím,že raději zvládnu vše sama než být "ta" podváděná manželka o které se zde často píše.
Myslím,že je hrozně důležité v kterém období o svém příběhu uvažujeme,ale já se přikláním k názoru - neslepovat rozbitý hrnec,nemá velkou šanci vydržet !
Petře a další,nenechte sebou manipulovat...Nejdůležitější je, naučit se žít sám se sebou,protože jenom se sebou je člověk celý život ( to je načtené,ale užitečné moudro ).
Jitka
|
| Ina | •
|
(3.4.2001 12:20:50)
Mila Jitko, moc Vam preji, aby Vase odhodlani bylo korunovano uspechem. Jsem rada, ze si nestavite vzdusne zamky a ze si uvedomujete, ze to nebudete mit sama s detmi jednoduche. Ja jsem asi v podstate slaboch, ktery si sice manipulaci se sebou uvedomuje, ale neudela nic, aby stav zmenil. Prisla jsem na to, ze zklamani v partnerovi a zejmena poznani toho, ze nema takove hodnoty, pro ktere jsem si ho vzala, je i zklamani v sobe samem. Protoze neni lehke smirit se s tim, ze ziju s clovekem, ktery se v problemech projevi jako zbabelec, ktery nechce zadny problem resit. Jsem si vedoma toho, ze jeste musim na sobe hodne zapracovat. Ina.
|
|
|
| Kamila, 5ti letá dcera | •
|
(3.4.2001 12:26:01)
Milá Ino,
mám sto chutí vám sdělit utečte od manžela dokud je čas. Ale vím, že tato věta nebude nic platná.
Mě se totiž stala dost podobná věc.
Manžel si našel milenku, když dceři byly tři roky. Během týdne se odstěhoval a přestal se o nás zajímat. To co jsem prožívala Vám jistě nemusím dopodrobna psát. Nepřála bych to nikomu.
Od jeho bratra jsem se dozvěděla, že jeho předchozí dluhy rychle rostou a jeho milenka mu moc nepomáhá. Takže když se manžel vrátil po třech měsících domů a ještě dělal jako by nic (žádné prosby o odpuštění atd.). Dost to ve mě začalo vrtat. Mám totiž prosperující firmu a jen z mých peněz jsme postavili dům (v tom mám velkou výhodu oproti vám). Trochu jsem si to srovnala v hlavě a poprosila jsem mého známého, který má detektivní kancelář a malou službu, já vím že to není charakterní, ale také manžel se ke mě nechoval korektně. Známý zjistil, že manžel má stále poměr s milenkou a domů se vrátil s největší pravděpodobností pro peníze. Nyní jsem po rozvodu, stálo mě to dost nervů a peněz. Ale abych ze sebe dělala vola a ztratila i své zbytky sebevědomí a sebeúcty, za to mi to nestálo. Sice jsem se z toho ještě pořádně nesrovnala (s manželem jsme byli spolu 10 let a tohle jsem od něj opravdu nečekala), ale už nyní se cítím o moc volnější.
Nevím co poradit, možná si najít někde podnájem a zkusit to s ním na dálku, zda bude o Vás pořád stát. Držím palce.
|
| Jitka -dcera 10 let.,syn 15 měs. | •
|
(3.4.2001 22:52:02)
Děkuji za uznání,že se držím...ale ani já nemohu říct,že určitě nejsem slaboch.
Nyní žijeme v jednom bytě (manželově )a rozvod dosud není podaný.Máme oba firmu - já větší a snad i prosperující natolik,abych do podzimu našetřila základ na byt a s pomocí "lišky" ho pořídila...
Ovšem nemáme dosud rozdělený majetek a o výši alimentů se dohadujeme ( já mám názor o 100% vyšší než manžel).Takže dnes mám jedinou jistotu - manžel mne nechce a já už chci klidně žít a nečekat,zda se ozve klíč v zámku anebo ne.
Domácnost mi nikdy nevadila,děti mám ráda,ale snad už si můžu vážit natolik své práce ve firmě i doma,že nemusím uklízet talíř za stolu po manželově odchodu "za kamarády" ( a další a další úkony, které jsou potupné když nejsou vůbec oceněny,naopak zesměšňovány)
Těším se,ale zároveň se bojím,zda to opravdu zvládnu ...Finančně,ale hlavně psychicky.Toto jsou sice úvahy spíše na soukromé maily,ale nevím,zda na to máte čas a chuť ?
Jitka
|
| Ina, dcera 2 roky | •
|
(11.4.2001 12:34:00)
Mila Jitko, moc rada bych si s Vami e-mailovala. Muj e-mail je: Ina.O@seznam.cz. Moc se budu tesit na Vas mail. Treba nam obema pomuze tak trosku spolecny osud.Ina.
|
|
|
| Ina, dcera 2 roky | •
|
(11.4.2001 12:49:47)
Mila Kamilo, cim to je, ze jsou ty osudy tak podobne. Mozna, ze urcite typy samostatnych a ve Vasem pripade jiste velmi schopnych zenskych pritahuji muze slabochy, kteri predevsim nevi, co chteji. U nas je ta situace ted takova, ze manzel se sice vratil, ale to motto penez je velmi nabiledni. Takze budu opravdu hodne zvazovat, zda s nim zustanu. Vite, ta nase potreba vedet na cem jsme, je tak trosku dana i tou nasi nezavislosti na financich nasich manzelu. Proc bychom nemely mit jistotu, ze s nami nejsou jen kvuli nasim penezum, kdyz uz oni sami ty zabrany nemaji. Jen si Kamilo myslim, ze prave ty hodne samostatne a sobestacne zeny to maji daleko tezsi, protoze se vetsinou neumi stylizovat do role zavisle a bezbranne zeny (coz maji muzi zase radi,ovsem idealni pro ty nase protejsky je, kdyz se mohou v roli ochranců vystupovat i za nase penizky). Je mi z toho moc smutno, ale zase kdyz vidim, ze jste to dokazala, tak ... Fandim Vam moc. Ina
|
|
|
|
| Monika | •
|
(5.4.2001 20:50:41)
Pokud Vám mohu radit,tak se s manželkou rozveďte.Jsem taky rozvedená a podruhé vdaná,ale teď můžu říct,že šťastně.Když se manželka chtěla rozvést,kde je záruka,že to nebude chtít zopakovat znovu!A vy budete čekat,až se přestane s milencem nudit,až se zase vrátí domů.Nemůže přece chtít,aby si ona užívala a vy jen čekal.Takový slepovaný vztah je oničem.Nebudete žít spolu,ale vedle sebe a to je velký rozdíl.Život je krátký na to,aby byl člověk ženatý za každou cenu a byl přitom nešťastný.S Vaší přítelkyní byste možná byl šťastnější.Dceru máte rád a pokud se rozvedete Vaše tatínkovská role tím neskončí.Pokud si manželka jednou našla přítele,myslím.že pro ni nebude žádný problém najít si ho znovu.Možná by jen mohla říct-on odešel za jinou,alepřesto se dá přenést,protože vy i ona moc dobře budete vědět KDO to začal....
Mnoho zdaru,pevné nervy a hlavně se rozhodněte srdcem.To vždy ví nejlépe,jak se věci mají.
|
|
| Clair, jedna dcera 10 let | •
|
(2.5.2001 10:22:36)
Bohužel mám úplně stejný problém jako ty Petře. V loňském roce se můj muž zamiloval do manželky svého přítele a asi půl roku trval jejich vztah, než jsem na to přišla. Manžel mi vše přiznal a zároveň ale řekl, že varianta že ona by se kvůli němu rozvedla není možná. Byla jsem tenkrát rozhodnutá odejít a začala jsem pro to podnikat všechny kroky.Moje situace byla ztížená hodně tím, že jsem zaměstnaná v jeho firmě. Pak jsem se nervově úplně zhroutila a muj muž mi slíbil, že nic takového se už nikdy nebude opakovat, abych mu odpustila a že to zkusíme znovu. Rozhodla jsem se dát mu ještě šanci. Ze začátku /asi tak 1 měsíc/ bylo vše vpořádku. Byli jsme jako v líbánkách/řekla jsem si zapomenu a nebudu se už tím zabývat/,ale pak jsme byli párkrát ve společnosti, kde byla i ona s manželem.Mě si nevšímala ale mého muže doslova pronásledovala až ho lapila na taneček a mě to velice ranilo, že je schopný se s ní docela klidně přede mnou bavit, po tom všem co se stalo. Od té doby jsem přesně tak jak ty píšeš doslova zablokovaná. Snažím se chovat se k němu normálně, ale vůbec mi to nejde. Je mezi námi takové divné napětí, není to ono.. Mám ho pořád ráda, ale nevím už si rady jestli je to láska nebo jen zvyk /jsme spolu 10 let/. On mi řekl, že mě má rád a že mi nechce ublížit. Mám ale pocit, že žiju vedle člověka kterého moc nezajímám, a stále více času věnuje svým koníčkům nebo kamarádům. Proti tomu nic nemám, i já mám své přátele ale já se musím věnovat také domácnosti a to je bohužel celé na mě, dcera -úkoly, rodič.schůzky atd.Prostě on nemá doma žádné výrazné povinnosti, jen zabezpečuje finančně rodinu /a dobře - to se mu nedá odepřít/ ale poslední dobou lásku a čas, který dříve věnoval dceři ji vynahrazuje dárky. I když se k sobě snažíme chovat slušně, komunikace tak nějak vázně. Příčinu vidím i v tom, že pracujeme spolu a tak se snažím najít si nové zaměstnání, bohužel zatím se mi to moc nedaří.
Tahle situace u nás trvá už dost dlouho ale i tak pořád doufám, že náš vztah se ještě dá zachránit. Jen nějak nevím jak na to, kde děláme chybu.
|
|
| Clair, jedna dcera 10 let | •
|
(2.5.2001 10:22:47)
Bohužel mám úplně stejný problém jako ty Petře. V loňském roce se můj muž zamiloval do manželky svého přítele a asi půl roku trval jejich vztah, než jsem na to přišla. Manžel mi vše přiznal a zároveň ale řekl, že varianta že ona by se kvůli němu rozvedla není možná. Byla jsem tenkrát rozhodnutá odejít a začala jsem pro to podnikat všechny kroky.Moje situace byla ztížená hodně tím, že jsem zaměstnaná v jeho firmě. Pak jsem se nervově úplně zhroutila a muj muž mi slíbil, že nic takového se už nikdy nebude opakovat, abych mu odpustila a že to zkusíme znovu. Rozhodla jsem se dát mu ještě šanci. Ze začátku /asi tak 1 měsíc/ bylo vše vpořádku. Byli jsme jako v líbánkách/řekla jsem si zapomenu a nebudu se už tím zabývat/,ale pak jsme byli párkrát ve společnosti, kde byla i ona s manželem.Mě si nevšímala ale mého muže doslova pronásledovala až ho lapila na taneček a mě to velice ranilo, že je schopný se s ní docela klidně přede mnou bavit, po tom všem co se stalo. Od té doby jsem přesně tak jak ty píšeš doslova zablokovaná. Snažím se chovat se k němu normálně, ale vůbec mi to nejde. Je mezi námi takové divné napětí, není to ono.. Mám ho pořád ráda, ale nevím už si rady jestli je to láska nebo jen zvyk /jsme spolu 10 let/. On mi řekl, že mě má rád a že mi nechce ublížit. Mám ale pocit, že žiju vedle člověka kterého moc nezajímám, a stále více času věnuje svým koníčkům nebo kamarádům. Proti tomu nic nemám, i já mám své přátele ale já se musím věnovat také domácnosti a to je bohužel celé na mě, dcera -úkoly, rodič.schůzky atd.Prostě on nemá doma žádné výrazné povinnosti, jen zabezpečuje finančně rodinu /a dobře - to se mu nedá odepřít/ ale poslední dobou lásku a čas, který dříve věnoval dceři ji vynahrazuje dárky. I když se k sobě snažíme chovat slušně, komunikace tak nějak vázně. Příčinu vidím i v tom, že pracujeme spolu a tak se snažím najít si nové zaměstnání, bohužel zatím se mi to moc nedaří.
Tahle situace u nás trvá už dost dlouho ale i tak pořád doufám, že náš vztah se ještě dá zachránit. Jen nějak nevím jak na to, kde děláme chybu.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)