| jana, jeden syn 6,5 | •
 |
(13.4.2001 19:47:45)
Zajímalo by mne jestli se tady někdo setkal s takovou situací, že měl doma na návštěvě "zloděje". Synovi "kamarádi", mimochodem jeden z nich byl nejlepší /soused/, mu ukradli dvěstě korun. ¨Na druhý den jsem na to přišla a vše vyřešila. Soused mi lhal do očí, že je nevzal, po té co jsem zašla za jeho rodiči se bez problémů přiznal. Druhý se druhý den přišel i omluvit /na popud rodičů/. První asi neměl trest žádný, protože se vymluvil, že se toho druhého bál, že ho zbije, když si to nevezne. Od té doby mi nesmí do domu. Pokud to mému synovi nevadí, že kamarádí s takovým "kamarádem", tak mne teda jo, a k nám nesmí. Nevím ale jestli ho mám k nám někdy pustit, nebo zákaz dát na delší dobu. /kvůli synovi, protože tihle dva kluci jsou jediní, kteří u nás na vesnici jsou k jeho věku/.
|
| Mirka , syn - 9 | •
|
(14.4.2001 14:15:29)
Řešíme teď se synem podobný problém, jenže s trošku složitějším koncem - syn si bránil svoje věci a slečna, která mu je brala (14 let), ho zbila. Rodiče samozřejmě zakročili - jsou to rozumní lidé a vycházíme s nimi velice dobře, ale ta dotyčná dívka to vzala velmi osobně a proti synovi navádí ostatní děti. Navštěvy v bytě jsem jednak zakázala, jednak jsem synovým kamarádům řekla, proč - ztrácejí se nám věci (neřekla jsem, kdo je vzal), a dokud si neudělají mezi sebou pořádek, tak k nám nikdo nesmí. Zatím to vypadá, že se zákaz s vysvětlením (až na tu jednu dívku) osvědčil - dokonce se část věcí "našla". Myslím, že to chce prostě důsledně vydržet.
|
| jana, jeden syn 6,5 | •
|
(15.4.2001 9:46:33)
Já bych vydržela zákaz, ale horší, je, že nejvíc poškozuje našeho syna, než ty zloděje. Když nemůže jít za našim synem, tak jde prostě za tím druhým, a jediný kdo zůstane sám je náš syn. Je ještě příliš malý na to, aby mohl lítat sám po venku, takže musí sedět sám doma.
|
| Mirka , syn - 9 | •
|
(15.4.2001 20:23:11)
U nás celá věc nabrala nečekaný obrat - zjistila jsem, že oné dívce ostatní děti dávají svoje věci, a to dobrovolně, aby nemusely sedět doma. Taky jsem se dozvěděla, že byla chudák na tak strašném táboře, že musela odjet dřív, protože tam nemohla vydržet - neměla žádné peníze a všichni na ni byli sprostí. Protože jsem ji měla v oddíle, vím, že to bylo trošku jinak: přijela s 1500,-Kč kapesného na dva týdny a po týdnu musela domů, protože kradla...Tehdy jsme se dohodli (my vedoucí mezi sebou), že ji pošleme jako s angínou, protože organizace, která tábor pořádá, oznamuje podobné prohřešky do školy a nechtěli jsme dělat ostudu. Dnes mám pocit, že to byla chyba. Děcka jí doslova lezou do zadku, připadá jim málem něco jako pánbůh, protože pije a kouří.(Ve 14 letech...) Můj syn je jediný v ulici, kdo se jí postavil a odmítl svoje věci vydat, takže se pokouší proti němu poštvat koho může. Část dětí už kvůli ní nechodí ven vůbec, část dělá, co se dá a schovává se různě po domech... Rodiče má velice hodné a slušné lidi - neuvěřili by tomu, i když nás znají - taky bych nevěřila. Upřímně nevím, co s tím. Mimochodem tahle dívka sama prošla velice tvrdou šikanou, a to ze strany učitelky...
|
|
|
|
| Zuzana,32 let,syn 8 let | •
|
(25.4.2001 11:43:39)
Milá Jano,
s krádeží zkušenosti přímo nemám,ale s návštěvami u nás doma jo.Můj syn je zatím taky jedináček a tak se snaží si najít kamarády mezi vrstevníky a to ve škole,nebo před barákem na hřišti.Zpočátku jsme mu s manželem dovolili,aby si domů přivedl nějaké děti-většinou to bylo ale 1 dítě.Syn si s nimi hrál a byl spokojen a já dokonce ve snaze být dobrá máma i teta,jsem dělala svačinu nejen synovi,ale i kamarádovi.Když ale kamarád(ka) odešli a my jsme zjistili,že ta hračka je rozbitá a oná hračka je rozbitá a z té hračky něco chybí,byli jsme naštvaní.Syn si hračky nepokazí,dává si na ně pozor,čehož je důkazem i to,že když si hrál sám,bylo vše v pořádku.Když jsme zjistili,že děti k nám chodí jenom proto,že nemají takové hračky co syn,tak jsme to zatrhli.Nejvíc mně naštvala sousedova dcera,která si hrála s videohrama a jelikož byl jenom jeden funkční ovladač(druhý rozbila právě ona)a syn ji chtěl něco ukázat obořila se na něho"nech mně být,hraju já,jsi slepej?".To byl vrchol,řekla jsem si"sakra na moje dítě v našem bytě nebude žádné cizí dítě řvát a zakazovat mu hrát si s jeho hračkama".Hry jsem vypla,návštěvu slušně ukončila a děti k nám nechodí.Nehledě k tomu,že k nám děti chodili,ale mého syna na návštěvu nepustili.
Největší problém je myslím si v tom,že naše děti jsou sami a nemají sourozence.Kdyby ho měli,tak nevyhledávají tak aktivně kamarády,ale jelikož jsou sami,jsou schopni dát jim svačinu,či autíčko.Je mi mého syna na jedné straně líto,protože vím,že i když si s ním hrajeme taky,kamarády mu nenahradíme.Ale na straně druhé,musí se ale naučit,který kamarád s ním chce kamarádit proto,že si rozumí a mají třeba společné zájmy a které děti s ním kamarádi jen proto aby ho využli.A můžu říct,že sem-tam se nestačím divit,jak jsou některé děti v tomhle věku vy....né.
Měj se hezky.
|
| Jarka dvě děti | •
|
(25.4.2001 13:03:53)
Něco podobného jsme taky řešili. Sice máme děti dvě /tříletý rozdíl/, ale každá má své kamarádky, které si zve domů. Teď už spíš jenom tamladší, té starší je 18 a spíš už si jde někam ven za zábavou. Před pár lety zjistila mmladší dcera, že jí po návštěvě "kamarádky" zmizel přívěšek na krk. Nebylo to nic cenného, ale všichni víme, jak jsou děti na takové maličkosti upnuté. Nejdřív si myslela, že ho sama někam zabordelila, nebo že někam zapadl. Ale za pár dní si ho ta kamarádka klidně pověsila na krk a drze jí tvrdila, že je její. Dcera dala řeč s ostatními spolužačkami a vyšlo najevo, že tato dívka je také chodí navštěvovat a vždy si něco odnese: šaty na barbínu, prstýnek, zápisníček atd. Tak se domluvily a všechny společně si naní došláply. Proti tolika argumentům byla bezmocná a druhý den všechny "vypůjčené" věci vrátila. To se stalo v páté třídě, teď už jsou to osmáci a s touto dívkou se opět kamarádí. Přesto nemám dobrý pocit, když je u nás na návštěvě.
S tou šikanou, která je tu popsána o něco níže, bych si taky nevěděla rady. Dojít za rodiči celou situaci možná ještě zhorší a stěžovat si ve škole by bylo také na nic. Ale je to hrozné, jak jedna cácora dokáže otrávit život všem dětem v okolí. Kdyby to šlo, možná by pomohlo někde si na ní počkat a trošku jí vystrašit - třeba policií. Nevím.
|
|
| Jana | •
|
(4.5.2001 20:21:00)
Ahoj Zuzano, díky za příspěvek, fakt to bylo jako bych četla o našem synovi. Přesně tak mi to připadá, když za ním přišel ten jeho soused "kamarád". Ti jsou sice tři sourozenci, ale ostatní dvě jsou holky, takže on tady byl denně. Když cht¨ěl jít domů, syn by ho nejraději nenechal odejít, jak mo¨c si s ním chtěl hrát. Když mu něco nechtěl půjčit, tak mu soused řekl, že jde domů, a náš syn mu hned udělal první poslední...
Taky mi to někdy připadalo, že si nepřišel hrát s ním, ale s jeho hračkama. Nejvíc mně naštvalo a přišlo líto, když šel náš syn jednou za čas za ním na návštěvuů, a za čtvrt hodiny přišel s pláčem, že ho soused poslal domů, že už ho tam nechtěl... Co k tomu dodat.. takhle si teda kamarádství vůbec nepředstavuju... Takže jsem i ráda, že ke krádeži došlo, protože od té doby je trošku k němu syn rezervovanější. I když už jsou opět velcí kamarádi, ale k nám do baráku nesmí, takže jsou na zahradě, zatím na jejich. Já ho nemůžu ani cítit..... Dík, žes napsala, aspoň vidím, že si to nemyslim jen já, to o tom kamarádství... ahoj.
|
| Zuzana,32 let,syn 8 let | •
|
(9.5.2001 7:06:29)
Ahoj Jani,
máme to těžké s těmi našimi prcky.Člověk se jim snaží dát maximum,ale kamarády přece jen potřebují.Když chtěl můj syn k sousedce na návštěvu,tak její máma reagovala tak,že řekla "teď je venku hezky,hrajte si venku,nebudete se pařit doma".Nehledě k tomu,že ta holka našeho syna zná opravdu jen tehdy,když nemá u sebe jiné kamarády.Ale to je tak i se spolužákem ze třídy.Učení mu moc nejde,máma si s ním násilí nedělá a tak našemu synovi říká že je blbý,několikrát si na něj dovoloval i fyzicky,ale když nikoho nemá,tak pro něho přijde aby šel ven.Synovi takové chování vadí,je z toho vždy smutný.I když se mu to snažíme vždy vysvětlit,myslím,že to ještě nechápou tak jako mi dospělí.Syn chodí na judo a tam má kamarády z oddílu.To jsou uplně jiné děti.Nikdy by je nenapadlo si nadávat,nebo si ubližovat,je to dobrý a veselý kolektiv,jsme rádi že tam chodí a že ho to baví.Tak doufám,že pomalu si to uvědomí,škoda je,že děti z juda nebydlí kolem nás.Myslím,že ze strany nás rodičů to chce trpělivost.
|
| Jana | •
|
(9.5.2001 19:56:44)
ahoj, dík za příspěvek. Taky by jsme chtěli,aby syn chodil na nějaké judo, nebo karate nebo něco takövého... Prý je to dobré i na posilnění vůle, která mu chybí, nehledě na to, že by nabyl nějaké sebevědomí /třeba/, ale problém je v tom, že on se bojí jakýchkoliv fyzických střetů a kontaktů... Jak to vůbec probíhá ten trenink s tak malými dětmi? můžeš napsat, i když vím, že do této rubriky to asi nepatří...
|
| Zuzana,32 let,syn 8 let | •
|
(10.5.2001 11:28:10)
Ahoj Jani,
Když se tvůj syn bojí fyzických střetů možná by bylo dobře na jeden takový trénink se zajít podívat - na jeho věkovou skupinu.U nás berou děti na judo od 7 let,začínají tím,že se učí padat,dělat kotoule a podobné věci.Zpočátku se vůbec neperou.Asi po 3 měsících se začali učit chvaty a první závod měli po třičtvrtě roku.Opravdu jim to zvedá sebevědomí,hlavně když uspějou na soutěži.Berou to opravdu vážně,připadají si dospěle,hlavně ti prckové.My už máme za sebou i první úspěch,na druhé soutěži syn vyhrál 3 místo a dostal medailu a diplom.To jsi měla vidět,ty rozzářené oči a úsměv od ucha k uchu.Potom říkal "mami to jsem dobrej,teprve druhý závod a už mám medaili".Jsme rádi,že se mu tam líbí,potřebuje to i po zdravotní stránce.Děti ve škole si už na něho taky tak nedovolí.Prát se nikdy nezačíná,ani spory nevyhledává,ale když už se stane tak se umí bránit a kluci před ním mají respekt.Trénink mají 2x týdně.
|
|
|
|
|
| Anna | •
|
(22.6.2001 14:47:01)
Vas syn sam musi zjistit,s kym je dobre se pratelit ,vy mu to tim, ze kamarady nepustite do domu nijak nevyresite.Proc,kdyz vasemu synovi nevadi,ze nektera hracka to odskace,nenechate si prozit to zklamani nad spatnym vyberem kamaradu. Proc o tom rozhodujete vy ? Jsou to konec koncu jeho hracky,ne?Az vyroste, nebude umet rozpoznat, kdo ho ma rad a kdo ho jenom vyuziva.Pokud ma nejlepsi hracky ve vsi,neni divu,ze za nim chodi.Mozna jen vas syn pouziva hracky trochu jinym zpusobem,nez se vam libi.. Udrzuje si jimi kamaradstvi . Kolik mu je let, asi malo, neumim si predstavit, ze bych dvanmactiletemu klukovi okrikovala kamarady, kdyz mu skoci do reci. To je jejich problem, jak si zorganizujou cas. Vasemu synovi nevadi, nebo nedokaze zabranit, aby si holcika u vas hrala s videem ? To je jeho video ? Nebo je pustite k rodinemu ? U nas doma je vecne nekolik kamaradu. A to mam DVA klukya krmim vecne haldy svacin. Nesouvisi to s jedinackovstvim. Ale nechte je, aby si zazili socialni vztahy., nereste to za nej !
Anna
|
| Zuzana,32 let,syn 8 let | •
|
(25.6.2001 7:54:12)
Ahoj Anno,
nezlob se,ale tvůj nápad se mi nezdá jako rozumný.I když hračky jsou synove,nezdá se mi rozumné,abych mu je nechala rozebrat cizími dětmi.Kupuju mu je já,já za ně platim,ty hračky nestojí korunu.A rozhodně se timto způsobem nenaučí poznat hodnotu peněz.Jestli ty k tomu přistupuješ timto způsobem je to tvoje věc,správné to ale podle mně není.Dítě postupně přijde na to,kdo se s nim chce kamarádit doopravdy a kdo ho chce jenom využít.Do té doby bychom mu ale měli také trochu pomoci.Vysvětlit mu jak to na světě chodí,proč se lidi chovají tak jak se chovají atd.Můj syn už také pomalu začíná poznávat děti ze svého blízkého okolí.Chová se k nim slušně,ale přesně tak jak se chovají oni k němu.Taky nehodlám krmit cizí děti.Ano je pravda,že o jeden rohlík neschudnem.Ale krmit cizí dítě 2x denně 5 dní v týdnu se mi teda nechce.Mému synovi nedá nikdo ani bonbón.
|
| Jarka, dvě dcery | •
|
(25.6.2001 9:05:38)
Ahoj Zuzano, reagovala bych stejně, jako ty. Nedovedu si dost dobře představit, že budu svému dítěti kupovat hračky, které mu ostatní děti budou ničit nebo krást. Mladší dcera měla na prvním stupni kamarádku, která, jak jsme zjistili, také kradla hračky. Ne jenom u nás, ale i u jiných spolužaček. Zakázala jsem jí přístup k nám do bytu, protože mi to bylo nepříjemné a nerada bych postrádala i nějaké své věci. Tu jistotu, že to dítě nezůstane jenom u hraček prostě nemáš. A tak by se mohlo jednoho krásného dne stát, že nenajdeš zlatý řetízek, hrníček po babičce atd. A abych si kvůli tomu pořizovala trezor, tak to tedy ne. S těmi svačinami to řeším tak, že pokud se u nás nějaká kamarádka zdrží déle, dám jim do pokojíku nějaké oplatky a pití, případně jablko. Rozhodně nevytvářím nějaké výživné svačinky a pokud se blíží doba večeře, taktně upozorním, že maminka už taky asi bude čekat s večeří. Mám děti ráda a rozhodně nejsem lakomá, ale aby naše domácnost sloužila jako nějaký azylový dům, odkud si děti odnášejí hračky a jsou přitom hezky napapané a napojené, k tomu jsem ještě nedospěla.
Ježíš, to jsem zvědavá, kolik lidí mne za tohle sepsuje a označí mě za hamižnou hyenu. :o))
|
| Zuzana,32 let,syn 8 let | •
|
(25.6.2001 12:29:41)
Ahoj Jarko,
přesně tak se chovám taky co se týče návštěv kamarádů mého syna.Teď k nám chodí pouze jedna holčička,asi synova láska.Je to slušné dítě,proč bych jim nenabídla sušenky,ovoce či nějaké bonbóny.Ale chodil k nám synův spolužák a ten zpočátku u nás i svačil.Byl u nás třeba 2 hodiny a když jsem chtěla aby syn snědl svačinu,nabídla jsem i kamarádovi.Vždy to měl snědené dřív než syn.Pak se ale několikrát stalo,že syn s nim přišel ze dvora,že Péťa má hlad,jestli mu dám rohlík.1 nebo 2x jsem mu ten rohlík dala,i synovi.Říkala jsem si že o to neschudnem.Když jsem se ho ale jednou zeptala jestli nemá doma mamku,řekl mi,že má,že doma i byl,ale mamka mu řekla ať ji neotravuje,že se kouká na televizi,ať si udělá svačinu sám.Tak jsem řekla "a dost".Umíš si představit,že si dítě ve 2 třídě udělá samo svačinu?Já teda ne a můj syn by si sám chleba neukrojil a nenamazal.Taky mám děti ráda,ani nejsem lakomá,ale to mě dost naštvalo.Podobný postoj maminek nechápu a nikdy nepochopím.Dokonce dětí o svačinu časem přibylo.Armádu spásy ze sebe nehodlám dělat.Nejsme chudí,ale zase ani tak bohatí.Když mají maminky na cigarety,mají se o své děti taky řádně postarat.
|
|
| Anna | •
|
(2.7.2001 13:26:18)
Ahoj holky, rozhodne nejste hamizne a uz vubec ne hyeny, jen do me doma vic hustili, ze host do domu a tak je mi blby jim nedat . Jasne , ze rajcata za ctyricet korun kilo take nerozdavam . Ale chleba s maslem nebo se sadlem u nas vetsinou nekde vyhrabu. Usetrim to za jinou zabavu. Beru to jako dan jejich " socialnimu vzdelavani " v uvozovkach. Jednou jsem mela nejake pochybnosti o chlapci ,ktery k nam chodil denne a odchazel i devet vecer.. kontaktovala jsem jeho maminku / privydelava si v noci v Karlovych Varech / a jak jsme tak pokecaly, pak se to srovnalo. Ja jsem pak uz vedela, proc se synackovi nechce domu, maminka slapka pak uz vedela, ze do peti mi navstevy nevadi , ale od sedmi vecer vyhazuju na autobus .A musi mit hromadne napsane ukoly a uklizeno v pokoji. Vetsinou uklizi dohromady..Nekolikrat chtel mladik u nas prespat, ale odmavla jsem to az jak mu maminka povoli a bylo to.Ted pry si pobyt u nas pres noc chce prat k narozeninam . Tesi me to, ale cekam, az co maminka. Je to kupodivu " slusna zenska ". Jen ma neslusne povolani...
Pokud chce nejakej synacek suncicku, je to jednoduche.. Nemame , chces chleba s maslem ? Ne? Tak je mi lito . / Ted odbocim. Uvedomila jsem si, ze za meho mladi bylo plnohodnotne jidlo chleba s maslem. Dnes to funguje jen jako podklad pro neco, co se da navrch. Ale jak jsem ted pozorneji cetla vase prispevky, doslo mi, ze vsechny mate deti mladsi .Myslim, ze v sedmi letech k nam nikdo ani nechodil. Snad s maminkou - znami, nebo na nejakou oficialni oslavu, kde byli pod dozorema zabavu trochu ridi nekdo velkej. organizovala jsem jim hry a delala rozhodciho. Nejlepsi to bylo v dobach, kdy se deti potkavali pouze venku za humny.Bohuzel ne vsichni bydlime na vsi , ktera ma humna a dostatek deti k tomu , co ? Ja mam dvanact a ctrnactilete habany ,a tam uz jim do kamaradu mnoho mluvit nelze .Mejte se hezky a teste se na patnactilete navstevniky. Verte mi, ze bude hur...A kdyz uz nepustite cizi deti do domu, musite pustit ty sve za nimi..Zatim mi ta moje verze, ze vsichni ti zrouti spasaji me zasoby u me doma, pripada bezpecnejsi, i kdyz mozna o deset korun denne drazssi, nez je pustit neznamo s kym neznamo kam..
A jeste jedna vec,na kterou casem narazite. U vetsiny kamaradu znam rodice a u tech dobrych se obcas navstevujeme..A moji kluci se stejnou merou stravuji u nich. Takze ja zivim jednoho kamarada z patku na sobotu a cizi maminka zivi moje dva ze soboty na nedeli pristi tyden.. Nemam se dobre ? Mam totiz prave v sobotu vecer volno do vsech deti !Anna
|
| Mirka, dítě 10 let | •
|
(8.7.2001 17:21:41)
Ahoj Anno,
máš pravdu, mám dítě mladší, ale mám taky zkušenosti trošku jiné s tím seznamováním se... U nás v ulici se totiž baví jen některé vybrané maminy mezi sebou - až teď jsem zjistila, co jim vadí - chodíme totiž do práce...(Je nás tady - vyhnaných - asi pět, bohužel ostatní mají děti kolem šesti let.)Je to sice děsné, ale je to tak. Když jsem uslyšela:"A řekni si o pořádnou svačinu, oni na to mají..." dělalo se mi nanic. O to příjemnější bylo, když jsem zjistila, že všechny maminy v synově nové škole se znají, když syn nepřišel včas domů, zorganizovaly málem celostátní pátrání...(Nakonec se zjistilo, že mi volal do práce, že se zdrží, jen mi to nikdo nevyřídil) Takže jsou to dva málem bych řekla úplně jiné světy...U nás je taky málem pohana, když má dítě nějaký kroužek nebo zájem...Jinak já syna "prodávala" do turistického kroužku. Bylo to docela fajn, teď nějakou dobu jezdit nemůže - roste naprosto šíleným tempem a nezvládá.
|
|
|
|
|
| Mirka, syn 10 let | •
|
(25.6.2001 18:26:14)
Anno,
nemyslím si, že by to byla záležitost jedináčka nebo více dětí, ale ani si nemyslím, že by si to dítě dokázalo vyřešit samo. Jeden případ u nás nastal tak, že tlupa dětí u nás pobývala celkem často, a najednou "něco" sem tam "zmizelo". Vyřešila jsem to tak, že jsem starším klukům ve skupince řekla, že dokud se budou ztrácet věci, tak k nám nikdo nesmí - během týdne si to dali do pořádku mezi sebou sami. Druhý byl složitější - od malička si s mým synem hrávala starší holčička ze sousedství a občas nám něco chybělo - většinou drobnosti. Syn není příliš pořádný, většinou jsem mu vyhubovala, že věci nechal někde ležet nebo je ztratil a byla jsem přesvědčená, že je to jeho vinou. Teprve po několika letech jsem dívku chytila na táboře při krádeži - její rodiče mi potom přinesli doslova náruč hraček s tím, že doma řekla, že jsme jí je dali - oni nám občas donesli čokoládu nebo podobně, takže věci ( i obnošené šaty a hračky) si běžně vyměňujeme...No a tohle vlastně nebylo jak řešit - jak má proboha dítě zjistit, že mu někdo něco ukradne? Se svačinami - zavedla jsem jednoduchý systém - syn jí buď sám v kuchyni, nebo - jde-li o večeři a podobně - děti prostě vypakuju - zvykly si všechny... Ovoce nebo oplatky dostanou na talířek, pokud si řeknou, ale rozhodně nikoho nekrmím - nám taky nikdo nic nedá! Jinak se nám nehůř osvědčila varianta s jedním dítětem na návštěvě - když je jich víc, tak se vzájemně hlídají a taky se snadněji přiznají, když už vyrobí průšvih.
|
| jana | •
|
(30.6.2001 9:35:16)
Přesně tak, souhlasím s Mirkou.
Naše dítě /má sedum/, není s to pochopit co je to vlastně okrást kamaráda. Už jsem vám psala o penězích. Tak nedávno jsme řešili druhý případ. Měl tu zase dalšího kamaráda. Dokonce né doma /od té doby do baráku nikoho nepouštím/, ale na dvoře. Vzal si tam syn tu hru Tetris, byli na půdě. Za půl hodiny malý grázlík /kterému je deset/, šel domů. Poté jsme prohledali celou půdu, hra nikde. Když se ho syn ptal, kde je, řekl, že asi někde spadla. To už jsem věděla, která bije. /akorát nesouhlasím s tím, že když je kamarádů víc, že je to lepší, protože zase se neví který to ukradl, a všichni se o to podělí/. Potom jsme šli do školy, /doprovázím syna k autobusu/, a viděla jsem, že ten malý grázlík ji má v průhledné igelitce!!! Ale nebyla jsem si jistá jestli je to ono, nebo něco jiného. Pak jsem šla pro syna do školy, a malý grázlík tam měl položenou tu tašku, normálně jsem se do ní podívala, a Měl ji tam!!!! Synovi jsem to ukázala, viděl to, že mu ji ukradl. Za tři dny k nám ten grázlík na drzo přišel, tak jsem ho samozřejmě nevpustila, a náš syn, kterého okradl, ještě začal brečet, že za ním nemůže jít!!!!!! Takže si nemyslím, že by jsme to měli nechat na dětech samých, aby sami zjistili kdo jsou jeho kamaráda. To by taky mohlo dopadnout tak, že by pak začal krást i náš syn v domění, že je to tak správné, když to dělají skoro všichni!!!!!!!!!!
Ohledně svačin taky souhlasím. To náš soused, o kterém už jsem tu jednou někde psala /mimochodem ten, co mu šlohnul peníze/, si ještě vybírá. syn si přišel pro dva chleby se šunkou. Za chvíli došel zase, to už šunka nebyla.Tak šel ven a řekl sousedovi: Šunka není, jenom oharek. Načež soused ohrnul frňák, žekl, že on oharek nechce, jenom šunku. A ať mu syn donese rybíz. Donesl mu rybíz, a soused říká" Já jsem neříkal jeden...!
Ale našemu synovi takové chování nevadí, ale mě ano. O kamarádech mám jiné představy. Nehledě na to, že za ním přijde, jen když nemá co dělat, ale na autobusov¨é zastávce mu neřekne ani ahoj. Jenže je to u nás o to těžší, že tady je málo dětí, takže si nemůže najít nikoho dalšího. Toť zatím vše.
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)