| Míša, dcera 2 roky | •
 |
(16.3.2003 14:17:58)
Ahoj holky,
chtěla bych se vás zeptat, těch, které mají trochu zkušenost s domácím násilím, ale i těch, které se s tím naštěstí ještě nesetkaly.
Žiju s manželem už 3,5 roku. Známe se více než 5 let. Máme dvou letou holčičku. Po seznámení se s manželem jsem si tehdy libovala, jaký svělý kluk to je. Byl hodný, milý, ochotný, pracovitý, tolerantní.
Poprvé mě kopl do břicha, když jsem byla asi v 7. měsíci těhotenství, protože jsem otevřela okna a jemu byla zima. Pak jsme se začali víc hádat, když byli malé asi 4 měsíce, od té doby to víceméně pokračuje. Asi to bylo způsobeno hlavně tím, že najednou jsem měla plno starostí nejen o domácnost, ale i o dítě a potřebovala jsem od manžela víc pomoci a to se mu nechtělo. Když jsme byli ještě sami, bez Lucinky, tak jsem domácnost i práci zvládala v pohodě, ale teď jsem už sama vše dělat nemohla.
Manželovo násilí se stupňovalo, přes facky, tahání za vlasy, kopání do mě na zemi, bití pěstí do zad, ale i jiný teror – polévání vodou, kečupem, kroucení rukou, bití do hlavy, křičení zblízka do mých uší atd.
Já se snažila slovně i fyzicky bránit, moc to nešlo, hlavně kvůli Lucce. Snášela jsem všechny ty hrůzy, docházela k psychologivi, ale moc mi nepomohl, asi to spíš chtělo, aby někam docházel manžel.
Pak se najednou asi po roce a půl situace zklidnila. S manželem se jen teď občas pohádáme (zvýšíme hlas), navykla jsem si, že mě pravidelně označuje hrubými výrazy typu „kráva, svině, píča, kurva“ atd., ale to už pouštím jedním uchem sem a druhým ven, hlavní pro mě je, že mě nebije a netýrá.
Ale moc dobrý vztah k němu nemám, pokaždé, když chce sex, tak si vzpomenu, jak se ke mně ještě před nedávnem choval a sice „mu dám“, ale myslím přitom na úplně jiné věci a hlavně aby to už bylo za mnou. Beztak spolu spíme minimálně, tak jednou týdně, někdy i déle.
Hlavně ale nevím, jestli je naše situace už uklidněná na pořád, nebo jestli se ty jeho agrese zase vrátí. Bojím se, že by zase začal znovu s bitím, hrubými urážkami, psychickým a fyzickým týráním. Hlavně proto, že Lucinka je už docela velká a vnímala by to jinak, než když jí bylo pár měsícu.
Dřív, když situace byla už neúnosná, chtěla jsem se rozvést, ale jednak manžel byl proti a taky jsem se bála zůstat sama nebo se vracet k rodičům. Ani moji rodiče ani manželovi rodiče, kteří se o naší situaci ke konci dozvěděli mi nebyli schopni poradit. A teď už vlastně pořádný důvod k rozvodu nemám. Ale bojím se budoucnosti. Jsem velmi nejistá.
Míša
|
| Viky | •
|
(17.3.2003 0:19:13)
Míšo,
myslím, že máš pořádný důvod k rozvodu - rozpadl se Tvůj vztah k manželovi. Zkus si vzpomenout, proč sis ho brala, co jsi od manželství čekala. Co k němu cítíš teď? Budeš mu ještě věřit? Přemýšlej o tom, co Ti rozvod vezme a co přinese. To, že Tě manžel netýrá ke spokojenému životu přece nestačí.
Já nemám s násilím mezi partnery žádné zkušenosti (ne tak úplně pokud jde o násilí v rodině, bohužel :o(( ), takže Ti neporadím. Můžu jen říct, jak to vypadá zvenku pro člověka, který to nikdy nezažil. Velmi hrubá agrese ze strany partnera by pro mne byla omluvitelná maximálně jednou. Musel by mít nějaký pochopitelný důvod, proč to udělal. Pokud by se to opakovalo, velmi rychle bych se snažila odejít a vážně bych uvažovala o ukončení vztahu.
Agese nikoliv extrémní (nějaká ta facka) by mne možná nedonutila k urychlenému odchodu, ale rázně bych se ohradila s tím, že takhle se ke mně partner chovat nesmí, jinak riskuje rozchod. Protože ho miluju, asi bych si počkala na více opakování :o))), než bych opravdu odešla. Taky mám malé dítě a je mi jasné, že jen tak se přestěhovat a zvládat všechno sama není snadné - i proto si ženy asi nechají leccos líbit. Ale třeba příběh aaa o něco níž mě úplně šokoval - hlavně ten pocit naprosté bezvýchodnosti situace mi připadá úděsný. Určitě nedovol, aby se to u Vás dostalo tak daleko, posbírej svou sebeúctu a pokud se jeho agresivita vrátí, odejdi hned! A rozmysli si, jestli Váš vztah unese další zátěž - např. další děti. Nevím jestli je plánuješ, ale s takovým otcem to asi není to pravé ořechové. Držím Ti palečky.
|
|
| Ivule+Hony | 
|
(17.3.2003 10:14:01)
Míšo,
odejdi. tohle se nezmění, jenom se to na čas "dalo k ledu". Vím to. Vykašli se na něj.
|
|
| Nanyna, dcera 9let | 
|
(11.7.2003 15:01:03)
Miso,
precetla jsem si tvuj prispevek az dnes, takze neznam aktualni situaci...
Odejdi od nej a nekoukej napravo, nalevo...Vim o cem mluvim!!! Muj pribeh je na Rodine taky. Nedopust, aby to Lucinka prozivala! Jestli si chces popovidat podrobneji, muj e-mail je pod jmenem.
|
| misa2 | 
|
(15.7.2003 15:12:01)
Jsi moc hodna, ale myslim, ze sis splela jmena. Ja s tim psychopatem zila asi pred 14 lety, je to uz davno za mnou a behem dalsich mnoha let jsem se srovnala i psychicky, ale byly to udesne tri roky a nikdo mi nevymluvi, ze jsem mela temer se vsemi partnery problemy hlavne diky otci, ktery me jako dite tyral. Tyhle veci totiz jdou dal jako stafeta, pokud tyrany chlapec vyroste v muze, casto tyra a bije vse nejblizsi, pokud jde o divku, zas ma autodestrukcni tendence a casto voli partnery, kteri ji ublizuji. Psychologove to vysvetluji docela logicky, ale bylo by to na delsi psani. Proste, pokud zena zije ve vztahu s nasilnikem, mela by uvazit i toto, ze pokud ma deti, muze to na ne dost desive dopadat a to i tehdy, pokud je tyrana jen ona. Jinak jsem se nedavno doslechla ( tusim v Tv 1 V Klekanici/slo o vrazdu tyrane matky a dcery/) ze v Rakouzsku( doufam, ze to nepletu) je zakon, kde kdyz dojde k domacimu nasili, nasilnik je bez milosti vystehovan na ven a po dobu deseti dni prebira za zenu a deti odpovednost stat, je ji poskytnuta kvalitni terapie a ma moznost zhodnostit svou situaci v klidu a co nejobjektivneji za pomoci obdorniku. Az po deseti dnech muze uvazit, jestli zkusi s agresorem zit i dal nebo poda zadost o rozvod. Pry je to dost uspesne ze az 2/3 tyranych zen se rozhoduji pro rozvod. Pri tom vsem ji zakon i policie podporuje jako obet nasili, ne jako u nas, kde pokud nekdo odchazi, tak je to zena s detmi, naprosto bez vsech veci casto do jineho mesta, kde nema praci a kde bydli v do azylovem dome. Skutecne by se stalo za to zamyslet nad tim, jaka prava a jakou podporu najde tyrana zena u nas a jakou v jinych(kulturnejsich)zemich.
|
| Nanyna, dcera 9let |
|
(22.8.2003 12:33:04)
Omlouvam se Mise2, asi jsem opravdu zaspala a spletla si jmena. Nejak jsem se vyhybala tomuto tematu, ale nakonec mi to stejne nedalo. Jak uz jsem zminovala, zazila jsem to take a chtela na to zapomenout, ale nejak to nejde a mam pochopitelne potrebu "pomoct" tem, ktere to prozivaji ted...
|
| misa2 |
|
(23.8.2003 18:57:37)
Nany, kvuli spletenemu jmenu si nelam hlavu, nic se nedeje, ale kvuli tem, ktere jsou obetmi domaciho nasili, taky mi to neda, tuto debatu sledovat klidne a nenapsat sem svou zkusenost. I kdyz je velice tezke pomahat, jak jsem se jiz nekolikrat zminovala o patologicke vazbe mezi tyranou zenou a agresorem, a zeny se velice casto vraceji, je nutne, aby pochopily, ze museji odejit. Ze nejen jim ubiha zivot v hruze a zoufalstvi, ale i jim o zivot muze jit skutecne. Souhlasim s Nany, ze tito muzi nebudou nikdy jini, dokonce bych mela zato, ze by tato porucha mela byt psychiatricky a pravne zvazena, jestli jde o dusevni poruchu nebo trestny cin a nenechavat chovani agresoru nekde mimo trest nebo leceni. Proste jim zabranit ohrozovat dalsi a dalsi zeny i deti. Po tom vse,co jsem videla a slysela, tak bych byla vsemi deseti pro. Nektere pribehy tyranych zen jsou az neuveritelne krute a to, ze to nase zakonodarce nechava klidnymi, je hrozne. Pro ty zeny, ktere tento problem ted resi, opakuji( ja vim, ze uz asi po pate) odejdi, jina cesta neni a pokud na to nemas silu, sama najdi organizaci, ktera zenam pomaha, nebo psycholozku, ktera se pomoci obetem domaciho nasili venuje. Pokud se tyka Brna, mohu dat kontakty, takze pokud se mi nekdo ozve, rada alespon takto pomohu.
|
| Fero | •
|
(1.9.2003 20:50:34)
Ahoj
neviem presne o co tu ide ale samo slovo domace nasilie vzbudzuje vo mne hrozu. Nikto predsa nema pravo utocit na partnera, nech je vyprovokovany alebo nie. Ak jeden prtner nesuhlasi s postojom, chovanim alebo s nazormi druheho partnera a nie je mozna dohoda, treba to riasit rozchodom a nie nasilim.
|
|
| misa2 |
|
(12.9.2003 5:05:05)
Prosim vzlast u tohoto tematu, kdo potrebuje radu nebo pomoc, prosim kontaktujte mne na adrese V. Palova@seznam.cz
|
| misa2 |
|
(13.9.2003 9:07:15)
Spravila jsem mailovou schranku chyba byla ve spatne nastavenem filtru, pri cemz jsem sla vylucovaci metodou a nejdrive smazala vsechny maily:-((, no nic nakonec je to v poradku a je mozne mmne znovu kontaktovat, pro ty kteri by potrebovali radu tykyjici se problemu u onkologickych nebo jinych chronickym onemocneni, nebo s jinymi problemy mohou mi napsat. Jak jsem uz psala, neverim v alterantivni medicinu, takze zadne Petroleum a zraloci chrupavky, jakoz i homeopatika nabizet rozhodne nebudu a nejsem verici, takze vyplody na tohle tema, ze mne taky nikdo nedostane. Vychazim jen ze svych zkusenosti, nesupluji lekare, ani psychology ( sesry nekdy ano, ale to je v poradku pracovala jsem jako sestra mezi gymplem a vysokou par let) snazim se pomahat jen jako spolupacientka. Ahojka. Misha
|
|
|
| Ramira | •
|
(26.9.2003 19:16:29)
ahojky,
nečetla jsem všechny články, které jsou tady na toto téma. Ale pokud k tomu mohu něco říci, tak jakmile se ve vztahu objeví násilí - tak okamžitě!!!!!!!!!odejděte. Zažila jsem to na vlastní kůži a vím o čem mluvím. 13 let jsem to přecházela, ať už to bylo ze začátku fyzické násilí a později psychický teror. Měla jsem s ním tři dcery a tak jsem nechtěla bourat rodinu. A byla to velká chyba. Když jsem se po těch letech rozhodla odejít a k tomu jsem naštěstí potkala prima muže, bylo zle. Řekla jsem, že chci rozvod a musela jsem utéct z bytu jinak by mě zabil. Děti jsem tam nechala, protože jsem věděla že jim neublíží. Proč jsem je nevzala sebou? Nevěděla jsem kam jít, kde budu bydlet. No a když jsem to zařídila, přítel si mě chtěl vzít i s holkama, bylo pozdě. Holky byly zpracované a chtěly být jen u táty. A nic jsem nesvedla. Prý jsem potvora a to bití jsem si zasloužila, táta se prý pro ně obětoval a já ho opustila. To že mě bil, že u nás byli policajti a já věčně samá modřina to už zapoměly. Nechtěla jsem se o ně tahat a vláčet je po soudních znalcích a tak jsem je u něj nechala. Je mi strašně smutno,neviděla jsem je už rok. Mám sice malou dcerku, ale to není náhrada. Je to strašný, ale tu díru po mých třech cácorkách nemůže zacelit. Taky jsem si myslela, že ségra je trošku ke mě přitáhne, jak bláhové, ale řekly mi že je to bastard a ne sestra.
Vím, že jsem udělala spoustu chyb, měla jsem odejít hned při první facce, a při útěku vzít děti sebou. Odsuzujte mne, máte na to právo, ale sama jsem se nejvíc potrestala. Bolet to nikdy nepřestane.
|
| misa2 |
|
(27.9.2003 18:39:25)
Ramiro, nikdo Te nema nemeni pravo dosuzovat natoz ti takovou hruzu kretou jsi prosla prat, s tim ze ses potrestala sama. To by byl velice kruty postoj a pochybuji, ze by se tu nekdo tak kruty nasel. Musis, ted prekonat mnoho veci proslas peklem a musis se dostat znovu do normalnioho zivota. Je te prosim o jednu vec, pokus se zvazit vsechny moznosti jestli by prece jen nebylo mozne o holky bojovat. Divky ktere vyrostou u kruteho a zleho otce si to ponesou dal do zivota, a budoou mit problemy temer ve vsech oblastech lidskeho zivota. Vim, ze ti ta predstava zpusobuje veliu bolest, ale pukus se je tam vsechny nenechavat, Uvaz, jestli alespon jedna by nebyla pristupna Tvym argumentum, jestli ani jedna By nechtela zit s tebou pokud se zachranit alspon jedno dite, i kdyz si tim do zivota ktery je ted o mnoho lepsi a klidnejsi znovu vneses trapeni, pokus se najit nove argumenty pro soud nove svedky jestli mas lekareka potvrzeni, a neuzilas je udelej to over si jestli se nechysta zmena zakonu, protoze my v teto oblasti jsem na tom velice zle a je mozne ,ze se nasi vstupekm se budou chystat i nove zakony proti domacimu nasili. Nevim jestli jsi cetla letacek ktery je ted hojne mnozen a ma pomahat bojovat proti domacimu nasili, ale jsou tam jakasi pravidla boje, vcetne: POKUD NEJSTE V NEBEZPECI ZIVOTA VEZMETE S SEBOU DETI. ja vim zes v nem asi byla ze asi nebylo jina vychodisko a pochopt to tak ze sklutecne Ti chci pomoc ani v krajnim propade bych z Tebe nepacila nejake pocity viny. Ty jsi obet kvuli spatnym a nedostacujicim zakonum jsi vyresila svou situaci tak jak to slo, mely te ochranit soudy policie zakony, to vsechno selhalo a ty ses ocitla v konfrontaci se nasilnikem sama. Mohl te zabit, mohl Ti udela prakticky cokoliv a vsechny ocenujeme odvahu se kterou jsi utekla. jednu dobu byla dokonce propagovana strategie, nejprve utecte samy, pak bojujte o deti. tato strategie se ukazala jako hybna, protze se vestinou stalo to co se stalo Tobe, Manzel deti zpracoval a pratahl na svou stranu. Ale uvedom si v cem ted ziji a udelej vse co jde, i kdyby to mela byt jen serie marnych pokusu abys je dostala na svou stranu. jsou ted totiz vychovanany v hrozne filosofii, ze zena ktera uztece si zaslouzi smrt jsou zastrasovany jsou vedeny k nenavisti k tobe. Skutecne uz neexistuje zadna moznost se pokusit o novy proces? I kdyby nemel uspechbudou vedet ze ses je snazila z toho dostat, a budou si to pamatovat po cely zivot, ne ze surovejsi a krutejsi zvitezi a malym a slabym nikdo nepomuze, ale ze jsi udelala vsechno mozne, treba jen jedna z nich diky tomu bude mit jednou normalni nazory na muze a bude moct normalne zit. Nasledky jsou totiz takove: chlapci vychovavani v techto podminkach retezovite biji sve partnerky a sve deti, divky ztrati jakekoli sebevedomi a jejich agrese se obraci proti jim samym, volba podobnych partneru jako byl otec a prozivani stejneho pekla, autodestruktivni ciny a nazory na vlastni osobu, nedostatek sebevedomi az nenavist vuci sobe. Proste deti vychovane agresivnim muzem ceka peklo, se kterym se budou roky prokousavat, pokud se jim to nekdy povede. Takze uvaz to i treba jen proto, aby mely pocit, zes je nenechala jejich otci bez protestu, pokus se jeste jednou obnovu soudniho procesu. Jinak nejdi do toho sama proti domacimu nasili bojuje hodne organizaci, a nektere skutecne dost ucinně.
Pokus se kontaktovat alespon ty zakladni: Bily kruh bezpeci, Pravni poradna pro zeny-obeti nasili 224 910 744( ta je dost dobra),proFem 224 917224 a profem@ecn.cz, info@profem.cz, Linka bezpeci deti a mladeze, RIAPS -linky duvery 269 70 697, Obcanska poradna( podle mesta kdy zijes), Psychosocialni centru ACORUS- to je spis pro nutnost najit azyl ( acorus@atlas.cz),jinak www.zenavtisni.cz(e-mail:zenavtisni@hotmail.com),Nadace Ruze 266 711 265 atd. tyto adresy a kontakty jsou z knihy od Al MARREWA "NENECHTE SI UBLIZOVAT. neco je i z knihy Kdyz vas trapi nekdo blizky, ale doporucila bych spis prvni knihu, pojcit opsat adresy a kontaky a obvolat. Musis se smirit s tim ze i kdyz vysla 2001 nektere kontakty uz nebudou souhlasit a musis si je vydledat sama. Take se priprav na to ze kvalita prace techto poraden je velice rozdilna, od verlmi kvalitncich az po ty kde se te budou snazit odradit.
Pokud Ti mohu nejak pomoct klikni na mou ikonu, udelam co pujde. Ale pokud Ti mohu radit uz zvhledem k tomu co prozivas ted a jaky mas asi strach touhu po dcerach, zkus jeste jedoui o bonovu procesu. treba jen pro jistotu zes udelala vse co se dalo.
Moc ti drzim pesticky, a budu rada kdyz se ozves, bud me nebo kterekoli kvalitnejsi organizaci a pokud se podari alespon u jedne dcery zmenit jeji nazor a ziskat ji do vlastni pece.
Ver mi prosim, te ja sama jsem zila s nasilnikem tri roky vim o cem mluvim a obdivuji zes dokazala odejit, jsi obet a nikdo nema pravo Te nejak posuzovat, ale prosim prece jen zkus alespon jednu z holek vyprostit z jeho vlivu. Hluboce s Tebou citim a preji Ti, aby Te holky jednou pochopily a aby se alespon neco z toho co Te ted trapi vyresilo. Misa
|
| misa2 |
|
(28.9.2003 14:37:24)
Tak jsem to konecne nasla( myslim ten letacek) Opisuji do slova"
JSI TEHOTNA?
ZUSTALA JSI BEZ POMOVCI NEJBLIZSICH, NEMAS KAM JIT A MAS STRACH, CO MOHOU PRINEST DALSI DNY?
Nezustavej se svymi starostmi sama a zavolej nam!!
V Domove pro detsky zivot jsme pripraveni Ti pomoci.
Najdes u nas misto, kde muzes:
-porizit klidne tehotenstvi
-prekonat nesnadne chvile pred porodem i po nem
-pripravit se na zivot s ditetem
-uchopit prileztitost zvladnout zacatky sveho necekaneho materstvi co nejlepe
SDRUŽENI´ N A P O Č Á T K U
Soběšická 60, 614 405 BRNO
tel/zaznamnik 548 221 405
e-mail: napocatku@volny.cz
TOTO JE KONTAKTNI ADRESA A NE ADRESA AZYLOVEHO DOMU, TEN JE SKUTECNE ANONYMNI A JEHO ADRESA JE UTAJENA.
Nevim, jestli je organizace zalozena v nabozenskem duchu (snad katolickem), ale podobne jako jine organizace napr. Hospic, neni nikdo z tech, kteri vyhledali jeji pomoc jakkoliv nabozensky ovlivnovan, neni mu vnucovana jakakoli vira a ani filosdofie, znam nektere clenky teto organizace a rucim za to, ze jsou to lide, kterym jde jen o pomoc budoucim matkam. Upozornuji, ze to tak neni u vsech organizaci.
Pokud by nekdo mel odlisnou zkusenost, budu rada, kdyz na ni poukaze.
|
|
| Ramira | •
|
(5.10.2003 14:57:53)
Ahoj Míšo,
máš pravdu v tom, že jsou to stále rány nezhojené. A nikdy se nezhojí.
Cácorkám občas zkouším zavolat, napsat, ale není to nic platné. A já se už i bojím, jim zavolat a slyšet co zlého mi zase řeknou. Vím, že jsou ovlivněné, ale nevím co s tím dělat. Můj bývalý manžel se jeví jako výborný člověk, veselý, vtipný, doma dokáže udělat cokoliv, výborně vaří. Kdo ho znal, říkal: Toho ti závidím. Ale nikdo už neviděl to co je za tím. 12 let doma, žádné kamarádky (všechny byly blbé), potom z práce rovnou domů, běda když jsem se opozdila. Nakonec jsem dělala s ním v jedné firmě, v naději, že přestane žárlit. Zbytečně. Prostě pro okolí je fajn.
A teď už i pro holky. Mají všechno co dřív z nějakého důvodu nešlo. Moderní oblečení, melíry ve vlasech (i ta osmiletá), chodí do kina, na kolo, plavat. Já si přitom pamatuji, že tohle nikdy nedělal. Za třináct let jsme nebyli v kině a nějaké aktivity s dětmi? Pro něj děs. A teď se překonává. Mají vše co chtějí, já bych na to neměla. To je alespoň plus pro holky. Zapoměly co se dělo doma, nebo si alespoň myslí, že jsem si to zasloužila.
Teď mi vyčítají, že jsem po nich chtěla nějakou práci doma, vynést koš, po té nejstarší pomoci se žehlením. Prý musely dělat vše. Táta prý vařil a já ne. Ano, ale proto, že mě k tomu nepustil. Prý jsem lempl a není to k žrádlu. Atd. Vážně už jsem začala pochybovat o tom, jestli vůbec mám tady na tom světě zůstávat.
A ještě další chyba. Ještě než jsem odešla, asi dva roky před tím, jsem s někým navázala známost. Byl to opak mého muže, milý k dětem, ke mě atd. Muž na to přišel, řekl jim, že jsem kurva a co prý se mnou má udělat. Nakonec se rodinná rada rozhodla, že si mě nechají, ale musím sekat dobrotu. Tak jsem jí sekala, ale zároveň přemýšlela, že s tím zatraceným životem skoncuji.
Když jsem se po rozvodu snažila holkám vysvětlit, že tatínek měl jinou ženu už rok po svatbě, tak to prý bylo něco jiného. Měl na to právo, když žil se mnou. Co se mnou taky, že?
No a jednou v práci na internetu jsem si začala chatovat s někým, kdo mi vysvětli, že ženská si nic takového nemá nechat líbit. Že je to taky lidská bytost a ne hadr. Časem jsme se sešli a dál to znáš. Teď jsem ráda, že mám pro mě toho nejlepšího chlapa pod sluncem. Nerozděluje práci na mužskou a ženskou, můžu jít na večeři s kamarádkou, ohlídá malou, když se potřebuji vyspat po probdělé noci, nestydí se chodit s kočárkem. Já vařím a ráda. A on si zatím vesele tloustne. Jsem spokojená. Až na ty holky. A on to ví, a vyčítá si, že mě o ně připravil. Jen neví, o mých probrečených nocích. Nechci ho víc trápit. Mám teď novou rodinu, malinkou holčičku hodného muže a přesto nemůžu zapomenout na tu předešlou.Nechybí mi bejvalej, ale holky.
Míšo určitě to píšu značně zmatkovitě, ale sama mám v sobě chaos. Stále se mi chce brečet. Nevím co dál.
Napíši ti na mejlík ahoj
|
| Jana | •
|
(5.10.2003 16:24:53)
Ahoj Ramíro,četla jsem Tvůj smutný příběh a dle mého názoru nech to zatím,tak jak to je.Tlakem na dcery nic nespravíš a bude to ještě horší.A Tvá nová rodina a malé dcerka tě určitě potřebují.Možná za čas si dcery uvědomí,jaký jejich otec je a ozvou se Ti.Vím,je to moc těžké a někdo může mít jiný názor,ale já bych to řešila takto.Držím palečky,abys to zvládla. Jana
|
| Zmrzka | •
|
(5.10.2003 22:02:44)
Ramiro, udělej pro sebe něco hezkého a pak se pusť do boje o své děti, to je to nejvíc, co pro ty holky můžeš udělat! Jestliže máš určený styk s dětmi a manžel ti je nechce vydat s tím, že ony samy o to nestojí, obrat se na sociálku a naléhej na možnost setkávání v přítomnosti psychologa. Dobrý psycholog (psycholožka) by měl odhalit manipulaci s nimi, já osobně si myslím, že tady jde o tzv. Syndrom zavrženého rodiče (více se o tom dočteš na stránkách:Spravedlnost dětem).Já sama jsem prožila něco podobného,můj bývalý s dětmi manipuloval tak, že ke mně také nechtěly, vybojovala jsem si je, i když musím přiznat, že cestu k synovi jsem hledala hodně dlouho. Nepsalas, jak jsou tvé dcery staré, ani jak dlouho už žijí jen s otcem. Já sama jsem byla poučena psycholožkou, že malé děti zážitky, kterým nerozumí (třeba když tatínek bije maminku), vytěsní ze své paměti, je to taková jejich obrana.
Znaleckých posudků se neboj, není důvod, proč by dětem ublížily, je to takové povídání a hraní, podobně jako třeba na logopedii. Jen tě musím upozornit, že nejsou zadarmo, ale pakliže se do boje o své děti pustíš, asi na peníze koukat nebudeš.
Přeju ti moc štěstí.
|
| Zmrzka | •
|
(5.10.2003 22:11:15)
Ten článek o syndromu zavrženého rodiče je na této adrese: http://www.iustin.cz/art.asp?art=138
|
| misa2 |
|
(6.10.2003 15:27:52)
Zmrzko, skoda, ze jsem cetla a odpovidala nejdrive Ramire a pak Tobe, je-li tento syndrom uz popsan, byla by cela situace nadejnejsi:znamenolo by to, ze uz cast psychoterapeutu, vi o co jde a mohli by vyrazne pomoct, jak ted v Ramirine zotavovani, tak potom jako svedci u soudu, ktery probehl skutecne mirne receno "podivne". Musis byt velmi silna, zes pres vse, cim jsi musela projit, dokazala dostat sve deti zpet.
Strasne me rozhodil vliv Ramirina manzela na ostatni, to jak ji neprisla pravnicka, jak nema stanoveny styk s detmi atd. Vim, ze ted ( cim pozdeji tim hure) jsou pro Ramiru jsou dve cesty poslechnout Janu a nechat to byt a soucasne vedet az do konce zivota, ze nekde nechala dcery vychovavane krutym, surovym a patrne psychopatickym clovekem, nebo porusit to co ma ted, rodinny klid, riskovat a jit do Toho. Myslim ze v tomhle mas nejvetsi zkusenosti Ty pokus se, prosim, i s zmenenymi klicovymi fakty dodat Ramire silu a popsat jak tezke to bylo pro Tebe.
Prosim pokud se pomoci svych jiste velice zlych zkusenosti najit pro Ramiru nadeji a popis cestu kterou jsi prosla, kam se obratit co delat atd. Vim, ze mas mozna strach ono to v cloveku zustane cela leta, ale prece jen...Pokus se pomoct.
|
|
|
| Ramira | •
|
(6.10.2003 0:12:50)
Ahojky!
Všem vám moc děkuji za pěkné dopisy. Je to zvláštní, strašně se za to stydím, za ten můj zpackaný život, ale přesto mám potřebu si o tom popovídat. Třeba jen kvůli tomu, že některá holčina si z toho vezme ponaučení a včas uteče, nebo lépe - odejde, hrdě, protože je to člověk a ne hadr, kus věci.
Spoustu věcí jsem dělala špatně. Dnes si vyčítám i těch pár ran na zadek, to zakřičení při jejich hádkách a nepořádku. Nikdy bych nevěřila, že právě to jejich ječení mi bude tak moc chybět.
Jestli mám o ně bojovat sama nevím. Jsou u něj už rok a se mnou nechtějí mít nic společného. Nic jim nechybí. Mají novou maminku, která je podle jejich mínění velice moderní a atraktivní, tatínka, který jim vše koupí. A na to já bych neměla. A hlavně se i změnily povahově. Ta nejstarší (13) se mi pokoušela dát facku. Ty mladší )11 a 8) tak agresívní nejsou, jen jsou jak led. A co je horší? Pro mě možná ta druhá varianta.
Jak proběhl soud? Nejdřív jsem měla tu nejmenší týden u sebe, pak se jí začalo stýskat po ségrách a tak jsem jí poslala zpět. Při řízení o předběžném opatření, je dali jemu, protože jsem malou vrátila, tak jsem jen potvrdila, že je dobrý otec. Jinak bych to prý neudělala. Před jednáním samotným mě holky prosily ať je nechám u táty. Chtějí prý být s ním, prý by bez nich umřel atd. Taky chtějí chodit do stejné školy, mít stejné kamarády. To jsem chápala a tak i když s těžkým srdcem jsem souhlasila. Říkala jsem si budou ke mě chodit na návštěvy. Byly asi 2x. Nejstarší neustále telefonovala s tatínkem, co dělám, malé dělaly naschvály a já s rizikovým těhotenstvím nervní jak pes. Prostě paráda. Ale říkala jsem si, že to chce čas. Pak, ale začaly první problémy - jednou to byla návštěva u babičky, pak školní výlet a už jsem je neviděla 3/4 roku. K tomu soudu mi nepřišla advokátka a já jsem pro slzy nebyla schopná komunikovat. Tak došlo k tomu, že styk nebyl vůbec určen. A já teď nevím. Mám si ho nechat určit? Každých 14 dní k nim přijet, slyšet je, jak říkají,že k "ní" nechtějí? V lepším případě je odvést a bát se, aby něco neudělaly malé.(o bývalém muži si už iluze nedělám), nebo druhá varianta odjet bez nich. O tom, že bych si je mohla vysoudit ani neuvažuju. To, že mám pár potvrzení u doktora, že mě "někdo" zmlátil, že u nás byla policie to mi stějně nepomůže. A sousedi? Znali situaci, ale proč by si dělali zle, když stále bydlí vedle? Je to těžké. Měla jsem odejít kdysi dávno, ale to jsem si říkala, že se to zlepší, že ženská musí něco pro rodinu vydržet. Šok bylo pro mě prohlášení mé nejstarší dcery: mami neboj, táta ti dá jen pár facek, ale potom to bude zase dobrý. Jak bude žít ona? Taky tak? Snad ne.
Taky mám strach, že ani ti slavní soudní znalci, by po tak dlouhé době nepoznali, jak jsou ovlivněné. Teď se mají jak v bavlnce (doufám), on jim neublíží to by si netroufl.
A proč to nepřiznat. Mám prostě strach i z nich. Co mi řeknou, co vyčtou, kdy jsem udělala chybu.
Zatím se mějte fajn. A někdy zase ahojky.
|
| misa2 |
|
(6.10.2003 15:08:40)
Ramiro, on je nenici telesne, jak jsi spravne rekla to by si netroufl( zaim) ale psychicky, to ze si nazory nekoho tak kruteho a nasilneho ponesou zivotem tim si bud jista. Je mi to lito, zeätracene, dala bych bu¨hvi co zato kdybych Ti mohla napsat opak ze se po tomhle s¨destvi okelpou, zapadnou mezi ostatni mlade zeny a budopu zit jako ony. Jenze nebudou, byly jim naockovany ze kruty a zly clovek ktery vi " jak na to" (viz. ze Ti na proces neprisla pravnicka). Budou podle techto nazoru zit, vybrirat si "silne parntery jako "tatinek" a opovrhovat zenami ktere se zmohou na odpor pred domacim tyranim. Ramiro prosim te napsala jsem mimo jine i kvuli Tobe do teho diskuze cele sebrane spisy o tom co je to doamci nasili, mohu pokracovat dal popsat jak se rozviji v pristi generaci, ze chlapci s touhle vychovou vyrustaji v muze kteri biji sve nejblizsi, ze zena s podobnym osudem nemaji absolutne zadne sebevedomi a nejaky ten vyprask pokladaji za zcela normalniu ze propadaji depresim a maji o mnoho vetsi sklony k autodestruktivnimu chovani, v porovnani s populaci jejich veku, to znamena stridani casto vyslovene krutych partenru, deprese, alkoholismus ci jine navyky atd. nechci to ani vsechno psat prici se mi Ti uvadet fakta ktera pro tebe musi byt velice zla. Jsi v tom bez viny byla vzdy jen obet, ale dej holkam najevo ze o ne stojis, deti prochazi mnoha zmenami a neverim ze by te nepostradaly. Pokud nebyl stanoven styk s dittem bojuj za to aby byl ale pozor zde mas omezenou dobu. Uz dlouho jsdem neslysela aby si to nekdo s rozvodoviym soudem tak pekne zaridil jako Tvuj byvaly manzel. je to hnus, pokus se dovolat kam to je¨de svuj pripad zverejnit sand se prace jen stane zazarak a jestli ne snad alespon jednou holky pochopi, zes za ne bojovala zes celou situaci nezvdala. Vim zes zachranila co slo a je strasna chyba zakonu, ze neslo zacharnit vic. Aele Ramiro kdyz ctu co pises, mam neveritelny vztek na Tveho muze, dostal Ti pocit provineni tak silne pod kuzi ze se omlouvas i nam, ktere nemame nejmensi PRAVO ANI DUVOD Te jakkoliv soudit. Udela vse co mohl a pripravil te o vsechno cos mela. I pro mne je to velice zle te nabadat k odporu novemu procesu a pokusum ziskat alespon navstevy u holek. Vim ze i ja na Tebe muhu posobit trochu jako on, nevco vyzaduji, z rady muzes ted chapat jako rozkazy. ramiro, ale prosim te alespon o jedno, bude pro tebe velice tezke se z toho dostat zpet at uz budes o hlky zadat nebo ne) to ted nechme stranou. Ale velice te prosim pokus se najit psycholozku SPECIALIZOVANOU NA OBETI DOMACIHO TYRANI. Vyhledej pomoc, jeste stale z toho nejsi venku, on Te pustil jen proto aby ses mohla tyrat co je z holkama, vsadim se ze z majektu jsi nevidela vic nez kartacek na zuby, pripravil Te uplne o vse. Ale neprosim Te o to aby ses snazila branit ze zvteku nad tim co i provedl, ale proto ze ty se velice trapis, nad tim co bude s holkama, nad tim ze Te postavil do takoveho svetla, ze Ti prestaly davat najevo lasku. Prosim, te vyhledej pomoc, nejprve tu psychoterapetku, pak pravnika. Jsou organizace, kde vedi jak jednat se zenami ktre prosly tim co Ty (je mozna, ze ja delalm chybu za chybou) ale nejsi sama vyhledej pomoc lidi kteri Ti pomoct muhou. A prosim Te alepon pro zacatek, za nic nemuzes, jsi obet, jsi zena a matka, kterou nekdo nesmirne kruty, zbavil vseho, co mela a az pak ji "dovolil" odejit.
Musis najit zpet sebeuctu a mozna to bude trvat cele mesice, ale vyhledej pomoc, pokud jsi z Prahy, neni to tak tezke, mohu Ti i treba sem napsat kontakty, ostatne mam pocit, ze jsem je sem uz psala. Moc prosim, z jakychkoli duvodu, zkus najit odbornou pomoc, naprosto nezavazne, nikdo Te nebude odsuzovat, lide tam skutecne vedi o cem budes mluvit. Muzes jim treba i zavolat, a promluvit si s nimi, pokud nechces za nimi ji osobne, daji Ti silu znuvu hledat sebeuctu. Nevim co uz dal psat a jak Te premluvit, tohle skutecne vetsinou nedelam. Prosim pokus se najit pomoc, jak psychoterapeutickou, tak pozdeji pravni. Byla bych rada kdyby ses mi ozvala, zkus to na Lyka@seznam.cz pokud Ti PC odmita pristup k adrese. Myslim na Tebe a skutecne mi z toho neni dobre, prosim, ozvi se, nebo hledej pomoc s oporou partnera. Misha
|
|
|
|
|
|
| Zmrzka | •
|
(5.10.2003 21:49:34)
Míšo2,zasloužíš si obrovské uznání a DÍK za to, jak se snažíš pomáhat všem holkám tady.Jsi určitě prima ženská a já tě moc obdivuju.
|
|
|
| misa2 |
|
(28.9.2003 16:49:26)
Ramiro, znovu jsem cetla Tvuj prispevek, prosom Te necel vsemu co te potka sama, je dobre, zse nsal dobreho partnera ktery ti pomaha ale mozna by nebylo zcela od veci si sjednat nekolk sezeni s dobrou psycholozkou, podivej potrebujes se z toho dostat hlavne citove, potrebujes mit nekoho pred kym budes moct plakat a kdo Ti bude rozumet. Pokud jsi z okoli Brna, muhu Ti dat kontakt na dobrou psycholozku zamerenou na pomoc obetem domaciho nasili. Nemusime se ani setkat, pokud by sis to neprala, proste si zaloz schranku ( na jakekoli jmeno), klikni mi na ikonu a napis, ze bys o ten kontakt stala, je to nezavazne, to jestli se objednas nebo ne, je na Tobe. naopak pokud bys mela dojem ze bych Ti mohla jakkoliv pomoci napsi mail budu rada a pokusim se udelat vse, muzes se jen vypovidat, nebo se muzeme pokusit o nejakou pomoc. nebo muzes s partnerem vyuzit kontakty ktere jsem Ti dala zvlast dobre jsopu ty pravni a zjistit na co mas pravo pri vychéve holek a na co ne. Moc te prosim uvaz to musi to byt velice zle nechat holky v rokou nasilnika. ALE V ZADNE PRIPADE SE NEVRACEJ, BYL BY TO PEKLO PRO VSECHNY. Je dobre zes dokazala odejit, ale bylo by dobre se pokusis o holky objovat deti prochazeji ruznymi stadii a rostou nektere nazory se meni snad by ted byla u nektere z nich vetsi nadeje, je to krute protoze te zenu do neceho na co bych asi sama melaz tezi odvahu ale uvaz to. Jestli jsem se Te necim dotkla prosim odpust. Misa
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)