| Petra (Anka 3r) | •
 |
(14.4.2005 21:05:01)
Tento tyden jsem cetla v casopisu Tyden clanek o tom, ze v americkych skolach je bezne pouzivani fyzickych trestu, kdy deti jsou bezne bite rakoskou, paskem a pod. Pomerne ostre to kontrastuje s nekterymi prispevky zde uvadenymi, kdy autorky se tvarily, ze fyzicke trestani deti je absolutni prezitek, ktery je videt snad jen v Cesku. Podotykam, ze nejsem zastancem biti, ale zajimalo by me, jak to tedy je a jestli ma nekdo zijici v Americe nejake zkusenosti s timto. Konkretne psali, ze biti ve skolach je zakazano ve 27 sedmi statech Unie a v ostatnich je bezne. Prekvapilo me to hodne, protoze USA pro me bylo predstavovalo stat s hodne liberalnim pristupem k detem.
Petra
|
| Libushe+3 | 
|
(15.4.2005 0:01:12)
Tak to urcite neni pravda,protoze pokud bych ja dala svemu synovi facku na ulici, tak me zavrou a syna mi odeberou do ustavu.
Anebo pokud si muj syn zlomi ruku tak v nemocnici me automaticky bude zpovidat uredni osoba a zjistovat zda jsem mu to neudelala ja, anebo nezanedbala dozor.
Uf pakarna, podle me to tu je prestrelene upjate tou ochranou deti.
|
| Julie, dcera a syn | •
|
(15.4.2005 1:23:42)
Petro,
Kde jsi to prosim cetla??? Ja uz ziji v USA 10 let a mam 2 deti, tak ze mam prehled. USA je naopak extremni v tom, ze kdyz matka placne dite pres ruku, tak by na ni uz sousedi mohli poslat socialni pracovnici. Kdyz by moji dceru uhodila ucitelka ve skolce, tak ji skola okazite vyhodi a ode mne by se ocekavalo, ze budu skolu soudit. Tak ze, never vsemu, co si prectes. Nejlepsi je vlastni zkusenost...
|
|
|
| Sara | •
|
(15.4.2005 1:31:04)
Petro tak musim souhlasit s Libushkou ze to neni vubec pravda.Ve skole jsou az moc hodny na deti a jak mile na ulici by jsi zbyla sve dite tak by na tebe nekdo zavolal policii a okamzite by jsi byla za mrizema.
A jen tak mimochodem ve skolach uci deti ze jak mile je rodice jen trochu uhodi tak by to meli dat vedet ve skole a skola by klidne zavolala na rodice policii.
Znam pripad jedne evropanky co tu zije ma 3 deti a jeji syn si hral ve skole z klukama 12 let a nechtene mu strelil do oka z praku a kluk mel cele oko v cudu.Skola zavolala matce toho kluka co to provedl a matka prisla domu a zbyla sveho syna kozenym paskem (Evropanaka) druhy den syn prisel do skloy z modrinama a skola okamzite zavolala policii na jeho matku ktere okamzite byli deti odebrany a dany do ustavu a matka sla do vezeni na 9 mesicu az 3 roky.
Jo tak kruty to tady je !! Pak se nestacime divit ze nas deti F ... na ulici.
F.... znamena dost krute a sproste slovo co tu pouzivaji uz i klidne 3 lete deti kdyz jsou ze spatnych rodin !!
|
|
| Jaja | •
|
(15.4.2005 1:41:59)
Jeee pane boze Petro kde to psali ??
Ziju taky ve Statech uz 13 let a nepamatuji se na to ze by mi nekdo mlatil dite ve skole a to tam jeste chodi to moje dite.
Tady si nemuzes dovolit ani zarvat na ulici na dite ,uz by na tebe divne koukali.
Necti takove blbosti a radsi se sem nekdy prilet podivat na delsi dobu a uvidis ze to neni pravda.
To by me zajimalo jaky autor a jaky casopis to vydal :o)!!!
|
| jaja | •
|
(15.4.2005 2:03:58)
Jeste jsem chtela dodat ze moje prvni dcera chodila prvni tridu v Cechach a tam ji ucitelka dala facku na oblicej a jelikoz jsem uz znala zakony co se delaji tady v Americe protoze uz jsem tu studovala tak jsem si na ni dala stiznost .No ale nikdo s tim nic neudelal takze ten autor co to psal v tom "Tyden"caspoisu je pekny vul a mel by se ohlizet spise na to jak se zije v Cechach protoze i moje sestra ktera tam zije dodnes na me koukala kdyz jsem ji tu vynadala at tu nekrici na sveho syna nebo pujde do vezeni .Nemohla jsem ji to vysvetlit ze tady ty zakony jsou uplne jine ale jen mi na to rekla je to moje dite a ja si muzu delat co chci :)Jo muze ale ne tady ve Statech :)
|
| Alicee | 
|
(15.4.2005 3:45:19)
Tak jsem trochu zagooglovala a ejhle...on ten článek měl nejspíš pravdu. Podívejte se tady
|
| maybe | 
|
(15.4.2005 4:03:09)
Teeda Ali, tak jsem to procetla a docela jsem sokovana...
|
|
| Libushe+3 |
|
(15.4.2005 4:04:30)
Hmm zajimave, tak jakto ze jim to tak prochazi?
POCET UHOZENYCH STUDENTU:
STATE Number of Students Hit:
Alabama 39,197
Arizona 632
Arkansas 40,437
Colorado 260
Delaware 65
Florida 11,405
Georgia 25,189
Idaho 23
Indiana 2,222
Kansas 99
Kentucky 2,797
Louisiana 18,672
Mississippi 48,627
Missouri 9,223
New Mexico 2,205
North Carolina 5,717
Ohio 1,085
Oklahoma 17,764
Pennsylvania 407
South Carolina 3,631
Tennessee 38,373
Texas 73,994
Wyoming 8
U.S. TOTAL 342,038
|
| HopeS | 
|
(15.4.2005 4:56:11)
Ono jim to asi prochazi i proto, ze ty staty, kde to jeste neni zakazane, nepatri zrovna mezi nejvyspelejsi staty Ameriky. A co se deje v nejake prdelce v Alabame asi nikoho moc nezajima. Mimochodem, zajimalo by mne, jak jsou na tom Cesi, nebyli uvedeni mezi staty co biti zakazali :-)). Vzpominam na cestinare, jak nas tahal za usi a pohlavkoval. Obcas je dobre presvedcit se, ze doma je cisto, nez clovek zacne hazet spinu po sousedech.
|
| Julie, dcera a syn | •
|
(15.4.2005 5:12:06)
Hopes,
Mas pravdu. Clovek si neuvedomuje, ze v USA je 50 statu. Ja jsem zila zatim jenom v Kalifornii, Pennsylvanii a na Floride. Jinak nedavno jsem poslouchala porad v radiu, kde se hovorilo o nekterych soukromych skolach na Floride, kde rodice primo podepisi papir, ze souhlasi s fyzickymi tresty. Ja bych na takovou skolu sve dite nikdy nedala. Nicmene jsou to skoly pro "out-of control" deti. Na statnich skolach se nic takoveho legalne nedeje.
V USA se urcite najdou extremy ve vsech oblastech. Ale vseobecne si stojim za tim, ze fyzicke tresty jsou naopak az prilis v USA zavrhovane. Ja jsem odpurce fyzickych trestu. Zaroven si ale nemyslim, ze kdyz v uplne konecnem momentu matka placne dite, ktere sebou hazi o zem, pres zadecek, ze by to byl pripad pro socialku.
|
| ZuziP | •
|
(15.4.2005 10:46:52)
Julie, ono to asi bude tym, ze tazko stanovit hranice. Jedna po zadku moze byt a dve? Kedy to zacne byt trestne? Ked daju tri? Ked su modriny? Alebo ked daju len na urcitu cast tela? Je to velmi tazke…. A tiez sa pytam, ked obcasne placnutie po zadku niekto povazuje za spravne, preco mu vadi, ak to dieta placne aj ucitelka v skole? Ved ho vychovava. Je s nim mnohokrat viac hodin denne ako my. Teraz nerypem, ale vazne sa pytam a zamyslam. Ako to teda vlastne je?
Aj mne to pride prilis, hoci sama som proti fyzickym trestom a takym je pre mna aj placnutie po zadku – ved ma uz mnohe poznate… Takze cojaviem?
Minule som z okna videla mamicku vrieskat na asi rocne dieta. Kricala “Ty zasran, nebudes mi utekat”. Zobrala ju za rucicky, dieta viselo a ona ho hodila do auta na sedacku a dala mu jednu po puse…. Uvedomila som si, aka som bezmocna. Len som na nu zakricala, ale nepocula ma. Bolo mi toho dietata strasne luto. Ta mama si urcite myslela, ze vychova je jej vec…. Zjavne dieta nemalo potom ziadnu modrinu, mozno chvilu cervenu pusu… ale mne to pripadalo nenormalne jednanie, dieta plakalo uplne bezmocne a zufalo. Ale ako to riesit? To fakt neviem. Brat dieta mame a mamu dat do basy je fakt prilis. Ale ako teda? Co je normalne? A ako by sa tieto veci mali riesit? Co si o tom myslite?
|
| MirkaEyrová | 
|
(15.4.2005 22:32:19)
Zuzi, ve svém příspěvku jsi určitě narážela i na můj přístup k výchově dětí. Píšeš: A tiez sa pytam, ked obcasne placnutie po zadku niekto povazuje za spravne, preco mu vadi, ak to dieta placne aj ucitelka v skole? Ved ho vychovava. Tož chci podotknout, že matka je ve výchově dětí TÉMĚŘ VŽDY LAIK!!! Nikdy nikdo holku neučí, jak se má zacházet s dětmi; nemluvím teď o nějakém tom krmení a přebalování, to je ještě celkem triviální věc. Ale jak zacházet se svéhlavým dítětem, které si po ixtém upozornění nedá říct a nepoučí se z vlastních chyb a ze stého střetu s rodiči ani po letech a neustále své chyby opakuje - ne nějaké zapomenutí svačiny v aktovce, teď mám na mysli vážnější přestupky, jako je odmlouvání, vztekání se, příliš divoké chování mající za následek ublížení druhému (např. šťouchnutí do oka, kopnutí otce do rozkroku a jiné libůstky) - tak TO RODIČE nikde nikdo neučí. Neprocházejí naprosto žádnou praktickou ani teoretickou přípravou - až na výjimky, jako moje kolegyně z práce, které rodiče pořídili brášku někdy kolem 11. roku jejího věku... Konkrétně já jsem šla do mateřství s představou, kterou mi naočkovala moje matka, že totiž výchova dětí je do tří let sice piplačka, ale pak už je to "brnkačka". Pak jsem byla zatraceně zaskočená, že dítě si tak nějak jede po svém a dělá si co chce. Už jsme si vzájemně na toto téma psaly, takže určitě už máš nějaké povědomí. Ale znovu zdůrazňuju: přes veškerou přelouskanou literaturu mi nikdy nikdo neřekl, jak mám přimět alespoň v těch nejzákladnějších věcech své dítě k poslušnosti případně lépe k rozumu. Například až dneska ve svých sedmi letech občas má záchvaty snahy "já sám", kterou mívají děti obvykle někde kolem třetího, čtvrtého roku věku. NIKDY mi syn nepomohl větou: "já sám"; vždycky když jsem po něm něco chtěla (například aby se oblékl), vždycky to byla jeho železná vůle proti mé, vždycky to bylo kdo z koho, a věř, že nějaké povídačky kolem toho na něj prostě nezabíraly. To, že jsem se s ním vždycky snažila bavit, povídat o jeho problémech, a vysvětlovat, se projevuje až teď tím, že má ke mně důvěru a obrací se na mě se svými problémy - a až teď kolem toho sedmého roku "nabral" trochu rozumu a i když občas mu něco "ulítne", ve skutečnosti už je zpravidla lehce zvládnutelný (je s ním "rozumná řeč).
---- Na druhou stranu ovšem UČITELÉ na zacházení s dětmi "mají školu". Minimálně vejšku pedák. Taky od učitele očekávám, že má pro svou práci nějaké předpoklady - jednak zájem, jednak trpělivost, jednak tvořivost, jednak snahu dělat všechno co nejlépe a tím pádem se taky průběžně vzdělávat - jeho práce totiž ovlivňuje budoucí život stovek dětí. Je jen chybou vedení našeho státu, že pro vzdělávání dětí nic moc nedělá - a že tedy vzdělávání a školství nefunguje tak, jak by mělo. Pedáky učí, jak učit, ale už méně, jak vychovávat, do školství jde příliš málo peněz, takže spousta lidí z něj odchází, odhaduji (i když se možná mýlím), že tím pádem učitelů není až zas tak nazbyt, takže když by si škola "dovolila" vyhodit všechny špatné, zkostnatělé, netolerantní učitele, že by patrně neměl kdo učit atd. Přes tyto překážky, které stát kvalitě školství klade (nebo neodstraňuje), přesto prostě očekávám od učitele, že si "nějak" s dětmi poradí - a to NE pomocí fyzických trestů anebo jinak ponižujícího jednání. Kdybych za sebou měla studium pedáku, případně dětské psychologie, tak bych na sebe jako matku taky ty nároky měla asi vyšší.
Ostatně - i tak se tělesným trestům vyhýbám jak nejlépe to jde. Ovšem volím zlatou střední cestu: když po mně dítě pleskne "blbečku" s tím, že je očividně na mě naštvané, že "jsem si dovolila po něm chtít", aby už konečně šlo spát nebo něco podobného, tak vidím jako účelnější ho plesknout po puse, než to přejít bez povšimnutí. I když pochopitelně se to většinou snažím řešit jinak - třeba už mnohokrát tady citovaným zákazem oblíbené činnosti nebo zabavením hry. (Apropos, mám ve zvyku syna "chystat" na "povinné" činnosti, čímž jsem všechny své blízké odjakživa přiváděla k šílenství; když jsem čtyřletému synovi říkávala "psychicky se připrav, půjdeme dělat to a to", tak se na mně koukali jako na cvoka, prý jestli si myslím, že ví, co to je "psychicky"...)
M.
|
| MirkaEyrová |
|
(15.4.2005 23:06:22)
Zuzko, taky jsem se setkala s názorem, že za určité (vzpurné, divoké) chování by měl v tomto věku dostat pořádný nářez, a naopak že zabavit mu hračku je nějaké dost divné. Přitom to řekl muž, který patří k těm "hodnějším", tolerantnějším, laskavějším, láskyplným atd. Zkrátka si ho jinak celkem vážím: manželku má rád, jsou spolu desítky let, vychovali (velmi dobře!!!) své dvě děti atd. Rozhodně to není žádný tyran a despota, naopak - spíš bych řekla, že je to rodina s matriarchální orientací. --- Tož to jsou ty paradoxy.
M.
|
| Nadia@ | •
|
(17.4.2005 23:16:30)
Mirko, chtela jsem se zeptat, proc maminka byla proti "placani jidla na sebe". ja mam naopak skvelkou zkusenost, kdy po hlavnim jidle prijde zakusek dle vlastniho vyberu. Kluk uz ma 10 let a jeste porad se pta, jestli si muze vzit cokoladu. No muze, vzdyt ten zaludek travi ve vrstvach. Jeste nidky mu nebylo zle z kombinace nebo prejedeni. Spis mi jednou nestravil nejake hriby. ma maminka k tomu neplacani nejaky duvod? Neco, co nevim a ceho bych se mela vyvarovat?
Jinak tema trestani jde mimo me. deti jsou hodne, ve skole se nic takoveho nedeje, trener je trpelivost s velkym T. Doma to taky nemame zapotrebi, ale verim tomu, ze kdyz prijde puberta a bude uz vycerpano vse, tak mu jednu placnu, at uz si mysli ze je dospely nebo ne ....!
|
| MirkaEyrová |
|
(18.4.2005 7:12:23)
Nadio, asi tak. Můj brácha dost trpěl na žaludeční potíže (později se přišlo na to, že má překyselený žaludek a roky na to bral prášky), a často přečasto měl trávicí potíže způsobené ne úplně dobře volenými kombinacemi (mluvím o letech kolem puberty, kdy za ním rodiče nemohli stát a uhlídat každé jeho sousto). Ostatně - i mně nebylo včera úplně nejlépe, když jsem nedobře zkombinovala jídla (mlsout jsem; kdyby mě nehonila mlsná, tak by se mi to nestalo:-)))) Sama mamka měla v dětství žloutenku, od kteréhož věku se jí táhnou žlučníkové problémy (nemůže třeba vůbec papriku v jakékoliv podobě, zelí může jen v omezeném množství atd.) Před přibližně deseti patnácti lety měla tak hrozný záchvat, že jsme k ní volali pohotovost - tehdy jí předepsali úplně bezvadné prášky, a od té doby jí ty potíže téměř ustaly. Ostatně i já začínám mít různé "mušky" - nemůžu česnek, majolku, kyselé okurky v omezeném množství a tak. Takže skladba stravy se u nás jaksi trochu hlídá.
M.
|
|
|
|
| ZuziP | •
|
(18.4.2005 9:08:58)
Mirka, toto mi pripada len ako hladanie argumentov. Vystudovani pedagogovia maju vychovu nastudovanu z knih, preco od nich ocakavat, ze dokazu to, co nedokazeme my, rodicia s praxou? To je moj nazor.
Navyse si myslim, ze pre dieta je najlepsie, ked ho vsetci vychovavaju rovnako. Pre mna je to bez trestov.
A svojhlave dieta, ktore si robi co chce? Vezmem slova z ust jednej panej - riaditelky materskej skolky, v ktorej deti nielen ze nebiju, ale ani nijako netrestaju a do nicoho nenutia (funguju 5 rokov a bez problemov so spravanim)... Ona hovori: "Neexistuju zle deti. Pricinou ich spravanie je vzdy niekto dospely v jeho okoli..." A teda vacsinou sme to my, rodicia, alebo ucitelia v skolke ci skole. A v starsom veku? To su vzorce nahromadene tymto sposobom za dlhsi cas. Tot moj nazor.
Ale inak mas pravdu. Vychova deti nie je sranda a nikto nas to nenauci. Je len na nas ucit sa ju. A vzorce prebrane od rodicov sa len tazko prekonavaju.
|
| MirkaEyrová |
|
(18.4.2005 14:31:12)
Zuzi, když se mi syn narodil, rozhodně jsem nebyla "rodič s praxí". Není tedy vyloučeno, že jsem se v raném stádiu výchovy dopustila výchovných chyb, na které doplácíme ještě teď. Co se týče vzorců "přejímaných od rodičů" - já ani manžel nejsme až zas takoví paličáci, vzdorovití a vzteklí, aby se syn měl "kde" poučit. Válečky, hrnce, nadávky ani facky mezi námi dvěma nelítají, občas pravda spolu diskutujeme, ale jinak se máme rádi a chováme se někdy víc jako dvě hrdličky, než moji i manželovi rodiče s oběma rodinami švagrovců dohromady. A že všechny čtyři jmenované páry se považují (v případě mé ovdovělé matky považovaly) za šťastné a spokojené (a facky, nadávky ani talíře u nich nikde taky nelítají a nikdy nelítaly).
Jinak nechápu, proč mi cpeš, že když já se snažím tělesným trestům vyvarovat co to jde, abych tělesné tresty své matce nebo učitelům tolerovala! Naprosto nechápu!!!
M.
|
| ZuziP | •
|
(18.4.2005 15:03:59)
Mirka, preboha, to by ma nenapadlo, cpat ti, aby si tolerovala telesne tresty u ucitelov! Ani omylom.
Je to len take moje zamyslenie sa nad logikou... su to myslienky, ktore kedysi mna posunuli niekam inam.
Myslim na rodicov, ktori sa stazuju na telesne tresty ucitelov, pritom sami telesne deti trestaju. Takisto nechapem, ze niekto bojuje proti domacemu nasiliu a pritom bije deti. Nechapem a som proti telesnym trestom vsade. Myslim si len, ze k detom by sme sa mali chovat ako k inteligentnym bytostiam a nepodcenovat ich.
Tym nehovorim o tebe, Mirka! To by som si nedovolila, nepoznam ta. A co sa tyka spravania dietata ako reakcie na okolie.... to je moja skusenost a nazory zopar autorit, ktore uznavam. Samozrejme, ze dieta ma svoj charakter a s niektorymi to ide lahsie a s inymi tazsie - vid. moji dvaja synovia, su ako biely a cierny. Len mi pride nefer vyhovarat sa na ich povahu, ked ja nieco nezvladnem. Opat - nehovorim o tebe... ale bohuzial o sebe a svojich skusenostiach s vychovou. Ostavam niekedy velmi zarazena sama nad sebou. MOj starsi syn ma 7 rokov a niekedy ma chvile, kedy je s nim tazke pohnut. Zvyknem sa zamyslat, kde je asi pricina.... A obvykle zistim, ze je vo mne, v manzelovi a v tom, ako sa mi spravame k nemu, v priestore, ktory dostava a v pocitoch, ktore nevie inak vyjadrit....
Presla som velkymi zmenami a dufam, ze tie najvacsie ma cakaju. A to najcennejsie, co som zistila, je to, ze nas vzdorovity a svojhlavy mladsi syn sa da vychovat bez trestov. Tie telesne som zvladla a teraz este zvladnut svoju povahu a nervy.
Je mi luto, ze som ta nahnevala. Rada by som predala dalej to, co som vyskusala a co mne velmi pomohlo. Bohuzial, na zaciatku toho je, ze si rodic musi priznat vlastne chyby. A to sa niekedy tazko vyjadruje tak, aby to ten druhy nepochopil doslovne a neurazil to. Mrzi ma to, ale nebolo to osobne.
|
| MirkaEyrová |
|
(18.4.2005 15:17:15)
Zuzi, já chápu, že každý z nás (pokud to myslí s dětmi dobře a poctivě se jim věnuje) víceméně prodělává menší či větší boje sám se sebou. Dítě neustále před nás předkládá nové a nové podněty, nové a nové zvláštnosti, nezvyklosti nebo nepochopitelnosti, a je na nás, jak se s tím popereme. Ale je fakt, že i když člověk někdy dumá, jak dumá, stejně nic nevydumá. Anebo narazí - narazí na vlastní hranice, za které už při nejlepší vůli se nedostane - i když šplhá, plazí se, škrabe prstejčkem a dělá všechny kejkle ke zdolání té překážky. Taky se stane, že se těch překážek sesype najednou několik - a vznikne z titěrností nepřekonatelná hradba. Tak s takovými hradbami často bojuju já sama - ať se snažím, jak se snažím, je toho často příliš - a jeden problém udolám a tři další na mě spadnou. Žádný div, že se dopouštím přehmatů a omylů - na druhou stranu ovšem stále doufám a věřím, že "vše se v dobré obrátí".
Pevné nervy přeje M.
|
| ZuziP | •
|
(18.4.2005 15:23:01)
Mirka, ved ja som na tom rovnako, neboj! Vies, kolko som bojovala s vlastnou chutou dieta plesknut, nez sa to neplieskanie stalo mojim zvykom? Asi pol roka a ked si uvedomis, ze som bola k tomu viac-menej donutena okolnostami (psychickym stavom svojho syna a zvysujucou sa silou vkladanou do mojich prepleskov), uznas, trvalo mi to dost! Ale to, ze som to dokazala, mi dalo silu v tom, ze ked sa chce, tak sa da...
A teraz uz len prestat na svoje deti zvysovat hlas. Pracujem na tom a dari sa mi menej, ako by som chcela. :-)))))
Ale beriem to tak, ze je to investicia do mojich deti a ze to musim dokazat. Tak si drzme navzajom palce!!!
|
| MirkaEyrová |
|
(18.4.2005 15:29:10)
Dobře, držím Ti palce k Tvým výchovným záměrům. Můj úkol je teď se učit. Ach běda přeběda, mně to vůbec nejde!!! Kde je můj mozeček, kam se potratil?!? Já se na to vůbec nemůžu soustředit. Navíc jsem permanentně nevyspalá, vyřízená, každou chvíli mě bolí hlava anebo mi je šoufl od zažívání... Sákryš, já fakt asi skončím v hypermarketu u kasy a ještě budu ráda:-(((
M.
|
|
| ZuziP | •
|
(18.4.2005 15:40:34)
Predsa len este nieco. Mozno ako vysvetlenie:
Mnohokrat sa ma mamicky pytaju, ako som to dokazala, nebit deti, ked sama som impulzivna a dost cholericka. Skusala som to rozne vysvetlit a teraz ma napadlo este jedno vysvetlenie: podarilo sa mi to po marnych neuspesnych pokusoch potom, ako som zmenila svoje myslenie typu: "ja som v podstate proti telesnym trestom, dieta capnem len vo vynimocnych pripadoch, preto, ze nevydrzim, ved aj ja mam len jedny nervy" na myslenie typu: "bit dieta je nepristupne. Kazde capnutie dietata je len mojim zlyhanim a dokazom, ze neviem situaciu zvladnut inteligentnejsie. Nemam na to pravo." Toto je to, s cim som sa musela zzit, aby som to dokazala. Bolo to tazke, lebo generacie a generacie pred nami zmyslali inac a vacsina z nas sa len tazko zmieruje s tym, ze dieta sa da vychovat bez obcasneho preplesku.
A myslim, ze podobne zmysla asi vacsina mam, ktore deti fyzicky alebo inac netrestaju.... Myslim, ze v hlave maju rovnaky program.
Myslim, ze je to tak trosku aj vysvetlenie, preco my potom, ako sme do vlastnych hlav vtlkli tuto pravdu, nevieme inym mamam povedat: "Ano, mas pravdu a si v prave, ked sem tam vo vynimocnych pripadoch dieta tresnes." Tak sa nehnevajte, nemyslime to zle. Ani si nemyslime, ze ste zle mamy. Len jednoducho nevieme mysliet inac.
Zelam vsetkym pevne nervy a z nasich deti korektnych dospelych.
|
| KGX3 | •
|
(18.4.2005 21:42:12)
No, že se nekriticky obdivujete, to je zřejmé.
Úspěch, nebo neúspěch vašeho výchovného působení poznáte až budete nemohoucí. Dobře vychované děti se o vás postarají.
Neplácat děti je IMHO na chlubení trochu málo. Osobně rozlišuju dvě hranice: jedna za kterou jsem ochotný jít já za svých podmínek. Druhá, za kterou by neměl smět jít nikdo jiný. Při stanovení té druhé musím brát v úvahu hlavně prospěch toho, koho chci chránit. Pokud dítě dostatnu z prostředí, které považuju za špatné, ale nemám pro něj prostředí lepší (občasné nepřiměřené reakce vystřídá permanentní netečnost), neudělal jsem nic dobrého.
Ta první hranice je přísnější, než ta druhá, protože nejsem chudý, nemusím dřít 12 hodin a bát se, že přijdu o práci, nestarám se o nemohoucí rodiče, nežiju na periferii...
Vzpomínám na holčičku, která ještě v páté třídě o něčem kategoricky prohlásila, že to by nikdy neudělala a s velkým respektem dodala, že by ji maminka... chvilka napětí ... VYHUBOVALA! Jinak byla ta holčička úplně normální, nebyla zakřiknutá a jak ji kluci pošťuchovali, hned jim to vrátila.
Je zajímavé, že ačkoliv je na diskusích tolik zásadních nesmiřitelných odpůrců fyzických trestů, kteří jsou schopni radit na potkání jak vyřešit každou situaci, je v dětských domovech tolik dětí, které nikdo nechce.
A u těch v normální rodině, stoupá průměrná doba strávená před televizí a přibývá dětí s potížemi s učením.
|
|
|
|
|
|
|
| MirkaEyrová |
|
(18.4.2005 15:05:39)
Zuzi, ještě mě tak napadlo, jakým způsobem bys chtěla "sjednotit" výchovu dvou různých generací? Je přece jasné, že generace našich matek, obzvlášť těch, které nás rodily kolem třicítky, musí mít ve valné většině (kromě babiček obzvláště moderních a pokrokových) úplně jiné způsoby výchovy, trochu jiný systém hodnot, jiná měřítka, taky jiné zkušenosti atd. Těžko můžeš sjednotit výchovu matky a babičky. A taky těžko moje matka může chtít po mně, abych vychovávala svého syna tak, jak si představuje ona, a zrovna tak těžko můžu chtít totéž já po ní (obzvlášť když se poněkud drží zásady, že kuře nemá slepici co poučovat). Je to asi tak: pokud bych chtěla "dělat kariéru" či něco na ten způsob, a syna měla téměř neustále u své matky, asi bych musela "spolknout", že ho vychová "k obrazu svému" - a na druhou stranu pokud si ho chci víceméně vychovat sama, musím ho mít co nejvíc u sebe, a k babičce ho dávat opravdu jen "na prázdniny". Ovšem pakliže ho babička nemá víceméně "na vychování", pak ten, kdo má vychovávat, je rodič (vždyť sama jistě znáš oblíbené úsloví babiček, že "babičky tu jsou od rozmazlování").
Skutečně - jednotná výchova rodičů a prarodičů je naprostý nesmysl - generace dnešních třicátníků a dnešních šedesátníků jsou si (obecně, prosím!) nesmírně vzdálené. Ostatně - už i já se ve svých skoro Kristových létech cítím oproti čerstvě dospělým jako příliš "staromódní"...
M.
|
| ZuziP | •
|
(18.4.2005 15:16:53)
Ano, Mirka, zjednotit vychovu dvoch generacii je velmi tazke. Chvalabohu, mam to stastie, ze moja mama zmysla v podstatnych veciach rovnako ako ja.
Podstatne su podla mna zakladne vychovne zasady, aby sa tie zhodovali.
Ak napriklad ja netrestam dieta telesne, nezverim ho babicke, ktora nanho bude vytahovat remen.... Nedam ho do skolky, kde ho budu nutit jest a spat, lebo je to proti mojim zasadam.... Urcitym ustupkom sa nevyhneme, samozrejme, ale v tych podstatnych veciach by mala byt vychova rovnaka. Aspon ja si to myslim a podla toho som zvykla hladat skolku a opatrovatelky.
|
| MirkaEyrová |
|
(18.4.2005 15:23:30)
Budiž Ti to přáno, pakliže máš úplně "normální" možnost vybírat si, kdy chceš, koho chceš, kde chceš. Já to štěstí žel nemám, neb patříme k chudším - školku tu máme jedinou, podle všeho prachmizernou, museli bychom vlakem!!! dojíždět patnáct kilometrů a platit asi trojnásobek ceny, na což jsme neměli peníze. Ano. Školu jsme po půlroce změnili, ale opět - za cenu každodenního dojíždění 15 km vlakem. A ovšem počítám s tím, že když nezvládnu zkoušky, nezvládnu najít práci a nebudeme už moci udržet naši finanční situaci, že nejzažším a nejposlednějším úsporným opatřením bude opět návrat syna do zdejší patrně prachmizerné školy...
Tož to je odvrácená tvář čehosi jako chudoba.
M.
|
| ZuziP | •
|
(18.4.2005 15:42:57)
Mirka, ja viem, ze vacsina z nas je viac-menej obmedzovana realitou a tlacena do kompromisov, ktore robime len velmi neradi.
Ja ti drzim palce, vyzeras byt inteligentna zena a velmi dobra mama, navyse v najlepsich rokoch ;-))). Urcite to zvladnes a negativne dopady mizernej skoly zvladnes svojim pristupom, neboj....
Apropo, co sa to ucis?
|
| MirkaEyrová |
|
(18.4.2005 17:03:16)
Ale, dala jsem se do boje s výukou knihovnictví. Copak přednášky, ty jsou poutavý, zajímavý, člověka nutí k zamyšlení, cítím takové příjemné rozechvění z těch přednášek, vesměs naplněných vzrušujícími myšlenkami a eticko-filozofickými otázkami (což je moje:-))). Ale nacpat to do té makovice, abych udělala zkoušky - to je ten pravej problém! :-))) (Mně fakt na tý mateřský asi změknul mozek:-))))
M.
|
| ZuziP | •
|
(19.4.2005 8:29:23)
Tak to ti budem drzat palce, Mirka! :-))
|
| Pawlí | 
|
(19.4.2005 9:02:29)
KGX3,
ne že by jsi v něčem neměla pravdu. Ale jinak je to dost zmatečné, dost útočné a dost mimo.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)