| Latté | 
 |
(26.6.2025 15:48:42)
A ještě jedno oddychové témátko ohledně našich robátek Kdy u Vašich dětí (zejména u chlapečků by mě to zajímalo) nastal vrchol puberty (myšleno z hlediska těch nejhloupějších nápadů, nejpříšernějsího chování, činů, průšvihů, odmítání povinností a všeho atd...) a jak prožívali (opět zejména chlapci) vstup do plnoletosti? Tím myslím, zda jim to bylo jedno, ve stylu věk je jen číslo, nebo naopak konečně dostali rozum a začali se chovat dospěleji a nebo přesně opačně puberta vyvrcholila či propukla v té nevyšší míře a byli doslova uchváceni tím stavem plnoletosti ??
U nás mládě ještě cca ve věku kolem 16 let bylo celkem vpohodě, dalo se s ním rozumně mluvit, občas sice přišel s nějakým extra divokým nápadem, ale dal si ho celkem po nějakém úsilí rozmluvit, celkově jsem měla pocit, že puberta probíhá velmi mírně, je to rozumný mladý muž, který je zodpovědný, plní si povinnosti atd. atd. Ve věku 17 let už to bylo o kapku horší, ale pořád ještě pohoda,žádný větší problém, jen mě trochu vytáčelo, jak se příšerně začal upínat k 18. narozeninám ve stylu, že když přišel s nějakým bláznivým nápadem, který jsem zatrhla, tak sice brblal a diskutoval o tom intenzivně, ale nakonec poslechl s dovětkem "To až mi bude 18., tak to už si to udělám, jak budu já chtít..." a podobné hlášky, které mě strašně vytáčely, ale myslela jsem si, že ho to přejde (a samozřejmě se mu snažila vysvětlit, že věk 18 není o tom, že si by si mohl dělat, co chce).
No a po období "až mi bude 18..." opravdu ten den nastal (tedy letos v zimě) a od té doby to je tedy jízda Vpodstatě mám pocit, že teprve teď je mládě v té nejšílenější pubertě, to jen pořád slýcháme..."já můžu, protože už mi je 18..." nebo naopak "...já nemusím, protože už mi je 18..." No a díky tomu jeho ohromení plnoletostí to je celý tento půlrok jeden velký flám, průšvih, jízda, hádky a z toho jeho přístupu vyplývající důsledky ve studiu atd.,atd...že mám celý ten půlrok chuť ho roztrhnout jako hada Sice když něco zakážu, tak většinou to nakonec tedy akceptuje, ale s tolika řečmi, že už jsem z toho znavená a nemám sílu čelit jeho zcestné argumentaci, takže už jen čekám, kdy se tedy tahle nejšílenější vlna puberty převalí a mládátko zase dostane rozum...
Je šance, že třeba ve 20 už bude zase OK?? Nebo to někde trvalo i déle ??? Jak to máte/měli jste u Vás?
Samozřejmě celé téma je myšleno s nadsázkou, nic zase tak strašného naše robě nevyvádí, nepropadá, nic takového...ale každopádně s tou 18 je ten posun v chování a myšlení tak výrazný, že si toho nelze nevšimnout ) Vpodstatě, to, co jiní popisovali kolem třeba těch 15 a 16 let věku a teď už se tváří, že jejich dítě z toho vyrostlo, tak to teď nastalo u nás, kdy jsem si naivně myslela, že už mládě má vrchol puberty za sebou, každému jsem líčila, jak to bylo vpohodě a jak je rozumný a naivně si myslela, že s příchodem plnoletosti to bude už jen lepší a lepší a nic mě nemůže už překvapit...hmm, tak holt ne, no
|
| 77kraska |
|
(26.6.2025 15:55:28)
u nas holka taky akcelerovala zlobeni po 18. narozeninach....nekdo ji vzal do herny (sazeni) s tim, ze ted uz prece muze, taky zacala tvrdit, ze si muze delat, co chce, ted uz muze pit alkohol atd. atd.
dokonce vymyslela, ze muze odejit ze stredni skoly, ze sama poda zadost o ukonceni studia...nastesti ji to tridni rozmluvila
ted ve 20 letech je to o dost lepsi
|
|
| Federika | 
|
(26.6.2025 16:03:19)
Hmm, puberta...
1. syn-"puberta" od narození, vždycky s ním strašně složitý, nikdy to nepolevilo a nepolevuje a asi nepoleví...
2.syn-od narození dospělý, vždycky svůj, nenechal si nikdy do ničeho mluvit,prakticky si vždycky dělal, co chce. Nicméně jde si za svým a pokud nepočítám věčnej bordel,ztrácení věcí a "mimóznost,což měl odjakživa a nepřestalo to, asi žádnou pubertu neměl.
Dcera-dlooouuuho miminko, hodná vzorná holčička. Teď je jí čerstvě 17 a je to největší puberťačka pod sluncemAle nic neúnosnýho.
|
| kněžna Dragomirová | 
|
(30.6.2025 7:13:29)
Fede, kdyby se Ti někdy chtělo rozepsat o nejstarším, áročém dítku, budu ráda... mám teprve 5 leťačku, ale v podstatě jediné, s čím nebyly "problémy" a neřešili jsme, byla samostatnost v odloučení od maminky ve školce (nula pláč ve školce a zapojení zcela od začátku) a jídlo. Jinak snad vše od ubližování dětem, nepůjčování věcí, od malička má problém vzdát se čehokoliv dobrého (od rozdělit se o jídlo, přes odcházení ze hřiště s řevem, i přes milin upozornění, až po tablet, který pokud dostane, nedokáže se ho vzdát.
Uklízení hraček a další neoblíbené činnosti už nyní dělá pouze přes " vydíračku" ("Když to neuděláš, nebude pohádka/vyhodím ty hračky/ ) ale i tak milion keců... pijde mi, že pubertu má pořád. Když něco zakážu, musím podat jasné logické argumenty, a někdy už jen vyčerpaně argumntuju, že ji to zakazuju proto, že je to pro ni zdravé a že ti chci předat správné návyky. To pak trošku čučí, ale dobrý. I tak dokáže spustit takový hysteráky, že ve 3 letech vzteky šla a systematick zpřeházela jednu židli po druhé (máme jich šest). Včera vydržela řvát jako na lesy 20 minut kvůli tomu, že ji nedovolím rozbalit víc balíčků bombonů najednou.
No prostě - už teď se děsím jak dáme za dva roky školní povinnosti. Tak bych ráda znala zkušeost někoho, kdo už si tm prošel a třeba už ví, co bylo dobré dělat a co třeba ne.... :) 
|
| Ropucha + 2 | 
|
(30.6.2025 9:13:31)
"ubližování dětem, nepůjčování věcí, od malička má problém vzdát se čehokoliv dobrého (od rozdělit se o jídlo, přes odcházení ze hřiště s řevem, i přes milin upozornění, až po tablet, který pokud dostane, nedokáže se ho vzdát."
To je ale všechno dost normální.
Kromě ubližování dětem mám tytéž sklony, a to mi není pět let, ale padesát
Zcela vážně - sebestřednost a sobectví je úplně přirozená dětská vlastnost a odbourávání je práce na celé dětství a dospívání, nemusíš to zlomit v pěti letech za každou cenu.
Pracovala bych prvořadě na té agresivitě vůči druhým, to je důležité.
Věci jako půjčování bych vůbec
nehrotila, k tomu já mám rezervovaný vztah, cožpak ty půjčuješ běžně své věci lidem okolo? Proč by to měly dělat děti?
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(30.6.2025 9:55:04)
Taky jsem nikdy nepochopila, proč by mělo půjčovat svoje hračky cizím dětem někdy na písku.
Nebo dělit se o jídlo. Proč?
|
| K_at |
|
(30.6.2025 10:23:07)
Inko, tohle je ale problém zrovna v té školce. Logicky přineseš si zajímavou hračku do třídy, děti se logicky chtějí podívat, případně prozkoumat. Majitelka začne ječet a bouchat a řvát, kolegové začnou dělat totéž. Upřímně řečeno, soukromých hraček ve třídě máme plné zuby. Vem si mazlíčka plyšáka, panenku. Ok. Ostatních nech doma. Je to hrozná zbytečná pakárna. Navíc i velké děti věčně chodí i s hračkou v 1 ruce. Cokoliv dělají, mají hračku v ruce. A máme experta, kterých jich nese 10 najednou. 
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(30.6.2025 10:34:18)
Myslela jsem, že je zakázaný nosit vlastní hracky do školky.
|
| K_at |
|
(30.6.2025 12:35:43)
Inko, ne úplně. Pro malé děti je velmi často nutný jejich mazlík. První týdny s námi někteří ňucháci i jí a chodí ven.
Problém je, že dost rodičů nedokáže ráno vzdorovat scéně a říct ne. Jinými slovy to hodí na nás. Ty máš ve dveřích frontu dětí a teď tam dělej vývrtky kvůli hráčkám s dalšími dětmi v zádech.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.6.2025 10:40:36)
Kat, rozumím ti, ale problém je v tom, že prostředí školky je prostě "celé špatně".
Ve škole má dítě svůj stoleček, svou židličku, svou aktovku, svůj penál atd. a nikdo mu na to bez dovolení nesahá.
Ve školce je všechno všech a to dítě tomu nerozumí. Kde je jeho koutek, jeho zázemí, jeho bezpečí, jeho věci...?? Není to přirozené a logicky to působí pnutí.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.6.2025 10:36:05)
Inko, to jsem ráda, že to píšeš, protože si připadám se svým náhledem hodně v menšině a upřímně mě celoživotně irituje ten kolektivistický požadavek vůči dětem.
Děti jsou také lidé, stejně jako dospělí, a stejně jako dospělí mají právo na své soukromí, na své vlastnictví a na výběr, s kým se chtějí dělit a s kým ne.
Socializace je samozřejmě na místě, ale proč násilné nucení k něčemu, co mezi dospělými není běžné?
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(30.6.2025 10:49:10)
Jak by se asi tvářila paní, co nutí děti půjčovat hračky, kdyby si někdo přisedl na lavičku a chtěl půjčit mobil, že jenom mrkne na zprávy a zahraje si hru. Asi divně.
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.6.2025 10:52:53)
Inko, no přesně tak.
Na parkovišti přijde týpek, jé, vy máte hezké auto, půjčte mi ho, já se projedu.
V restauraci přijde rodinka od sousedního stolu, ukažte, co jste si to dali, to vypadá dobře, dejte nám ochutnat.
Pro ty děti je to přece úplně stejné, každý náhodný kolemjdoucí není kamarád. Ani proto, že ho náhodou strčili do stejné třídy ve školce.
Já bych naopak děti učila říkat "NE", protože méně průbojné děti v kolektivu často skončí s prázdnýma rukama a s pláčem, jelikož ty drzejší a průbojnější jim poberou hračky (a kolikrát navrch i zničí) a sní jídlo.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(30.6.2025 10:57:23)
Ano a může to být hodnej a slušnej člověk, kterej by se jenom projel. A stejně nepůjčím, proč by dítě mělo svoje autíčko půjčit.
|
|
| Jerry G. |
|
(30.6.2025 11:07:17)
Ja tedy myslela, ze deti ve skolce se uci delit o erarni veci, aby nepredbihaly na klouzacce a vystridaly se na houpacce. Jidlo maji snad skolce vsichni stejny.
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.6.2025 11:21:28)
Jerry, to ano.
Jenže některé děti mají problém pochopit princip eráru a může jim být nepříjemný, chtějí nějakou vlastní jistotu.
Když se jim vyjde vstříc, působí to zase problémy, jaké popisuje Kat.
O jídlo se zrovna ve školce asi nejedná, to máš pravdu, v české školce je hromadné stravování.
Ve škole už je to jiné, když má každé dítě libovolnou vlastní svačinu, musí odolávat loudění druhých. Nebo někde na hřišti nebo kdekoliv mezi dětmi.
Fungují ale i modely školek s vlastním stravováním a údajně bez problémů, děti si zvyknou, že každý má své. Věřím tomu a myslím, že si na to zvyknou i přirozeněji než na to, že by měli mít všichni všechno stejné. Vždyť nikde kolem sebe nevidí, že by všichni lidé měli všechno stejné.
|
| Jerry G. |
|
(30.6.2025 11:58:38)
Ropucho,
ja uz si asi dost veci nepamatuji. Syn byl pozadu uplne ve vsem. Prave co me na navsteve skolky tesilo, je socializace a uceni se zit v kolektivu. Jestli nosil do skolky hracky si moc nepamatuji, mam pocit ze mely jednou za cas den kdy to bylo povolene a prinesly hracku vsechny deti. Nevim.. Jidlo si nosil z domova v kaprabicce uz od 2,5 let.
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.6.2025 12:09:24)
Jerry, dobře vedená socializace ve školce určitě může být prospěšná věc.
Nevím, jak je to jinde, ale v Čechách je tradiční tlak na děti, aby se od útlého věku družily a sdílely s ostatními, ať už jde o prostor, hračky, pamlsky... Nepodělit se je považováno za sobectví a nežádoucí asociální chování, přestože mezi dospělými by totéž bylo bizarní.
Jak už jsem tu sama psala, korigovat přirozenou dětskou sebestřednost je na místě, ale zrovna tento způsob mi přijde nepřirozený až násilný.
|
|
|
| Žžena |
|
(30.6.2025 12:14:52)
Ropucho,
tak já si naopak nemyslím, že by to, že mají děti ve školce stejné jídlo, byl nezvyk a něco nového. Když jedí doma s rodinou, taky mají všichni u stolu stejné jídlo. V tomto směru na obědvání u stolečku ve školce nespatřuju žádný nezvyk.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(30.6.2025 12:24:57)
Za jídlo ve školce jsem byla vděčná. Kdybych měla každý den chystat svačinu, polívku, oběd, moučník a další svačinu, to bych ho snad radši nechala doma. Měl pestrou stravu a byl nadšený, všechno mu chutnalo. Mně stačilo vymýšlet večeře.
|
| Monika |
|
(30.6.2025 12:37:38)
Inko jo, jo, jídlo ve školce je fajn. Syn chodil dva roky do soukromé (než ho vzaly do obecní), kde to miloval, bohužel se nosilo vlastní jídlo. Že má každý jiné jídlo, syn nijak neřešil a já mu samozřejmě chystala jen to, co jedl (čehož tedy bylo dost, na rozdíl od jeho sestry), takže byl naprosto v pohodě. Mně to ale teda zatěžovalo dost. Ale určitě to stálo za to, doma s miminem by to bylo složitější jak pro mě, tak pro něj, jemu pobyt s jinými dětmi naprosto vyhovoval, byl tam spokojený (šlo taky o menší kolektiv než ve obecních školkách)
Doplatila na to trochu jeho mladší sestra, která po ukončení kojení jedla v podstatě jen kupované skleničky, protože vařit ještě jí batolecí stravu se mi strašně nechtělo, když navíc teda ona stejně skoro nic mnou vařeného nechtěla a ty "skleničky" naopak jedla bez potíží.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.6.2025 12:42:15)
Společné jednotné jídlo ve skupině je prostě jedna z možností, v různých životních situacích se s tím člověk setká.
Zrovna tak se setká s tím, že každý si individuálně vybírá jiné jídlo (třeba v restauraci).
O co mi šlo, je situace, kdy dítě je tlačené vyhovět požadavkům na ochutnávku ze své porce.
Jsou samozřejmě společenské situace, kdy je standardem jídlo sdílet, takže když má dítě narozeniny (například), dostane dávku pochutin pro kolektiv s náležitým vysvětlením, že toto se sdílí.
Ale když si otevře na hřišti balíček sušenek, nemusí nabídnout každému, kdo jde okolo a natáhne ruku. Prostě nemusí, je to jeho jídlo. A nebo může, když to tak bude cítit. Jeho rozhodnutí. Postupem let si samo srovná, která strategie je pro něj společensky výhodnější nebo příjemnější.
|
| K_at |
|
(30.6.2025 12:54:53)
Ropucho, pro některé děti je společné jídlo neznámý počin. A to mluvíme o Praze. Každý rok nastupují děti, které evidentně doteď samy nejedly. Neumí hrnek, lžíci, manipulovat s nádobím.
|
|
| Žžena |
|
(30.6.2025 12:54:59)
Ropucho,
musím říct, že s podobným "tlakem na ochutnávku" jsem se se svýmu dětmi nesetkala.
Z cizích talířů se u nás doma nejí, ne že by to bylo zakázané, ale je to situace, kterou by nás fakt nenapadlo iniciovat.
Ve školce/škole se dělí o sladkosri, kterých cíleně přinesli větší množství (třeba když mají narozky, tak sladkosti... nebo na akcích, kam cíleně učitelka napsala v instrukcích, ať děti donesou občerstvení, které půjde do eráru - tam třeba pošlu mísu cherry rajčátek nebo nakrájenou buchtu, u kterých je dáno, že je pro všechny).
Na hřišti si u nás každá rodina konzumuje svoje, maximálně maminka nabídne jiným dětem, ale ani tady jsem pobízení dítěte k dělení nepozorovala.
A doma se třema dětma to taky neznám. Jako rodič dodávám pochutiny tak, avy bylo pro každého. Nikdo si od huby neutrhuje, natož aby k tomu byl nucen.
|
| K_at |
|
(30.6.2025 13:00:46)
U jídla leckdy naopak zakazujeme dělení. Některé děti se dělí řady, i když by to měly vytáhnout z pusinky. Ehm. A hlavně dnes už běžně bývají alergici, diabetici na třídách. Vlastní poživatiny by děti neměly nosit vůbec, pokud nejde o narozeniny či nějaké setkání s rodiči i dětmi. Kde nosíme všichni všechno a některé výrobky jdou teda neskutečně dobré!
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.6.2025 13:06:34)
Žženo, to je jedině dobře, pokud se děti pod takovým tlakem necítí.
Já jsem to tady začala rozvíjet v reakci na příspěvek, kde maminka předškolačky zmiňuje jako problém, že dítě se nechce dělit.
A znám to z reálného života jako letitý standardní požadavek na děti, aby se dělily, aby nebyly sobecké a individualistické. A to často přes míru, jaká je obvyklá mezi dospělými.
Jak popisuje Kat, minimálně v některých kolektivních zařízeních už je dneska přístup citlivější a ohleduplnější, což považuji za zdravé.
|
| Žžena |
|
(30.6.2025 13:12:57)
Ropucho,
a zajímavý je, že naše děti, který nikdy nebyly vedeny či pobízeny k tomu, aby se dělily (protože každý automaticky dostal svoje), když dostanou třeba ve škole/ve školce víc sladkostí, samy od sebe je donesou domů a rozdělí se se sourozenci. Ode mne to nemají, já bych jako adekvátní viděla i kdyby si to, co individuálně dostanou, snědly samy, vůbec do toho nezasahuju. Dělí se úplně automaticky a samy od sebe, aniž by je o to kdy kdo žádal.
Tak myslím, že učit dítě dělit se nucením k dělení je vlastně docela kontraproduktivní. Možná se tím naopak jen u dítěte posiluje pocit nevraživosti vůči ostatním, co mi ubírají a následná neochota se dělit.
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.6.2025 13:43:58)
Žženo, souhlasím, každý násilný přístup je kontraproduktiní.
Schopnost dětí učit se a přizpůsobovat se je velká, ale každé dítě má také nějakou přirozenost, nějaké tempo vývoje, nějaký stupeň zralosti.
Jsou děti přirozeně dobrosrdečné a štědré i děti přirozeně sobecké a chamtivé, usměrnění je na místě, ale šla bych na to s trpělivostí.
Velmi se učí nápodobou a nasáváním okolí.
|
|
|
| Jerry G. |
|
(30.6.2025 13:35:53)
Ropucho,
ja myslim chapu co chces rict. Dite ma pravo na vlastni integritu. Vychova je o tom respektuj a bud respektovam.
Dcera v tom tape do ted. Na jednu stranu je az detinsky sebestredna a na druhou stranu ma problemy s vytycenim vlastnich hranic. Ma diky tomu problemy ve vztazich i pracovnich, tezke s ni spolupracovat. Pritom by hrozne chtela.
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.6.2025 13:59:54)
Jerry, ano, to bude ono. Výchova k obousměrnému respektu.
Mám nárok na své názory, na své soukromí, na své pocity... a zároveň respektuji totéž u druhých. A není to omezené věkem.
|
| Jerry G. |
|
(30.6.2025 14:15:29)
Ropucho,
tak omezeni vekem tu je. Trilete dite sice muze mit nazor, ze pujde v unoru do skolky v kratasech. Ale to je tak asi vse. Rozhodovat i sobe muze jen omezene.
|
|
|
|
| kosatka2 | 
|
(30.6.2025 13:37:29)
Já o tom tlaku na dělení a sdílení přemýšlím a vlastně to z posledních let neznám, ale ze svého dětství nebo prostě z předchozích dob si pamatuju, že hlasité nucení nebyla zas až tak jako výchova dítěte, jako předhánění se matek v tom, která lépe vychovává - prostě se musel asi dělat tyjátr, řvát na děti a sekýrovat je, abych vypadala jako dobrá máme. Nejlépe ostrými příkazy a bez vysvětlování: Dej mu to!!! Okamžitě mu to půjč! Hned každému dones!!! Musíš! ...občas to člověk venku slyší od babiček.
Ale zase mám i mezi kamarádkami opačný extrém, kde se matky raději vyhnou jakékoliv interakci dětí, protože se obávají, že se jedna strana zachová nepředvídatelně a netuší, jak to řešit, ty klasické dětské spory. S nima je to teda taky těžký.
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.6.2025 13:55:02)
Kosatko, myslím, že jsi uhodila na podstatný point (nevím, jak se honem přiléhavěji vyjádřit česky, mám nějakou mozkovou mlhu).
Ano, tohle mám v paměti ze svého dětství a ještě i dětství vlastních dětí (tedy z doby před nějakými dvaceti lety).
Matky potřebovaly předvést náležitou výchovu, aby jejich dítě nedej bože nebylo shledáno sobeckým, nesnášenlivým, nespolečenským... kolektivní soulad byl vysoko ceněn, individualismus vnímán negativně.
Dneska, jak vidím, už se to naštěstí posouvá a dětem se dopřává zdravá míra zachování autonomie.
|
|
|
|
|
| kosatka2 |
|
(30.6.2025 13:04:51)
Tak zrovna dítě na hřišti se sušenkami je situace, kde se občas asistence dospělého hodí.
Některý děcka choděj furt žebrat nebo si berou plné hrsti, některý děcka se chodí za jinými vytahovat, že mají něco dobrého, ale ochutnat nedají, prostě je to prostor pro rozličné mocenské hry...
Já jsem třeba zvyklá ze skauta se normálně děli i v dospělosti, stejně většina lidí odmítne nebo si zobne jen trochu.
Ale třeba v bývalém týmu byl kolega, co si ke mně do batohu dal velký balík sušenek, že nemá vlastní batoh, a tam mě nenabídnutí trochu překvapilo, ale prostě některý lidi to nenapadne, když to neznaj.
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(30.6.2025 14:18:56)
Naši se báli, že budu jedináček, (mamka má tu vrozenou srdeční vadu, ale nakonec to kvůli mně riskla a mám ségru ), tak mě učili se dělit, abych nebyla jedináček a navíc lakomá, ale přehnali to
Rozdávala jsem všechno , třeba jsem měla 4 banány(70.léta!) venku nás bylo 5 dětí, tak jsem si já nevzala.
Dodnes mám nepříjemný pocit, když se se všema nerozdělím. Trochu mě vyškolil MM, je jedináček a dělit se, ho doma neučili , byl typicky sebestřednej, v tom jsem ho zas změnila já. Ale naučil mě, že se nemusím kvůli každému přetrhnout a že to není blbý. Žije se mi s tím líp.
|
| Čumča. | 
|
(30.6.2025 21:24:23)
"Trochu mě vyškolil MM, je jedináček a dělit se, ho doma neučili "
tak to jsme měly podobně, Evelyn, jen tedy obráceně, jedináček jsem já a jedna z nejčastějších vět našeho prvního roku soužití byla: "Děkuju, žes mi nechala!"
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.7.2025 0:41:02)
Se mnou se celkem dělil a pečovat o mě, ale nebyl naučenej, že musí s celým světem, a že musí okamžitě všeho nechat a pomáhat, když si někdo zrovna vzpomene. Byl extrémně neochotnej, k cizím, já extrémně ochotná k cizím, k němu ne, u nás doma jsme byli nejmilejší na cizí.
Já jsem doma musela "A ona to Evelynka udělá RÁDA, hned tam doběhne, koupí, přinese, vyřídí (nebyly telefony), hned vám cokoliv půjčí". Máma byla velmi oblíbená
Z toho se těžko vystupuje, když bych pak měla doma peklo, MM mě v 18 učil, že nemusím, když nechci.Když jsem mohla jít konečně do práce a zdrhnout z domova a přestat RÁDA sloužit všem máminejm kamarádkám.
|
| Stará husa |
|
(2.7.2025 8:35:43)
Já jsem taky jedináček, ale dělit se a pomáhat pro mě nebyl problém. Mně jen extrémně vadila neustálá přítomnost jiných lidí, byla jsem zvyklá být hodně sama, to mi vyhovovalo. Ale nevím, jestli za to mohlo jedináčkovstvi nebo vrozená introverze.
|
| Čumča. |
|
(2.7.2025 9:40:51)
Huso, obojí, myslím si laicky...
|
|
|
| Čumča. |
|
(2.7.2025 9:53:10)
""A ona to Evelynka udělá RÁDA, hned tam doběhne, koupí, přinese, vyřídí (nebyly telefony), hned vám cokoliv půjčí"."
Evelyn, v tomhle módu fungoval mm, do 28 nebo 30 let, nevím už přesně. Tchyně ráda sbírala body u příbuzných a známých tím, že vysílala mm, resp. sama předem slíbila, že to ještě dnes bude (aniž by se mm vůbec zeptala). Vymotával se z toho roky. Z duše jsem to nenáviděla, taková překvapení např. na Štědrý den "dojeď tam a tam (desítky km), odvez jim to a to (nic akutního, podotýkám), on jim tam odmítá jet taxík kvůli extrémnímu nebezpečí náledí".
Za pár let bude tchyně opravdu stará a bude skutečně náhle potřebovat pomoct (viz vedlejší téma), to se s mm oba zblázníme.
|
|
|
|
|
|
|
| K_at |
|
(30.6.2025 12:50:05)
Ropucho, děti mají svůj šuplík, poličku, něco, co je jejich na jejich drobné věci - obrázky, knížky, nesmyslnosti a drobné hračky. A samozřejmě šatnu a jejich místo. A také se hlídají jejich různé kreativní počiny - stavby z Lega a jiné věci. To jsou třeba stavby, které stojí celý týden a probíhají průběžné rekonstrukce
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.6.2025 12:56:54)
"děti mají svůj šuplík, poličku..."
Kat, to je super  To ráda čtu, že v tomto směru probíhá pokrok.
|
|
|
|
| K_at |
|
(30.6.2025 12:38:06)
Jerry, určitě. O erární věci a střídání u herních prvků a tak. Rozhodně. Dělit se musí. Ale taky ne dogmaticky. Největší problém počkat mají leckdy ty děti, které samy neumí vyjít vstříc v ničem. Samy ale čekají, že všichni se kvůli nim přetrhnou. A to i velké děti.
|
| Jerry G. |
|
(30.6.2025 13:00:17)
Kat,
presne syn mel neco rozestaveneho z lega a nechali mu to tam stat ikdyz to bylo erarni. Ja si nejak nedovedu predstavit, ze bychom treba otevrela na hristi susenky a pribehly uplne cizi deti a loudily. Samozrejme kdyz je ve skupine tak maji jit vsichni stejne. Kdyz jdu na vylet s kamaradkou a ona nema svacinu tak se s ni taky rozdelim.
|
| Žžena |
|
(30.6.2025 13:02:03)
U nás ve školce si taky nechávají děti svoje rozestavěné projekty. A hotové si pak vystavují na poličky v šatně se svojí jmenovkou, aby je mohly ukazovat rodičům, fotit se, kochat se.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| K_at |
|
(30.6.2025 9:24:19)
Kněžno, první věc - jak je na tom intelektově?
Druhá věc, pozor na přetížení, i na moc nároků. Na velká očekávání.
Pokud nezvládá odebrání tabletu, nedavej jí ho. Nepotrebuje ho. V tomhle věku nic nutného.
Jinak bych klidně zvážila konzultaci v dobré PPP nebo u dobrého dětského psychologa, s argumentem, že máte obavy, jak zvládne za rok školu.
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.6.2025 9:28:49)
"Nepotrebuje ho. V tomhle věku nic nutného."
Přesně tak.
Čím déle bez elektroniky, tím lépe.
Nic jí neuteče.
Bonbóny totéž, nepotřebuje je, naopak, zbytečný škodlivý návyk.
A ano, nepřetěžovat, nejen zbytečnými podněty, ale i zbytečnými nároky a pokyny.
Podle popisu mám podezření, že na pětileté dítě hrneš záplavu, kterou není v jeho silách zpracovat.
|
|
|
| Federika |
|
(30.6.2025 10:32:40)
Kněžno,
jestli chceš,, napiš mi na mejl v ikonce, klidně si můžeme pak zavolat.Ale moje "dítě" má AS a ADHD, v současný době medikaci. Má a vždycky měl jiný reakce než ostatní děti.
Kdybych mohla znovu udělat něco jinak,tak by to asi bylo právě to, že bych ho víc brala takovýho, jaký je, vykašlala bych se na ostatní lidi, na jejich rady. Snažila bych se vytyčit nějaká základní pravidla, která považuju pro běžný život za důležitá, na těch byhc trvala.
Ostatní bych vypouštěla. Abych se nezbláznila. A taky proto,že některý věci prostě nezměníš.
|
| kněžna Dragomirová |
|
(30.6.2025 15:05:45)
Fede, já myslím, že to cos napsala, je tak krásné, výstižné a vlastně všeříkající, že děkuju, že to píšeš. :) Brát je takové, jaké jsou
to dělám a bude to ok.
|
|
| Čumča. |
|
(30.6.2025 21:19:46)
"to, že bych ho víc brala takovýho, jaký je, vykašlala bych se na ostatní lidi, na jejich rady. Snažila bych se vytyčit nějaká základní pravidla, která považuju pro běžný život za důležitá, na těch byhc trvala."
Fed, ono tohle platí i obecně, i děti bez AS nebo adhd mají svoje zvláštnosti (dočasné i trvalejší), prostě to tak je. Kéž bych se já pitomá nenechala masírovat blbostma, který do mě vmasírovaly samozvané specialistky Kéž bych se řídila instinktama Jednou jsem synovi na rovinu řekla: "hele, to je těžký, první dítě je tak trochu zkušební, rodič naseká nějaké chyby a těch se napodruhé už vyvaruje, a ty seš prostě starší, no..." Naštěstí byl ve věku, kdy se tomu už dokázal zasmát a vzít to s nadhledem.
Taky bylo asi složitější to, že se mi narodilo jako první dítě, které je mi dost podobné, odlišnější dcera je už mnohem víc pro radost, protože do sebe nenarážejí naše společné slabiny a nectnosti, které máme se synem oba dva mírou vrchovatou. S mladší dcerkou vyjdu spíš, a taky ji někdy uprostřed hádky stačí pomazlit a je to dobrý...
|
| Federika |
|
(2.7.2025 9:06:15)
Čumčo,
představ si, že přijdeš do školky, tvů pětiletý syn je unavenej, protivnej. Ty po něm chceš,aby se přezul a oblíkl.Plná šatna rodičů, uvědomělých,schopných, s "normálníma" dětma
Tvoje dítě se neoblíká, nepřezouvá. Pak vezme svoje přezůvky a mrskne je po tobě.Ostatní rodiče koukají jak se zachováš.
Když to nějak zvládneš (Tak,že ti schopní rodiče povážlivě kývají prstem, že tohle by oni fakt nikdy...), odvede dítě do auta.
V atě řev, odepínání pásu, nakonec sundanýma botama tě dítě zezadu mlátí po hlavě, tak, že nemůžeš v klidu řídit.
Rada psycholožky-dvakrát pohrozit, pak zavézt dítě na odlehlou cestu a otevřít dveře aby si vystoupilo...
Totálně pitomá rada-určená pro rodiče "normálních" dětí...
A takhle každý den, několikrát.
Zpětně bych neposlouchala žádné rady, ani od psychologů.Řídila bych se jen sebou a dítětem.
|
| Čumča. |
|
(2.7.2025 9:36:19)
Fed, já si to trochu představit umím, ale přeci jen trochu. Jenom mě k té situaci napadlo - představ si, že tohle všechno zažíváš na vsi, "výspě" Buranova Synův kamarád ve školce byl hyperaktivní, nechápal to zhola nikdo včetně učitelek, jen jedna z nich měla odpovídající vzdělání - kamarádka to fakt měla fest těžký, pro všechny byla špatná matka - ona přitom evidentně dělala svoje maximum. Jak byla hodně činorodá na RD i po ní, tak zakládala spolky, rozhýbávala problémy, žádala o granty - no, a výsledek v rámci vsi "pche, kdyby si radši vychovala vlastní dítě"
Když se můj syn přesunul z mš do zš, já pro něj zvolila venkovskou malotřídku (já ji mám taky), tak se mi najednou straaašně ulevilo, že tam se mnou mluví jako s partnerem, nesnaží se vychovávat mě, ale bavíme se o dítěti jako dospělý s dospělým, společný zájem na tom, aby všechno bylo dobré V cca první třídě zš se potom přišlo na to, že syn má rozjetou boreliózu, proto je občas neobvykle zimomřivý, náladový. Léčili jsme kdysi přisáté klíště, tedy dostal preventivně hned atb, ale doktorka mu dala špatná a borelka se prostě rozjela a dostala do chronické fáze. Po léčbě se to srovnalo do normálu, a tím i moje stigma špatné matky, která má "divné", náladové dítě.
Fed, na vesnici jsou tyhle věci (menší míra než tvoje zátěž, to je bez debat) ještě o něco výraznější, někdy je to fakt smutný, JPP (jednapanipovidala) je až nezdravě rozbujelé... Na specifika dítěte jsou diagnózy, opatření, úlevy, řešení, postupy - na specifika Buranova zatím ne
|
| Federika |
|
(2.7.2025 9:52:16)
Měla jdem tohle dítě ve školce v “Buranově”, potom i v malotřídce. Ze škol, kam chodily moje další děti, by ho vyhodily.
Tam byly matky daleko uvědomělejší A perfektnější
Vybavuju si drahý známý kurz angličtiny pro děti, kdysi Byl na tom jazykově nejlíp. Dětí tam bylo málo. Údajně zkušená pedagožka…
Po ca 4. vyučovací jednotce ho táhli za nohu ze třídy a shromážděný dav rodičů před třídou mi oznámil, že buď můj syn nebo jejich deti…
Nevrátili mi sni peníze za kurs….
|
| Čumča. |
|
(2.7.2025 9:58:00)
Fed, to je na román, promiň, že se dílem trochu směju a dílem je mi tě hrozně líto, stejně jako mé kamarádky, ale tohle by fakt mělo být sepsáno, medializováno, protože mámy těchto jiných dětí jsou fakt chudáci...a to hlavně tím přístupem okolí, dnes už je to taky lepší, ale těch 15 let zpátky, nedovzdělaný personál mš, který u nás navíc všechno roznášel (v upravené vlastní verzi) hrrrr, po celé vsi...
|
| kosatka2 |
|
(2.7.2025 10:19:49)
Já mám dítě víceméně běžný, ale nástup ve 3 letech do školky byl pro mě děs. Vstával čilý a akční klidně před šestou, takže v poledne už o sobě nevěděl. V šatně se při vyzvedávání válel po zemi a řval u toho, paní učitelky nade mnou ruce vbok a kázání, jak jsem neschopná matka co své dítě nezvládá, že s nimi je hodný. Hodila jsem si ho přes záda tlačíc druhou rukou kočárek, doma padnul a okamžitě usnul.
Naopak po přestěhování z městského masokombinátu na venkovskou školku to bylo všechno taknějak v klidu. Sice mě hned u vstupu udeřil do nosu pach moči, dezinfekce a rybičkové pomazánky, ale paní učitelky to tam skvěle zvládaly, a to tam měly dost zajímavou smečku.
|
| Monika |
|
(2.7.2025 10:40:35)
Kosatko, syn taky vstával brzy, první dva roky školky jsme ani jednou nepotřebovali budík, byl dávno vzhůru, když zvonil. A po obědě byl taky grogy, takže jsem ho nakonec nechávala spát ve školce, přestože jsem byla doma (těhotná, později s miminem) a přestože to byla soukromá školka a se spaním to bylo o dost dražší - ale bylo to v pohodě, vyzvedla jsem vyspané a nasvačené dítě a šli jsme rovnou na hřiště. Když jsem ho brala po obědě, tak byl děsně unavený, ale než jsme dojeli domů a dostal se do postele, tak se "rozjel" a trvalo dlouho než usnul, a to by pak nejraději spal do pěti ...
|
|
| Čumča. |
|
(2.7.2025 11:01:52)
kosatko, je to o lidech, nemusí mít ani peďák pro předškolní vzdělávání, ale prostě být schopni vstřebávat nové impulsy, mít otevřenou mysl, přečíst si něco o adhd, specifikách některých dětí jako takových a nemít hned za pět minut jasno o tom, co s dítětem je Zaplaťpámbu za ty osvícené "utečky" (syn říkal učitelkám ve školce utečky, zkracoval to)
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.7.2025 13:15:45)
"učitelky nade mnou ruce vbok a kázání, jak jsem neschopná matka co své dítě nezvládá, že s nimi je hodný"
Esence profesionality 
|
|
|
|
|
|
| babi_ | 
|
(2.7.2025 10:12:33)
"Rada psycholožky-dvakrát pohrozit, pak zavézt dítě na odlehlou cestu a otevřít dveře aby si vystoupilo..."
Federiko, fakt úplně pitomá rada.
Můj syn sice není tak moc jiný, jako tento tvůj, takže se s ním obvykle daly věci nějak dohodnout, ovšem kdybych na něj vybalila tuto vyděračskou taktiku, tak školkáč s klidem odkráčí - spíš odběhne - do odlehlého kraje. Jsem zvědavá, jak by ho pak paní psycholožka hledala
|
| Federika |
|
(2.7.2025 10:28:34)
On mi utekl...V zimě, ve sněhu, do bot, na silnici, mezi auta, nepříčetnej...
|
| babi_ |
|
(2.7.2025 10:47:29)
Věřím, Federiko. A tím, že byl první, jsi nevěděla, že to není tvoje chyba. Měla jsi to opravdu těžké.
|
| Federika |
|
(2.7.2025 10:56:21)
Jo,paradoxně mi ty další dvě děti pomohly.
A ten starší je pořád stejnej
|
| K_at |
|
(2.7.2025 15:16:45)
Federiko, já bych se složila. Bez legrace. To je děsný přístup.
Jinak musím říct, že podobné scénky dělají občas některé naše úplně běžné děti. A já teda trpím, když vidím, jak se mamky nechávají okopávat, bouchat a tahat a skáčí kolem dítka a slouží. V případě 6letých zdravých a schopných sígrů to nechápu. Ono se to potom propisuje i do vztahů ve školce.
Myslím, že u tvého nejstaršího muselo být patrné uz ve školce, že je prostě specifický. To není na čudlík on/off.
|
| Federika |
|
(2.7.2025 15:20:04)
Kat,
jenže v tomhle byl právě ten problém. Ta neuroložka dávala zjevně najevo, že "matka nezvládá".Jen mě teda ujistila v tom, co jsem si myslela taky. Ostatní matky měly normální děti. Já ne, takže jsem neschopná, nezvládám, i když se stavím na hlavu a nejspíš jsem teda dítě vůbec mít neměla.
Ve škoce ani jinak zvláštní problém neměl, vycházel s učitelkami dobře.. Neměl vlastně ani velký problém ve škole, když už ho znali. Jen později, tam už moc nepobrali, že je "specifickej".
|
| K_at |
|
(2.7.2025 15:35:36)
Federiko, bylo to v době, kdy se u nás o některých věcech nemluvilo, neřešilo a vůbec se nebraly v úvahu. Bohužel.
Vem si jen takové banality, jako poruchy učení.
A i dnes máš "odborníky", kteří ti budou tvrdit, že neexistuje ADHD, že na depresi stačí dát do ruky lopatu. A pokud je kombinace speciální a specifické dítě s nadprůměrným IQ, tak to je prostě fialový nosorožce.
|
| Čumča. |
|
(2.7.2025 15:43:58)
"že na depresi stačí dát do ruky lopatu."
jj, na depresi prý stačí "dlouhej bič a malej dvorek" říkají "profíci na slovo vzatí"
|
|
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(2.7.2025 11:12:44)
Fed, můj syn taky, to jsem věděla rovnou, že vyzvat ho k něčemu absurdnímu, je poukázka na to, aby to udělal, klidně i skočit z okna (nadsazuju), jakmile je vytočenej doběla, unavenej, tak je to s ním fakt veselý
A kamarádka říká to samý, že u holek tohle nezná, ale když syn odmítne oběd (nebo ho jenom ponimrá), pak na něj za chvíli padne únava a k tomu mu klesne krevní cukr (není cukrovkář, ale prostě tělo má hlad), tak je tak výživnej, že ona regulérně brečí... Nenapadlo ji, že jako učitelka s celoživotním vzděláváním o specifikách dětské duše bude v situaci, kdy fakt neví, co se děje, co dělat, co je špatně atd. Je to skvělej, krásnej kluk s úžasnýma hnědýma očima, citlivej, chytrej, ale sem tam je to prostě náročný...
|
| babi_ |
|
(2.7.2025 11:29:02)
"u holek tohle nezná"
Několik příkladů:
Švagrová (a to ji znám jen jako dospělou), je-li hladová nebo je jí horko, tak je v podstatě nepříčetná. Nemá smysl s ní nic řešit, dokud se nenají, nezchladí. Dlužno podotknout, že to ví, a nosí u sebe svačinky, pití, hlídá si to.
Neteř jako dítě v únavě upadala snadno do záchvatů vzteku, které dovedla až k nedýchání a modrání.
Dcera sice nereaguje tak silně na jídlo a únavu, zato "ideově" velmi - pokud nesouhlasila s pokynem a ten byl přesto nějakým způsobem vynucen, urazila se na zbytek dne (jako batole) či déle (školkáč).
|
| Čumča. |
|
(2.7.2025 11:37:33)
ale já tím nemyslím gender, ale prostě má kamarádka ještě další dvě dcery a u těch nic takového nezná, není to ženské/dívčí specifikum
jinak přehřátá a trochu hladová (zapomněla jsem obědvat i svačit), to bývám někdy já, k tomu PMS a je jasno - budu muset na hodinku dvě odjet, aby mě rodina neštvala svými požadavky a nápady (na benzínce se mi po pražených mandlích a malé coca-cole "zázračně" uleví - to ten krevní cukr), a taky to teda zabrání migréně, o níž vím, že je v takové situaci na spadnutí, jenomže člověku to celé dojde až na té benzínce
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.7.2025 13:11:53)
" je-li hladová nebo je jí horko, tak je v podstatě nepříčetná. Nemá smysl s ní nic řešit, dokud se nenají, nezchladí"
Přesně my s dcerou.
Dcera to má na hlad, já na horko.
Také to o sobě víme a snažíme se předcházet krizím.
U sebe jsem to rozklíčovala až v dospělosti, ale dcera to má od narození, potřebuje průběžný přísun jídla, jinak je úplně bez sebe.
|
|
|
|
|
| kosatka2 |
|
(2.7.2025 10:51:22)
jo babi, přesně, můj syn se dvakrýt třikrát tak doma vytočil, že normálně zdrhnul do okolí. Dvakrát jsem ho naháněla, potřetí se vrátil sám.
Finta "papa, tak my už jdeme" na něj nikdy nefungovala, vyzkoušeno, "zachraňoval" ho pak bezdomovec, co se skrýval za kontejnery.
Když se jednou vrátil z po 3 týdnech z tábora, jemně jsem ho upozornila, že (doma) banánové šlupky nehážeme na zem ale do koše, rozbrečel se, že ho nemáme rádi a že chce zpátky na tábor.
Puberty jsme se báli, není to tak zlé, akorát vidí hlavně sebe a nenahlíží, že třeba poškozuje ostatní (když někomu něco sní, rozbije, ztratí, hnusného řekne, atd., neuzná chybu, neomluví se...)
|
| babi_ |
|
(2.7.2025 11:20:21)
Můj syn celkem i „nahlížel“, ale nedokázal si v danou chvíli pomoci. Zpětně říkal, když jsme se o tom bavili už s dospělým, že věděl, jak se (ne)má chovat, snažil se, ale prostě to nedokázal. To tedy samozřejmě kromě věcí, o kterých byl přesvědčen, že má pravdu (pravidlo je špatné, on je dobrý), ale tak o tom se dalo aspoň vyjednávat.
Puberta v kontextu jeho celého života před a po byla v pohodě
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.7.2025 13:28:11)
"Rada psycholožky-dvakrát pohrozit, pak zavézt dítě na odlehlou cestu a otevřít dveře aby si vystoupilo..."
Rada psycholožky? Chybí mi smajlík s pozvednutým obočím.
Mně tohle mimochodem rodiče udělali. Předškolní jsem už nebyla, prvostupňový věk.
Nemyslím, že jim to někdo poradil, vymysleli to spíš spontánně sami.
Nepamatuji si, s čím byl za jízdy konflikt, ale pamatuji, že tatínek od volantu vyhrožoval, že mě vysadí.
Říkala jsem si v duchu, proč se shazuje takovým nesmyslem, jak by asi mohl vysadit dítě??
Inu zastavil, pokynul mi vystoupit, tak jsem vystoupla a pobaveně čekala, jak dlouho tu hru vydrží. Odjeli, což zpětně obdivuji jako odvahu, dneska by už snad žádný rodič neodjel a dítě u silnice nenechal.
Když se za chvíli vrátili, byli u vytržení, že jsem úplně v klidu a nebojím se.
Dodnes nechápu, jak mě mohli tak podceňovat
|
| breburda71 | 
|
(2.7.2025 13:46:39)
Mně takhle jednou mamka v mých cca 5 letech pohrozila, že pokud nepřestanu zlobit, odvede mě do dětského domova
( v našem městě byl a chodili jsme kolem)..Chytla mě před panelákem s tím dětským papírovým kufříkem, já jsem si proaktivně sbalila pár hraček a odcházela jsem dobrovolně😁
Pak už to myslím nezkoušela...
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.7.2025 13:50:13)
Breburdo
Výhrůžky tohoto typu jsou většinou směšné a neúčinné, ale chápu, že zoufalý rodič kolikrát neví, co má dělat.
Dneska už se alespoň v rámci všeobecného vzdělání mluví o základech psychologie, sebepoznání, komunikace atd..
Naši rodiče byli odkázaní na vlastní intuici a opakování zažitých steteotypů.
|
|
| Dari79 |
|
(2.7.2025 15:26:44)
Ségra taky jednou něco takového pohrozila a neteř se rozplakala.
Ségra se těšila, že to zabralo a že dítě už "bude hodné" a ona - když já ještě nedosáhnu na tlačítko u výtahu.
I by šla, ale ten výtah byl velký problém.
Já to dítěti nikdy nedělala, protože já jsem byla taky taková. Naprosto normálně jsem se zastavila a nešla dál atd. Máti mě tam prostě nechala a šla a předpokládala, že jako správné mládě ji budu následovat. A já prostě ne. Stála jsem tak klidně 15 minut - cizí lidi mě oslovovila, jestli ses holčičko neztratila a kde máš maminku.. - a já stála a řvala, ale vydat se směrem, kudy odešla máti, to teda fakt ani zaboha.
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.7.2025 15:48:47)
Já jsem byla klidné dítě, ale introvertní a často předrážděné z nadbytku nucené interakce.
Asi jako ten chlapeček, který ve školkové šatně už nemůže a vylije si přeplněný džbán na maminku.
Rodiče to nikdy nepochopili, ale
měla jsem zlatou, trpělivou, milující babičku, která si se stoickým klidem nechala hodit bačkůrky na hlavu a neřešila to.
Naschvály jsem neměla potřebu dělat, vysazena u silnice jsem prostě postála a počkala. Dobře jdem věděla, že je to nejpohodlnější řešení. Pěšky nebylo kam dojít a stopovat jsem neuměla, ani nebylo koho, na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let byla silnice pustoprázdná.
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(2.7.2025 14:11:38)
"Když se za chvíli vrátili, byli u vytržení, že jsem úplně v klidu a nebojím se.
Dodnes nechápu, jak mě mohli tak podceňovat "
Ropucho, můj syn by podruhé do toho auta už nenastoupil, kdybych mu tohle udělala, prostě ne, řekla jsem, že si má vystoupit, tak vystoupil a zbylé km (desítky) km dojde tedy pěšky - já ho znám, tímhle je zbytečný vyhrožovat
já ho za tu tvrdohlavost svým způsobem obdivuju, ale vydržet tu pubertu bylo fakt něco
|
| Federika |
|
(2.7.2025 14:40:55)
Čumčo,
synovi bylo tenkrát pět.
Udělat to v pubertě,tak vyskočí za jízdy.
My jsme tenkrát obcházeli různé psychology, psychiatry, neurology,některé rady fakt stály za to.
Neuroložka ho v těch 5 letech vysvlíkla d spodního prádla a pak na něj houkala, že jí má recitovat básničku. on tam udělala scénu a ani jsem se mu nedivila,já bych skoro nahá rozhodně v žádném případě na povel nerecitovala.
Do zprávy napsala:" Nemluví, vzteká se, jde do hysterie, matka nezasahuje, nezvládá, dítě je jedináček..."
Jo,to asi by fakt náš problém, proč jsem tam šla. Že je jedináček, kluk ve slipech nerecituje a matka nezvládá.
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.7.2025 14:50:36)
"kluk ve slipech nerecituje a matka nezvládá."
Absolutně chápu važnost tvé tehdejší situace, ale tohle podání je prostě boží
Je logické a zodpovědné, že jsi hledala profesionální rady. A smutné, že se ti jich nedostalo.
Muselo to být náročné, ale řekla bych, že tě (i dítě) zachránila tvá inteligence, otevřenost a pozitivní nastavení.
|
| Federika |
|
(2.7.2025 14:59:42)
Ropucho,
řekla bych, že nás nezachránilo nic Ono to totiž pokračuje a bude nejspíš pokračovat celý život.
Jen už to prostě vím a nevzpírám se.Většinou, teda.
Jsou lidi různí.A děti různý
|
|
|
| Čumča. |
|
(2.7.2025 15:01:46)
Fed, zdejší ředitelka vyznává jen učitelky, lékařky, logopedky a sociální pracovnice, které mají samy děti - zní to možná divně, ale já ji chápu - říkala, že představy některých bezdětných odbornic jsou na "vyliž zadel", pro praxi nepoužitelné nebo úplně závadné...
a říkala, že i odbornice na slovo vzaté s jedním dítětem (dokonale standardním pochopitelně) jsou kolikrát takové - dokud nezažiješ-nepochopíš, sytý hladovému nevěří
jenomže ony na to xy let studovaly právě tuhle problematiku
|
| Federika |
|
(2.7.2025 15:14:43)
Tak já jsem se pak shovívavě taky dívala na všechny ty uhoněný nešťastný matky, jejichž děti se nechovaly standardně a já s sebou měla jen ty své další děti-vzorné, čisté, recitující, nemodrající, neskákající, poslouchající.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.7.2025 16:05:20)
Já jsem taky měla jako druhé dítě standardně se chovající, klidnou holčičku, málem jsem zapomněla, jak to poprvé bylo hrozný a chvílema jsem si i myslela, že to je moje zásluha
|
|
|
|
| Jerry G. |
|
(2.7.2025 15:14:53)
Jo,to asi by fakt náš problém, proč jsem tam šla. Že je jedináček, kluk ve slipech nerecituje a matka nezvládá.
Federiko,
chtela bych napsat, ze to u nas bylo lepsi. Syn byl pred nastupem do skoly ve 4 letech na IQ testu v detske fakultni nemocnici ordinace byla v prizemi. Za oknem probihala stavba jezdili tam mininakladce a bagriky atd.. Tak chtej po ctyrletym klukovi, aby se soustredil na otazky typu. Ukaz mi holcicku s hrebenem..
Pani psycholozka test vyhodnotila, ja jsem se synem cekala na chodbe, kam mi pani doktorka prisla oznamit. Ze syn ma IQ na urovni lehke a stredne tezke mentalni retardace. Nechala me tam s tim rozjivenim ditetem a odesla. Diky tomu synek skoncil mezi detmi s mentalni retardaci.. Ja jsem vedela, ze je jiny on nemluvil reagoval jinak ok. Tak je asi mentalne postizeny.
|
| Federika |
|
(2.7.2025 15:16:51)
Jerry,
já to po nějaké době vzdala.
Vlastně jediný výsledek byl, že mi nutili léky, tlumící.
Už si ani nevybavuju, jestli jen pro něj nebo i pro mě
|
|
| Čumča. |
|
(2.7.2025 15:37:37)
Jerry/Fed, rozumím tomu správně, že jste nenatrefily na doktorku jako Regina Rázlová taky v té ukázce? Je úžasná, co myslíte? Cca od 17.minuty tohoto dílu...
https://www.ceskatelevize.cz/porady/898741-my-vsichni-skolou-povinni/283350950740007/
Já vím, je to víc než 40 let starej seriál, ale tato problematika je tam nastíněna tak nesmírně hezky... "Hajská" je tady na Oskara
EDIT: a je vidět, že ta máma může být třeba svatá, a to dítě bude prostě takto specifické, náš mladej se navíc umí mračit jako vrah (jen tak, bezdůvodně), a za chvíli je veselej až na půdu, ale na vrcholu puberty jsem kolikrát říkala, že přesně takhle vypadá permanentní PMS u muže , mohlo by se to jmenovat Syndrom Čumči mladšího
|
| Federika |
|
(2.7.2025 15:57:08)
Jo, Čumčo,tak nějak.
Dvorek jsem poslouchala každou chvíli a taky:" Ty bejt můj, já bych ti ukázal..."
Po každý návštěvě psychologa, psychiatra jsem odcházela s ještě silnějším pocitem,že jsem absolutně neschopná. A léky,tlumící, jsem odmítala.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.7.2025 16:09:19)
S prvním jsem si připadala neschopná pokaždý, když jsme vylezli ven, rozjela se mi sociofobie, bála jsem se mezi lidi, měla jsem pocit, že mě lidi soudí, i když jsem šla bez dítěte úplně tichá a nenápadná.
|
| Silvie+dva kluci | 
|
(8.7.2025 10:22:07)
Takhle si připadám, když jsem venku s naším psem Je to magor, který všechny miluje a chová se mezi lidmi velmi nevychovaně. Vzdycky me dostane do stavu - jsem totalne neschopná. Pritom doma slape jako hodinky. S dětmi jsem to nezažívala, tak mi tento pocit poslali aspoň díky psovi Snad nikoho neurazí moje přirovnání dítě =zvíře
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(2.7.2025 20:10:23)
Dodnes s láskou vzpomínám na psychiatričku, co mi odhalila největší životní pravdu - moje děti jsou úplně normální a v pořádku, jen musím já upravit svá očekávání a představy
Zní to jako banalita, ale mně to tenkrát fakt pomohlo
|
| babi_ |
|
(2.7.2025 21:53:17)
Také jsem zažila VELMI nápomocné "aha!", když mi psycholog (celkem náhodná konzultace při nějakém dětském centru, kde jsem se snažila dát si kafe, zatímco si děti pohrají...)
k problému, že se moje děti ve věku cca 1,5 a lehce přes 3 perou o hračky (jako že se opravdu fyzicky přetahují a i rána padne!) položil otázku:
"A jak si myslíte, že by ten spor měly v tomto věku řešit?"
|
| Lei | 
|
(8.7.2025 10:01:25)
babi , živě jsem si tu situaci představila, i tebe při tom aha momentu
mě momentálně fascinuje, že jsou mé holky schopné o prázdninách spát klidně až do oběda. a to nijak extrémně neponocují. mě to teda jen fascinuje, muže to vytáčí. je fakt, že pro mě je nepochopitelné, že si nechají utéct půl volného dne. že nechtějí ven. je fakt, že když je od rána 25 a teplota stoupá, nechce se ven ani mně. no, beru to tak, že od víkendu jim začínají tábory a tam bude budíček s rozcvičkou pěkně ráno, tak asi naspávají do zásoby.
|
| Federika |
|
(8.7.2025 10:02:54)
Lei,
moje dcera taky ještě spí. Ale oni zas ponocujou
A přes školní rok vstává denně v 5.20, tak ať si to užije, když to jde
|
| TaJ | 
|
(8.7.2025 10:09:43)
Federiko, přesně, syn během školního roku chodil už v 5:30 na autobus do školy, tak ať si to teď užije... Zas třeba minulý týden na dovolené jsme skoro každý den byli už v 6-7 hodin ráno na nádraží, protože jsme měli zajímavý výlet...a vraceli jsme se zpátky na ubytko třeba v 19h...
|
|
|
| TaJ |
|
(8.7.2025 10:05:49)
Lei, já jsem v pubertě taky takhle vyspávala, i brácha, co si pamatuju...a dělá to i syn...chodili jsme spát o půlnoci a spali třeba až do 12-13h v poledne 😁. Ne každý den, ale dost často...a i během roku o víkendech.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.7.2025 10:08:01)
Lei, dopolední spánek naprosto chápu.
Dospívající jednak mají přirozeně posunutý biorytmus, jednak i společensky podstatnou částí dne je pro ně večer a čas cca do půlnoci.
Během školního roku jsou nucení do nepříjemného časného vstávání, mnozí kvůli dojíždění ke krutě časnému. Tak holt alespoň o prázdninách si užívají klid a režim podle svého. Ze srdce bych jim to lenošení přála.
|
|
| Lei |
|
(8.7.2025 14:29:56)
Holky, to ráda slyším, že to má i jiné vysvětlení než pouhé ponocování . Já jsem byla skřivan a v létě jsem jako dospívající milovala časná rána, když zvenku voněla posekaná tráva (tatínek ráno kosil), otevřela jsem si knížku a četla, sluníčko lezlo do oken. Nebo jsem se šla proběhnout rosou...taky jsem ráda chystala snídani pro celou rodinu, což jaksi v jedenáct postrádalo smysl...tehdá jsme ještě neznali termín brunch . Ségra byla spíš spavec a už odmala byl o vánočních prázdninách fajn adrenalin ráno vstát, vzít nějakou z knih, které dostala pod stromeček (ona četla málo, ale zásadně mi knihy půjčovala "až je přečte", což ale často bylo nikdy , takže jsem musela loupit), číst si a ještě než se vzbudí, tak ji vrátit zpátky . A muž od 13 pomáhal v létě na statku, takže on prostě jako mladej vstával brzo a zdá se mu to jako norma.
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.7.2025 14:42:54)
Lei, nojo, skřivan! To je rodič za trest
Ale vážně - celoživotní skřivan už od dětství, to je myslím vzácné
V létě jsou tak dlouhé dny, že část se musí prospat tak jako tak.
A pro mě je rozhodně přirozenější vynechat studené ráno s mokrou trávou, než kouzelné dlouhé večery a romantické teplé noci
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(8.7.2025 14:48:12)
Já mám sovu mámu i babičku, dodnes nechápu, že někdo vstane dobrovolně třeba v 7 hodin a je rád . Pro nás v původní rodině i v současný rodině je dopolední spánek posvátnej.
Pořád myslím, že Skřivan je na sebe jen víc přísnej a nemá se rád
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.7.2025 15:41:56)
Evelyn, jojo, také mi to zní jako dobrovolné bičování
Můj muž na mě občas zkouší motivační líčení východů slunce, ale bezúspěšně, já si spokojeně vystačím se západy
(On ovšem také umi prospat dopoledne, není vyhraněný.)
|
| TaJ |
|
(8.7.2025 15:58:13)
Ropucho, já taky nejsem úplně vyhraněná, v zimě klidně prospím dopoledne, ale v létě ráda vstávám brzy, miluju ta letní rána, kdy teprve vylézá slunce, není ještě horko, všude je ticho, klid, jen ptáci začínají vyzpěvovat a všechno je ještě takové svěží... večery mám taky ráda, ale ta rána asi víc. Syn byl odmalička ranní ptáče, spoustu let vstával mezi pátou a šestou ráno...teď i vyspává do oběda, ale my to máme oba podobně, nemáme moc velkou potřebu spánku, takže často stiháme rána i večery 😁
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(8.7.2025 16:14:55)
My si na východ slunce klidně celou noc počkáme a pak si půjdeme lehnout
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.7.2025 16:21:34)
Evelyn, to už je na mě zase příliš.
Východy slunce jsou prostě v nevhodnou dobu, je mi líto, můj spánek je důležitější
|
| TaJ |
|
(8.7.2025 16:27:21)
Ropucho "Východy slunce jsou prostě v nevhodnou dobu" 😁😁😁. Super zdůvodnění 😁
|
|
|
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(8.7.2025 14:36:09)
My spíme dlouho všichni, u nás by byl podezřelý člověk, který by vstával v 9, když nemusí
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(26.6.2025 16:11:22)
u nás je to trochu specifické se synem, do cca 16 šlo, pak hůř a hůř (závislost na hhc, thc), před 18. narozeninami to vypadalo o něco lépe... ovšem u nás je to vlastně naopak - já synovi začala vyhrožovat, že jestli mě bude štvát, vyrazím ho v den jeho plnoletosti (nebo kdykoliv potom) z baráku a odhlásím mu trvalý pobyt a ať si pak řeší živobytí sám nejsem si jistá, jak moc věří tomu, že by se to mohlo stát, ale minimálně nejistota z jeho strany tam je (a ani já si nejsem jistá, jak moc je to jen plané vyhrožování)
pevně doufám, že se to postupně srovná a dostane rozum - kéž by, no...
nejvíc mě vytáčí jeho neochota řešit závislost a najít si brigádu... a zároveň to, jak je milý a fajn, když je zrovna "střízlivý" a jak bych si přála, aby to tak bylo pořád
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(26.6.2025 17:02:27)
Ani k tomu nemám nic zajímavýho. Syn žadnou pubertu neměl, stejně jako já přechod. Byl vždycky hodnej a je pořád. Studovslal tak nějak mimochodem. Nedávno si udělal MBA a ani nám to nřekl.
|
| Lei |
|
(27.6.2025 11:38:47)
Inko, "nedávno si udělal MBA a ani nám to neřekl" .
|
|
| Pole levandulové | 
|
(27.6.2025 11:39:50)
Inko, toho bych se trochu bála, té absence puberty. Mám takového manžela, který tu pubertu neměl, prošel dospíváním tak nějak v poklidu, aby pak u něj udeřila naplno ve 32!!! letech, bohužel s dvěma dětmi a manželkou za zády. Nebylo to vůbec nic příjemnýho, dalo dost práce na všech stranách to ustát, pravidelná psychoterapie všech zúčastněných...a povedlo se to jen díky tomu, že i jemu samotnému v tom nebylo komfortně a předcházelo tomu krásné a dlouhé manželství, které by bylo škoda ukončit. Už je to dost dlouho na to, abych mohla říct, že jsme přeskočili, ale i tak na to cca dvouleté období velmi nerada vzpomínám.
Syn je v tomhle ohledu o něco rychlejší, ten to zvládl už teď, ve dvaceti a v poměrně zrychleném módu, snad už je to za námi. Jedině dcera je víceméně věkově v normě, ta je pubertální zrovna teď, v krásných šestnácti, ale ona byla vždycky svá, tam to zas takové překvapení není a dost v ní vidím sebe.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(27.6.2025 12:20:55)
Tak trochu jsem se bála, aby něco nepřišlo ve 30, ale nepřišlo ani v těch zmiňovaných 32, tak se čtyřicítkou snad puberta nedorazí.
Že neměl pubertu neznamená, že seděl doma a četl knihy. Normálně pařil s klukama, proháněl holky, taky se párkrát opil. Ale nikdy se nevymezil proti nám rodičům, vždycky celkem shoda. Možná proto, že jsme trochu praštěný a nebereme se moc vážně.
|
| Pole levandulové |
|
(27.6.2025 12:23:43)
Inko, držím palce, aby ho to nepřekvapilo a všechno zůstalo i nadále zalité sluncem
|
|
|
| Termix | 
|
(27.6.2025 14:32:28)
Pole, tvůj muž mi vždy přijde takový ten prototyp dokonalého manžela. A i tvoje děti.
Můj syn pubertu taky ještě moc neměl. A dcera je taky v tomto ohledu jakoby pozpátku. No jsem zvědavá, co nás ještě čeká.
|
| Pole levandulové |
|
(28.6.2025 16:17:19)
Termixi, to on je, ale holt nám to protla ta puberta, někdy ti povyprávím. Ale před ní a po ní je to úžasnák, to zas jo
|
|
|
| karma |
|
(28.6.2025 15:29:18)
Ano, na tom něco je. Můj ex ji měl ve čtyřiceti letech, s dítětem, manzeljou a druhým dítětem na cestě. Bylo to peklo. Všechny fáze vzdoru vzorný chlapeček v rolacku, co se neušpiní, vždy vzorný a milovaný staršími dámami, co ho viděly jako ideal, ve čtyřiceti preplo na " můžu a chci a chci a chci". Uff. Je to ex, nevím, v jaké je fázi, ale tyhle prezrala puberta byla myslím dlouhá.
Mi bratři naopak, puberty peklo, fakt teda napínavé, ale vyboureno, hodnoty srovnány, dnes skvělí a starostliví otcové rodin ( tedy myslím, že po zkušenostech trochu nervózní z toho, co přinese puberta jejich dětí
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(26.6.2025 17:20:33)
Moje děti žádnou bláznivou pubertu ani neměly. Syn byl protivnej v těch cca 15 letech, odmítal s námi chodit na výlety, že se na les radši podívá v televizi a když jsme ho přece jen vytáhli, tak mlátil klackem do stromů a celou cestu nadával. Dcera v tom věku občas zcela bezdůvodně plakala a tvrdila, ze svého koně má raději než nás, ale časem obojí přešlo. Dcera byla téměř do 20 let na internátu, vrátila se zcela dospělá a rozumná a syn si v 18 našel holku, jinak byl úplně v pohodě. Jo, chodil hrát s kamarády kulečník, tehdy se v hospodě ještě kouřilo, tak se vracel nasmrádlý a jednou přišel opilý a zvracel, ale to bylo jen jednou. Jinak nikdo z nich neměl žádné hovězí nápady, normálně studovali, nikam nejezdili, nebrali drogy ani se nepoflakovali s pochybnou partou kdovíkde. Byly a jsou to hodné děti.
|
| 77kraska |
|
(26.6.2025 17:49:47)
gratuluji vsem, kdo mel a ma hodne deti
ted je to s detma narocny, v dnesni dobe
kdyby se nekdo zeptal moji matky, tak by rekla, ze jsem mela strasnou pubertu, protoze jsem chtela chodit s jednim klukem (coz mi nedovolila) a zapominala jsem umyt nadobi
|
| Ropucha + 2 |
|
(26.6.2025 19:34:04)
77krasko, a co je to vlastně "hodné děti"?
Moje děti jsou super hodné - komunikují slušně, respektují dohody, drží slovo, hezky se k nám chovají (jako ostatně ke všem lidem), jsou ochotné pomoci, spolupracovat... Vždycky dostály svým povinnostem, nebály se práce, nebály se výzev, byly zvídavé, aktivní, samostatné, odvážné... Jsou to inteligentní, charakterní lidé se srovnanými hodnotami.
Ale nejsou to a nikdy nebyly loutky, které jen spořádaně plní vůli rodičů.
Ani předčasně usedlí jedinci, kteří nikdy neměli chuť se v životě odvázat. Takové děti bych ani nechtěla.
|
| Stará husa |
|
(26.6.2025 20:23:13)
Ropucho, my jsme holt taková introvertní nepříliš akční rodina. Ani naši rodiče, ani my, ani naše děti v pubertě nijak zvlášť nerebelovali. Samozřejmě, nějaké to odseknutí, protočení očí apod. proběhlo. Moje děti si šly za svým, vybraly si střední školu, vysokou, našly si odpovídající práci. Jsou slušní, charakterní, inteligentní, vzdělaní. Nikdy jsem po nich nechtěla, aby mě tupě poslouchaly, ani v dětství ne. Chtěla jsem je naučit, aby se ve vší slušnosti uměly za sebe postavit, podporovala jsem je v sebevědomí a samostatnosti. Myslím, že se povedly a jsem na ně pyšná.
|
| Ropucha + 2 |
|
(26.6.2025 21:25:27)
Huso, naprosto věřím, že se ti děti "povedly" a máš být na koho pyšná.
Jen se zamýšlím nad tím, že spojení "hodné dítě" se tady používá ve smyslu poslušné, bezproblémové, nerebelující, nevybočující... A já si myslím, že hodné je každé dítě, které se nechová nemorálně, destruktivně, agresivně, nikomu záměrně neubližuje, neškodí... Mít šílené nápady nebo chtít si v životě vyzkoušet možné i nemožné, to k dospívání patří, to není vada.
|
| Jerry G. |
|
(27.6.2025 10:42:48)
A já si myslím, že hodné je každé dítě, které se nechová nemorálně, destruktivně, agresivně, nikomu záměrně neubližuje, neškodí... Mít šílené nápady nebo chtít si v životě vyzkoušet možné i nemožné, to k dospívání patří, to není vada.
Ropucho, to je hezky napsano.
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(26.6.2025 19:08:42)
"nikdo z nich neměl žádné hovězí nápady, normálně studovali, nikam nejezdili, nebrali drogy ani se nepoflakovali s pochybnou partou kdovíkde. Byly a jsou to hodné děti."
Moje děti jsou také hodné.
Přestože mají hovězí nápady, jezdí pořád někam s nejrůznějšími partami (snad nepochybnými), drogy určitě vyzkoušely... Nepoflakovaly se tedy nikdy a vždy zodpovědně studovaly, dělaly a dělají spoustu skvělých věcí.
|
|
| Drypetis | 
|
(26.6.2025 20:19:04)
Moje dcera taky bláznivou pubertu neměla, na druhou stranu jsme hodně benevolentní rodiče, takže nějaké to opití se jsme neřešili a ani vztahy s chlapci.
V době nástupu plnoletosti byla mnohem dospělejší než já v tom věku a šla si ten den vyzvednout ŘP, který okamžitě začala používat. A od té doby fungovala na nás dost nezávisle.
A co jsem tím chtěla říct? Asi nic. Dcera je plnoletá už 10 let a setrvává ve stejném stavu jako když jí bylo 18 a mezitím stačili dospět i ti ostatní. Ten vývoj je individuální.
|
|
|
| Abigail* | 
|
(26.6.2025 17:48:28)
Syn má 15 a docela to s ním tříská. Domluva je s ním těžká. Dcera má 18 a z nejhoršího je venku, neměla tedy žádnou příšernou pubertu.
|
|
| Margaret | 
|
(26.6.2025 17:54:39)
Synovi je 19 a je to pořád hrozný i když možná o fous lepší než před rokem. Trochu doufám, že s nástupem na VŠ se trochu srovná.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(26.6.2025 19:01:16)
Možná jsi po něm neměla tolik chtít, aby byl v šestnácti rozumný mladý muž
Schoval si holt pubertální vybláznění na později, až na něj budou mít rodiče slabší páku.
Náš syn byl trochu protivný někdy okolo třinácti - čtrnácti let, ale žádnému dramatickému vzdoru jsme nikdy nečelili.
Bláznivé nápady měl vždycky a stále má, takový holt je. Někdy zkouší věci na hraně, takže se o něj pořád bojím.
Vedle toho na sobě vždycky pracoval, zodpovědně vystudoval, od třinácti si uměl přivydělat peníze a vždycky si za tím šel, osvědčil samostatnost, má spoustu ušlechtilých zájmů a aktivit... A k tomu má i různé průšvihy, no.
Blbiny typu šílené úpravy zevnějšku vůbec nezmiňuji, to je to nejmenší, tomu se maximálně zasmějeme. Trochu mnou tedy hnulo tetování, ale už jsem rozdýchala i to.
Neměli jsme myslím z pozice rodičů nikdy důvod vůči němu něco hrotit.
|
| Žžena |
|
(27.6.2025 14:22:49)
Moje nejlepší kamarádka se nechala otetovat v den osmnáctin. A stalo se... kulový. A teď je to otetovaná tetka a matka a "společenskou závažnost" toho tetování bych přirovnala asi k tomu, že někdo má propíchnutý uši a nosí náušnice.
Takže u dítěte by mne to taky nevzrušilo. Kdyby si nechalo vytetovat svastiku na čelo, tak jo, ale tam by zas to tetování nebylo jádrem problému.
|
| karma |
|
(28.6.2025 15:31:20)
|
|
|
|
| Mr. Miçkey | 
|
(26.6.2025 19:18:52)
13-16 let nejvetsi silenost (higlight jeho puberty byla ozbrojena policejni eskorta vice nez 500 km na uzavreny psychiatricky oddeleni v necelych 14 letech) a uprimne se divim, ze ho nikdo nezabil, o tom, co vyvadel, by se daly psat romany- od druheho stupne stridal jak bydliste, tak skoly po tydnech/max mesicich, presidleni kdykoli se mu zachtelo dosahl tim, ze bud utekl, nebo zarizeni zapalil a podobne, cca pul roku v 16-17 letech zil u kamaradu a podobne a kreativne se protloukal. V 17 ho to prestalo bavit, pres socialku (prece jen byl jeste nezletilej) se mu nejak podarilo vyridit si misto ve startovacim sdilenym bydleni, ktery je pro plnolety, ale v jeho pripade udelali vyjimku. Vzhledem k tomu, ze vekove mel delat Realschulabschluss (prakticky do skoly chodil jen prilezitostne a dva rocniky gymplu mu chybely komplet), nechali ho zkusit zkousky rovnou bez skolni dochazky a udelal je s prehledem. Na gympl chodit nemusi, nechtelo se mu do skoly (taky nedokaze rano vstavat...), tak dolozil pomoci testu z Mensy svy IQ, a diky tomu plus nepriznivy socialni prognoze ma vyjimecne moznost udelat maturitu bez navstevy skoly (Schulfremdes Abitur), pokud bude mit zajem.
Rok byl doma a uzival klidu, pracoval na castecnej uvazek, zacal chodit do naky krestansky skupiny a nechal se pokrtit, ted mu bude 19, ma pritelkyni (taky verici), pracuje v gastronomii na castecnej uvazek+ ma FSJ na pul roku praktikum v nemocnici na aru a nejspis zacne na jare se zdravkou.
Takze o co bourlivejsi prubeh, o to rychlejsi, od 17 je v podstate normalni samostatne zijici clovek, ale tan tech skoro 5 let predtim by ho clovek nejradej zabil (coz bylo zhusta i vyjadreni policistu)
|
| Ropucha + 2 |
|
(26.6.2025 19:39:58)
Mickey, tady mě napadá pouze, že jablko nepadá daleko od stromu
A nebo se také říká "geny nevyčuráš"
Druhý rodič je také takový ... složitější? Museli jste mít nervy, ale evidentně inteligence kluka nakonec navedla na dobrou cestu.
|
| Čumča. |
|
(26.6.2025 23:31:16)
Ropucho
|
|
|
|
| sally | 
|
(26.6.2025 20:10:25)
Vzpomínám si na dva momenty, na obě děti to přišlo cca v sedmnácti. KLuk řekl, že už nebude chodit do školy, že ho to nebaví a už toho má dost. Tenkrát jsme to s ním probrali jako vážnou záležitost s tím, že jsme začali řešit věci jako kde bude bydlet a kolik bude za to platit, jak to bude s autem (bydlíme na venkově, musel by do práce dojíždět) a hlavně - kde bude pracovat... snažili jsme se mu vysvětlit, že bez střední školy nebude mít moc možností... bylo to poněkud o nervy, ale nakonec školu dodělal, získal prestižní stipendium na univerzitě (vázané na velmi dobrý prospěch, takže moc flákat nemůže) a zdá se, že je to dobrý.
Holka zase v sedmnácti vymyslela, že se odstěhuje do Česka. Vylicitovali jsme, že tam napřed pojede na tři týdny k babičce (díky, mami!!!) a obhlídne, jak by to fungovalo (představovala si, že by učila angličtinu) - no zjistila, že v sedmnácti na ní nikdo zvědavej není, a vrátila se - taktéž získala to stipendium, a taktéž je na univerzitě.
Oba mají zajímavé práce / brigády už v oboru, takže i docela perspektivu na zaměstnání.
Podle mě určitá revolta a snaha se odpoutat od rodičů, je normální a zdravá. A potřebná. Akorát holt v těch -nácti neumí všechno domyslet do důsledků.
Bohužel momentálně je společnost ve fázi, kdy jsou děti držené v roli dětí až do jánevím čtyřia- pětadvaceti (protože dneska musí mít člověk VŠ na každý prd), a přitom historicky děti v patnácti šestnácti běžně odcházely z domu (do služby, do učení) a v osmnácti byli skutečně plnohodnotní dospělí - myslím si, že generaci našich dětí tohle chybí - ta možnost "být v osmnácti dospělí" - ve smyslu skutečně mít možnost postarat se o sebe (mít slušnou kvalifikovanou práci) a žít si po svém a za své, pokud možno mimo původní rodinu. Tak holt blbnou, no... u obou našich dětí to byla skutečně taková ta snaha vymanit se z rodiny a vymezit se, osamostatnit se.
U zakladatelčina syna, který je nejspíš ještě na střední škole, mi to přijde pochopitelné - on je ve věku, kdy by už klidně mohl být zcela samostatný - a není - ještě pořád tvrdne na střední škole... a před sebou má teda nějakou VŠ - v osmnácti představa dalších 4 -5 let ve škole, je hrozná...
|
| Jerry G. |
|
(26.6.2025 20:37:16)
Sally,
ja taky myslim, ze je dane systemem v CR. Holandske deti si od osmnacti plati sami zdravotni pojisteni, skolne nejenom na VS, verejna doprava je hodne draha. Dostavaji velkou podporu od statu, ale v podstate je to pujcka pokud skolu do 10 let nedodelaji tak to musi vratit.
|
| sally |
|
(26.6.2025 21:02:33)
Jerry,
bohužel i v US je to na prd - všichni musí mít "high school" (14 - 18 let věku) - tj. pořád jedou ve všeobecném vzdělávání a do školy chodí dle bydliště - ve větších městech to jsou školy s tisícema studentů, takže šílené prostředí, kde jsou sesypaní bez rozdílu všichni. A hvězdami takovéto instituce jsou buď fotbalisti (americký fotbal), nebo roztleskávačky. V osmnácti z toho spousta / většina dětí vyleze bez jakékoliv kvalifikace (teprve po high school si můžeš dodělat věci jako vyučit se na kadeřnici nebo automechanika - ledaže bys měla nějakou osvícenou školu, která ti poskytne nějaké vhodné kurzy) a musí na college (místní, levná, spíš na úrovni "učňáku" než VŠ), nebo na drahou univerzitu (drahou kvůli tomu, že školné + kolej / ubytování + nějaké to jídlo atd.) - byla jsem šokovaná, že v prvním ročníku na univerzitě byli všichni jak urvaní ze řetězu - protože zase většina těch dětí je poprvé vlastně z domu a bez dozoru - ale do toho je to takové že najednou jsou někde, odkud se domů dostanou možná tak na vánoce - tj. úplně mimo.
Ta high school je poměrně k ničemu, dá se proflákat (pokud nemáš "šprty", kteří si v rámci high school začnou dělat vysokoškolské kredity) a tím, že tam jsou sesypaní všichni, bez ohledu na zájmy či nadání, tak ta úroveň je hodně nízká - takže pak na univerzitě se dohání to, co české děti třeba znají ze SŠ (zvlášť v těch technických oborech). Z univerzity / college vyleze ve 22 letech člověk, který má pořád vlastně jen poměrně základní vzdělání (cca na úrovni bakaláře) a potřeboval by si dodělat další roky.... takže za mě, ta doba high school je v podstatě k ničemu...
V Česku mi přijde hodně kontraproduktivní ta devítka - která pak posouvá maturitu k devatenácti, dvaceti letům - a PAK teprve jsou specializace...
Na jednu stranu chápu, že spousta děti v patnácti neví, co by chtěla dělat (u nás jedno dítě nevědělo pořádně ještě při nástupu na univerzitu), ale pro spoustu zaměstnání by imho fakt stačil učŇák / slušná SŠ - teď se hrozně tlačí na vzdělání, ale to je často "neužitečné" - věci jako informační technologie se člověk stejně na škole nenaučí (pže skutečný svět kráčí kupředu mnohem rychleji, než se stíhají psát osnovy, natož učebnice) , a na spoustu míst (administrativa) zase není potřeba tři doktoráty...
|
| Ropucha + 2 |
|
(26.6.2025 21:51:29)
Sally, zbytečně dlouhé teoretické vzdělávání je k ničemu, když není kvalitní.
A rozhodně by mělo být doplněné nějakými základy praktického vzdělávání už na úrovni druhého stupně ZŠ.
Ale nehnala bych mládež zbytečně brzy ze škol ven. Naopak, zpřístupnila bych co nejvyšší možné vzdělání všem. Ať tím procesem projde co nejvíce lidí, ať dostanou šanci. Ne proto, aby se ze všech stali akademici. Ale aby se kultivovali, získali rozhled, naučili se myslet, naučili se pracovat s informacemi... na své maximum. Myslím, že nejen jednotlivcům, ale i společnosti jako celku se to vyplatí.
|
| Jerry G. |
|
(26.6.2025 22:28:02)
Ropucho, na tohle mi Nizozemske skolstvi prijde celkem fajn. Zacina se ve 4 letech, ale cist a psat se uci az v 6 zakladka je do dvanacti let. Pak se deti deli podle urovne. Kfo chce muze jit jeste na dva roky na mezi stupen. Ze zakladky se odchazi bud na vmbo 2,3,4. VMBO je na ctyri roky ve tretaku si vybiras zamereni ekonomicke, technicke nebo treba prirodovedne. Z toho se odchazi na MBO 2, 3, 4. Treba kadernice ma MBO 3, sekretarka MBO 4. MBO je na 2 az 3 roky. Maji v tom 2x pulrocni praxi v akreditovane firme.
Nebo mohou jit deti po ZS na Havo nebo VWO. Havo je na pet let a je to priprava na vysokou skolu HBO. HBO je vetsinou na ctyri roky a zakoncene bakalarem. Treba ucitele maji HBO. Zase v tom je hodne praxe. VWO je podstate 6 lety gympl, ktereho muzes jit rovnou na univerzitu..
Ted jsou ty skoly ruzne prostupne. Treba kdyz ma nekdo Havo diplom tak muze jit do ctvrtaku na VWO a pak na univerzitu nebo si udela bakalare na HBO pak muze dal univerzitu.
|
| sally |
|
(27.6.2025 17:49:09)
Jerry,
jo, to mi přijde rozumné, hlavně ta prostupnost, že si můžeš přeskočit jinam.... ale taky to, že ta kadeřnice může být v osmnácti "hotovou kadeřnicí" a nemusí jít někam, kde se bude učit znovu, po páté, třídění láčkovců...
|
| TaJ |
|
(27.6.2025 18:17:25)
Sally, to mi připomnělo, že syn měl letos v prváku na elektro oboru předmět základy ekologie. Začali opět od stavby buňky apod. a než se dostali k nějaké udržitelnosti, ochraně životního prostředí, třídění odpadu, nebo tak něco, tak byl konec školního roku. Za mě úplně zbytečný předmět v rozvrhu, který jim nedal vůbec, ale vůbec nic... naštěstí už ho příští rok nemají.
|
| Ropucha + 2 |
|
(27.6.2025 18:22:52)
" jim nedal vůbec, ale vůbec nic..."
TaJ, podle čeho soudíš?
Myslíš, že všichni žáci technického učňovského oboru nastoupili s perfektní znalostí biologie a enviromentální problematiky?
|
| TaJ |
|
(27.6.2025 23:23:31)
Ropucho, soudím podle toho, co jsem viděla v sešitě, že probírají. Stavbu buňky a podobné věci, zhruba na úrovni toho, co už párkrát probírali i na ZŠ v různých ročnících. Lehce se dotkli životního prostředí, třídění odpadů apod...asi nic, co by neznal ze ZŠ. Jako úmysl by to byl možná dobrý, ale to by ten předmět musel být vedený úplně jinak. V téhle podobě to bylo jen zabíjení jedné hodiny týdně a v podstatě nic z toho.
|
|
|
| Ennywan | 
|
(28.6.2025 15:42:57)
Souhlas, stejně jako u synátora na tesaře - biologie, fyzika, chemie. Jako dávalo by mně to smysl, pokud by se tam braly věci související s oborem, ale ne třeba ta buňka, jak píšeš. To radši ať jim přidají praxi nebo odborné předměty. V biologii bych si třeba představovala spíš něco ke dřevu, lesnictví, škůdcům, v chemii třeba znalosti ohledně barev, lepidel a ve fyzice vše to, co s tesařinou souvisí.
|
|
| Lei |
|
(30.6.2025 11:35:22)
V základech ekologie se učí o vztahu organismu k prostředí a organismů navzájem. Což logicky začíná buňkou. Koloběhy živin, vody. Konkurence jednotlivých druhů, symbióza... Za mne zcela zásadní předmět pro pochopení života na Zemi. Abych pochopila, že když někde vidím to a to, tak to něco znamená. Že když vypleju záhon, okamžitě mi tam začne růst plevel, protože v přírodě půda nezůstane nepokrytá, začne okamžitě směřovat k nějakému finálnímu společenstvu v tom místě obvyklém. Že třeba prostor po těžbě uhlí vypadá nějak a někam se začne vyvíjet. Že jsou druhy, které najdu jen někde a proč. Ono zrovna třeba železniční náspy jsou prima ukázkou určitého společenství a vlaky jako takové šíří úspěšně semena určitých druhů.
Není to předmět o třídění odpadu a lze jej podat nesmírně poutavě. Jestli jim to takhle nevysvětlili a kluci pořád čekali, kdy se dozví něco o barvě popelnic, tak je to fakt škoda.
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.6.2025 12:09:50)
Lei
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(27.6.2025 18:05:06)
Jerry, takový prostupný a variabilní model zní dobře.
Naše devítiletá ZŠ a nefunkční praktické školství mi přijdou nešťastné.
|
| Jerry G. |
|
(27.6.2025 18:54:41)
Ropucho a Sally, hlavne je to hodne zamerene praxi.
|
| Ropucha + 2 |
|
(27.6.2025 19:07:40)
Jerry, jojo, praktické zaměření je to, co v českém školství hodně chybí.
|
|
|
|
|
|
| Tatramelka+3 | 
|
(27.6.2025 11:56:41)
Sally, to je hodně zajímavý pohled, co píšeš. Mě naopak to delší všeobecné vzdělávání připadalo smysluplné, ale když to vyšperkuješ tou realitou....
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(26.6.2025 21:31:08)
Sally
Naprosto výstižné.
Proto považuji za dobré nechat dítěti co nejvíce samostatnosti a autonomie a též přiměřené zodpovědnosti už v těch nácti letech.
Aby si nepřipadalo nedůstojně držené na uzdě a nemělo potřebu utrhnout se nějakým nedomyšleným způsobem.
|
|
|
| Monika |
|
(26.6.2025 20:30:08)
Mám asi stejně starého syna, 18 mu bylo v lednu. On žádnou divokou pubertu neměl a nemá, je pořád stejný. V 15 udělal velký průšvih ve škole, který dosud nechápu, ale myslím, že s hormony to nesouviselo. Jinak se dobře učí, sportuje, většinou udělá, o co ho požádám (no, někdy musím žádat víckrát ) a směřuje ke studiu na VŠ, nemám si až tak na co stěžovat. Do 18 let zcela odmítal alkohol (to se přeci do 18 nesmí), na domácí oslavě si tedy už dal sekt a druhý den odešel slavit se spoluhráči do hospody Ale myslím, že asi nepije víc než 2 piva a chodí celkem málo často. Jinak obecně jsem byla (i ze zkušeností ze své puberty) přesvědčená, že "nejhorší" jsou děti tak ve 13-14 letech, učitelky na druhém stupni ZŠ si s námi docela užily, ale na gymplu (kam my jsme šli po osmičce) už jsme byli celkem rozumní a učitele jsme nemučili ani ty "slabé", už by nám jich bylo líto. A i u dnes 15 leté dcery to tak asi docela platí, teď v devítce se i ti divocí kluci dost zklidnili a "zrozumněli". Dost mě proto překvapila jedna matka na rodičovské schůzce budoucích prváků na gymplu, která se ptala budoucího třídního učitele (cca 30-33 let), který na mně působil zcela kompetentně, jestli se těch dětí nebojí??? Měla jsem chuť se zeptat, co má doma za hajzlíka, že se tak ptá ...
|
| Girili | 
|
(4.7.2025 21:46:12)
Moniko, to opravdu ráda slyším, že věk 13-14 je nejhorší. Upínám se k tomu, že to nejhorší snad brzy skončí.
Náš nejstarší vlítl do puberty před 13 měsíci ze dne na den, resp. z týdne na týden, bylo mu 12 let a 7 měsíců přesně. Přišlo nám to dost brzy, spousta jeho spolužáků byli ještě prepubertální chlapečci. Od té doby se to jenom zhoršuje, vyspěl strašně rychle fyzicky, ale hlava má velké zpoždění. Funguje jen v několika málo programech - 1) prudím, co umím, 2) jsem otrávenej a popuzenej, 3) jsem agresivní/demonstruju fyzickou sílu, 4) jsem online a 5) žeru na co přijdu.
Hlavně ta agresivita nám dává zabrat, dost se to podepisuje i na mladších sourozencích. O průšvizích ve škole radši nemluvit - v září bude dělat komisionálky z úplně zbytečného předmětu. Člověk by nad tím mávl rukou, jenže to klade další nároky na nás rodiče, jinak by se na to zase vykašlal a klidně by se nechal z gymplu snad vylejt, kvůli výtvarce. My to s manželem bohužel taky nedáváme právě nejdůstojněji. Jímá mě hrůza při představě, že tím budeme procházet ještě 2x, s náročnějšími dětmi.
Právě jsme na dovolené a je to s našim puberťákem nefalšované peklo, ne dovolená... 
|
| Margaret |
|
(5.7.2025 7:55:13)
Girili, alespoň to snad budete mít rychle za sebou. Můj mladší synek byl do 15 let ještě roztomilý chlapeček, začalo to až na gymplu. Je mu 19 a v podstatě jede v těch pěti módech, které popisuješ u tvého syna. Akorát se teda vzchopil a úspěšně odmaturoval a udělal přijímačky na VŠ, čemuž jsem ani moc nevěřila. Jak tam bude fungovat s jeho ignorantským přístupem si moc nedovedu představit, tak doufám v zázračný vývojový skok. O starším ani nemluvím, je to trochu slabší odvar Federičina staršího syna. Když jsem tu teď četla jak s ním lítala po vyšetřeních a jaké dostávala rady, úplně mě to hodilo o 20 let zpátky.
Tak pevné nervy
|
| Čumča. |
|
(5.7.2025 10:02:01)
Margaret, mám to podobně. Nejvíc mě překvapí, když po nějaké době, kdy se 18letý syn chová pohodově, přijde pár dní, kdy jako by mu bylo zpátky těch 13 let. Nechápu to Kdo to v něm přepíná? A nemohl by ten někdo s tím přepínáním do módu osmé třídy zš už přestat?
Včera mi trhal třešně, pro mě a sousedku. To zase bylo výživný Měl slíbenou bublaninu - nechce ji A nadával jak špaček. Nenechala jsem se do toho vtáhnout...
|
|
|
| Čumča. |
|
(5.7.2025 9:56:06)
Girili, synovi to naplno udeřilo v osmičce během online výuky, bylo to fakt dost hrozný, jen těžce jsem dávala, že vlastně ze dne na den se synovi z jeho rodičů, učitelů, dalších autorit stali nepřátelé, a podle toho se choval Jako by mu pořád někdo ubližoval už jen tím, že vedle něj je, všechno špatně. Jak píšeš, peklo. Absolutní trénink trpělivosti.
Do toho vstupovalo to, že mm si do syna projektuje svoje nevyřešené dětství/dospívání a byl by rád, aby vše bylo extra po dobrém (což při opětovném nesplnění něčeho nejde). Takže nás na jednu chvíli rozhádal i s mm. Nevystupovat proti pubošovi jako tým je zdaleka to nejhorší, co se může stát.
|
|
|
|
| Stáňa * | 
|
(26.6.2025 21:10:23)
Moje starší dítě se s pubertou narodilo a dosud ho v jeho 28 neopustila.
U mladšího dítěte (brzy 20) puberta zatím neproběhla
|
|
| Blanče | 
|
(26.6.2025 22:18:42)
Nejstarší syn od mala dělal jen to, co ho bavilo a pubertu zřejmě za zábavnou nepovažoval, takže ji nějak minul. Je po manželovi abstinent, alkohol mu nechutná a dalších neřestech nevím. je mu 35. Dcera od 13 let jezdila po republice a později Evropě se sportem, její pubertální výlevy se sestávaly z toho, že v sekundě či tercii prohlásila, že tu chemii se nikdy nenaučí a přestává chodit do školy, v 17 vážně uvažovala, že přeruší gympl a půjde dělat trenérku sportu, který dělala (na pozvání a daleko). Jo a hádali se jak koně s manželem o kravinách, jsou si strašně podobní a jiskřilo to pár let tvrdě. Nejprotivnější u těchto dětí bylo to, že si tak v 13-15 letech navzájem neskutečně nadávali a byli na sebe hnusní. Říkala jsem jim, aby se k sobě chovali jako by se neznali. Nejmladší byl dlouho dítě, pak chvíli pařmen u počítače a jednoho dne z čajovny došel dospělý muž. Měli jsme štěstí, že jsme nemuseli nikdy řešit žádné vážnější průšvihy. Nevím, čím jsme si to zasloužili, snad tím, že máme pár opravdu celoživotně složitých příbuzných a děti vyhodnotily, že raději srandu a klid, jaké vládnou doma než problémy a omezení, které s sebou přináší život podpořený závislostmi či kriminalitou. Heslo "Chovej se vždycky tak, abys neublížil ani sobě, ani nikomu jinému fyzicky ani psychicky" dnes už říkám dětem na táborech nahlas, dřív jsem ho asi neměla tak zformulované. Ale bylo to vlastně to jediné, co jsme chtěli i po svých dětech, jinak všichni dost rostli jako dříví v lese a já si nepřičítám nějaké extra zásluhy na jejich výchově.
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(26.6.2025 22:59:13)
Úplně normálně, moje děti nechtěly být dospělé, viděly v tom hlavně zodpovědnost
Já jsem se v 18 odstěhovala z domova a konečně jsem začala žít.
Pro naše děti se nic nezměnilo, my jsme jim nikdy nic nezakazovali, nebyl důvod.
Syn si začal dávat v hospodě alkohol, do 18 nechtěl, aby nám nedělal problémy, a začal sám cestovat po světě, dcera nepije a sama necestuje doteď.
Dospívání děti bylo fajn období, za jednoznačně nejnáročnější věk považuji 0-1 a půl roku, pak už je to pořád jen lepší.
|
| TaJ |
|
(27.6.2025 0:00:32)
Evelyn, jo, můj syn se taky do té dospělosti a zodpovědnosti asi moc nepohrne. Já jsem od 16 let regulérně pracovala, i když z domova jsem se stěhovala až ve 25, rovnou k mému budoucímu manželovi. Ale žila jsem si tak nějak po svém, přispívala jsem našim na domácnost a pomohla s čím bylo potřeba, ale jinak mi do ničeho nemluvili, žádné "dokud bydlíš u nás...".
Synovi je teď 17 a zatím je to s ním vlastně pohoda, nikdy neměl žádné šílené nápady, žádné problémy s ním nejsou, do školy chodí, učí se, má svoje zájmy, nikde se nepoflakuje, věci jako alkohol, kouření, nebo drogy, jdou úplně mimo něj...
Nejnáročnější období v jeho životě bylo asi 2-4 roky a potom kolem 9-10 let (taková ta prepuberta), ale od cca 12 let to s ním je skvělé a pořád lepší. Tak uvidíme, co přinese budoucnost.
|
|
| Stará husa |
|
(27.6.2025 8:11:39)
Moje děti taky nijak zvlášť nechtěly být dospělé a 18. narozeniny jejich život vůbec nijak nezměnily. Stále studovaly, stále bydlely doma. Mohly pít alkohol, ale nijak zvlášť toho nevyužívaly. Stejně mám podezření, že dcera u koní pila alkohol už dříve, bylo to tam hodně volné a ona tam od cca 15 let občas přespávala. Syn si pak dal někdy jedno pivo za večer, ale podezírám ho, že mu tehdy víc chutnala cola. Jednou přišel opilý, nikdy jsem mu to nevyčítala. Bylo to naprosto ojedinělé. Ale to mu bylo myslím víc než 18. Syna, chudáka, v jeho 18 nejvíc zasáhl nás rozvod, to byl pro něj strašný šok a v podstatě se s tím nevyrovnal dosud. To byl pro něj největší životní předěl.
|
|
|
| Kaliope X |
|
(27.6.2025 8:36:11)
Moje dítko bylo pro mé nervy nejnáročnější okolo 15 let, a protože se tak nějak nemělo proti čemu bouřit, tak bylo doma hlavně silně protivné a vzteklé, na veřejnosti se přece ztrapňovat nebude. Alkohol zkoušeli hromadně už po tanečních a na společných přespávačkách. Nadšená jsem nebyla, ale dítko dostalo hlavně poučení, důležité pro mě bylo, že nelhalo a nepřeháněli to. Pak se v 16 odstěhovalo na intr do země, kde byl alkohol legální už od 16 a dokonce měli školní páteční akce s alkoholem. A teď si překvapeně uvědomilo, že pokud nakonec bude studovat ve Státech, tak má na víc než 2 roky s alkoholem utrum
Od 18 se nic nezměnilo, ale dítko bylo samostatné a zodpovědné od malička a nemělo tedy kam spěchat. Jen minule mi oznamovalo, že chce jet na akci a pak dodalo, že se vlastně ptát nemusí, že je plnoleté
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(27.6.2025 9:27:37)
máme tři kluky, už jsou všichni dospělí a puberta byla docela v pohodě u všech
možná tomu pomohlo, že kromě pocitu, že už konečně jsme velice podporovali zodpovědnost, zvlášť nejmladší o tom hodně mluvil, že víc než dospělost cítí zodpovědnost, ovšem týká se to jen chování, školy rozhodně ne 😁
|
|
| Janinka a dvě princezny |
|
(27.6.2025 11:28:03)
Mám dcery, starší je 16, mladší 13. Starší žádnou výraznou pubertu nemá. Je relativně snadné se s ní dohodnout na vzájemných pravidlech - když děláš co chci taky budu dělat co chceš. Já jí hodně dovolím, jsem finančně velkorysá, nic pro mě není tabu nebo "na to máš ještě čas" ona zas chápe, že škola, kamarádi, prostředí a chování mají nějaká pravidla, která vyžaduju.
Moje připomínky by byly ke generování bordelu a vnímání jeho řešení. Taky k postojům, že jsem něco povinna resp. úkolům - hodně musím říkat ne, zařiď si sama na mnooooho žádostí mami prosimtě kup, zařiď, dovez mě, vyzvedni mě atd. Zásadně jsem proti tetování, ví to, respektuje. Na druhou stranu jsem vyslovila souhlas s jakýmikoli jinými experimenty ohledně vzhledu, které však mají vratný charakter.
Vnímám, že se dcera nebojí s ničím přijít, o všem je ochotná mluvit, i o sexu apod., průšvihy nemá. Pokud plánuje něco co by neměla, např. pití alkoholu mluvíme o tom. Já se netvářím, že to nesmí, ona se netváří, že to nedělá.
Nedávno přišla sama poděkovat za podporu, že se necítí pod tlakem, který rodiče kladou na některé její kamarádky alá musíš chodit na brigády, musíš nám přispívat na nájem úderem 18. narozenin, očekáváme, že se v tolika a tolika odstěhuješ atd. Tady cítí volnost.
Jak tu někdo psal, se sestrou jsou na sebe často taky hnusné, to lítají výrazy tak snad to jednou přejde.
Mladší bude jiný level, hodně fixovaná na vzhled (zatím se chlácholím, že lepší nanynka než emo ) a ochotná vynaložit mnoho energie na hádku s matkou ohledně vyndání myčky a srovnávání se sestrou - co bude dělat ségra je nejčastější věta. Škola na salámu hlavně, že mám vyžehlený vlasy. Už teď se těším na přípravu na přijímačky. Na druhou stranu velmi empaticky a emočně nastavená, přeloženo diktát za 5, ale proslov na oslavě narozenin tatínka takový, že bulí celá rodina, včetně mužů, jak je to krásný. V exteru bez průšvihů, naopak až přehnaně lpí na některých pravidlech.
|
|
| Salamajka | 
|
(27.6.2025 11:50:41)
Syn ve 13 úplná katastrofa. Bohužel MM se choval jako hulvát. Co ja se nachodila do školy...ted 24 a pohoda. Díky díky díky. A jo I docela průser byl co už. Doufám že se poučil no a ja na tu penzi ještě nekde nešetřim. I když slibuje domov důchodců ve Švýcarsku Dcera to je složitější. Průšvihy moc nemá, ale bohužel horká hlava, vznetliva povaha a vse resi dost dramaticky. Je to vyčerpávající doufám, že časem přijde do fáze vyzralosti. Ma úžasného chlapce. Zatím 20 takže čekám. Asi úplně nejhorší jsou pro děcka špatní kamarádi. Třeba frackove z bohatých rodin co nikdy nic nemuseli a rodiče je sponzoruji.
|
|
| Koníček mořský | 
|
(27.6.2025 13:56:06)
Vůbec nijak a vůbec nikdy. Plnoletost jsme nikdo nijak neřešil, neprožíval ani nekomentoval. Puberta žádná nebyla, až na to, že jim vyrostly chlupy a prsa.
Nejtěžší období s dětma bylo v období mého rozvodu ( to jim bylo 8 + 10 let), ale to byla moje chyba, že jsem k nim nebyla víc empatická a citlivá, když ztrácely půdu pod nohama. Za to bych si někdy nafackovala, ale pozdě bycha honit.
Jinak ta pohoda byla možná tím, že jsem je asi od jejich dvanácti brala vážně, nijak moc je neomezovala, mohly si dělat co chtěly, ale měly již mnou vloženou zodpovědnost a uvědomělost. V patnácti odcestovaly na intr a tam si musely poradit se školou i se životem samostatně, takže už žily v dospělém módu což jim vydrželo do dneška.
Kouření, alkohol, vztahy, piercing, tetování ... to je jejich věc a jejich boj, to mě vůbec netrápí. Hlavně ať jsou zdraví a nepotkaji je žádný životníí peripetie a katastrofy.
Do dneška se se mnou raději v zásadních životních otázkách - řeknu jim svůj pohled a názor, pak je to na nich.
Vážím si jich a obdivuju je, i když jsou to celkem obyčejní lidé.
|
|
| Žžena |
|
(27.6.2025 14:15:08)
Nevím, asi nemáme třecí plochu. Já jsem v dospívání se svými rodiči taky třecí plochy neměla. Neměla jsem žádné zákazy, chovali se ke mně jako k zodpovědnému samostatnému člověku a já jsem se chovala jako zodpovědný člověk. Alkohol jsem pila společensky tedy před osmnáctkou, jinak mne z neřestí neoslovovalo nic.
S plnoletostí se nezměnilo vůbec nic.
Co oceňuji, tak u nás doma nikdy nepadlo nic ve smyslu "dokud jsi pod mojí střechou, posloucháš moje pravidla", to mi přijde přes čáru a jako dospívající by mne to motivovalo k okamžitému odstěhování za jakoukoli cenu.
|
|
| Martina, 2 kluci | 
|
(27.6.2025 16:05:25)
Úplně děsivý to nebylo, ale lezli mi na nervy pořádně. Nemám ráda velkohubá prohlášení typu "můžu, co chci, stejně tu školu dělám jen kvůli vám, všichni ostatní můžou tohle,...). Ale nikdo jim nebránil v rozletu, jen bychom je nepodporovali finančně. A přišli by o rodinné bonusy - kdykoli auto s plnou nádrží, co se spotřebuje doma, platíme my, kupujeme veškeré ošacení, výbavu, boty,...Takže to nijak nepřeháněli.
|
|
| Velšice | 
|
(29.6.2025 18:33:57)
Jeden měl v 16 letech takový veselý půlrok, kdy prošel všemožnými účesy, propíchnutými uši, párkrát v noci po cestě domů odjel jinam, protože v tom alkoholovém opojení usnul, ale od té doby je to nejhodnější dítě. Druhý pubertu nikdy neměl. Pubertální výjevy neměli nikdy ani jeden a to je jim teď 21. Třetí mi to ale asi vynahradí…
|
|
| kněžna Dragomirová |
|
(8.7.2025 9:04:46)
nemám s puberťákem zkušenost, ale docela sleduju mojí kamarádku (má dceru, teď 22 let..)
Dcera kamarádky je taky hodně na vzhled, ale kamarádka ji v tom plně podporuje, dokonce ji dává tiy jak vypadat dobře, její dcera se u ní radí co si vzít na sebe, jestli je tohle dobré (kamarádka má vkus a cit, sama má ale 80 kg a necítí se, tak asi dceru vede k tomu,že vzhled a první dojem a vkus udělá hodně. V tomhle jim to závidím, dcera jí řekne všechno o tom s kým kde pařila, co kdo udělal, kterej kluk se s kterým popral, svěřila e že jí někdo stalkuje, že viděli jednou v noci v autě asi pár v "akci", dokonce se jí i svěřila že jim jednou, asi 18 jí bylo, praskl kondom, tak to kamarádka zajela pro prášky, tátovi to neříkaly ani. Prostě to svěřování je masakr a nechápu dodnes, jak to kamarádka udělala. Obdiv za to.
No ale aby to nebylo jen růžové, tak vztah ke škole a práci měla a má její dcera zatím nic moc - o tom kam chce na střední se jí kamarádka i bála zeptat, aby se nesekla. Nakonec se přihlásila na nějakou textilku, byla tam 4 roky nespokojená co je tam za kolektiv. Maturitu neudělala, ujela ji angličtina. V září to už dala, ale přijde mi to teda mazec, že dítě z rozumné rodiny se zázemím nedá maturitu z angličtiny. A nebylo to stresem. Na výšku nechtěla, zapsala se na rok na jazykovku. Rok chodila na tu jazykovku, což jsou asi 3 hoďky denně, jinak nic. Jo řidičák si udělala, ale ten my jsme si dělali ještě před maturitou nebo i při normálním studiu...ale tak ok. Když vyšla jazykovku, tak si dala prázdniny, pak si našla soukromou VOŠku. Kamarádka šťastná že chce studovat, zaplatili jí to rádi (jejich otec je majetný, to nebyl problém). Nechala toho po 3 měsících. Zbytek roku nedělala nic, dokud ji nevypršel status studenta. Teď si dala ještě prázdniny, je někde v Bulharsku, pak byla v Egyptě... a na podzim se už teda prý začne poohlížet po nějaké práci...
je jí 22.
Kamarádku ze všeho nejvíc asi mzí to, že s ní dcera nechce jezdit na poznávací zájezdy, ale že chce ty plážové. Jestli se kamarádka něčeho bojí, tak aby z nich nevyrostli , jak ona říká "burani" co n životě nebyli ani v Londýně. Říkala jsem kamarádce, že to na tom nestojí, že se mnou rodiče v devadesátkách nebyli NIKDE, natož v Londýně, a já sama jsem si po dvacítce začala tyhle zájezdy vyhledávat. Jenže já jsem chtěla i vejšku, i Erasmus, a kdybych byla na jazykovce, asi bych se aspoň snažila udělat si nějaký certifikát.... jinak chápu, že trocha prokrastinace je normální a potřeba v tomhle období...já zas v téhle době chodila na vejšku a odmítala jsem brigády, nechtělo se mi někde dřít, abych si mohla koupit blbosti jako je řasenka rtěnka nebo další spotřební věci. Takže jsem byla takový lowcost kořínek, asi chápu že kluci moc o mě neměli zájem, ale tak já bych ani povrchního blbečka nechtěla. Ale mohla jsem mít aspoň praxi a zkušenosti...
Jenže já aspoň studovala... neumím si představit zapsat se na školu, pak ji opustit a zbytek roku nic nedělat, pak jet na dovolenou do Egypta...
Tak jestli je tohle puberta, tak asi jo, protože dřív jsem za línou považovala sebe (že nechci mít t brigády a že v létě chci odpočívat), ale dcery kamarádka to posunula ještě dál...
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.7.2025 9:44:31)
Kněžno, že je okolo dvaceti let slečna lenivá a povrchní, není ještě zásadní katastrofa, ještě má šanci dozrát a posunout se.
S otazníkem je pro mě maminka, která s dcerou sice probírá její pubertální povrchnosti, ale neprobere s ní včas studijní plány, životní plány, studium k maturitě... Aby z dcery nevyrostl "buran", to myslím opravdu neleží na návštěvě Londýna.
|
| kněžna Dragomirová |
|
(8.7.2025 13:05:10)
jo, ona je to v pohodě holka, rozumná, jen s jným životním stylem, než maminka a to je taková kamarádky "osobní kočička".
Kamarádka měla odmalička touhu vmezit se proti buranským rodičům, má za sebou život plný posměšků, žabomyších válek, jestli něco nesnáší, je to humor ze života typu Slunce, seno... prostě se narodila jak kukaččí vejce - nadprůměrně inteligentní IQ, do rodiny dělníků, s ufňukamou matkou která jí naložil dost traumat.
Chtěla normálně žít - ne tak, jak její okolí, kamarádi, rodina a přátelé mysleli. Ale chtěla studovat, objet karavanem Eropu, koupit domek n Sicílii, otevřít si cukrárnu...
Nic z toho se jí nepodařilo za život zrealizovat, problém byl i jet na výlet do Berlína. Manžel nic nechtěl kupovat, vlastnit, zažívat, mít, a po 20 letech už to s ní nevydržel a našel si jinou. Teď jsou rok rozvedení, jí je k 50 a nemá nic.
Snaží se, aby aspoň děti zažily to, co neměla možnost zažívat ona (vzdělvat se, cestovat po světě...) Ale mám takové tušení, že její dcera to IQ nemá stejné jako ona, a radši si zajde na pivko, na fotbal a dovču do Egypta - styl života, jakým moje kamaádka pohrdá a vždycky se z něj chtěla dostat pryč.
Je to vlastně docela smutné...
Dcera je teda jinak ok, od táty dostává pravidelnou apanáž, nesnáší ho teda za to, co mamince udělal, ale nakonec v rodině aspoň doufají, že na ni přepíše byt aspoň. Je to celý smutný
A kamarádka fakt neměla možnost z téhle sociální skupiny vypadnout, podle mě kdyby začla studovat vysokou, okamžitě by poznala lidi, kteří jsou jí blíž a to manželství by se rozpadlo ještě dřív, a to samozřejmě když člověk podvědomě tuší, tak do toho dobrovolě nejde. Teď, aby se uživila, dělá nekvalifikovanou práci, exmanžel je nechává žít v jeho bytě a ona tvrdí, že konečně volně dýchá.
Ale s těma dětma tam má pořád těžkou kočičku a teprve teĎ, když už "ůže", a nikdo jí do toho nehází vidle, je chce "dovzdělat" a nabušit do nich naposledy, co se dá. Samozřejmě nechtějí, no.
Ale jinak jsou fajn, nic patologickho. Jen teda, že ta dcera prostě chorobně nechce pracovat. Ale ani studovat.
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.7.2025 14:20:49)
Kněžno, rozumím. To je docela smutný příběh. Take si myslím, že odchod na VŠ by pomohl vymanit se z prostředí původní rodiny a najít si ambicióznější sociální bublinu včetně životního partnera. Škoda, že si za tím paní více nešla. Z tvého popisu to vypadá, že dcera holt opravdu následuje spíše vzory té původní rodiny.
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Valašský mikulášský jarmekZlín 
Radniční vánoční trhyČeské Budějovice 
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Valašský mikulášský jarmek
Radniční vánoční trhy
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)