| Andulka, tři děti | 
 |
(21.7.2018 11:40:40)
Ahoj,
o Štefflovi nemám valné mínění.
Čekám stále na jeho knihu K čemu samé jedničky a v mezičase čtu diskuze.
Ne ty naRodině , ale ty, které opravdu popisují stav.
Čili jsem zjistila, že - Praha je dobrá, ale Jitys, Praha se Tveho syna netýká.
Dají se veřejně dohledat třeba takovéhle zážitky:
jedna maminka o jedne konkretni scio skole
Když jsem dávala dceru pryč z Monte-so školky, tak jsem si byla jistá, že do alternativy nikdy více. A zase jsem si naběhla. Zase jsem doufala, že malý kolektiv, individuální přístup, bla bla bla… znáte to. Tak abych tentokrát nezapomněla, něco si tu odložím.
Děti byly rok a půl ve Scioškole. Myslím, že po té době chápu principy vzdělávání a ze začátku na mě škola působila strašně fajn. Byla tam skupina bezvadných dětí, odvážní rodiče a ze strany školy řeči o vznikající #sciopolis.
Abych nebyla jen negativní. Jemu celá epizoda pomohla si vydechnout, dorůst a především najít novou motivaci. Ve třetí třídě už školu nesnášel, učitelka ho drtila, těšil se jen na prázdniny. Po půl roce ve #Scio začal mít školu zase rád a opravil si hořkost po klasické uče.
dcera chodila jen půl roku a beru to jako prodlouženou školku. Nicméně zrovna ona po pár měsících začala být strašně nespokojená, že se ještě nenaučila číst, ani psát. A paní učitelka si mi posteskla, že je na ní "až nepříjemná" a vyčítá jí, že jí nenaučila čist.
No, nenaučila.
Číst dceru naučil X o víkendu, než měla přestoupit na klasickou školu. Zabralo mu to asi dvě hodiny.
Dceři škola uškodila. Píše jako v první třídě, protože rok a půl psala pouze doma. Čte jako v první třídě, protože rok a půl četla pouze doma. Neví toho moc o prvouce, neumí moc z angličtiny, žádné téma nemá nějak hlouběji probrané. Ona je hodně tichá. V kolektivu, kde učitel neurčuje hranice, se prostě nedostala ke slovu. Po nějaké době zmizela ve svém světě a věřím tomu, že by tam setrvala až do konce vzdělávání.
A tím se dostávám k zásadám Scioškoly, k tomu, proč jsme během týdne zaveleli k ústupu a proč nikomu tuto zkušenost nedoporučuji. Příklady jsou z mé osobní zkušenosti a netvrdím, že v jiném městě neplatí jiné zásady:
1. Slibem nezarmoutíš
V nasi Scioškole vedení slibuje. Slibuje a slibuje. Na většinu podnětů ze strany rodičů uznale kýve, přidá něco o tom, jak je to zajímavá myšlenka a jak o tom taky zrovna teď mluvili. A tím to končí. Na otázky konkrétní jako, jestli budou děti připravovat na SŠ, odpoví ano. Na to jestli zdraží školné, odpoví ne. Ale nebudou připravovat, klidně zdraží a žádné z podnětů neuváží. Protože jak říká Štefl „nejsme komunitní škola“. Trvalo nám dlouho, než nám to došlo. Prošli jsme procesem diskusí, písemných dohod, setkáním se Šteflem, setkání s rodiči a vedením škol, všechno zbytečně. Stojí to jen čas a energii.
2. Zásada nekompetentnosti
Ve škole je chaos. Ať už v šatně, kde soustavně hledáte spolu s dětmi a dalšími rodiči části oděvů, nebo v hodinách, kde si každý může dělat to, na co má zrovna chuť. Takže když chcete běhat po botnících ve chvíli, kdy se jiné dítě obouvá, není problém. Hrát si s legem, když se ostatní zrovna snaží poslouchat výklad, není problém.
Učitel ani vychovatel za to zodpovědnost nenese. „My jsme jim to odvykládali, a jestli nedávali pozor, smůla“. Neopakuje se, neprocvičuje, neopravuje („chyb si časem všimnou sami“) a hlavně nekontroluje - to by bylo v rozporu se zásadami.
Zodpovědnost za učení mají totiž jen děti. Plnou. A potom rodiče a potom už nikdo. Kdo nechce, nic se nenaučí. X se třeba snažil. A posledních pár měsíců byl zoufalý. Škola stojí za tím, že děti, když jim dáte absolutní svobodu, začnou chtít sami. A když chtějí, tak si pro učení musí sami vytvořit podmínky. Třeba umravnit spolužáka na botníku. Musí sami řešit spory, když čtyři spolužáci zhltají jídlo pro všechny, musí to zvládnout vyřešit, nebo se smířit s hladem.
Učitelé shodně řeší vše frázemi, jako: “Já u toho nebyl.„ „Nevím, komu to říkala…“ „Obejděte si ostatní učitele“ „To není moje kompetence.“ „Od toho tu nejsme.“ Mě to časem začalo štvát, a unavovat. A po této zkušenosti si myslím, že děti mají právo být dětmi, mít oporu v dospělém a že v absolutní zodpovědnosti je velký kus nesvobody.
3. Co je psáno, není dáno
Školní vzdělávací plány nikdo nečte. S tím se obecně počítá.
Tak zacituju školní dokumenty /i s chybama ctrl+c/: “Každý scioškolák s průvodcem a rodiči sestavuje svůj individuální plán učení a aktivit, který se odvýjí od jeho schopnpstí a potřeb
Jsou ve sciu děti, které se prostě učit chtějí. Chodí za průvodci a prosí o diktát, o více práce, cvičení. Učebnici, že by chtěly a tak. To není v souladu se zásadami a učitelé se snaží dětem dávat všelijaké zábrany. Od „Teď na to není čas.“ přes „Tak se tady neučíme“, po „Ale vaše dcera to špatně formulovala, průvodce to nepochopil“. Diktát nikdo neopraví, protože to je práce navíc. Eseje se nepíší-práce navíc. Učebnice nejsou, a když ano, tak vypracují 10% za rok. Násobilka se neučí. Vyjmenovaná slova se dcera učila jen po B a L a to tedy tak trochu na tajno, protože Štefl je „nemá rád“.
Někteří učitelé jsou fajn. Snaží se hrát zákopovou válku s vedením a učit. Průvodce vybírají děti /však je to jejich zodpovědnost/ a potvrzuje Štefl podle toho, jestli by: „ s tím člověkem šel na pivo.“
Během našeho pobytu se zdražilo školné. Byla okolo toho velká diskuse, protože při zápisu bylo všem řečeno, že se zdražovat nebude, a do budoucna se počítá se zlevněním. Od ledna to neplatí.
A zase cituji Štefla: „Projekt ScioŠkol je podnikatelský projekt se sociálním rozměrem. „Podnikatelský“ mj. znamená, že projekt musí být provozně v černých číslech a postupně uhradit počáteční investice. … Rodiče ovšem nesou zopodvědnost za své dítě, a nepochybně se mohou a dokonce musí (svobodně) rozhodnout, zda jim #ScioŠkola stojí za 5800 Kč měsíčně. Pokud ne, asi by bylo správné, aby odešli.”
To bohužel není všechno, co zaplatíte. Protože výuka je jen tři dny v týdnu a v pátek se rozvíjí softskills, platí se 200/dítě/ měsíc za kolej. Pomůcky a to i pro první třídu cca 1000,- /dítě/rok. Potom peníze za výlety, jízdenky, vstupy do divadel, školu v přírodě chápu. Obědy, jasné. Ale navíc výtvarná výchova je zvlášť placená, kroužky placené, prostě jako oslíčku otřes se. A pořád chtějí víc a víc…
Plánují otvírat střední školu, postavenou na stejných principech. Kam také jinam s dětmi po letech nečinnosti? Předběžně za 12000,- měsíčně.
Po tak dlouhé době jsme žili ve strachu, že děti už jsou na klasickou základní školu nevratitelné. A myslím, že je to obava i ostatních rodičů, kteří v tomto divokém experimentu mají děti. A po třech týdnech a návštěvě pedagogicko-psychologické poradny vidím, že to bylo pět minut po dvanácté, ale že to půjde. Spadl mi obrovský kámen ze srdce.
Kdybych prosímvás přišla za pár let s tím, že je tu nějaká super soukromá střední škola, malý kolektiv, individuální přístup
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)