Kudla2 |
|
(30.1.2017 21:30:07) Nebo spíš někdo, komu vadí, když mu někdo vyjádří uznání, poděkování, to, že se mu líbilo něco, co udělal?
Omlouvám se, ale nějak se mi tomu nechce věřit.
Chápu, že někomu vadí PŘEHNANÁ a NEUPŘÍMNÁ chvála, chvála, která je vlastně manipulací, která z vás má dostat něco, co byste jinak neposkytli.
Ale že by někomu fakt vadilo, když mu někdo dejme tomu vyjádří uznání, že uvařil dobrou večeři? Když kamarád poděkuje za to, že mu pomohl? Když mu šéf v práci řekne, že se mu ten projekt fakt povedl?
|
Monty |
|
(30.1.2017 21:31:08) Poděkování neberu jako chválu, poděkování je slušnost.
|
Kudla2 |
|
(30.1.2017 21:35:00) Tak je možný, že je to jenom zmatení pojmů?
Že já zahrnuju pod pojem "chvála" jakýkoli pozitivní komentování/uznání toho, co člověk udělal/konstatování, že se něco povedlo, kdežto Ty si představuješ něco přeslazenýho nebo přemrštěnýho?
|
|
Kudla2 |
|
(30.1.2017 21:35:01) Tak je možný, že je to jenom zmatení pojmů?
Že já zahrnuju pod pojem "chvála" jakýkoli pozitivní komentování/uznání toho, co člověk udělal/konstatování, že se něco povedlo, kdežto Ty si představuješ něco přeslazenýho nebo přemrštěnýho?
|
Monty |
|
(30.1.2017 21:35:55) Kudlo, to ani nemusí být přeslazený a přemrštěný, stačí, když je to zbytečný.
|
Kudla2 |
|
(30.1.2017 21:40:01) Jak, zbytečný?
Jak můžeš posoudit, že je něco zbytečný, když je to z MÝHO pohledu?
Dejme tomu, že k vám přijdu na návštěvu a bude se mi líbit třeba jak máte vymalováno - z Tvýho pohledu třeba naprostá banalita, na kterou už jsi dávno zvyklá, ale pro mě to bude něco, na co nejsem zvyklá a bude mi to připadat jako dobrej nápad - jak může bejt v takový chvíli ZBYTEČNÝ, když Ti řeknu - jé, tohle je ale super řešení, to se mi moc líbí?
|
Monty |
|
(30.1.2017 21:43:06) Kudlo, tak si představ situaci, kdy např. přijedeš na nějakou sešlost s přáteli tvého muže, které jsi do té doby nikdy neviděla. Přijde ti fakt na místě, aby o tobě těm přátelům říkal třeba: "Tak, tohle je moje Kudlička, ona fakt skvěle vaří a v mládí byla juniorskou mistryní republiky ve vrhu koulí." Je to zbytečný nebo ne? Potěší tě to?
|
|
|
kosatka2 |
|
(30.1.2017 21:48:03) Tohle by mě asi spíš potěšilo, že mě má někdo zájem představit jako něco víc než manželku a matku, což se mi stává furt , o dětech se na mejdanu bavit nechci a bejt manželkou, to je teda něco
|
|
Kudla2 |
|
(30.1.2017 21:54:11) Monty,
myslím, že takhle by to manžel neřek (jako že tohle asi nejsou věci, který by zdůraznil, kdyby mě někomu představoval), a ani bych to neoznačila za chválu.
Vlastně jsem se ještě nikdy nesetkala s tím, že by takhle někdo představoval svého partnera, takže mě vůbec nenapadlo nad takovouhle variantou uvažovat.
To je fakt příklad ze života, nebo jen ilustrace nevhodného použití té chvály?
|
Monty |
|
(30.1.2017 22:00:33) Kudlo, to je reálný příklad, ale místo partnera si tam dosaď kohokoli jinýho. Třeba šéfa v práci, to je fuk.
|
Kudla2 |
|
(30.1.2017 22:05:53) Monty,
asi bych vnímala to, co říkáš (tj. tohle je Kudla, skvěle vaří a byla juniorskou mistryní republiky ve vrhu koulí) jinak, kdyby mě tak představovala moje kamarádka svojí kamarádce /známá známé v situaci, kdy by to poskytlo počáteční téma k rozhovoru dvou lidí, kteří se jinak neznaj. Od partnera by mi to přišlo divný.
Ale nevnímala bych to jako CHVÁLU, ale jako "otvírák" společenský konverzace, kdy se samozřejmě hodí říct něco pozitivního, na co se dá navázat.
|
Monty |
|
(30.1.2017 22:15:12) Kudlo, tak mně to přijde divný a nepatřičný od kohokoli. Prostě nemám ráda, když o mně někdo mluví přede mnou. A fakt jsem to neměla ráda už jako malá holka.
|
Kudla2 |
|
(30.1.2017 22:18:44) Monty,
je fakt, že ten příklad, kterej jsi uvedla, je opravdu zvláštní a taky by mě to uvedlo do rozpaků (od partnera tuplem).
Ale co kdybychom se dejme tomu potkaly na nějaké akci, a já bych Tě chtěla seznámit se svým kamarádem nakladatelem, a řekla bych mu "tohle je Monty, co napsala Harryho Trottela a knihu X a knihu Y"?
|
Monty |
|
(30.1.2017 22:32:04) Kudlo, to je prašť jako bouchni. Mně prostě vadí být prezentovaná tímhle způsobem. Ono tě to staví do blbý situace - lidi pak od tebe něco očekávají. Je to taková past. Vem si, že budeš dítě, který všude někdo představuje jako "to je naše budoucí slavná spisovatelka". To, že nejsem, je možná i díky tomu. Veškerý ambice, který jsem snad i měla, dokonale utlouklo právě to věčný pochlebování a upozorňování na to, že mi něco jde. Je to strašně demotivující. V posledních letech se dokonce často přistihnu, že se zcela záměrně na něco vykašlu jen proto, abych se tomu vyhnula. Ono to třeba zní blbě nebo nepochopitelně, ale mně jsou prostě odjakživa nejvíc sympatičtí lidé, kteří jsou nenápadný, nemluví o svých úspěších, nikdo je nijak "nevynáší" a pak se ukáže, že jsou v něčem machři nebo dělají něco fakt užitečnýho nebo zajímavýho. Když budu sedět někde s cizími lidmi a někdo mi řekne "támhleto je Pepa, ten ve svým volným čase opravuje středověkou tvrz", tak i kdyby to stokrát myslel dobře, z mého pohledu je to něco nepatřičnýho. Já se k tomu chci dostat tak, že s Pepou probereme v hovoru kdeco, co se nebude týkat ani Pepy, ani mne, a nějak mezi řečí na to třeba narazíme. Nebo klidně až při třetím, pátým, desátým hovoru.
|
Kudla2 |
|
(30.1.2017 22:37:19) Jo, tak to chápu.
A vlastně se s tím v reálu nesetkávám, že by někdo "Pepu" takto představoval, maximálně mi řekne předem "bude tam taky Pepa, víš, ten, co opravuje ten hrad".
Vlastně to mám akorát z etiketních příruček, že se hodí v neznámý společnosti pár slovy dotyčného představit, aby se měla konverzace od čeho "odpíchnout", ale ve skutečnosti to nikdo nedělá a případně to opravdu za nějakou dobu vyplyne z konverzace.
|
|
Marika Letní |
|
(30.1.2017 22:37:37) Monty, ale představování někoho a zmínění jeho výkonů nebo talentů není přece pochvala. Nebo ne jenom. Myslím, že Kudla měla na mysli spíše pochvalu, když se ti něco povede. Upečeš dětem krásný dort a účastníci oslavy tě pochválí, jak se ti povedl. Nebo si ušiješ šaty a kamarádka tě pochválí, že jsi šikovná.
|
Kudla2 |
|
(30.1.2017 22:41:47) Marko,
jo, myslela jsem to tak jako třeba s tím dortem (akorát se prý nemá říkat, že "jsi šikovná", ale "ten dort se Ti fakt poved").
A chápu, že představení typu "to je naše slavná spisovatelka" může dotyčnýho takto prezentovanýho uvést do rozpaků.
|
Marika Letní |
|
(30.1.2017 22:45:32) Kudlo, já vím, to se mi taky snažili vnutit v nějakých moderních výchovných směrech, že nemám říkat dítěti, že je šikovné. Ale já to klidně říkám. Abych nemohla spontánně pochválit dítě a musela vymýšlet šroubované formulace, to už mi připadá padlé na hlavu, jako to s tou "těhotnou osobou"
|
Kudla2 |
|
(30.1.2017 22:50:17) Marko,
já si taky myslím, že nic se nemá přehánět a že to, že se nemá říkat "jsi šikulka" vzniklo možná z toho, že to spousta lidí používala neupřímně, jen aby něco řekla, a že to z toho bylo poznat.
|
kosatka2 |
|
(30.1.2017 22:57:01) jasně, "jsi šikulka" je děsný, to mi je máma schopná říct na cokoliv, aniž by mě nechala doříct větu.
Chválit čin, chování, výrobek. Markantnější je to u negativní kritiky. Kritizovat chování, čin, ne člověka. "Tohle se ti nepovedlo" ano, "jsi nešika, neschopa,... ne." S tím souzním.
|
Marika Letní |
|
(30.1.2017 23:02:42) Já prostě nevidím nic špatného na tom být nešika. Přece každý není na vše šikovný.
Každopádně se snažím mnohem víc chválit než kritizovat.
|
Kudla2 |
|
(30.1.2017 23:06:24) Marko,
ale když řekneš "tenhle obrázek se ti moc nepoved" versus "ty jsi na kreslení nešika", tak já v tom vidím rozdíl velikej.
To první může znamenat, že jsi klidně druhej Picasso, akorát na týhle skice ti něco trochu ulítlo, to druhý Tě v blbý konstelaci může přesvědčit, že vlastně malovat neumíš vůbec a lepší bude, když toho necháš a nebudeš se ztrapňovat, což může klidně "zaříznout" toho druhýho Picassa, nebo "jen" otrávit člověka, ze kterýho by sice Picasso nebyl, ale mohl si docela dobře malovat jen sám sobě pro radost.
|
Marika Letní |
|
(30.1.2017 23:15:22) Kudlo, nejspíš jo, ale já asi šikovný a nešikovný používám u věcí, co se opakují, že je tam vidět ten talent/ šikovnost - nešikovnost. Nejsem dobrá v míčových hrách, jsem na to nešika. Nic na tom nezmění, že někdo místo toho řekne, že se mi nevede v míčových hrách. Protože proč se mi v nich nevede? Protože jsem nešikovná.
|
|
|
kosatka2 |
|
(30.1.2017 23:09:32) Já mám třeba manuálně neobratný dítě, ale spíš laxní v přístupu, než že by mělo vadnou motoriku. Fakt mu neříkám, že je nešika, přišlo by mi to demotivační. ani mu neříkám, že je šikula, protože by to byla lež. tak mu říkám, co se mi za jeho výtvory líbí, v čem se zlepšil, co mi přijde odfláklé, a nebo jenom "Hm", "jasně", když mě nic upřímného nepřijde na jazyk.
jak to dělaj jiný lidi je mi fuk, jen si tak matně vybavuju, co jsem vnímala já jako dítě. A upřímnejch lidí jsem si vážila, i když mi nemazali med kolem pusy.
|
|
|
|
Marika Letní |
|
(30.1.2017 22:59:00) Kudlo, vysvětlovali to tak, že je to hodnocení celé osoby ne jen konkrétního výkonu. A příště, když se mu něco nepovede, tak mu tedy řeknu, že není šikulka a co pak, že to dítě to bude brát špatně. Jako kdyby méně mrzelo, když řeknu, že se mu to nepovedlo. Já asi ten rozdíl nedokážu vnímat. Někdo zřejmě jo.
Já se domnívám, že důležité je chválit - jakýmikoli slovy. Což se vracíme k předešlé diskuzi.
|
Kudla2 |
|
(30.1.2017 23:03:11) Marko,
já tam ten rozdíl vnímám, i když to není absolutní.
Přesně jak tu padlo - kdyby mělo znamenat namalovala jsi hezký obrázek = jsi šikulka, nepoved se ti = jsi nešika, tak by to bylo matoucí.
Navíc říct "líbilo se mi, jak jsi vystihla barvu toho nebeů znamená, že jsi opravdu ten obrázek vnímala, kdežto pod "šikulku" se schová i to , co říkala kosatka (že vlastně ten chválící může chválit jen mechanicky a ve skutečnosti je mu nějakej obrázek u pr..).¨
Což jsme zase u tý upřímnosti, myslím, že neupřímný chválení nadělá větší paseku než žádný. Protože se pak nemůžeš spolehnout na to, že ten člověk to myslí vážně.
|
Marika Letní |
|
(30.1.2017 23:11:59) Kudlo, já asi neřeknu jsi šikulka, ale jsi šikovný. A to u něčeho, kde je dítě opakovaně úspěšné. Třeba dobře běhá nebo plave. Nebo maluje. Jde mu matematika. Tam asi řeknu, že je šikovný. Ale když po sobě uklidí, tak nebudu mluvit o šikovnosti, ale řeknu, že dobře zvládl úklid (tedy chválím ten čin). To už je takové slovíčkaření.
Mechanické chválení jsem nikdy nezažila, tak si to asi neumím moc představit.
Já si naopak myslím, že lepší neupřímné chválení než žádné. Jak jsem psala už v té první diskuzi - podáš lepší výkon, když si věříš.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
K_at |
|
(30.1.2017 22:38:03) Ted me to privedlo na myslenku, ze takove chvaleni asi citim jako zavazujici. Co kdyz nedostojim slovum onoho chvaliciho? Navic treba v praci je to na prd, dost to zamicha vztahy. Takze chvala ano, ale nikoliv zavazujici a verejna. Mezi 4 ocima.
|
Monty |
|
(30.1.2017 22:40:11) Kat, přesně - mezi čtyřma očima, ne ve společnosti.
|
Marika Letní |
|
(30.1.2017 22:43:02) Monty ale ten příklad s chválením manželky před společností jsi dala ty.
|
Kudla2 |
|
(30.1.2017 22:48:39) Je fakt, že jsem ještě nikoho neviděla takto představovat manželku a přišel by mi jako totální mimoň.
|
|
Kudla2 |
|
(30.1.2017 22:48:39) Je fakt, že jsem ještě nikoho neviděla takto představovat manželku a přišel by mi jako totální mimoň.
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(30.1.2017 22:45:03) Kat,
to je fakt, v té práci do toho může vstupovat ještě faktor žárlivosti?
|
|
|
|
|
|
|