| 10.5Elisabeth22216 |
 |
(10.7.2015 11:37:34)
Ahoj holky,
sedím v kanceláři a vstřebávám email, který mi napsal bývalý přítel. Tak moc to bolí a to i PŘESTO, že iniciátorem rozchodu jsem byla JÁ!! A není to záležitost čerstvá. Rozešla jsem se s ním koncem února. Následující měsíce následovalo to, že jsme spolu např. 3 týdny nekomunikovali vůbec (já sama od sebe jsem mu nenapsala nikdy), poté se vždy ozval (chtěl vše stále vrátit zpět) a zdálo se, že jsme schopni se spolu bavit i jako přátelé, ale ne, bylo to jen zdání.. možné to nebylo. Bez sexu to prostě nefungovalo. Od konce února jsme se tedy neviděli. Na nějakou chvilku jsem si myslela, že to nezvládnu (fyzicky jsem pociťovala v posledních týdnech až bolestnou touhu se s ním milovat)  ale neudělala jsem to. Věděla jsem, že bych toho litovala. Od doby, co jsem se seznámila s tímto mužem začaly pro mě veliké gynekologické potíže. Začalo to různými záněty, poté ureaplasmou a dokonce i HPV infekcí, což vyústilo konizací. Pořád z toho nejsem venku. Předtím jsem nevěděla co je gynekolog.zánět. Z mé strany chyběla důvěra (v jeho vztazích k jiným ženám) a i přesto, že věřím, že mě měl rád, šťastná jsem s ním nebyla. Vztah ale trval dlouhých 7 let. S různě dlouhými přestávkami, kdy jsem se s ním rozcházela. Nyní už jsem se ale opravdu rozhodla, že pokračovat nebudu. A to i přesto, že nejsem žádná puberťačka, je mi 36.let. V mailu napsal, že náš vztah uzavřel a jsem pro něj minulost. Tušila jsem, že jestli toto budu někdy číst od něj, že mě to bude bolet. Jen nevím, proč tak moc. Je mi jasné, že se pokouší seznámit s jinými a možná už někoho má. Já nejsem schopna do jiného vztahu jít. Jsem jako paralyzovaná. Najednou mám kolem sebe prázdno. Telefon "mlčí", přátelé jsou někde v dálce a já si nechci připustit, že jsem je za tu dobu co jsem byla s ním zanedbávala a asi je ztratila. I když věřím, že se mi podaří vztahy zase navázat. V kanceláři se nikomu nechci svěřit a tvářím se, že se nic neděje, ale uvnitř je mi strašně smutno. Nevím, co se to se mnou děje, když jsem to tak chtěla a věděla, že s tímto mužem nechci žít, nechci zakládat rodinu, byl to vždy narcistický ješita, puntičkář, s kterým bych spokojená být nedokázala. Ale i tak mi chybí a já vím, že není krok zpět. Už je pozdě a není kam se vrátit.
Jak dlouho to bude bolet? Dřív jsem nechápala, že někdo řekne: "Rozešel jsem se s holkou a jsem z toho špatný". Nerozuměla jsem proč je z toho špatný, když se rozešel ON? A teď vidím, že procházím tím samým.. Před přítelem se tvářím jako silná žena, ale ve skutečnosti jsem roztřesená a smutná.
Omlouvám se za ten dlouhý příspěvek. Hledám tu nějaká povzbudivá slova.. Nebo Vaše zkušenosti s rozchody...
|
| Natascha | 
|
(10.7.2015 11:44:18)
Od února je to strašně krátká doba
Je normální, že to bolí, to nevypovídá ani tak o kvalitách tvého ex jako mnohem víc o těch tvých. Trápit se je lidské, kdo to nedělá je chudák, je potřeba si to odžít.
|
| boží žena | 
|
(10.7.2015 12:15:07)
trapit se je lidské.. no ano
ale , kdo to nedělá je chudák???
co tomá znamenat
neni spíš chudák ten kdo se trápí
|
| Natascha |
|
(10.7.2015 12:17:14)
Jako že s někým strávíš x let života, rozchod a žádné emoce?
No dobrá, ale já bych takovým člověkem (studeným čumákem) být nechtěla. Trápení k životu patří.
|
|
| Natascha |
|
(10.7.2015 12:17:14)
Jako že s někým strávíš x let života, rozchod a žádné emoce?
No dobrá, ale já bych takovým člověkem (studeným čumákem) být nechtěla. Trápení k životu patří.
|
| boží žena |
|
(10.7.2015 12:18:47)
ale jo ty emoce tam můžou být různé
třeba štěstí, že se ho už zbavila
to, že se někdo trápí opravdu neznamená, jak kvalitní a charakterní je
|
| Natascha |
|
(10.7.2015 12:20:12)
To určitě, štěstí tam může být taky , ale podle mě k tomu neodmyslitelně patří i negativní emoce.
|
|
| Natascha |
|
(10.7.2015 12:21:37)
"to, že se někdo trápí opravdu neznamená, jak kvalitní a charakterní je"
Tak určitě tam není přímá úměra, nicméně charakterní člověk negativní emoce má a nevytěsňuje.
|
| Natascha |
|
(10.7.2015 12:27:17)
Pokud do něčeho investuješ 7 let a pak to skončí, tak podle mě není normální cítit jen štěstí, ty pocity nutně musí být ambivalentní, pokud člověk není anetik.
|
| Natascha |
|
(10.7.2015 12:55:05)
Mandelinko, já to chápu a dokonce jsem prožila totéž – s bývalým manželem jsme se rozvedli naprosto v dobrém a dodnes jsme přátelé. Ale člověk, který mi bude tvrdit, že žil 7 let permanentně šťastně ve vztahu, pak to šťastně ukončil a žije šťastně dál, pro mě není autentický. Abys mohla být šťastná, musíš si uvědomovat i ten protipól, pokud nejsi blázen.
|
|
|
| Natascha |
|
(10.7.2015 12:55:05)
Mandelinko, já to chápu a dokonce jsem prožila totéž – s bývalým manželem jsme se rozvedli naprosto v dobrém a dodnes jsme přátelé. Ale člověk, který mi bude tvrdit, že žil 7 let permanentně šťastně ve vztahu, pak to šťastně ukončil a žije šťastně dál, pro mě není autentický. Abys mohla být šťastná, musíš si uvědomovat i ten protipól, pokud nejsi blázen.
|
| 10.5Elisabeth22216 |
|
(10.7.2015 13:14:18)
Natascha: Ano, je to tak jak píšeš. Ve většině vztahů, které se rozpadnou si myslím, že se (minimálně jeden ze zúčastněných) trápí a to i přes případné kladné Emoce. Ve mě se od rozchodu melou strašným způsobem. I já prožívala určité období od toho února štěstí. Měla jsem pocit svobody, snad i radosti. A i přesto tyhle stavy se stačilo probudit do druhého dne a najednou mi chyběla komunikace s ním.
Tak jak tu nyní psala pisatelka v závěru. MOC jsem si přála, aby se už v té zimě neozval. Věděla jsem, že to, že naváže kontakt, tak mi ublíží. Dělával to tak vždy. Když už se přehouplo pár týdnů, zvykla jsem si na ten stav a myslím, že nyní už bych z toho byla venku. Ale bohužel se tak nestalo. Tím, že jsem nereagovala na jeho zprávy, tak se mi tehdy ozýval přímo do práce, kde byla jistota, že mě zastihne. Vysvětlila jsem mu, že se takhle budeme trápit oba a že potřebujeme čas si to období kdy jsme každý sám odžít, ale nechtěl o tom slyšet.
Jak tu někdo psal o knížce Klimeše.. Četla jsem ji, pomohla mi trošku srovnat si to v hlavě. Ale ten přítelův mail mě tak rozesmutnil, že je všechno co jsem si v hlavě "srovnala" v háji. Bylo mi jasné, že komunikace PO rozchodu jen prodlužuje ten čas "uzdravování" a mám pocit, že se to vleče a vysává mě to.
Je mi opravdu smutno a moc mi pomáhá i to, že píšete. A klidně diskutujte, nevadí mi to. Vzpomněla jsem na slova co tu psala jedna pisatelka o smrti své babičky. Psal to ve své knížce v úvodu i Klimeš. Ztráta partnera by se vlastně dala srovnat se smrtí někoho bližního - vždyť také přicházíte o člověka a víte, že není možné to vrátit zpět...
Ale bolí to. Tušila jsem, že se "karty obrátí" a myslím, že nyní jsem smutnější já než on. Asi ta paradoxní fáze.
|
| Ornelka | 
|
(10.7.2015 13:51:49)
Elisabeth, a není to o tom "posledním slově"? Nejdříve ty sis to rozhodla, uspořádala jsi si to v hlavě a sdělila mu to. Jakoby jsi byla vítěz. To ty jsi pak byla nad věcí.
No a toto se nelíbilo protějšku. On se s tím musel nějak smířit, nějak si to v hlavě urovnat a mohl mít tu stejnou potřebu ti to sdělit a také to s tebou uzavřít. Být tím vítězem on. A svědčí o tom to, že když jsi mu neodpovídala, stejně si tě vyhledal, aby ti to oznámil.
Radu moc nemám, spíš toto pochopení jeho jednání a smířením se s jeho myšlením. Smířit se s tím, že on chtěl mít to poslední slovo.
|
|
|
|
|
| boží žena |
|
(10.7.2015 12:49:20)
ambivalentní možná jo
což přeci neznamená, se nutně trápit
a kdo se netrápí neni v pořádku
a kdo trpí je normální
mluvíš o něčem co si zřejmě ani neumíš představit
|
| Natascha |
|
(10.7.2015 12:55:43)
No to fakt naštěstí neumím.
|
|
| Natascha |
|
(10.7.2015 12:55:43)
No to fakt naštěstí neumím.
|
|
|
|
| pavka | •
|
(10.7.2015 14:24:08)
omlouvam se, ale zase nechápu ja, bezvadný kámoši a šťastnější z rozvodu. To je trochu extrém, kterými málokdo věří. Přijde mi normální být smutný. Rozvod přeci neprobíhá bez předchozích dohadováních a výměně názorů.
|
|
|
|
|
|
Pomohl by mi asi nějaký kompliment. Dnes na mě ale lidi hledí spíš stylem co to s ní je? Proč vypadá tak přešle? I servírka na obědě (s kterou se denně ve všední dny potkávám) na mě koukala s obavami a už jen zbývalo aby se zeptala co mi je. To byl pro mě varovný signál, abych se nějak vzchopila a nechovala se jak patnáctiletá puberťačka, měla bych se nějak vzpamatovat. 
Ptám se, protože by to chtělo někam se vrtnout, směřovat, zaměstnat tímto směrem hlavu, někam napřít energii..
, snažím se nějak zaměstnat. Věřím, že až si tohle období "odžiju", zvyknu si, že ten blbý telefon nebliká s jeho zprávama (byli jsme vždy v neustálém kontaktu i během dne).. bude to snad časem lepší. Mně teď pomáhá, že mi píšete.
Každý názor pozorně čtu. 
), že jsem mu přiznala, že na to taky myslím a představuji si ... no, co asi 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)