Re: Rozchod - tak moc to bolí

Dooly, já jsem se asi vyjádřila špatně. Bylo to trochu jinak. Odmítla jsem se s ním totiž předtím setkat (natož se s ním nějak intimně sblížit /byť jsem po tom v posledních týdnech toužila, nikdy bych nemyslela,že mě to takhle přepadne a bude mi ten sex s ním najednou tak strašně chybět).
Jenže. Uvědomila jsem si, že pokud to udělám, zase mě to stáhne zpátky /i jeho/. Protože jsem mu ale předtím jistou naději dala, tak tentokrát ho mé odmítnutí fakt rozčílilo. Napsal mi sprostou sms, kterou nebudu ani reprodukovat. Bylo to opravdu hnusný, možná o to víc, že v té době jsem byla s kolegy na prac.cestě na Moravě a třeba žárlil.
Já po třech dnech na tuto jeho zprávu napsala mail na který právě on odepsal s tím, že už myslel, že mu psát nebudu. Těch mých pár vět nebyl nějaký pokus o rozhovor nebo návrat k dřívějším časům. Bylo to takové moje "rozloučení" bez nějakých gest a póz. Jen jsem potvrdila, že mé rozhodnutí je pevné a nesejdu se s ním(rozhodně ne za účelem milování).
Přiznávám, že jsem udělala předtím chybu. V určitém okamžiku jsem se nechala tak strhnout tou představou vášnivýho sexu s ním (ještě to bylo umocněný 4dc skvělýho moravskýho vína), že jsem mu přiznala, že na to taky myslím a představuji si ... no, co asi . Jistě, že jsem litovala, že jsem se nechala strhnout a něco takového mu napsala. Když jsem se druhý den vrátila "zpátky na zem", on nechápal a strašně se vytočil. Já se na sebe taky zlobím.