| Jarmila, učitelka ZŠ | •
 |
(10.1.2000 17:29:38)
Učím už 25 let na základní škole.Vím co je důležité pro děti a co méně.Stejně tak i učitelé matematiky a českého jazyka za roky praxe ví, co je důležité pro přijímačky na střední školy a tomu se více pak v hodinách věnují.Vím taky ,že mi chvilku / několik let trvalo ,jak některé věci dětem vysvětlit, aby pochopily.Chápu,že jsou učitelé dobří a špatní.Přesto si myslím ,že děti mají učit odborníci a že se děti musí naučit žít v kolektivu jiných. Jarmila
|
| Jan Sokol (dvě dcery na ZŠ) | •
|
(11.1.2000 12:48:27)
Chtěl bych poukázat na bezmocnost rodičů, kteří nemohou ovlivnit přístup učitelů k výuce jejich dětí. Učitel by měl být pro děti příkladem laskavého člověka a ať učí jakýkoliv předmět, především by měl děti učit "životu", t.j. mezi "řádky" učební látky je učit tomu, jak vycházet s lidmi kolem a tomu, co je opravdu v životě důležité. Místo toho se smutkem sleduji, že učitelky jsou mnohokrát (čest výjimkám) ambiciozní, nervózní a ukřičené. Myslí si, že zrovna jejich předmět je ten nejdůležitejší ze všech a dávají to najevo co nejpřísněším známkováním. Co je to dobrý a špatný učitel ? Těžká odpověď. Avšak jako vždy v podobných případech by se odpověď měla hledat u lidí, kterým učitelé mají sloužit - t.j. u žáků a jejich rodičů. Velmi bych uvítal nějakou aktivitu ředitelů škol ve formě ankety pro rodiče s cílem vyhodnotit učitele z pohledu rodičů. Rěditelé by měli diferencovat mezi špatnými a dobrými učiteli a k tomu přece potřebují co nejvíce informací. Co vy na to, paní učitelky ?
|
| Eva, 25 let | •
|
(18.2.2000 12:17:26)
Vážený pane Sokole!
Naprosto s Vámi souhlasím v názoru, že by měl být učitel pro své žáky vzorem laskavého člověka. V prvé řadě ale musí žák cítit laskavého člověka ve svých rodičích. Myslím, že rodina stojí ve výchově na prvním místě, teprve potom škola. Škola dítě ovlivní a naučí, ale nevychová.
Nemyslím si, že by rodiče mohli posoudit pedagogické schopnosti učitele, pokud sami nejsou pedagogové. Zamlouvá se mi Váš návrh na školní ankety, ale podle mne by učitele měly hodnotit samy děti, které ten-který učitel vyučuje. Rodiče mají informace jen zprostředkované.
Není to tak dávno, kdy jsem já sama opustila školní lavice a dodnes s láskou vzpomínám na učitele, kteří na nás byli přísní a neváhali zvýšit hlas nebo nám dát pohlavek za vyrušování. Od takových učitelů (lidí) jsem si "odnesla" nejvíc. Naopak učitelé-kamarádi mě toho moc nenaučili. Byli hodně benevolentní, což nás nenutilo se na vyučování připravovat.
Dokonce si pamatuji, jak moji rodiče přede mnou říkali učitelům: "Pokud na Vás bude moje dcera drzá, klidně jí dejte pohlavek. Když bude nějaký předmět zanedbávat, dejte nám hned vědět." Díky tomu měli učitelé nějakou váhu a důstojnost. Měla jsem respekt před rodiči i učiteli.
Podle toho, co vidím a slyším kolem sebe, se obávám, že dnešní rodiče naopak své dítě bezvýhradně podporují bez ohledu na objektivitu. Pokud dítě fňuká, že dostalo pětku a učitelka si na něj zasedla, první, co rodič řekne, je: Nic si z toho nedělej, ona je blbá, na třídní schůzce si ji podám! Kde pak má dítě brát úctu k učiteli?
Myslím, že objektivita by měla vycházet i od rodičů, ne jen od učitelů.
|
| PhDr. Jiří Tyl | •
|
(21.2.2000 6:42:38)
Milá Evo,
reaguji jako rodič (2 kluci - 15 let, 10 měsíců), psycholog a (VŠ) pedagog.
Reaguje ve mně také dítě s LMD - velmi nadané dítě s poruchou pozornosti, které dostávalo snížené známky za úpravu, zapomínání úkolů a mluvení při hodině. Moji rodiče, přísně vychovaní na vesnici, říkali učitelům totéž: jen na něho buďte přísní a nějakou mu vražte! Mám z toho ty nejmizernější vzpomínky, jak jsem byl celé dětství nešťastný.
Jaká ironie, číst jak vaši rodiče vyzývali učitele, že vám mají dát pohlavek, vedle Šárčina (oprávněného) hněvu, že učitelka děti fackuje prvňáčky! Chcete-li svému dítěti otrávit školu i sebe, jen tak dál!
Objektivita je pojem, který obstojí ještě v exaktních vědách. Ve škole se děje VZTAH žáka a učitele, tedy vztah dvou SUBJEKTŮ. Kde tu račte najít nějaký objekt, prosím? Objektivitu v lidských věcech hlásal pouze bezbožný marximus-leninismus, v jehož duchu byla bohužel většina našich učitelů vychovávána.
Vztah dvou lidí je INTER-SUBJEKTIVNÍ, nikoli objektivní věc. Z toho plyne, že záleží na tom, jak ti dva se DOHODNOU, oba a svobodně. Žádný objektivní soud mezi nimi nerozhoduje.
A propos, společenská autorita neodčinitelně umřela ve 20. století, když autority - VČETNĚ UČITELŮ - hnali miliony dětí ze školních lavic na válečná jatka a do vyhlazovacích táborů. Zkuste dneska vykládat mladým lidem, že mají věřit nějaké autoritě - nejsou sebevrazi.
20. století umřelo taky, zaplať Bůh. Uvědomte si, že vychováváme děti, které budou žít možná do roku 2100! Vy víte, co je potká, abyste za to mohla mít odpovědnost?
Jediné, co můžeme jako rodiče, je připravit je do života, aby byly samostatné, nezávislé, odpovědné, schopné se samy o sebe postarat, schopné učit se vždy nové věci a adaptovat se na změnu. K tomu potřebují svobodu a sebeúctu.
K tomu ale připravují úplně jiné školy, než je česká. Přál bych vám zažít základní školu na Kalifornské univerzitě v Los Angeles - je to dětský ráj. A všechno se děje hrou, tvořivostí, rozvíjením schopností každého dítěte.
U nás se jí podobá Škola hrou - tzv. modelová Zdravá škola Světové zdravotnické organizace pro ČR. Chodil do ní můj syn, takže ji znám zblízka. Opravdová komunita dětí, učitelů a rodičů. Učitelům se tyká a může se jim říci cokoli. Neexistují hranice hodin, natož zvonění. Při vyučování se sedí do kruhu, ale může se i válet na zemi. Hodnocení jen slovní. Děti se starají o své prostředí - každičké místo vyzdobené pracemi dětí. Zázrak.
Vděčně vzpomínám, že celých těch 5 let jsem neměl jako rodič jedinou starost se školou, že můj syn nikdy neplakal kvůli škole atd.
Jsem velmi vděčný, že můj syn, také s LMD, nemusel zažít ponižování a trestání za nepozornost, zapomínání, pravopisné chyby atd.
Děti Školy hrou už jako prvňáčci imponovaly jako samostatné, sebevědomé osobnosti. Naprostá většina jich šla na osmiletá gymnazia - a prosperují.
Bylo by toho víc, ale nebudu zatěžovat čtenáře.
|
| Martina, dvě dcery | •
|
(28.2.2000 16:30:18)
Prosím o zveřejnění kontaktu na Skolu hrou. Díky Martina K.
|
| PhDr. Jiří Tyl | •
|
(29.2.2000 1:57:46)
ŠKOLA HROU
Nad Kajetánkou 134
Praha 6
t 2051 3206
|
|
|
|
| Jana, 27 let | •
|
(21.2.2000 13:32:03)
Ačkoli s Vaším názorem z velké části souhlasím, mám výhrady vůči obhajování autoritativních učitelů a kritice učitelů-kamarádů.
Je mi 27 let, takže jsem asi absolvovala školní docházku v podobném duchu jako Vy. Mám pocit, že Vaše vzpomínka na školu přesně vystihuje, co z nás (téměř) všech udělalo totalitní školství. Žák se přece má učit proto, že ho předmět zajímá, že se chce něco dozvědět, ne proto, že se bojí učitele! Bylo prokázáno, že kladná motivace (=motivace odměnou, tzn. učím se, protože se chci něco nového dozvědět, chci být pochválen, ale i protože chci někomu /třeba učiteli/ udělat radost) vede k daleko lepším výsledkům, než záporná (=motivace trestem, učím se, protože nechci být potrestán, protože když se to nenaučím, dostanu pětku a doma mi vynadají). Kladně motivované děti si látku spíš osvojí, zatímco záporně motivované se jí spíš "našprtají" a brzo po zkoušení, písemce ji zase zapomenou. Navíc strach a stres v jakékoli podobě snižuje schopnost se soutředit - to se pak člověk těžko něco učí!
Pokud Vás tedy Vaši benevolentní učitelé-kamarádi mnoho nenaučili, může to být také proto, že Vám škola nikdy neumožnila získat k vyučování kladný vztah. Domnívám se, že pokud jsou děti od autoritativních učitelů "motivovány" pomocí zvyšování hlasu, pohlavků, poznámek atd., je potom pro tzv. učitele-kamaráda velmi obtížné "nalákat" je k práci kladnou motivací.
Ale ať už je učitel takový nebo makový - souhlasím, že není dobré, aby jej rodič záměrně před dítětem "shazoval". Škola by přece měla fungovat jako spolupráce dětí, učitelů a rodičů, ne jako boj mezi nimi.
|
|
|
|
|
V její náručí
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)