| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Cvičení

 Celkem 6 názorů.
 Eva, Karolína 18měsíců 
  • 

Cvičení 

(2.3.2001 14:32:53)
Červenkovi versus Neurologie

Dovolte mi, aby si také přiložila nějaké to polínko do ohně a podělila se s Vámi o naše zkušenosti.
Karolínka se na neurologii dostala čistě náhodou ve třech měsících. Dle mého názoru zcela zbytečně. Důvodem bylo mírné zvracování hlavičky do leva směrem na horu, jakoby se chtěla podívat co se děje za ní. Právě toto ohlížení Karolínka dělala na tříměsíční preventivní prohlídce (mimochodem – asi právě
proto, že za hlavou na přebalovacím pultu v ordinaci paní doktorky, byly vyskládány hračky. Byly hezky barevné a jak všechny víme, je to právě to, na co naše dítka nejlépe nalákáme.) a paní doktorka usoudila, že to není v pořádku. Napsala nám doporučení na prohlídku na Neurologii. Vyděsila mě. Návštěva v ordinaci Neurologie mě vyděsila ještě více. Paní doktorka se nijak netajila tím, jak takové děti dopadají – počínaje skoliozou, konče zkrácením a nefunkčností některých svalů. Doporučila nám cvičení. Chodily jsme cca 1x do měsíce na konzultace cvičení a po šesti týdnech na kontrolu. Výsledek? Hlavička byla v pořádku – najednou, jenže tentokrát se paní doktorce nelíbilo, jak Kajda pase koníčky. „Málo se protahuje, maminko!“ Následoval další výčet hrozeb, jak takové děti dopadnou. Cvičení, které se mělo provádět každý den při každém přebalování. Nedělala jsem to. Můžete mě hanit. Můžete po mě házet kamenem, ale jako důvod uvádím, že Kája se protáhnout a zvednou hrudníček na ručičkách uměla, jen a tím si jsem jistá neměla potřebu to dělat. Na břišku neleža dvakrát s láskou. Spíše pokaždé s křikem a tak se ani nedivím, že si oblibu v pasení nenašla. A chcete vědět, co se stalo dál? Asi v půl roce byla další kontrola u paní doktorky. Pasení koníčků bylo zcela v pořádku. Ale co to??? Paní doktorko, nemýlíte se? Vždyť já jsem s ní necvičila…. Ironicky jsme se v duchu usmívala. Paní doktorka našla další „vadu“. „Ale maminko, jak to, že se neotáčí na bříško? To je špatné. Později by mohla….(další, již očekáváné strašení s budoucností)“Naplánovala nám další cvičení a kontrolu za dva měsíce. Necvičila jsem s ní. Neviděla jsem důvod. Znám spoustu dětí, které se otočily poprvé třeba až v deseti měsících a dnes krásně běhají. Proč jí trápit a nutit otáčet se, jen aby byla v lajně s ostatními dětmi. Lámat to přes koleno za každou cenu? Prohraju něco, když se netočí v půl roce? Mám jí bičovat a hnát jako koně? Výsledek… v osmi měsících se sama otočila. Kontrola byla tip ťop… až na: „Maminko, jak to, že ještě neleze?Staví se aspoň na kolínka? Ne? Tak budeme cvičit.“ Nebudu se opakovat. Necvičily jsme a do 14 dnů začala sama lézt. A v jedenácti měsících dohnala všechny děti – některé dokonce předhonila a začala chodit. V roce nás paní doktorka z péče neurologie propustila, že je všechno zcela vpořádku – záda rovná, chuzé skvělá, snaha jít do dřebu dobrá… Bez nejmenší chybičky.
Co jsem Vám tím chtěla říci? Záleží na každém dítěti zvlášť. Neustále si klademe do hlavy uznávání individuality a najednou by jsme byly schopné ji samy sobě popřít? Každé dítě si zaslouží individuální přístup a je- li z cela v pořádku a jen se neotáčí v sedmi měsících na bříško, není důvod ho nutit. Nechme je najít si svou vlastní cestičku a nepředhazujme jim neustále ty svoje, leckdy už řádně vyšlapané cesty. Nechme jim aspoň malinkatý kamínek u cesty. Holka, poper se stím chvilku sama, když upadneš, budu tady u tebe a podám ti ruku. Pomůžu ti vstát a bolístku pofoukám.
Můj synovec chodila také na Neurologii celý první rok svého života. Ze začátku s ním sestra pavidelně cvičila a všechno se zhoršilo. Honzík plakal při každém cvičení a tak mu cvičení také odpustila. Lézt začal v 11 měsících, chodit ve třinácti a po té byl propuštěn z péče neurologie bez chybičky. Všechno bylo v pořádku… Tak Vám nevím… zanedbala naše rdina svoje děti???!
Helčo, jestli je Majolenka po zdravotní stránce v pořádku, nech ji, ať si sama vybere vhodný čas. Jsi skvělá máma a vžádném případě si nenech namluvit, že je zanedbaná. Je to šikulka, jednou nám to všem stejně nandá!!!:o)))
Eva Červenková

P.S. Příjemný zbytek dne.
 hela, syn 3 roky 
  • 

Re: Cvičení 

(2.3.2001 18:03:34)
Eva,musim s tebou iba suhlasit, pretoze to, co pises ty, som zazivala aj ja s mojim synom. akurat som sa z tej neurologie prepustila sama(tiez sme doma necvicili). proste som toho mala uz dost...asi v roku prekonal nas maly chripku a dostal febrilne krce. aby sa vylucili vsetky moznosti, poslali nas po prepusteni z nemocnice na neurologiu. maly bol predtym tyzden v nemocnici pod utlmujucimi liekmi, nejedol nic a silne hnackoval. schudol asi 4 kg a to sa na takom malickom rocnom telicku hned prejavi - mali sme predviezt chodzu a maly (chodil uz vtedy asi 6 tyzdnov)sa trochu potacal. ostane vysetrenie mal v norme, ale co nam pani doktorka doporucila? cvicenie, aby vraj trosku zosilnel. vsetko som jej slubila a samozrejme som tam nesla. maly po vyzdraveni zacal poriadne jest a zosilnel aj bez cvicenia...tolko moja skusenost. mimochodom, ked sme volali malemu zachranku, lebo bol v krcoch, ODMIETLI prist, ze vraj oni su iba pre dospelych pacientov!!!
no comment, cele zdavotnictvo...
 Helča 
  • 

Re: Re: Cvičení 

(2.3.2001 21:08:30)
Ahoj holky,
abych ukončila tuhle debatu...tedy - dnes jsem mluvila se sestrou z rehábky a po popsání chování našeho drobka mi řekla, že by bylo dobré kdybychom opravdu začaly chodit na mírná cvičeníčka. Potvrdila moji doměnku, že to zpoždění je podmíněno právě těmi kyčlemi a i proto je dobré je stále trénovat, protože mají nadále tendenci " lenivět" a dostatečně se nepohybovat v kloubech. Doporučila mi lehy na bříšku a v ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ N E P O S A Z O V A T!!!Takže 12.3. jdeme na první cvičení a co bude dál se uvidí. Ještě jsem chtěla říct, že podle jejích slov by se dítě mělo obracet od pěti tak do těch sedmi měsíců, ale není to pravidlem....Když k tomu přičteme ty měsíce s fixovanými kyčlemi, je na tom Mája v podstatě OK. Mějte se krásně a děkuju za všechny názory.
Helča
 Stáňa(40)+Ondra(7) 
  • 

Re: Cvičení 

(3.3.2001 16:08:19)
Nedá mi to, abych nenapsala, že já mám s cvičením "podle Vojty" velmi dobré zkušenosti. Cvičila jsem s Ondrou už od porodnice - narodil se po komplikovaném porodu (kleště, kříšení), později se ještě objevil výron na svalovém úponu na krku (jehož důsledkem byla omezenější hybnost hlavičky na jednu stranu, byť ne nijak výrazná) až asi do 15 měsíců. Řekla bych, že právě i díky tomuto cvičení mám dneska normálního pohyblivého (někdy až moc) kluka,na kterém ten nepříliš dobrý příchod na svět nezanechal žádné mimořádné následky. Období, kdy jsme cvičili určitě jednoduché nebylo - doporučený počet opakování cvičení byl 5-7 (většinou jsme to zvládli jen 5x) a protože se cvičí "na nahato" měla jsem někdy pocit, že nedělám nic jiného, než to dítě rozbaluju, zabaluju a mezitím krmím. Fakt taky je, že Ondra u cvičení někdy brečel (ne vždycky, zaleželo na náladě, často jsem ho "ukecala" nebo "uzpívala"). Navíc tchýně měla trochu obdobný pocit jako Eva a Hela - že Ondru zbytečně trápím a ten měsíc, který jsme v létě strávili společně u nich na chatě, mi to zrovna moc neulehčovala. Sice jsem dala jasně najevo, že v tomto směru se ovlivnit nenechám, ale její výraz, kdykoliv jsem začala s Ondrou cvičit, byl jasně výmluvný (mimochodem dneska, když na to náhodou přijde řeč, tvrdí, jaká jsem byla dobrá, že jsem s ním cvičila, a jak mu to pomohlo, musím říci, že je to určitá satisfakce).
A proč to vlastně píšu? Myslím si, že je lepší s dítětem cvičit třeba trochu "zbytečně" než třeba něco zanedbat. Myslím si, že to cvičení totiž uškodit nemůže, jen dítě pohybově stimuluje. A pokud má člověk pocit, že si na něm neurolog snaží "nalovit body", je asi jistější změnit lékaře, než risknout, že můj laický odhad nebude úplně dobrý. Nevím, možná jsem zbytečně opatrná (nakonec Eva i Hela si svůj odhad pochvalují), ale ...
P.S. A myslím si, že rozhodně nejsem matka, která by si lámala hlavu srovnáváním s jinými dětmi (nebo tabulkami v knihách a časopisech) a případným trumfování, že moje dítě už .... Ostatně Ondru jsem ještě v 9 měsících nechávala sedět zcela ojediněle (i v kočárku jezdil v té době ještě vkleče - právě proto, že nám rehabilitační sestra poradila, že tato poloha je z hlediska pohybového rozvoje lepší), na chození taky došlo až někdy po roce (prostě až když začal sám). Ale měla jsem pocit, že dělám vše proto, aby se rozvíjel pokud možno optimálně.
 Dana, dvojčata 
  • 

Re: Re: Cvičení 

(3.3.2001 16:41:46)
Ahoj Stáňo, my jsme takhle cvičili skoro rok od porodu a nevím, jestli to bylo k něčemu dobré (mně totiž připadali kluci ve vývoji pořád úplně v pohodě, pediatričce také), ale přesto, souhlasím s Tebou, už ten pocit, že jsem udělala všechno pro to, aby prospívali v pořádku, byl a je, strašně důležitý. Kdyby se totiž cokoliv dělo, vyčítala bych si to až do smrti a to asi nechce nikdo. Nic příjemného to nebylo (kluci občas pěkně vyváděli), ale časem to začali brát jako nějaké zpestření při přebalování, tak to zase přestalo být tak hrozné.
 Jitka (2 kluci) 
  • 

Re: Re: Re: Cvičení 

(3.3.2001 19:51:30)
Ahoj všem,
už jsem do téhle diskuse přispívala a ještě bych ráda něco dodala. Nechci tady působit jako zuřivá zastánkyně rehabilitačního cvičení, ale dovolte abych napsala jak to cítím. Mám 22. měsíčního Vítka, narodil se těžce nedonošený, měl velké problémy, a tak jako rizikový novorozenec byl sledován na neurologii od malička. Ze začátku jsme preventivně cvičili podle Vojty preventivně, následně se začalo projevovat lehké zpoždění pohybového vývoje, až ve 13. měsících jsme se dozvěděli, že Vítek trpí dětskou mozkovou obrnou (DMO). Cvičíme dále, chodíme plavat, zkoušíme všechny možné metody a musím říci a mám to potvrzeno lékaři, že kdybychom necvičili, tak dnes máme doma dítě, které bude jen ležet. A Vítek sice ještě ani nesedí, ale otáčí se z bříška na záda a zpátky, umí vysoký vzpor na rukou, teď se snaží dostat na kolínka a lézt. Máme velkou šanci, že kolem třetího roku začně chodit, s obtížemi, ale chodit. Chápu maminky, které nutnost cvičit nevidí. Zdravé dítě berou jako samozřejmost a případně zpoždění přičítají čemukoliv, jen ne nemoci. I já jsem to tak viděla u svého prvního. Teď už vím, že to tak není. Zdravé dítě je zázrak a měli bychom si toho vážit. Proto, jsou-li nějaké pochybnosti, cvičte a nenechejte se odradit, výsledky rozhodně stojí za to.
Jitka

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.