Kamisi |
|
(25.1.2013 11:56:24) Fungovala jsem stejně - podmiňováním a vyhrožováním, ale vím, že je to špatně. Ani respektující výchova nefunguje najisto, některé děti jsou tak silné osobnosti, že je nepřesvědčíte, aby udělaly co chcete, ani milým slovem. Je to daný stylem života, který vedeme jako společnost. Dnes vím, že by děti měly vyrůstat do určitého věku (6-7 let) v co největší volnosti, aby si svůj svět vytvořily samy, ne aby jim ho tvořili rodiče a učitelé, to ale znamená vyrůstat někde v přírodě, ne u počítače samozřejmě. Děti poznají přirozeně, co je pro ně dobré a co je špatné, ale v momentě kdy jim do toho začneme kecat, přestanou tuto přirozenou vlastnost používat. Bohužel v uspěchané společnosti, kde se spěchá do práce a děti do školky, kde dětem utváříme řád od útlého věku, jsou naše možnosti velmi omezené, mimo jiné to znamená ustát svůj jiný přístup ve většinové společnosti. Takže nedokážu říct, jak bych to dělala teď. Navíc na určitý styl výchovy potřebujou být naladěni oba rodiče stejně.
|
Xantipa. |
|
(25.1.2013 12:45:56) Nemyslím si to stejné. I malé děti musejí mít mantinely, za které nesmějí. Takže sice moje děti jsem vychovávala tzv. volně, ovšem hranice byly a budou vždy. nejde nestanovit pravidla a hranice a najednou ze dne na den ano. Já jsem sice velmi chápavá, ale taky to má své meze a děti moc dobře vědí, když ji překročí. občas zkusí, zda zafunguje kdo s koho - naposledy starší syn, štval mě neuvěřitelně, ale ovládla jsem se - naštěstí, takže odpoledne roztál
|
|
Markéta s párkem | •
|
(25.1.2013 14:43:36) Chceš tím říct, že když se žije v přírodě, tak je těch pravidel míň? to si tedy nemyslím. Jsou jiná, ale musejí být také. Např. žiju-li v chatrči nebo ve stanu, nemůžu do nich mlátit klackem nebo házet kamením. Nemůžu v nich kadit a čůrat. Chci-li jíst, musím mít trpělivost být zticha a nehýbat se, jinak nic neulovím. Hrozí-li nebezpečí, musím spěchat s útěkem, jinak mě něco sežere.
|
Kamisi |
|
(25.1.2013 15:32:58) Ale jo, jistě, jenže to jsou pravidla, která děti přijmou samozřejmě, protože se tak chovají i dospělí. Když nutíš dítě se oblíkat, protože spěcháš do práce a do školky a ono nechce, chce zůstat doma, je přirozené, že se tomu dítě brání. Taky uznávat autoritu učitelky je pro dítě nepřirozené, protože učitelka má jiná pravidla než jeho bohové - rodiče. Taky může mít ta pravidla špatná, nespravedlivá a dítě musí poslechnout jen proto, že MUSÍ. Podobně se k dítěti chovají často i rodiče. Musíš, protože to já chci. Jo, dítě se nakonec naučí poslouchat a respektovat pravidla, bohužel toto poslouchání převáží nad vlastním úsudkem, byť je často "čistší", přirozenější i správnější než úsudek dospělého. Řada lidí se k dětem chová jako k méněcenným jen proto, že jsou malé. Ve skutečnosti jsou ve své přirozenosti daleko chytřejší. Člověk se rodí do tohoto světa šťastný a dobrý, těchto vlastností pozbývá až vlivem okolí. Chápu, že to většina dospělých nechce přijmout, zapomněli, jejich přirozenost taky převálcovala výchova.
|
Ivik a kluci 00,03,06 |
|
(25.1.2013 16:07:58) Kamisi, "Člověk se rodí do tohoto světa šťastný a dobrý, těchto vlastností pozbývá až vlivem okolí. " ..to si fakt myslíš? Na základě čeho?
|
Kamisi |
|
(25.1.2013 16:53:16) Na základě svých zkušeností a poznání.
|
Hanka | •
|
(25.1.2013 17:00:36) Hm,
a když se teda lidé rodí šťastní a dobří, co je v tom světě zkazí? Rodiče, podmínky?
|
Kamisi |
|
(25.1.2013 17:17:32) Vliv má na dítě okolí, prostředí, do kterého se narodí a ve kterém vyrůstá. Výchova. Jak se cítí rodiče, hlavně matka, přenáší svoje nálady, radosti i starosti na dítě už v prenatálním období, ale i po narození. Dítě vycítí, že něco je nebo není v pořádku a podle toho si formuje svoje myšlenky, které si ukládá a podle kterých potom jedná, byť podvědomě.
|
Ivik a kluci 00,03,06 |
|
(25.1.2013 18:22:51) Já mám zase ze svého okolí (a také vlastní) zkušenosti, že má na dítě velký vliv genetická predispozice. Znám několik případů, kdy tři děti byly vychovávané stejně, ve stejném prostředí a přesto jedno z dětí se chovalo naprosto jinak (a to už od malinka) a dostalo se i do vězení, ačkoli rodinu mělo milující a žádné zvláštní negativní vlivy z okolí nezažilo. Prostě se chovalo podle svého, podle své povahy.
|
|
|
|
|
CPO |
|
(28.1.2013 11:29:45) "Kamisi, "Člověk se rodí do tohoto světa šťastný a dobrý, těchto vlastností pozbývá až vlivem okolí. " ..to si fakt myslíš? Na základě čeho?"
Myslím si totéž. Zkušenost... Navíc, nic jiného logiku nemá
|
Markéta s párkem | •
|
(29.1.2013 8:43:57) To já si myslím, že člověk se rodí přirozeně sobecký. Když se miminu něco nelíbí, hned začne řvát, čili vynucuje si, aby bylo po jeho. Až výchova ho naučí, že nemůže mít vše hned, že někdy musí čekat a něco mít nemůže vůbec. Až výchovou se dítě učí, že má být ohleduplné, nedělat bolest apod.
|
Kamisi |
|
(29.1.2013 20:16:24) Miminko nekřičí proto, že si něco vynucuje, ale proto, že se mu něco nelíbí a neumí to vyjádřit jinak. To neznamená vynucování. Je to upozorňování - mám hlad, mám plnou plínu nebo jsem mokré, jsem samo. Dítě se neučí výchovou, ale pozorováním. I ohleduplnosti lze naučit pozorováním. To ale taky znamená, že by měli být ohleduplní především dospělí v jeho okolí.
|
Mirek_ |
|
(5.2.2013 16:59:39) "Člověk se rodí ... dobrý, těchto vlastností pozbývá až vlivem okolí. " "Dítě se neučí výchovou, ale pozorováním. I ohleduplnosti lze naučit pozorováním."
Já vidím v těchto dvou výrocích rozpor. Asi že beru ohleduplnost jako podstatnou složku vlastnosti "být dobrým". Pokud se dítě s ohleduplností nerodí, ale učí se ji postupně, nerodí se až tak dobré.
|
|
|
|
|
|
|
|
|