Vyhrožování a podmiňování při výchově

Navazuju na předchozí téma o baletu a jídle.

Na mého syna momentálně a už dost dlouho nefunguje nic jiného než podmiňování - pokud neuděláš to a to, nebude to a to. Dá se to nazvat i vyhrožováním, v jiné formě dokonce korupcí.

Jak teda fungujete, když nic jiného nezabírá?
On je totiž chytrý a vnímavý a všechna přemlouvání a argumenty a tak velice dobře odhalí.
Příklad - chce pomoci s oblékáním, ačkoliv to už dávno umí. Jediné řešení - neoblékneš se, nepůjdeme na boby. Ostatní řešení jsou na nic - typu jsi přece šikovný, už to umíš, ve školce se oblékáš sám, atd atd. Podívej se, jak ti to dobře jde atd. kdo bude dřív oblečený, já nebo ty....vše na nic.

Je mi jasné,že to do budoucna může obrátit - nesním polévku, dokud mi nedáš čokoládu např. Jenže jak bez toho fungovat, když nic jiného na něj neplatí?