| Andy, 32 let, vdaná | •
 |
(4.2.2001 22:42:41)
Ahoj lidičky,
docela ráda pročítám "Rodinnou" diskuzi, ale nepředpokládala bych, že i já budu mít někdy problém, se kterým si opravdu nebudu vědět rady.
Jsem půl roku vdaná, s manželem jsme před svatbou 1 rok chodili. Neměli jsme v té době žádné závažné problémy, ve všem jsme si rozumněli, měli jsme shodný pohled na svět, na náš společný život. Před zhruba 3 měsíci nám to ale přestalo klapat v sexu. Nejprve zcela nenápadně, občas jsem byla odmítnutá, když jsem se chtěla milovat. Říkala jsem si, že se nic neděje, každý má občas den, kdy se mu prostě nechce. Jenže tahleta odmítání začala být stále častější. Před tím jsme se milovali tak 3-4x týdně, teď v průměru tak 1x za 14 dnů. Pokoušela jsem se o různá zpestření , řekla jsem si, že budu trpělivá a počkám, že je to třeba nějaké přechodné období a že to přejde, ale nic nebylo to pravé. Snažila jsem se o tom s manželem několikrát i mluvit. Zpočátku to úplně odmítal, říkal, že si jen něco namlouvám, ale jelikož jsem se s tímto jeho vysvětlením nehodlala smířit, měli jsme asi před 14 dny docela vážnou debatu. Manžel mi přiznal, že už nemá vůbec žádnou potřebu sexu, a že to, že se občas milujeme je jen proto, že mi chce udělat radost. On prostě sex k životu nepotřebuje a já mám pocit, jako by v tom nacházel nějakou svou novou životní filozofii. Mé návrhy, ať navštívíme nějakého sexuologa striktně odmítá, říká, že s tím nepotřebuje nic dělat, že mu to tak vyhovuje. Pro mně je představa toho, že když se spolu milujeme, tak on se vlastně jaksi "přemáhá", úplně hrozná. Manžela z celého srdce miluji, ale teď opravdu nevím, co dělat. Děti prozatím nemáme a já po miminku hrozně toužím. Ještě před svatbou jsme se dohodli, že si dítě co nejdříve pořídíme. Od té doby manžel alespoň 3x změnil svůj názor. Prostě jednou ano, a pak zase že ne. Teď jsme zrovna ve "fázi", kdy dítě nechce. Nemáte někdo nějakou podobnou zkušenost? Nějakou radu pro mně, jak se zachovat, co s tím? Vím, že tuhle situaci za mně nikdo nevyřeší, že to budu muset stejně já sama, ale třeba mi pomůže přečíst si něčí názor na celou situaci. Děkuji, přeji všem hezký den
|
| Majka, 27 let | •
|
(5.2.2001 12:23:22)
Milá Andy,
také mám podobný problém.Už se tady o tomto problému hodně psalo,když si v archivu najdeš téma Málo sexu,Málo sexu-opačně,
Manžel se uspokojuje sám,i když může mít mě ... .
Můj muž také odmítal debaty na toto téma, také říkal, že si jen něco namlouvám. Sexuologa jsem mu nenavrhovala, protože vím dopředu, že by tam prostě nešel a vysmál se mi, že je to hloupost.
Já jsem vdaná již několik let a mám malé dítě.První rok po svatbe bylo vše v pohodě, potom už to začalo jít z kopce. Milování většinou vyprovokuji já. Protože však můj muž chodí spát velice pozdě (pracuje), málokdy se ho dočkám. Už jsem tady po vánocích psala,že přes vánoční dovolenou byl manžel úplně jiný, více si mě všímal, častěji jsme se milovali atd., ale s nástupem do práce a příchodem všedních starostí vše sklouzává zpět.
Těžko radit, co bys měla udělat. U mě je to jasné. Máme dítě a nějaký ten pátek spolu, takže to snáším a tak nějak jsem si zvykla, i když mě to samozřejmě občas hrozně štve. Ty jsi ale vdaná krátce, navíc nemáte dítě. Musíš si rozmyslet, jestli Ti tenhle stav bude vyhovovat po celý zbytek života. Najít si milence a zůstat s manželem je řešení, ale určitě ne dobré. Vyzkoušela jsem to, ale nestálo to za ty nervy. Doporučuji Ti to vyřešit dříve, než přijdou děti, protože někdo si myslí, že když bude dítě, problém se vyřeší. Ale není to pravda, jen se odsune do pozadí a zase potom hezky vyplave na povrch. V těhotenství by měl manžel další důvod odmítat milování - aby neublížil dítěti (vlastní zkušenost).
Přeji Ti hodně štěstí a chladnou hlavu při řešení problému.
|
| Boris, zenaty 3 deti | •
|
(5.2.2001 17:10:59)
Mile damy, taky mam obcas pocit, ze moje zena by se se mnou milovala casteji. Zijeme spolu 16 let, z toho 12 let po svatbe. Kdyz mam v praci narocnejsi obdobi, malo se vyspim, proste kdyz jsem unaveny, moje potreba sexu take silne klesa. Nedochazi to sice do vami popisovane situace, ale pocit ztraty zivotni energie me uplne umrtvuje. Zkuste zapremyslet, jak tento pohled z muzske strany vyuzit. Preju mnoho uspechu :-)
Boris
|
| Andy, 32 let, vdaná | •
|
(6.2.2001 11:15:33)
Borisi, děkuji za Tvůj pohled "z druhé strany". Právě proto, že vím, že každý je občas unavený a nebo prostě zrovna nemá tu správnou náladu, jsem se zpočátku snažila celou věc brát s nadhledem. Jenže je něco jiného, když muž prohlásí, že jeho potřeba sexu je téměř nulová a nemá snahu s tím cokoliv dělat.
|
| Sylva (25) | •
|
(9.2.2001 10:04:23)
Ahoj Andy a všichni, kdo mi moožná poradíte. Mám přesně opačný problém. Nízkou potřebu sexu mám já. S přítelem chodím už skoro šest let, v létě se chceme brát. Rozumíme si skoro ve všem, máme se rádi a já věřím, že je to ten ideální muž, který je jediný na celém světě. Někdo, kdo by se ke mně víc hodil a taky byl ochoten tolerovat všechny moje chyby, pravděpodobně neexistuje. Já ho mám moc ráda, ráda se k němu tulím, objímám ho, ale sex jako takový mě moc nebaví. On se s tím asi už smířil, ale mě to trápí. Nemyslím si, že sex by byl v životě to hlavní, ale přece jen - co budu proboha říkat ve čtyřiceti, když teď už je to takhle?
|
| Andy | •
|
(11.2.2001 20:12:55)
Ahoj Sylvi, právě jsem objevila Tvůj příspěvek, a tak se pokusím odpovědět. Píšeš, že máš malou potřebu sexu, ale ráda se k příteli tulíš, objímáš ho atd. Přesně to je můj manžel. Milovat se nechce, ale pokud se přitulím /třeba jen tak u televize/
tak nemá proti tomu naprosto nic. Rád mně drží za ruku, když někam jdeme nebo když jdeme společně večer spát a ještě si v posteli povídáme, tak mně drží kolem ramen, hladí po vlasech. Já vím, sex není ve vztahu to nejdůležitější a tyhlety "něžnůstky" taky znamenají hodně, ale nevěřím tak úplně tomu, když píšeš, že si na vztah skoro bez sexu Tvůj přítel asi zvyknul. Věř mi, píšu z vlastní zkušenosti. Taky se snažím brát situaci u nás takovou, jaká je. To znamená, že se snažím přizpůsobovat manželovi a jeho potřebě (nebo spíše nepotřebě) sexu. Ale uvnitř mně se to prostě hromadí a i když se snažím energii vybíjet různým jiným způsobem (mimo jiné jsem začala tvrdě "makat" i v posilovně), ale na 100% to nepomáhá. A pak najednou příjde chvíle, kdy mám pocit, že už takhle dál nemůžu a byla bych snad schopná roztřískat všechny talíře, jen aby to s ním nějak hnulo a něco se u nás změnilo. Takže z pohledu "té druhé" strany Tě prosím, neber to jako samozřejmost a neměnnou situaci, že máš malou potřebu sexu a že to tak prostě musí zůstat a partner se musí přizpůsobit. Je asi opravdu potřeba o tom spolu mluvit a hledat nějakou tu zlatou střední cestu, nějaké jiné možnosti a způsoby, které by byly přijatelné pro obě strany.
Přeji Ti hodně zdaru. Andy
|
|
|
|
|
| Andy, 32 let, vdaná | •
|
(6.2.2001 11:09:36)
Ahoj Majko, moc děkuji, ze Tvůj příspěvek, Tvůj názor. Pročítala jsem Tvou odpověď velmi pozorně a musím Ti dát za pravdu. Mám v podstatě pár možností. Buď se situace z manželovy strany zlepší, a pak bude vše relativně v pořádku nebo se se současnou situací smířím a zvyknu si na to, jak teď žijeme (což je pro mně představa momentálně víc než hrozná) a nebo od něj odejdu (což si v reálu momentálně taky nedovedu představit, protože ho mám ráda). Ale tím, jak jsem četla Tvoji odpověď jsem si uvědomila hlavně to, že opravdu mám MOŽNOST VOLBY. A tímhle poznáním mi spadl aspoň trošku kámen ze srdce. Protože když člověk prožívá něco špatného, neumí zrovna moc realisticky uvažovat.
Takže vím, že teď se budu snažit udělat pro naše manželství co se dá, snad manžela nechám ještě nějaký čas v klidu a zaměřím se sama na sebe, začala jsem u lékaře procházet řadou vyšetření, jestli jsem v pořádku a mohu mít děti, a pak se uvidí. Pořád ještě věřím, že se budeme schopni s manželem nějak domluvit. Ale taky vím, že celý život takhle, jak žijeme teď, žít nechci. A pokud se opravdu nic nezmění, tak mi zřejmě opravdu nezbude nic jiného, než od něj odejít.
|
|
|
| Magda, 2 deti | •
|
(5.2.2001 18:47:03)
Ahoj, pridavam se k Majce. Vystihla to velmi pekne. Chovani tveho manzela muze navic souviset i s tim, ze ve skutecnosti tatinkem byt nechce. Dobre si to rozmysli. Drzim ti palce.
|
|
| Marie, 1dítě | •
|
(5.2.2001 21:22:29)
Ahoj,
podobnou situaci jsem zažila před několika lety. Měla jsem bezvadně fungující vztah, cestovali jsme, sportovali a milovali se. Bohužel jen do doby, než jsem se zmínila o dítěti. Od té doby začal náš intimní život upadat. Přítel mi odpovídal vyhýbavě, řešit nic nechtěl, říkal, že má prostě malou potřebu sexu.
Nemohla jsem v tomto vztahu vydržet, vždycky jsem si přála rodinu, takže jsem vše ukončila a našla si jiného partnera, se kterým mám dnes roční dcerku. Bývalého přítele jsem nedávno potkala a on se mi svěřil, že pravý důvod zmenšené sexuální potřeby bylo to, že nechtěl náš vztah "kazit" dítětem. Ale na rovinu mi to říct tenkrát nedokázal.
Nechci tvrdit, že je to v Tvém případě stejné, ale ta možnost tu je. Pokud toužíš po dítěti a Tvůj partner si nechce "kazit" vztah, nečekej moc dlouho a rychle pryč od něj. My ženy jsme bohužel v nevýhodě a přeci jen biologické hodiny jsou neúprosné. Na světě je spousta mužů, kteří po dítěti touží stejně jako my ženy. Já svého kroku rozhodně nelituji.
Měj se krásně, přeji Ti, aby přece jen tak radikálního kroku nebylo třeba. Marie.
|
|
| Klára, 32 | •
|
(7.2.2001 8:12:38)
Andy,
souhlasím s Marií – vážně to promysli než rezignuješ. A neboj se – nejsi divná !
Víš ale co je horší?
Neříkám že je to pravidlem, ale co znám holky, není to rozhodně nic vyjímečného.
Po pár letech (možná už po roce, nebo půl) manželství přijde období
kdy se o nějaké „milostném manželském spolužití“ nedá vůbec hovořit.
A to už se nemluví o 14 dnech, ale minimálně o měsíci a více kdy se nic neděje.
Prostě NIC. Zdánlivě je vše OK, žádné hádky, normální komunikace.
Ale v posteli se dovíš akorát „Dobrou noc“ – a jde se spát.
Když mi bylo míň – strašně jsem se rozčilovala.
Nenáviděla jsem ložnici.Říkala jsem si – je mi tak málo let to přece není
možné že by to takhle skončilo ? Jenže čím víc jsem byla vnitřně
naštvaná, tím to bylo celkově horší.
Stal se z toho takový začarovaný kruh ze kterýho není skoro cesta ven, pokud
se jeden doopravdy neosmělí....
Až tohle období skončí – bude zase období normálu.
Čím víc se ti dva snaží – a snaží se pokud nejsou sobci a opravdu
jim na tom druhém záleží – tím tohle skvělé období má šanci na život.
Neexistuje nic, co by bylo překážkou.
Jakmile se poleví, začne to pomalu ale jistě padat do známých stojatých vod.
Čím je člověk starší, tím hůř se plave nahoru. Ale jde to.
Když se chce. Když se totiž chce, dějou se zázraky !
Ale nic není zadarmo.
To je zároveň i mojí radou pro Andy (ať už se rozhodne jakkoliv)
na každém vztahu dvou lidí se musí makat - furt a neustále – a na manželství obzvlášť!
Takřka ve dne v noci ! :-)))
Tak přeju pořádnou výdrž! :-)
|
| Adéla, 30 | •
|
(8.2.2001 7:12:44)
Ahoj Andy,
ani už nemusím nic psát, protože Klára to řekla naprosto dokonale. Musím s ním ve všem souhlasit, i s tím „obdobím“, ale i u nás to období přešlo a máme po osmi letech manželství dobře fungující a vcelku častý sex.
Jak už to tak bývá, když člověk píše o sobě, nenapsala si všechno. Zvaž sama pro sebe, jestli na svého partnera moc netlačíš s dětma. On se totiž chlap obvykle musí smířit s faktem, že je ženáč, i když se sám do ženění hrnul. Když mu jeho milovaná začne ještě povídat o dětech, může to být na něj moc. Vím, o čem mluvím. Taky vím, o čem mluvím, když řeknu, že když se žena rozhodne, že jí jak se říká ujede vlak, tikají biologické hodiny a podobné blbosti, může na muže vyvinout nátlak, který v tom okamžiku vypadá přiměřený situaci (už je mi 30, 35, 40...), ale při pohledu z větší dálky už to tak ideálně nevypadá.
Já jsem se cítila zrovna tak jako ty a taky jsem se to snažila vyřešit tím, že si všechno vyříkáme, ale prostě to nešlo. Pak se však třeba něco změnilo v našem životě: jeli jsme na dovolenou nebo koupili byt, a milování bylo zpátky žhavější než dřív. Takže se připrav, možná i u vás tohle není poslední období „chladu“.
A ještě něco, a to víceméně opakuju, co řekla Klára, manželství je něco jiného než chození s partnerem, nedá se z toho tak lehce utéct a zanechá mnohem větší a hlubší šrám (v papírech i na duši). Tím nechci říct, že by ses měla vzdát dětí. Zkus si na chvíli najít jiný zájem – vím, že se mi to lehce říká, ale mně se to podařilo a mám syna i spokojenýho manžela, a když se ani za půl roku váš sex nezlepší, zvaž znovu.
Přeju tobě i manželovi hodně štěstí
Adéla
|
|
|
| Helena 26 1 dítě | •
|
(9.2.2001 22:23:02)
Mám podobný problém. U nás bylo vše OK až do 5 měsíce těhotenství. Pak přestalo manžela moje bříško( žádné jsem neměla!!!) přitahovat a tak od té doby až do 10 týdnů po porodu odmítal sex. Celkem 6 měsíců, od dubna dokonce září. Ani mazlení, nic nechtěl a vřdy se vykroutil! Dnes to také není žádná sláva, ale srovnali jsme se na průměru 1xtýdně. Nicméně moje pokusy o sex odmítá nadále, takže se milujeme když on chce.Brala bych častěji,a někdy jsem ho chtěla i odmítnout aby věděl jaké to je, ale po tom co jsem prožila jsem ráda i za tohle a raději už to nerozebírám, protože moje touhy vše vyřešit promluvou vedly akorát ke zhoršení situace.Prý častěji nemusí....i když dřív to býval ten nejlepší milenec.Chtěla bych tři děti, ale jestli pokaždé bude následovat takový půst..nevím, nevím! Přeju ti hodně štěstí a zkus ho chvilku nechat být, nám se to osvědčilo a pevně věřím, že se stále ještě máme šanci vrátit všichni zpět k původnímu, ne - li lepšímu sexu.
|
|
| Petra, 2 batolata | •
|
(10.2.2001 17:42:28)
Zkuste si přečít poslední číslo Marianne, je tam na tohle téma hezký článek. (Viagra ..)
Opravdu povedný.
Petra
|
|
| KB | •
|
(15.2.2001 13:05:59)
Milá paní, bohuzel ani já vám neporadim. Jen jsem chtela rict, ze je skoda, ze kazdy mame, co nechceme. U nas doma je to zcela opacne, nez u Vas. Premaham se pro zmenu ja, ale dite uz mame. U zen je netouha po sexu casta, ale u muze je to opravdu zvlastni. Zavidim Vam, ale Vy zas touzite po aktivnim manzelovi, jakeho mam ja. To je smula, ze?
|
|
| Darja, 1 dcera | •
|
(18.2.2001 18:12:29)
S manželem žijeme 8 let z toho rok a půl v manželství. Máme čtyřměsíční dceru. Všechno v sexu klapalo až do těhotenství. Asin od čtvrtého měsíce jsme se milovali tak jednou měsíčně a od sedmého měsíce vůbec. Protože jsem se dlouho po porodu hojila, pauza se protáhla o další dva měsíce. Manžel téměř úplně ztratil touhu po sexu. První pokus nevyšel kvůli mě. Nešlo to kvůli bolesti. Druhý pokus už celkem ušel, ale pak zase měsíc pauza. Manžel mi řekl, že kromě toho, že bývá nesmírně unavený z práce, na mě také pohlíží nejen jako na ženu coby sexuální objekt,ale také matku. A to jeho touhu také snizuje. Samozřejmě moje tělo už není, co bylo před tím a manžel mi přiznal i to. Myslím, že si mohu být jistá, že mi nevěrný není. Jen se z našeho života musí ztratit stereotyp vzájemného přístupu. Je to ale vzdy věc komunikace a úplné otevřenosti. Třeba tvůj manžel potřebuje něco konkrétního a nedokáže si o to říct. Třeba potřebuje stejné drobné něžnosti od tebe a ty pak jednoho dne samy přejdou v intimní chvilky. Je to ale hodně individuální. Takže držím palce. Mimochodem touha po dítěti z tvé strany může skutečně chlapa v tomto ohledu utlumit.
Čau Darja
|
|
|
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)