Re: Nechce se se mnou milovat

Andy,
souhlasím s Marií – vážně to promysli než rezignuješ. A neboj se – nejsi divná !
Víš ale co je horší?
Neříkám že je to pravidlem, ale co znám holky, není to rozhodně nic vyjímečného.
Po pár letech (možná už po roce, nebo půl) manželství přijde období
kdy se o nějaké „milostném manželském spolužití“ nedá vůbec hovořit.
A to už se nemluví o 14 dnech, ale minimálně o měsíci a více kdy se nic neděje.
Prostě NIC. Zdánlivě je vše OK, žádné hádky, normální komunikace.
Ale v posteli se dovíš akorát „Dobrou noc“ – a jde se spát.
Když mi bylo míň – strašně jsem se rozčilovala.
Nenáviděla jsem ložnici.Říkala jsem si – je mi tak málo let to přece není
možné že by to takhle skončilo ? Jenže čím víc jsem byla vnitřně
naštvaná, tím to bylo celkově horší.
Stal se z toho takový začarovaný kruh ze kterýho není skoro cesta ven, pokud
se jeden doopravdy neosmělí....

Až tohle období skončí – bude zase období normálu.
Čím víc se ti dva snaží – a snaží se pokud nejsou sobci a opravdu
jim na tom druhém záleží – tím tohle skvělé období má šanci na život.
Neexistuje nic, co by bylo překážkou.
Jakmile se poleví, začne to pomalu ale jistě padat do známých stojatých vod.
Čím je člověk starší, tím hůř se plave nahoru. Ale jde to.
Když se chce. Když se totiž chce, dějou se zázraky !
Ale nic není zadarmo.
To je zároveň i mojí radou pro Andy (ať už se rozhodne jakkoliv)
na každém vztahu dvou lidí se musí makat - furt a neustále – a na manželství obzvlášť!
Takřka ve dne v noci ! :-)))
Tak přeju pořádnou výdrž! :-)