| petra | •
 |
(13.2.2001 10:52:56)
Prosím poraďte mi. Mám velké problémy s otcem mé tříleté dcerky, se kterým jsem rozvedená. (předem se omlouvám, že můj příspěvek bude trochu delší). Naše problémy začaly po dvouletém manželství, kdy jsem otěhotněla. Bývalý manžel se chytil party narkomanů a začal trávit noci mimo domov, domů chodil zfetovaný. V sedmém měsíci těhotenství mě poprvé ztloukl. Po narození dcery se s mou pomocí a pomocí odborníků snažil přestat, ale neúspěšně. Když byl dcerce rok, náš vztah se rozpadl.V posledním roce našeho soužití mě tloukl, škrtil, a (jak jsem se dozvěděla dodatečně) měl poměr s homosexuálem, který mu dával peníze na drogy. Těsně před naším rozchodem si našel 16letou přítelkyni, která také brala drogy. Při prodeji našeho společného domku se mě jeho matka pokusila i s dítětem vyhodit na ulici, po nasazení všech sil jsem si však vybojovala peníze na malý jednopokojový byt. Jeho rodina poté prohlásila (s použitím velice hrubých slov a slibem, že mé dceři později vysvětlí, jaká je její matka s..ě) že jsem ho okradla a přerušila se mnou veškerý kontakt. Dcera měla tehdy nervové tiky, které postupně vymizely, když jsme se od něj odstěhovaly a já vyvinula veškeré úsilí, aby se její psychický stav zlepšil.Asi rok bývalý manžel nejevil o dítě zájem a dokonce se snažil vyvléci z placení alimentů, což se mu nepovedlo. Zhruba v té době jsem si našla přítele, který se ke mě po půlroční známosti nastěhoval. K dceři si postupně vytvořil velice pěkný vztah a zcela jí nahradil otce, dokonce mluví i o adopci. Jeho rodiče mě i dítě přijali neočekávaně hezky a plně jí nahradili babičku, dědečka a další příbuzné (je to neobyčejně soudržná rodina). Jenže můj bývalý manžel postupně začal o (tehdy dvouleté) dítě projevovat zájem. Tvrdil, že s drogami přestal a že chce dceři nahradit, co způsobil. Udělala jsem zřejmě velkou chybu, že jsem mu povolila kontakt. Dcera si k němu vytvořila kladný vztah (ale nikterak na něm nevisela) a těšila se an něj. Jenže jeho zájem brzy opadl, když zase začal brát drogy. Dcera byla tehdy smutná, když jí nasliboval, že jí bude denně volat a pak se několik týdnů neozval.Když jsem mu to telefonicky vytkla, sdělil mi, že nemá peníze na telefon,protože musí jezdit za svou přítelkyní, která bydlí daleko. Později zase zájem projevil atd. Několikrát přijel zfetovaný, udělal před dcerou několik vulgárních scén. K ní se však choval hezky a vozil jí dárky. Později už jsem ho zfetovaného neviděla, údajně přestal, ale hrubě (ke mě, k dceři nikdy) se chová stále. Přistihla jsem ho, jak ¨mě před dcerou pomlouvá. Také mi vyhrožoval, že dceři vysvětlí, že její babička a dědeček nejsou její, a že má někde jiné (ti nejeví zájem, nikdy jsem jim v kontaktu nebránila). Podal návrh na soud na úpravu styku. Prý mu bráním ve styku, prý už nefetuje a o dceru se chce starat. Dělá ze sebe chudáka, který šlápnul vedle, ale teď chce vše napravit, a já,zlá matka, se mu mstím za to, co mi udělal. Mě však nejde o něj, ale o dceru. Bohužel se obávám, že jeho zájem je jen dočasný a brzy opět ochabne - co potom chudák dítě? Mluvila jsem s psycholožkou, sociální pracovnicí i s advokátem a všichni se shodují v jednom: proti napravenému feťákovi nemám šanci. Pokud nedokážu, že dceři škodí, budu mu jí muset půjčovat. Že jí škodí, se prý prokáže v průběhu styku - pokud jí psychicky poškodí, tak mu styk zakáží. Jsem zoufalá. Opravdu musím dovolit dceru psychicky poškodit, aby mu styk zakázali? Přitom dcera již o něm nemluví, táta je pro ni můj nastávající manžel, a žije ve zcela harmonické a úplné rodině. Je to psychicky naprosto zdravé dítě, nikoliv však zásluhou svého biologického otce. (Já jsem se ze soužití s ním dosud nevzpamatovala.)Prosím, napište mi svůj názor. Zdá se mi, že soudy jsou zcela na straně (byť špatných) otců.
|
| Věra, 1syn | •
|
(14.2.2001 9:17:24)
Ahoj Petro, moc dobře Ti rozumím. Já si myslím, že feťák se stejně úplně nevyléčí. Proto není vhodné, aby dcerka jezdila k otci. U soudu by k tomu určitě měli přihlédnout. Jde přece o zájmy a potřeby dítěte!! Taky si myslím, že zájem otce o dcerku opadne. Bohužel já mám se soudy špatné zkušenosti.Můj syn(i když moc nerad)musí jezdit k otci,který vyžaduje pravidelné návštěvy. Přitom opravdový zájem o syna jeho otec nemá (spíš jeho rodiče). Asi jsem Ti moc neporadila. Tak Ti a Tvé holčičce alespoň přeji hodně lásky, štěstí a pochopení v novém vztahu! Věra
|
| Hanka | •
|
(14.2.2001 11:34:53)
Petře přeju, aby soud kontakt s takovým otcem zakázal, protože dítě není sbírka motýlů, které si půl roku nevšímáte, pak vášnivě sbíráte, pak kousek propijete... dítě potřebuje zájem trvalý a spolehlivé citové vazby.
Ale ze vzkazu paní Věrky mám pocit, že rozvedený otec je jen k tomu, aby platil alimenty a držel ústa. Stejně tak mi vadí její argument, že otec o syna vlastně opravdový zájem nemá, spíš jeho rodiče. Konec konců, zájem a citové pouto s prarodiči, pokud to nejsou zrovna sadisti či gauneři, dítě obohacují, i když si my dospělí s těmi prarodiči třeba nerozumíme.
|
| Věra, 1 syn | •
|
(14.2.2001 12:01:25)
Hanko, to jsi mne špatně pochopila.
Já pouze vyjadřuji názor, který vychází z mých zkušeností. Vůbec si nemyslím, že rozvedený otec je jen k tomu, aby platil a držel ústa, jak píšeš. Bylo by jen
dobře, kdyby se otec podílel na výchově svého dítěte, zajímal se o
něj a v tom já mu nebráním.
Kvůli synovi jsem ráda, že o něj mají prarodiče zájem, když už ne jeho otec.
|
| Hanka | •
|
(18.2.2001 0:18:18)
Věrko, omlouvám se, podsunula jsem ti něco, cos nepsala, protože jsem trochu nabuzená z případu několika naprosto normálních kluků, které znám (žádní andělé, ale taky žádní narkomani, sadisti či alkoholici), jejichž manželky použily po rozvodu taktiku "dítě je nemocné", strašení tatínkem a tak, až se otcové kontaktu vzdali, protože nechtěli dítě příliš stresovat. Přitom platili bez řečí. Jednoho z nich nedávno dospívající dítě vyhledalo a navázalo s ním kontakt samo, prosadilo si ho přes velký odpor matky - kamarád je šťastný jak blecha.
|
| Věra, 1 syn | •
|
(19.2.2001 9:09:44)
Hanko,jsem ráda,žes mě pochopila. Já mám problém s tím, že můj syn (7 let) vůbec nechce jezdit k otci. Vždycky musím syna moc přemlouvat, aby jel. Dokonce měl syn období, že utíkal do jiné místnosti, nebo se chtěl zamknout v koupelně. Přitom já opravdu syna proti jeho otci nijak nenavádím ani o něm špatně nemluvím. Naopak syn mi sám říká, že k otci nechce jet, nemá ho rád atd. Vysvětluji mu, že je to jeho otec, který ho má svým způsobem rád. Bohužel 7leté dítě asi pozná, že otec nemá zájem. Upřímně řečeno,ani se synovi nedivím, většinou se syn na návštěvě nudí, otec je o sobotách a nedělích v práci a babička s dědou mají raději svůj klid. Alespoň občas s ním prarodiče zajedou někam na návštěvu nebo výlet.A tak pobyt u otce tráví syn většinou u televize nebo počítače. Moc mě to trápí a nevím si s tím rady. Ale asi se nedá nic dělat. Ptala jsem se na odboru péče o dítě. Soud rozhodl a já nemám chuť na nějaké soudní pře. Ptala jsem se také psycholožky, která po rozhovoru se synem řekla, že bohužel opravdu syn nemá s otcem pěkný vztah. S bývalým manželem bych se chtěla nějak domluvit, ale normálním způsobem není dohoda možná.Už jsem to zkoušela mockrát.
|
|
|
|
|
|
| Šárka, syn 14 let, dcera 11 let | •
|
(14.2.2001 12:40:27)
Petro, z toho co píšeš, jde mráz po zádech, nebo spíš tedy z toho vyústění, na základě jakých informací soud dospěl k názoru, že otec tvojí dcerky je napravený či vyléčený narkoman? Protože to on tvrdí? Víš, připadá mi, že v této zemi soudy pracují vždy velmi demagogicky striktně podle nějakých vyhlášek a pravidel, která si každý vykládá po svém, nikdy však nepřihlíží k tomu hlavnímu - k lidskému faktoru. Když tvůj bývalý manžel zažádal o úpravu styku, ty zažádej o zrušení. Myslím, že vzhledem k bezúhonnosti tvého života a k množství svědků, kteří ti mohou doložit excesy bývalého muže, bys měla dokázat, že není schopen se dcerce ani krátkodobě věnovat, případně mu styk zcela zakázat. Aby to nevypadalo, že zavrhuji rozvedené otce - pozor, to rozhodně ne, kdysi dávno jsem tady podobně radila klukovi, který byl v opačné situaci, manželka mu bránila v kontaktu s milovaným dítětem, je to bohužel tak nějak divně zařízené, jak už jsem řekla, ti hodní a slušní se obvykle vždy hůř dovolají než grázlové nebo hajzlíci. Petro, tobě můžu radit, abys usilovala o zrušení kontaktu, pokud to nevyjde, tak alespoň návštěvy ve tvojí přítomnosti, to ti snad vzhledem k jeho minulosti zakázat nemohou, mimo to prarodiče nemají vůbec žádný právní nárok na dítě, pokud existují rodiče dítěte, tudíž jim rázně vysvětlit, že buď po dobrém anebo vnučku už nikdy neuvidí, když jsou oni takoví, zkus se začít chovat jako mrcha a potvora i ty, házej jim klacky pod nohy, vymýšlej si nemoci dcerky a podobně, je to hnusný ti takhle radit, ale na hrubej pytel hrubá záplata, jinak to nevidím. Adopci tvému příteli povolí myslím až po nějaké době trvání manželství, ale nejsem si jistá, zda s tím biologický otec nemusí souhlasit, to bude asi ještě oříšek. Není to lehká situace, ale mám dojem, že pořád bych viděla víc nadějí na tvojí straně než na jeho. Držím ti palce, aby se to obešlo bez nervů a rozhodně buď tvrdá a nekompromisní a bojuj.
|
| petra | •
|
(14.2.2001 19:24:22)
Děkuji tobě i ostatním za reakce. Jsem ráda, že se přikláníte spíše na moji stranu. Asi jsem to špatně vyjádřila - soud ještě neproběhl, ale lidi, kteří v něm budou mít hlavní slovo - tj. sociální pracovnice, psycholožka z krizového centra a můj právní zástupce (kromě soudce a ještě jedné psycholožky) - jsou nezávisle na sobě toho názoru, že na zrušení styku nemám moc velkou šanci a snad ani nárok. Je to prý otec, má svá práva a na mě je, abych dokázala, že dceři škodí. Že prý má dcera jiného otce není důležité, ten biologický byl první. Pokud by ještě fetoval, mám šanci velkou, pokud se vyléčil, není podstatné, co bylo dřív, ale co je teď. Že se to bude těžko dokazovat jsem pochopila loni v červnu,kd ypřijel a přinesl mi potvrzeníod jakési psycholožky z místa bydliště, že již nebere (bylo den staré). Když mi ho předával, určitě v sobě něco měl. Smutné, co? Jinak samozřejmě budu o dceru bojovat do posledního dechu, ale moc těm soudům nevěřím. Až proběhne, dám vědět.
|
|
| Stáňa(40)+Ondra(7) | •
|
(15.2.2001 12:53:32)
Ahoj Šárko,
chci zareagovat na Tvé tvrzení, že „prarodiče nemají vůbec žádný právní nárok na dítě, pokud existují rodiče dítěte“. Ono to není až tak úplně pravda - podle § 27 odst. 4 zákona o rodině může soud upravit styk dítěte s prarodiči, vyžaduje-li to zájem dítěte a poměry v rodině. Je to poměrně nové ustanovení (dostalo se tam při novele v r. 1999) a upřímně řečeno ani nevím, nakolik se uplatňuje v praxi. Je jasné, že je to na posouzení každého individuálního případu – zda dítě nějaký vztah k prarodičům má apod., ale to právo prarodičů požádat soud, aby upravil jejich kontakt s vnoučetem, existuje.
Já si osobně myslím, že dítě má na kontakt se svými prarodiči právo (pochopitelně pokud se oni o něj zajímají, nejedná se o osoby nevhodné z hlediska výchovy – alkoholiky, kriminální živly apod. a pokud nevyhrocují rodinné vztahy) – to, že se rodiče rozešli podle mne neznamená, že by měli dítěti tyhle vazby bourat. Jenže – kolem rozvodů je tolik emocí, že je asi těžké zachovat chladnou hlavu a třeba jen neovlivnit postoje dítěte postoji svými vlastními (to, že leze tchýně na nervy mně, neznamená, že to nebude skvělá babička pro mé dítě). Ale kdo v takové situaci nestál, těžko může říci, jak by se zachoval, protože teorie je jedna věc a skutečný život druhá.
|
|
|
| Monika | •
|
(14.2.2001 23:19:51)
Před nějakým časem jsem měla podobné starosti, jen odlehčené o fetování. Také jsem svolila ke kontaktu, po 3letech! Další 3 roky jsem si to vyčítala, zklamané děti, proplakané noci. Dnes jsem tomu ráda, moje kamarádka svojí dcerce stále odpovídá na otázky ohledně jejího bio.otce, dělá jim to jisté problémy i ve vztahu s otčímem, který je velmi hodný. Moje děti dnes již mají svůj vlastní názor na svého bio.otce. Jednou jsem po příchodu domů zaslechla útržek telefonního hovoru mého syna: "jo, já ti řeknu že si mne můžeš vzít, máma to dovolí když se zeptáš, ale já nechci čekat na nic! Víš táta mi bere na kolo, když to řekl, tak mi veme a já se těším!" bylo mi divně, uběhl již rok od tohoto rozhovoru, syn je vyrovnaný a pokud se mluví o bio.otci odpovídá stručně a ze svojí hlavy (jo, mám ho, znám ho, je nic moc, neviděl jsem ho, nepotřebuji ho-já tátu mám a máme se rádi). Je mu už 11 let,teda bude 12, pro mne je to můj chlapeček a za to jaký vztah si vytvořili společně s mým současným přítelem je obdivuji strašně moc! Já jsem s otcem neměla a nemám takový vztah, jaký mají moji chlapi.
|
|
|
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)