| Teraza Horáková |
 |
(13.9.2010 23:17:39)
Poslední dobou tu čtu často leccos a i v reálném životě se potkávám:
Nesnese, abych se s někým bavila, on žárlí z lásky.
Nechce, abych se stýkala s rodiči, oni jsou... chápu.
Neřekl mi, že je ženatý.
Jeho žena mu nerozumí.
Jeho žena je hysterka.
Jeho žena je nepořádná, nestará se o děti.
Dal mi facku, ale byl rozzlobenej, poslal mi SMS, že mne miluje.
Lituje, že na mne včera vyjel.
Miluju ho, ale...
Nespí s ní, je můj přítel 5 let, ale mají 2 letý a 4 letý dítě.
Ano, aktuálně jsem (pod vlivem okolností napružená fest), manžel dneska prohlásil - právě v souvislosti s něčím, co se děje kolem nás, že když žena chce, docela na vařený nudli utáhne třeba i ženatýho muže ... dětnýho. To jsou ty potvory milenky.... i ony sklízejí "ovoce" své snahy. ..
Ale...může tancovat nahatá u tyče, když to tam chemicky nedoklapne, nebo je blok v chlapovi (a fakt může žít s hysterkou diagnostikovanou, co nevaří - tak uvaří sám, co nemá smysl pro sex - tak .. jsou řešení .. v nejhorším i tajné nevěry)... když je zájem a chuť zachovat to, co je, tak prostě zájem je. Důvody různé, snaha se cení.
A kontrovala jsem, jak jsme schopný sežrat i s navijákem vlastně úplně i těžkou lež, přetvářku, někdo i týrání, psychické, fyzické násilí, snažit se v zájmu svém z lásky a pak kvůli dětem .... jak to vlastně někdy máme dost těžký a jak jsme hendikepovaný, muž svobodný, no tak jo, alimenty (někteří to omezí takhle)... a vlastně free, Fénixové z popela.
A žena sice s alimenty (docela vzácné leckdy).. a dítě k tomu. Pro ženu pozitivum, co ji drží nad vodou aby fungovala a láska a pro jiné muže?... pro nové vztahy?
Jen se ptám. Kde je ta hranice, kdy jste vyhnali toho pacholka ze svého života? A jak to dopadlo?
PRAXI PROSÍM, protože "já bych" ... jsou teorie. (a těch mám  ))
|
| Lucie+3 | 
|
(13.9.2010 23:34:03)
Dobré téma  a hezky napsané
Bohužel, nebo vlastně naštěstí nemůžu přidat vlastní negativní zkušenost. Jsem vdaná, mám dvě děti...a jsem dost nedůvěřivá všeobecně ke všem lidem, manželovi důvěřuju, ale prověřuju.
Konkrétně, nevěřím slepě a neomezeně, nejsem naivní....
Nicméně manžel mě nepodvádí, to vím, nelže mi, jelikož jsem na to alergická a za lži běsním jak černá ruka a mám rudo před očima.
Manžel mi na rovinu říká, že mě nepodvádí a nikdy nepodvede, jelikož se mě bojí  ne že bych ho mlátila, nicméně zná můj dost negativní názor na nevěru, na milenky, na ničení rodiny, ubližování nejbližším, na podvádění. Vždy, když někde něco přečtu, doslechnu se atd, tak to dost barvitě okomentuji a nezapomenu přidat, co bych mu provedla, kdyby to udělal on...
Takže ví, že by buď přišel o mě a o děti, zcela jistě o klid, možná o pinďoura, možná i o život samozřejmě z legrace, ale slyšel to ode mě už tolikrát, že už sám neví, co je sranda a co ne a jsem si jistá, že by měl velké obavy si dát ode mě třeba jen sklenici s vodou, a už vůbec ne nějaké jídlo spal by s otevřenýma očima
Takže on sám říká, že má o mě strach, kdyby měl nějaké nekalé myšlenky, tak jsem si jistá, že při myšlence, co s ním provedu, až to zjistím....by byl nepoužitelný
|
| Lucie+3 |
|
(13.9.2010 23:40:29)
A podvedl, že? 
No nic, já to beru z legrace...že by šel nohama napřed nebo minimálně vykastrovanej....
On tedy ví, že bych nemlčela a nedělala jako že nic, nemám to zapotřebí...Člověk může ujet, ale nevěra jako taková, člověka podvádět, lhát, podrazit...zradit manželku, děti, nejbližší...to prostě odsuzuju.
Ale nespím na vavřínech. manžela miluju, ale vím, že je to chlap. Takže, přestože je nyní vše v pořádku, ruku do ohně, že mě nepodvede bych za něj nikdy nedala a celkově chlapi vidím jako potencionální nevěrníky. Včetně toho mého....jak jsem psala, nevěřím slepě...
|
| Jaana2 | 
|
(13.9.2010 23:42:47)
Makovko ono nemusí to být ani "věřit slepě" , ono stačí věřit tak nějak normálně, jak by to asi mezi partnery mělo být a když pak zjistíš, že ani to normální věření není o ničem ... je to docela blbý
|
|
| kajkule+kája06/07+Maty11/09 | 
|
(13.9.2010 23:52:02)
Já tomu nechala volný průběh. Nasliboval hory doly, má co dělat. Já mu to teda 100pro nedokážu a on se nepřizná, ale umím si dát 1 a 1 dohromady každopádně zjistil, že odejít pro mě není problém i když bych musela počkat do konce RD a to ho docela šoklo. Fungujem zas nějak normálně, myslím, že oba chcem aby to pokračovalo. Ale já si sr.t na hlavu nenechám  než o zradu mi spíše na 1 místě šlo o mé zdraví
|
|
|
|
| Lucie+3 |
|
(13.9.2010 23:36:06)
No, o mě má strach doufám taky, ale říká tedy, že ze mě
|
|
| Málka&Nat | 
|
(14.9.2010 0:52:48)
K těm hranicím - můžu jen přidat "praxi" bývalé kolegyně. Její hranicí byla fraktura lebky a pobyt v nemocnici. A to ještě na ni musela tlačit její matka, protože přes to všechno ta kolegyně stále ještě nebyla stoprocentně rozhodnutá. Do té doby svého "hajzla" omlouvala a omlouvala.
|
| Teraza Horáková |
|
(14.9.2010 1:13:22)
Málko díky za pochopení. Popis reality ..... no natvrdo, pecka.
TAK to znovu upřesním jinak i v tomhle smyslu, to není žádná souvislost s čímkoliv..... a nepište, nereaujte, naštvaně na téma.. to není ani tak otázka, to není průzkum ani stastistika za účelem čehokoliv.... fakt angažovaná jsem jen pocitově, nedělám průzkumy.
Jen mi prostě připadá špatně to, co jsem zmínila v založení tématu včetně důsledků a někdy naopak... umlátila muže kladivem.. tné
JAK JIM TO LÁSEČKÁM ŽEREM.. a jak jsou manželky nepořádné nesvébytné nestarající se špinavé potvory a milenky potvory a děvky, co je utáhly na to jedno... pak se někdy z milenek stanou manželky a ejhle, milenky jsou hysterky, partnerky, děvky, potvory ))
Nepaušalizuju mužský jako rosvévače... jen ... se holky rveme o chlapa a házíme si ... na hlavu? JSOU AŽ TAK ÚŽASNÍ? A NEBO JE JICH TAK MÁLO???
tý jo.. asi mám nějakej femini gen ))
ALE UVAŽOVALY JSTE NĚKDY SAMY O SOBĚ... JAKý to pro ně je? perou se o mne ženský... i děti.
|
| Teraza Horáková |
|
(14.9.2010 1:17:30)
a NEJSEM ZA CHYTROVNU.. lejno na prošlapaný botě..... vadí mi to, kam až životní nuly, nebo naopak drsc.. s tituly před i za jménem... dovedou upevnit sebevědomí. Svoje.
Tématem jsem fakt řešila láskyplné zaujetí a naivitu.
Hezkou noc.
|
| karolina | •
|
(14.9.2010 7:16:11)
ja ho vyhodila pote, co mi nekolik mesicu lhal a podvadel me, zatim co ja sedela doma s malym (nasim) ditetem, za dva roky ho o 10 let mladsi kocicka prestala bavit a chtel se vratit, samozrejme neni cesta zpet, i kdyz se synem nezijem nejak super
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(14.9.2010 8:57:26)
Nikdy jsem se o nikoho neprala a nehodlám to měnit.
Žádný samec není tak důležitý, abych kvůli němu zahodila vlastní hrdost.
Když mám někoho ráda, budu vždycky bojovat za něj, ale nikdy ne o něj - to jsem ŽM řekla už před dávnými lety, kdy jsme spolu začali chodit. Je to totiž krajně nedůstojné.
|
|
|
|
| Ananta | 
|
(14.9.2010 8:42:29)
Předpokládám že tě zatím miluje... jinak to co píšeš je pěkný psycho, to kdyby mi říkal přítel, tak s ním asi vyběhnu. Nesnesla bych žít na bojišti. Selhat může každý a držet někoho pod tlakem podle mě funguje na čas. Když se zamiluje, tak mu stejně tvoje řeči budou putna, sbalí krámy a půjde k nějaké co mu nehrozí kastrací.
|
| Kaplanka+kluci 07/05+11/08 |
|
(14.9.2010 9:08:34)
jestli jsem to dobře pochopila, tak Makovka "počítá" s tím, že vztah nemusí vydržet, manžel je může opustit kvůli jiné atd. ALE tak, aby jeden vztah ukončil a druhý si začal. NE nevěra, lhaní, zatloukání,zrada,ponížení...takto to chápu já a takto to mám také.Kastrací teda nevyhrožuju.
|
| Kaplanka+kluci 07/05+11/08 |
|
(14.9.2010 9:13:45)
ALE s tím,že nám vztah vydrží tak nějak "počítám" a rozvod,podraz by mě ranil neskutečně. Nejsem v tomto fluktant.Makáme na vztahu,nerozcházíme se kvůli blbinám.
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(14.9.2010 9:20:30)
Kaplanko,
jenže ono je to obvykle tak, že člověk opouští vztah až kvůli té "jiné" (event. "jinému"). Neumím si v praxi představit, kolik lidí by akceptovalo přímočarý postoj typu: "Hele, Marie, víš sama dobře, že nám to teď doma neklape, a já jsem na školení poznal jednu slečnu, se kterou by to možná mohlo být lepší, ale to víš, když to člověk nevyzkouší, tak neví. Prosím tě, já s ní teda teď budu trávit volný čas, budu s ní spát a když by mi to vyhovovalo, tak se rozvedeme... nemáš doufám nic proti tomu?"
Takže ono to s tím lhaním a zatloukáním jistou logiku má.
|
| enny |
|
(14.9.2010 9:51:48)
Monty, když jsem se rozcházela s nějakým mužským, tak to bylo proto, že mi připadlo, že vztah nemá budoucnost, a né kvůli jinýmu mužskýmu. Podle mě není košér zůstávat ve vztahu, který neklape, a rozhlížet se, kde objeví někdo lepší.. Jasné, že ta hranice je hodně tenká.. jenže mně připadne, že dnes se lidi vůbec nesnaží manželství udržet, na vztahu pracovat. Je přece zřejmé, že v každém vztahu se prostě časem musí objevit nějaké problémy.. to, že budu doma mlčet, možná si něco brblat pod nos.. a rozhlížet se jinde, tak todle není řešení, ale uznávám, že je to hodně pohodlný a každý nový začátek vzrušující
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(14.9.2010 9:55:10)
jaholko,
já třeba taky, jenže každej má tohle nastavený jinak.
Nikdy jsem neodcházela ze vztahu kvůli jinýmu chlapovi, vždycky kvůli sobě.
Jenže to si každej nemůže dovolit... co já vím, jak bych se rozhodovala, kdybych třeba měla malé dítě a byla na chlapovi ekonomicky závislá. Možná bych taky čekala na nějakou "záchranu zvenčí".
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(14.9.2010 10:08:36)
Mimochodem, zrovna zvažuju odchod ze vztahu, kde se sice reálně neděje nic z toho, co mi opravdu vadí, ale kde dochází k zásadnímu rozporu v názorech na život. Resp. na jeho smysl. Největší rozkoš chlapa, se kterým stále tak nějak částečně jsem je hromadit majetek a peníze, ale naprosto nechápe, že pro mne jsou peníze prostředek a ne cíl. Mám na rozhodnutí čas do konce roku. Docela dilema. 
|
|
|
|
|
| Ananta |
|
(14.9.2010 9:41:47)
Myslím že ze začátku pár let drží ten vztah zamilovanost, fyzická přitažlivost a další v podstatě pomíjivé věci. Pokud tam není důvěra, láska, pocit že ten partner je důvěrník, vědomí že je chybující, že je odpouštějící, tak je otázka času kdy se to rozpadne. Fakt je, že se to může rozpadnout i v tomto případě - protože to pak je trochu asexuální, vytrácí se ty žensko-mužské role, ale aspoň tu dobu co spolu jsme bychom měli být nejblíž jak to jde.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(14.9.2010 9:53:24)
Ananto,
no, já nikdy vztah na fyzický přitažlivosti nebudovala. Na bázi fyzický přitažlivosti jsem se v dobách bujarého mládí dokázala max. s někým vyspat a ráno mu říct "nazdar". A ani to nebylo zas až tak moc často. Mně chlap pro vztah začne připadat fyzicky přitažlivej až tehdy, když zjistím, že je tam něco "víc" - společné zájmy, koníčky, názory, smysl pro humor. Jenže ani to není záruka, že ten vztah vydrží... vždycky do něj může vstoupit něco, jako byl třeba v případě mého prvního manželství alkohol. Měli jsme společné zájmy, koníčky, názory i smysl pro humor, ale chlast rozbil partnerství. To přátelství, ze kterýho vznikl ne, to ani dost dobře nejde... ale partnerství definitivně.
|
| Ananta |
|
(14.9.2010 10:26:10)
Mám to stejně jako ty, ale myslím si, že dost lidí to tak nemá, první je chemie, pak přesvědčí sami sebe že to ostatní je taky ok a postupně poznávají za opadající zamilovanosti s kým to vůbec jsou. Já vcelku zásadně nevěřím na to, že bych mohla založit na zamilovanosti dlouhodobý vztah, ty delší byly založeny na jiných věcech. Dost se pitvám v tom co mě na tom člověku vlastně přitahuje. Láska se podle mě buduje postupně, lidi jsou však tak komplikovaní, že ani v takovém vztahu často nevydrží. Záruka že to vydrží není po mých zkušenostech vůbec nic S ex-přítelem máme myslím nadstandardní důvěru a i citové pouto, mohli jsme si říct cokoliv, ale nestačí to, protože máme jiné plány do života, takže se snažíme odpoutat, už hodně dlouho. Teď snad potkal někoho kdo by mohl vyhovovat jeho plánům, tak jsem ho odřízla, neberu telefony a jinak nekomunikuju, aby měl možnost jít do toho naplno, je mi sice z toho trochu blbě a jemu taky, ale vím že dělám pro něj to nejlepší co teď můžu. Kriterium nesobecké lásky je, že přeješ tomu druhému aby byl šťastný, ale málokdy se sejde to že to tak mají oba...
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(14.9.2010 10:29:02)
Ananto...
Kriterium nesobecké lásky je, že přeješ tomu druhému aby byl šťastný, ale málokdy se sejde to že to tak mají oba...
Moje řeč.
Vlastně je to i důvod, proč se teď plácám ve vztahu/nevztahu, protože on se mnou být chce a myslí si, že mne změní k obrazu svýmu... a já vím, že to není možný. Má mně rád, já jeho taky, ale ten vztah začal jako hluboký přátelství, který tam pořád je a vždycky bude... ale nebude to nikdy partnerství a on to zatím není schopný pobrat. Strašně bojuje. A já potřebuju, aby mne nechal jít. Nerada dělám někomu bolest.
|
| Bosorka2 | 
|
(14.9.2010 10:37:54)
Monty:
"on se mnou být chce a myslí si, že mne změní k obrazu svýmu... a já vím, že to není možný. Má mně rád, já jeho taky, ale ten vztah začal jako hluboký přátelství, který tam pořád je a vždycky bude... ale nebude to nikdy partnerství a on to zatím není schopný pobrat. Strašně bojuje. A já potřebuju, aby mne nechal jít."
Situace v něčem pdobná, tak mám komentář:
Ty nepotřebuješ, aby tě ON nechal jít (jako že to nikdy neudělá, protože z jeho strany to není nesobecká láska, která by ti přála štěstí, sorry)). Ty potřebuješ, abys SAMA SEBE nechala jít. Stejně jako kdykoli předtím- když si ty budeš jistá, že je to tak správně, tak odejdeš. A musíš si uvědomit, že to, co je teď přátelství, tak tvým odchodem nemusí skončit (leda by ten odchod byl na onen svět- a to nepochybně neplánuješ:-P.
Partnerství, které chceš, není v nabídce.
"Strašně bojuje"- Jenže bojuje za něco jiného, než ty. On nebojuje o tebe. On bojuje o svůj spokojený a klidný život- aby měl "všechno" a bez problémů.
Jenže ať děláš co děláš- za všechno, co má nějakou hodnotu, se platí -
a v životě se tímhle způsobem problémům vyhnout nedá
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(14.9.2010 10:40:45)
Bosorko,
ale jo, máš pravdu. My o tom docela dost mluvíme, protože teď jsme ve fázi "posledního pokusu". Takže jak já tak on víme, že zůstaneme přátelé, důvěrní přátelé - to se už nedá změnit. Jenže reálný fakt je ten, že to jeho bude bolet víc a mně to nějak nedělá dobře.
|
| Bosorka2 |
|
(14.9.2010 10:49:35)
Monty:
Hele, ty moc dobře víš, jak by měl vypadat partnerský vztah.
On to ví taky. Ale není ochotný za to zaplatit (stejně jako Bosorák, mimochodem)a to je celé.
S tím, jestli tě má nebo nemá rád to extra nesouvisí. Sama víš, že to, že se máte rádi a jste přátelé- to zůstane.
Jo, jeho to bude bolet víc- protože jsi rozhodla TY!
A budeš to ty, kdo odejde.
On sám by nerozhodl- nijak. On sám by to nechal tak, jak to je (nemiluje tě tak moc, aby měnil něco, co tobě nevyhovuje, ale jemu ano).
Na druhou stranu- uvědom si, že v tomhle rozhodnutí- jsi to ty, kdo bude sám, ty kdo jdeš do neznáma a máš to těžší. On se jen vrátí domů, do teplých bačkůrek. On nepřijde o zázemí- přijde jen o "nadstandart".
|
|
|
|
| Ananta |
|
(14.9.2010 10:48:17)
Koukám že jsme na tom dost podobně, ještě mě napadá, že máme v jistém směru velmi velké nároky na partnerství.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(14.9.2010 10:59:15)
Ananto,
nemyslím si, že moje nároky jsou VELKÉ. Ony jsou spíš nestandardní.
Kromě toho, co jsem psala (násilí, hádky, sprostota, ponižování) jsem schopná akceptovat spoustu věcí, které by většině žen vadily a které by nestrávily.
Pro mne je funkční partnerství vztah, kdy dovolím tomu druhému, aby do mne z jedné strany vrostl, ale z té druhé mne nechal volně dýchat. Přeju si ho mít v sobě a být v něm, ale nechci s ním být pořád... potřebuju člověka, se kterým se dá smát a mlčet. Někoho, kdo přijde, položí mi hlavu na klín nebo si ji opře o rameno a nebude nic říkat. Jenom bude. A pak odejde a já budu vědět, že si v sobě nese kus mne, že mi neublíží, že ten kus nezahodí, ale bude ho opatrovat stejně jako já, protože je to největší dar, který jsme si vzájemně mohli dát.
|
| Ananta |
|
(14.9.2010 11:10:51)
Mám to naprosto stejně Monty, ale to je to o čem píšu, to co popisuješ je strašně moc, je to to úplně nejvíc, ne barák, auto, věrný manžel, to ti poskytne kde kdo, ale mě by to nikdy nemohlo stačit, já potřebuju to "vrůstání" a pak ještě určitou fascinaci osobností toho člověka, nevěra mě rozhodí tak na týden, nedůvěra a lež, strach, to že si duševně rozumí víc s někým jiným a mě by chtěl na vaření nebo rození dětí znamená konec vztahu...
|
|
|
|
|
|
|
|
| enny |
|
(14.9.2010 9:54:56)
Souhlas.. kastrací bych klidně vyhrožovala:)..
|
|
|
|
| Ondra, 3 děti | •
|
(14.9.2010 9:03:15)
Makovko, důvěřuješ, ale prověřuješ? Takže vlastně nedůvěřuješ...
Já své ženě důvěřuju naprosto, slepě a bez výhrad (jako jedinému člověku nebo možná jednomu z velmi malého množství). Od ní očekávám totéž. Kdyby to bylo jinak, zanmenalo by to pro mě (myslím, že pro nás oba) vlastně konec.
Možná, že si s takovýmhle přístupem nabiju hubu. Dobrá, to se může snadno stát. Ale radši takhle, než abych si a své rodině už preventivně kazil život nedůvěrou k partnerovi.
A ještě něco: ve chvíli, kdy bych se cítil jakokkoli prověřován, vlastně by to pro mě znamenalo pád jedné důležité zábrany: "prověřuje mě, takže už mi nevěří, tak tedy ok, ať má důvod, stejně je po všem". Myslím, že stejně uvažuje hodně chlapů, takže si nejsem jist, že prověřování je ta nejlepší strategie. V nejlepším případě je k ničemu, v horším trvale poškozuje vztah...
|
| enny |
|
(14.9.2010 10:00:41)
Ondro, to jsou sice krásně napsaná slova... uf, pro mě by to bylo ale svazující.. Můj Petr ode mě neočekává automaticky nic.. Ale jsme spolu 8 let, takže jinak mu asi vyhovuji:) Ťukám
|
|
| Bosorka2 |
|
(14.9.2010 10:45:30)
Ondro:
"Makovko, důvěřuješ, ale prověřuješ? Takže vlastně nedůvěřuješ...
Já své ženě důvěřuju naprosto, slepě a bez výhrad. Od ní očekávám totéž. Kdyby to bylo jinak, zanmenalo by to pro mě (myslím, že pro nás oba) vlastně konec."
Člověk důvěřuje na základě zkušenosti, znalosti toho druhého- na základě toho, jak ten druhý reaguje, co tě s ním potká.
"Důvěřuju, protože jsem zamilovaný" je blbost.
"Důvěřuju, protože znám" - tak jako znám sám sebe- a vím i sám o sobě, že to není na 100%, ale snažím se aby to k té stovce bylo fakt blízko- to je realismus a partnerský vztah.
Prověřování-
je něco jiného, když člověk náhodou zjistí, že mu ten druhý v něčem neřekl pravdu (třeba i z malicherných a hloupých důvodů)
a něco jiného, když mu leze do mailu, mobilu....
Nic není černobílé- nevěřit někomu, že to se mnou myslí dobře- a nevěřit mu, že se nestavil v hospodě na pivo je zatracený rozdíl -
co se týká dopadu na vztah.
Mezi černým hajzlem a bílým Mirkem Dušínem je x odstínů šedé-
a záleží na každém, co je ochotný tolerovat.
To, že ti někdo nevěří v oblasti, ve které ty sám cítíš svou slabost, nemusí nutně znamenat, že se máš vykašlat na vztah, protože neexistuje )
|
| Ondra, 3 děti | •
|
(14.9.2010 12:22:03)
"Důvěřuju, protože znám" je imho taky blbost. Když znám, tak jsem si jistý. Důvěra a jistota je rozdíl - důvěřovat druhému znamená, že si nepotřebuju být jistý, proto právě důvěřuju.
Důvěra je pro mě PŘEDPOKLAD vztahu, ne jeho důledek nebo něco, co se přidá časem.
Dál píšeš: "Prověřování-je něco jiného, když člověk náhodou zjistí, že mu ten druhý v něčem neřekl pravdu (třeba i z malicherných a hloupých důvodů)a něco jiného, když mu leze do mailu, mobilu...." - to jistě je něco jiného, ale to první není prověřování. Když něco zjistím náhodou, neprověřoval jsem, jen jsem to náhodou zjistil. Prověřování je právě to druhé - a to je to, co nepokládám za dobré.
S tvým posledním odstavcem vcelku souhlasím - a v ničem neodporuje tomu, co jsem psal.
|
| Bosorka2 |
|
(14.9.2010 13:33:30)
Ondro:
"Důvěřuju, protože znám" je imho taky blbost. Když znám, tak jsem si jistý."
Jistotu nikdy nemáš . V životě je jediná jistota a to je smrt. A nikdy nikoho 100% neznáš- do hlavy mu nevidíš- a sám sebe člověk zvládá leckdy taky oblbovat. Ve vztahu k lidem, jejich jednání a chování- není žádná jistota- nikdy- ani sám u sebe- je jen vysoká, nebo velmi vysoká pravděpodobnost. Dokud jsi něco neprožil, nemůžeš si být jistý svou reakcí a i když jsi prožil- příště může být situace v něčem trochu jiná, ty s jinými zkušenostmi...nikdy nevíš.
Nikdy neříkej nikdy 
"Důvěra je pro mě PŘEDPOKLAD vztahu, ne jeho důledek nebo něco, co se přidá časem."
A kde tu důvěru na začátku vztahu bereš? Protože ta dotyčná má hluboké černé oči? ))
Intuice? Nebo protože CHCEŠ věřit- takže sebeklam?
Tím nechci říct že apriori všem lidem je potřeba ze začátku nedůvěřovat. Ale na druhou stranu mít absolutní důvěru ke všem, které v životě potkám, předtím než je poznám
|
| Ondra, 3 děti | •
|
(14.9.2010 13:45:48)
Nerozumíme si Říkal jsem přesně to, co píšeš v prvním odstavci, tj. jediné, co ti zbývá, je důvěra, protože jistotu nemáš nikdy.
A dál: vidím to opačně. Základním nastavením mého přístupu ke komukoli je právě důvěra. Pokud člověku věřit nemám, většinou to rychle zjistím a přístup si opravím. Dokud se to ale nestane, důvěřuji mu. Takže důvěra opravdu stojí na počátku vztahu a buďto s ním dál roste, nebo (opět spolu s ním) mizí.
Nechtěl bych se dostat do situace, kdy bych to měl obráceně, tedy kdybych měl jako základní nastavení nedůvěru a každý by mi musel teprve dokazovat, že mu mohu věřit. Myslím, že bych nemohl být mezi lidmi šťastný...
"Nikdy neříkej nikdy" - víš, nemám tohle úsloví rád. Jsou oblasti, kde více nebo méně platí, ale připadá mi, že jej dneska stále víc lidí používá jako výmluvu nebo omluvu pro své podrazy, zrady a nedodržené sliby. Ne že bych nic z toho nikdy neudělal, to bych fakt nemohl říct, ale aspoň si to neomlouvám hloupými citáty.
|
| Bosorka2 |
|
(14.9.2010 15:24:06)
Ondro:
Jen jestli si to tak trochu nelakuješ narůžovo
Protože to bys byl jeden z mála, který to tak má.
Je určitě dobré na začátu po seznámení s někým důvěřovat v rozumné míře- a ne být extra nedůvěřivý.
Ale většina lidí to má tak, že teprve až dotyčného pozná, tak je ochotná:
svěřovat se s osobními věcmi a problémy,
půjčit auto nebo peníze,
za dotyčného se někde zaručit- třeba v zaměstnání...atd.
Pokud to máš opačně
" Základním nastavením mého přístupu ke komukoli je právě důvěra. Pokud člověku věřit nemám, většinou to rychle zjistím a přístup si opravím. Dokud se to ale nestane, důvěřuji mu.Takže důvěra opravdu stojí na počátku vztahu a buďto s ním dál roste, nebo (opět spolu s ním) mizí.Nechtěl bych se dostat do situace, kdy bych to měl obráceně"
Tak ti závidím optimismus , který evidentně triumfuje nad zkušeností.
|
| Ondra, 3 děti | •
|
(15.9.2010 8:23:09)
Na lakování na růžovo už jsme trochu straý. Ne, není to optimismus, já nejsem optimista už založením. Je to realismus - jde o to, co očekáváš: když k někomu přistupuju a priori s nedůvěrou, zákonitě mě zklame. Při opačném přístupu očekávám to dobré - a ono to přichází.
Ale už končím, vše, co se dalo říct, bylo řečeno. Každý má nějakou zkušenost - a nemíním shazovat tu tvoji tím, že bych zobecňoval tu svou.
|
|
|
| zojanda | 
|
(14.9.2010 15:46:13)
nikdy neříkej nikdy, protože nevíš co se v budoucnu může stát, není to výmluva, ale fakt ... nevím co na tom je ke zneužití ... nechci šťourat, jen že někdy je život (události, lidi) skutečně nevyspytatelný ... jinak taky sázím na důvěru, ale rozumnou důvěru, tedy věřím lidem, že říkají pravdu, ale až čas a společné aktivity (zážitky, dojmy, kritické situace) s daným člověkem ukáží, jaký skutečně je ... důvěra je super, ale je třeba být zároveň i opatrný (platí snad pro všechno, včetně vztahů) ...
|
|
|
|
|
|
|
| Xantipa. | 
|
(14.9.2010 10:30:39)
Makovko - co to znamená - důvěřuju, ale prověřuju. Když jste tak OK, tak přece není potřeba prověřovat, nebo ne?
Nerýpu, zajímá mě to, neboť tohle tak nějak nechápu.
|
|
|
| Jaana2 |
|
(13.9.2010 23:36:51)
Terezo nevím, co přesně máš na mysli , ale asi takhle:
po špatné zkušenosti z manželství jsem byla ve střehu , když jsem se odhodlala k novému vztahu. přesto jsem fakt věřila tomu, co mi on říkal, prostě nějak jsem brala, že to myslí vážně. Že to tak není jsem poznávala postupně, jenže to byly jen náznaky a drobné záležitosti , stále jsem měla za to, že to bude ok. Že nebude se projevilo až ve chvíli, kdy nešlo couvnout z těhotenství ( dítě si přál hlavně on). Pak jsem ještě chvíli ve vztahu byla, ale už s janým vědomím, co se stalo.
Bohužel mám už tím co se stalo tak narušený vztahový život jako takový, nejsem schopna někomu ( jako partnerovi, myslím) věřit tak jako úplně. Prostě předcházím případnému zklamání . Ale že to není to pravé ořechové, to není.
|
| Jaana2 |
|
(13.9.2010 23:38:47)
s jasným vědomím ..
|
|
| Teraza Horáková |
|
(13.9.2010 23:52:51)
Jaano, já se neptám na hezká manželství... kdy to NAPROSTO FUNGUJE A KLAPE.
Důvody proč to klape přes čáru jsem vyjmenovala v původním příspěvku.
Ptám se na moment, kdy víme, že to... neklape, ale v zájmu zachování pro děti, chemii, vztahu? .. uklapáváme... a taky se ptám proč.
Nebo ne proč, ale jaké čarovné kouzlo nám ty naprosto nevyhovující, nevěrní, lháři, ochlastové, nedodržující základní hygienu.... přihraje do cesty, proč asi?
Nedivím se, pro mne jsou věci přes čáru, jako pro někoho.. to ustojíme. Pro jiného přes čáru by bylo to, co jsem žila. Jen se ptám, proč ještě jiných.
|
| Jaana2 |
|
(13.9.2010 23:58:15)
Tereza tak jednak spousta lidí si nechce přiznat, že zrovna oni měli smůlu ( takové to PROČ ZROVNA JÁ ...) a stále doufají, že se to nějak samo ...
pak jsou lidi, že nemají kam jít, proto udržují vztah, který je nějakým způsobem patologický
nebo si myslí, že musí kvůli dětem
nebo kvůli majetku - nechtějí přijít o bydlení /dům/byt
nechtějí přijít o společné známé
těch důvodů může být x
|
| Teraza Horáková |
|
(14.9.2010 0:17:48)
souhlas, jen ty doslova pindy....okolo....
ALE NA CO SE PTÁM. na takový to, utáhnutí se, snahu, naivitu "moje žena nevaří"... no a i v případě, že uvaříte sjede na něco lépe vyhovujícího za maminkou nebo do hospody... nebo se napapkal v práci, nebo má práci.. že na jídlo fakt nejde včas.
Moje žena je hysterka .. a k té hysterii vás dožene jen tím, že hodí špinavé ponožky po obýváku. No, ve snaze bude hledat koš, tak asi kolikrát? než vyhysterčí dle jeho, jakože už zvýší hlas...
Doteď jsem nepochopila v těchto ... chlapských "moje žena se mnou nespí".. no tak spát je sebezáchovné, spát sám někdy i dobré, jen asi zapomínají vysvětlit, že spát a sex... jsou různé veličiny... a často dochází.. JANKO, DÍKY ZA POUČENÍ S TÍM SLUNÍČKEM, TO JSEM FAKT NEUŠILA... pro ostatní i k početí... A pro milenku paráda, jednou za čas a ještě znásilněný chudák, nebo ne, tak dobře, měl potřebu a podvedla ho, nebrala si prášky... mrcha strašná.
|
|
|
| EDITA1 | 
|
(14.9.2010 0:19:22)
Asi věk(nemám sílu hledat do ..sáti,možná i pocit"má to cenu,protože fakt je to jen chlap!já nevím,Terko,mám toho za sebou hodně(si teda myslím)člověka to unaví ,obrousí a asi hledám radost v dětech
|
|
|
|
| hrúda |
|
(13.9.2010 23:37:43)
Já o tom mohu napsat jen z pohledu dítěte... S otcem se rozvedla ve chvíli, kdy jí zlomil nos, vzal na ni nůž, vyhrožoval, že mě coby pětiletou zabije, vyhrožoval smrtí babičce, u které jsme se před ním schovávali. V druhém případě to vyřešila nová madam, matka by snad sama od sebe neodešla, neukončila to.  Ač nás občas seřezal všechny teda...
|
| Xantipa. |
|
(14.9.2010 10:32:33)
Lalial - ach tak, teď už chápu, proč si neporozumíme. Teď čtu, čemu jsi v dětství musela čelit
|
| hrúda |
|
(14.9.2010 10:45:42)
No Xantipo, já mám spíš dojem, že jsi vůbec nečetla můj úvodní příspěvek v této diskuzi.
|
| hrúda |
|
(14.9.2010 10:47:26)
Tedy v diskuzi o potrefeném manželovi, ne v této.
|
|
| Xantipa. |
|
(14.9.2010 10:51:02)
Lalial - je to možný
|
| hrúda |
|
(14.9.2010 10:52:39)
Tak si ho přečti, z někoho by možná podobné zkušenosti udělaly vystrašeného zajíčka, ne tak ze mě, já jen uvažuji racionálně.
|
| Xantipa. |
|
(14.9.2010 10:54:55)
Lalial - ráda si ho přečtu, ale kdybys dala odkaz - třeba nejspíš časový údaj - abych to našla
|
| hrúda |
|
(14.9.2010 10:56:45)
http://www.rodina.cz/nazor14097021.htm
|
| Xantipa. |
|
(14.9.2010 11:02:41)
No tak jsem to přečetla - fajn.
A v čem to odporuje tomu, co neustále píšu?
|
| hrúda |
|
(14.9.2010 11:07:24)
Xantipo, já jen tvrdím jedno, pes který štěká sice nekouše, ale jen a pouze v tu chvíli. Jediné co od počátku tvrdím já, že by s ním neměla zůstávat pod jednou střechou a že je úplně jedno co ten člověk má nebo nemá za pozici. Ona musí vypadnout, zmizet z jeho dosahu, vlivu, nadechnout se někde jinde a pak do něj jít. To je celé. Možná došlo k informačnímu šumu.
|
| Xantipa. |
|
(14.9.2010 11:17:18)
Lalial - no možná Já taky neřekla, že se má nechat mlátit, ale že podle situace se zařídit. Každopádně než bych opustila byt, okamžitě bych zašla k právníkovi /když je to nutný, jde to ihned, vím to, protože jsem kdysi potřebovala právníka z hodiny na hodinu/. A že by mě manžel nepustil do bytu, to rozhodně bych nestrpěla. Dnes ho může nechat vykázat, pokusila bych se o tuto možnost, protože se střechou nad hlavou se jí bude nadechovat líp.
Ale pořád píšu - takhle to vidím já, pisatelka nemá mou povahu, moje zkušenosti, takže ona může mít jiný názor, to je bez diskuze.
Mně by se příčilo odejít s holým zadkem, píše, že veškeré její úspory padly na společné bydlení. Vycházím z toho, že dneska se prostě ze vzduchu žít nedá a když se nemá kam obrátit o pomoc, tak každá kačka dobrá.
|
| hrúda |
|
(14.9.2010 11:23:16)
Xantipo, byt není jejich... nevíme na jak dlouho mají smlouvu. Jak kdosi psal, je několik organizací, které by jí pomohly jak s policií, tak s právníkem. Ona se potřebuje dostat mimo jeho vliv, než ji zpracuje natolik, že ho bude prosit o jídlo apod.
|
| Xantipa. |
|
(14.9.2010 11:28:25)
Lalial - no tak doufejme, že se na ně pisatelka obrátila a že svou situaci řeší. No a pokud není jejich byt, na co teda šly její úspory? Pak není co řešit. Nafotila bych zařízení a odvezla si to, co bylo pořízeno za to moje plus všechny osobní věci plus polovinu věcí, které byly pořízeny za společné peníze. Ofotila si doklady o nabytí plus další podstatné doklady.
Fotokopie se dají stihnout za dopoledne a odvezení věcí do pronajaté garáže či skladu za druhé. A je to.
|
| hrúda |
|
(14.9.2010 11:29:57)
Xantipo, já to zkusím potom dohledat, kde tu situaci popisovala, teď musím naházet děti do pelechů, než mi z nich praskne hlava.
|
| Xantipa. |
|
(14.9.2010 11:34:26)
Lalial - to je zbytečný, nic nevyhledávej. My nic nevyřešíme, jen dáváme sem osobní pohled a osobní názor, jak by kdo podobnou situaci řešil.
Doufám jen, že pisatelka už se obrátila na někoho o pomoc a že situaci řeší. Nic jinýho vlastně není důležitý. A jestli neřeší, tak se s tím taky nedá nic dělat. Je to její rozhodnutí, její život.
Třeba napíše pár slov o tom, co podniká, třeba ne, uvidíme časem.
|
| hrúda |
|
(14.9.2010 11:39:48)
Xantipo, tohle jsem sem chtěla hodit:
10.9.2010 13:14:52 bardottka
Re: Manžel si chce užívat
byt je nájemní, jsme ve smlouvě zapsaní oba, ani jeden z nás tady trvalé bydliště nemá...žádný větší společný majetek nemáme.Já jsem ted ale bez práce,nájem platí on, takže to bere tak, jako že byt je prostě jeho.
|
|
| R+2 | 
|
(14.9.2010 11:40:08)
rok jsme se znali jako kolegové - on zadaný já čerstvě rozešlá, a pak oba volní a asi za měsíc jsme se k sobě stěhovali a jsme spolu 7let
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| mmmoravankaaa | 
|
(13.9.2010 23:43:17)
záleží na povaze i chlapi můžou být důvěřiví,naivní...ikdyž u žen je to častější ,protože ikdyž pochybují a třeba tuší lež ,raději dělají ,že nechápou ,aby se nemuseli rozcházet...třeba ta co dnes psala : "konečně se rozvádí" a nakonec ho stejně nechce ,ale kdyby se nerozváděl ,tak by mu to trpěla (manželství s jinou)i několik let,protože jí to tak vlastně vyhovovalo a nechtěla se rozejít.JÁ JSEM NAIVNÍ HODNĚ a věřím jim dokud nesklamou,protože sama nelžu ,tak nechápu jak může někdo lhát .
|
|
| louda | 
|
(13.9.2010 23:53:22)
Cha cha, vtipné téma. I já jsem tak nějak normálně věřila, a nevšimla jsem si, že mi zapřel i nos mezi očima. Neměla jsem důvod prověřovat, nebo jsem možná podvědomě tušila, že zjistím něco, co vědět nechci.. Přesto všechno je pro mě sakra těžké se z toho dostat. Když s chlapem zažijete hodně pěkného, těžko se pak smiřuje s tím, že je o vlastně grázlík, který jen bere a hodný je jen do doby, kdy necítí žádnou odpovědnost, která by ho svazovala. Nevím, co to je, hloupost, naivita? Nemyslím si. Spíš možná pohodlnost.
|
| Teraza Horáková |
|
(14.9.2010 0:04:34)
nemyslím, že vtipné.... ale měla jsem potřebu..SDĚLIT, ŽE PRO MUŽE sděleno...
že manželky nejsou nestarající se hysterické frigidky, že prostě někdy manželky sněží, jen někdy vyčtou a sex je s milenkou něco vždycky nového....
A ten úhel pohledu a subjektivní názor snad není ani lež.
ptám se, kde je hranice toleance, nic víc, nic míň
|
| Kudla2 | 
|
(14.9.2010 0:09:26)
Terezo, začínám se v tom trochu ztrácet. Takhle, jak to nastiňuješ, mi to připadá hodně mlhavé a málo srozumitelné.
Sorry, to není myšleno jako kritika, spíš jestli bys mohla být jednoznačnější.
|
| hrúda |
|
(14.9.2010 0:17:11)
Podle mě Terezu zajímá, co všechno jsme schopné chlapovi uvěřit, které jeho chyby omluvit a "logicky" zdůvodnit a co jsme schopné si nechat líbit, než prozříme a bouchne to. Ale možná jsem ji pochopila špatně a potom je můj příspěvek mimo.
|
| Teraza Horáková |
|
(14.9.2010 0:41:26)
Pochopila jsi naprosto správně.
Vím, že meze jsou různé a z různých důvodů, to je jako zeptat se "máte hezký vztah a proč?", nebo "máte hezké dítě?"...
Opravdu se ptám na STOP ... A UŽ DOST, ale neptám se na šprajc ve stylu, včera jsme se potkali na street párty a říkal mi, že mne miluje..
Opravdu nedělám žádný průzkum, - sama zjišťuju, jak se posouvají hranice tolerance (osude díky ne vztahové - ale i ten mne vyškolil.. a děti atd), když si představujeme, že v něčem žijeme a pak ejhle... v tom žijeme. Dneska vím své NEVER say never.
mne to opravdu zajímá, ne ve zlém, to není statistickej průzkum, vážně ne, ptám se jak jinde
|
|
|
| Teraza Horáková |
|
(14.9.2010 0:26:21)
no tak jo, v základu řeším to, že muži mají jednodušší život a pozici. A co nakecají manželkám, co důvěřovat chtějí a milenkám, co taky věřit chtějí, to nikdo nikomu nevymluví.... a všechny věří a milují a spoléhají... milenka je úlet, manželka je... cokoliv... (nerozumí, nechápe... pak až hůře) a milenky to sežerou i s navijákem, protože... prostě zbaští..... všichni dospělí je fajn.
|
|
|
|
|
| La Pepa | 
|
(13.9.2010 23:56:54)
ja ve sve mladosti blbosti sice tusila, ze je neco v neporadku, ale kdyz mi po 4 mesicich predstavil manzelku, byla jsem v soku. Jako, vztah jsme meli volnejsi, ale znali me jeho kamaradi a tak. Ja pravda nepatrala, docela mi to vyhovovalo, klidne bych v te dobe brala nekoho, kdo by mi obcas delal spolecnost a na sex.
Ke sve hanbe musim priznat, ze vztah i pote pokracoval - on o zene vubec nemluvil, ale z naznaku jsem si myslela, ze jim to neklape, coz i mozna byla pravda - ted ma zenu jinou. Ovsem nakonec to nastesti nejak vyhnilo,milenec, se kterym to neklape v posteli je trochu nesmysl.
Ale stejne i po ukonceni tohoto vztahu me to drzelo par let a kazdeho jsem pomerovala podle tohohle chlapka - krome toho, ze to asi byl hajzl a nemehlo v posteli, byl moc prima
|
|
| enny |
|
(14.9.2010 0:17:35)
Hranice máme asi každá někde jinde, to je jasné. Mám nastaveny hranice obecně, to jsou "záležitosti", které bych netolerovala žádnému člověku.. a pak mám hranice, které mám jiné pro mého partnera, jiné pro lidi, které vyhledávám, pro mé přátele.
Musím říci, že věkem jsem na jednu stranu na chlapy náročnější, ale na druhou stranu beru život tak nějak s nadhledem.. U mužskejch mám ráda tuto kombinaci: chytrej + hodnej + vtipnej.. Co bych NEODPUSTILA - jakoukoliv formu násilí a netolerance (vůči mně, ale i vůči všemu kolem, tvrdím - i zvířata jsou lidi)
Jinak jsem asi dost tolerantní, zastávám pravidlo - od nikoho nic neočekávám, nemůžu se pak zklamat, můžu být jen příjemně překvapená.. Platí to i pro mého partnera, je to dospělej chlap, těžko ho změním, mám ho ráda, pravda něco mě na něm občas štve, ale nepokouším se ho měnit, musí mi stačit, že se mi vejde do "hranic":)..
|
|
| sally | 
|
(14.9.2010 3:55:57)
Terezo,
já myslím, že ženské často zůstávají třeba ze strachu, že by už "zůstaly samy" nebo proto, že jim někdo nakukal, že je to "úděl ženy" a žena "má vše schovat pod zástěru". Někdy je stud, že si vybraly špatného partnera - je hrozně těžké uvěřit, že zrovna já, taková chytrá, schopná a hodná ženská bych mohla žít s násilníkem / nevěrníkem.
Ať už jsou důvody jakékoliv, dost často před skutečnostmi lidi zavírají oči - nechtějí to vědět, nechtějí, aby se jim zhroutil ten domeček z karet, přijde jim jednodušší předstírat že se nic neděje... ono se těžko věří, že zrovna ten můj, ten ideál, kterého jsem tak milovala je vlastně pěknej hajzlík.
|
|
| suplici | 
|
(14.9.2010 6:06:46)
ahoj,polikani naviaku je muj pripad,zrovinka mi plakal exmanzel jak mi bude splacet 30000 dluzneho vyzivneho,jakou ma snahu.jen at stahnu to trestni oznameni,na vsemse chtel domluvit.jeste ze muj novy manzel ho ma prectenyho jak otevrenou knihu mi rekl at pockam na splatku a uz mesic cekam i s beznym vyzivnym a chlapec se bude divit a mu nakluse papir domu a nejhorsi budu akonec ja jelikoz jsem mu to slibila stahnout.ale je s podivem ze to zeru jen mu,asi to umi okecat.achjo
|
|
| Dagmar Bartůšková | 
|
(14.9.2010 6:34:03)
Terezo stop to najednou udělalo kdysi v mé hlavě a bylo hotovo....všechno předtím jsem snesla, psychický i fyzický teror, jedno dítě dané k adopci etc etc.....a pak, přihodila se nějaká banální hádka, najednou cvak a vědomí, že už to stačilo....iracionální a nenadálej CVAK....už je to 8 let....a ten cvak si pamatuju pořád
|
|
| Lassie66 | 
|
(14.9.2010 7:21:19)
Terezo, žádný z mých bývalých pacholků mi nelhal, nebo o tom alespoň nevím.
Ten současný taky nelže, je to čestný muž a šlechtic  , ale je pravda, že mi některé věci kvůli mým prudkým reakcím raději neříká .
|
|
| Ivi + M + P | 
|
(14.9.2010 7:31:11)
Když jsem po roce doufání, že se slečnou skončí, měla 47 kg, měla vážné zdravotní potíže, měla 4letou dceru, která sice žije v blahé nevědomosti, ale potřebovala fungující mámu, když jsem se před jeho příjezdem rozklepala jak ratlík v zimě a každé ráno neměla co zvracet, ale zvracela .... když jsem se začala bát, že dál už nemůžu, není kam, když jsem měla několik balících pokusů. Když už konečně opřený o topení řekl, že s námi žít nechce, ať jdeme. Pak teprve jsem byla schopná naposledy zabalit všechny naše věci a během jednoho dne se odstěhovat.
Přežila jsem !!!
|
| Ivi + M + P |
|
(14.9.2010 7:32:07)
Oprava - žila v blahé nevědomosti.
Přežily jsme obě !!!
|
|
|
| BenyM + Klárka/04 + Vojtík/09 | 
|
(14.9.2010 7:49:09)
Já jsem chodila kdysi dávno s ženáčem..klasika...žena mu nerozumí, jsou prakticky před rozvodem atd. atd. .....klapalo to až do chvíle než šel na operaci...to mi volal do práce (nebyl už z nejmladších) že se strašně bojí že umře a že až přijde z nemocnice že to se ženou začne řešit....pak se neozval asi 3 měsíce...hledala jsem ho, bála jsem se že operace opravdu nedopadla....a zjistila jsem že operace dopadla a asi jak se mu ulevilo, tak si zase začal užívat s manželkou....když jsem ho našla tak se mu asi zachtělo zase si užívat jinde...ale já mu přestala brát telefony....a vykašlala jsem se na něj....
Velké zadostiučinění pro mně bylo, když jsem se v jejich obci objevila po letech i s manželem a dcerou...a on nás viděl, šťastnou rodinku....večer mi volala jeho žena z jeho mobilu že se prý kvůli mě strašně opil a že ho ani nemůže dostat domů...a teď když se mi narodil syn, tak mi zavolal shodou okolností v den porodu když jsem ležela na JIPu po císaři ..a když jsem mu oznámila že mám syna...tak mi brečel do telefonu že tyhle moje děti mohli být jeho kdyby bylrozhodnější a od ženy odešel atd. atd.....Jsem ráda že jsem do toho nesklouzla tenkrát znova...jsem šťastná s chlapem kterýho mám.
|
|
| fisperanda | 
|
(14.9.2010 8:10:09)
Když slyším od borca, moje žena mi nerozumí.... nespíme spolu... beru nohy na ramena a zdrhám. To je tak trapný! Ještě ale daleko horší je, když vím, že kamarádka má doma něco takovýho, a pořád toho chlapa obhajuje. To mi přijde daleko nebezpečnější, takový nalhávání si něčeho. Ale abych nekritizovala ostatní, nedávno sem dostala od kamaráda facku... to bylo ale překvapení. Ale co sem neudělala... vykládala sem to kamarádce a fakt sem nemohla pochopit, co sem od sebe slyšela: Von za to nemůže, víš jakej je, a jaká su já, každýho vytočím, jednou to přijít muselo...
No, takže člověk je pan Rada jenom do určité chvíle. A pak vyměkne, když příde na lámání chleba, protože "to je něco jinýho".
|
| chikamichi | 
|
(14.9.2010 8:51:29)
Terezo a přemýšlela jsi někdy nad tím, že ty sobecké,násilnické, lhavé,podvádějící, nemyjící se chlapečky vychováváme my ženy?
|
| Teraza Horáková |
|
(14.9.2010 11:01:33)
Jistě, že ano. Neboj, své syny docela pěkně "péruju" právě v těchto věcech, hygiena, pomoc doma, určitá samostatnost, jídlo se nevyskytuje v lednici samo, vana se splachuje, ručníky se věší, koš na špinavé prádlo je támhla, odpadky se vynášejí a třídí etc.
Taky netvrdím, že to s nimi jednou budou mít partnerky snadné to ne. Ale ke lžím snad nevychovává nikdo.
Nemám depresi, nic bolavého osobně, občas jsem "mírně přepadlá" právě z toho, co čtu tady.
|
| Tante Ema | 
|
(14.9.2010 12:00:53)
Spousty lidí vychovává ke lži, bohužel. Mají lež jako životní styl, jako spolehlivou taktiku vedoucí k vítězství (peníze, moc, v malé měřítku manželství ovládnutí toho druhého a kompenzace vlastního pochroumaného ega na utrpení, které mu způsobím).
Nedělej si iluze.
Kde myslíš, že by se všechny ty "potvory" a "potvoráci" brali?
|
|
|
|
| Maus | 
|
(14.9.2010 8:51:38)
Je mi skoro 35 a jsem stále blbá, naivní a vlastně i srab.
Poprvé jsem přemýšlela den před svatbou - nakonec jsem se vdala "Co by řekli lidi"
Po 2 letech manželství jsem skončila se žaludeční neurozou a myšlenkami na ublížení si - zůstala jsem, doufala jsem ... "přeci se nemůžu rozvést, co by řekli lidi"
Po 4 letech začal pít - sebrala jsem sílu, sbalila věci, nachystala papíry, spočítala finance, rozhodnutá že odejdu. Klečel přede mnou, plakal, sliboval -- uvěřila jsem.
Situace se lepšila. Ne na 100% ale zpětně můžu říct, že jsem asi byla v tomhle období šťastná, taky i proto, že se narodil syn
Po 10 letech jsem přišla na to že má milenku. a neudělala jsem vůbec nic... vlastně jsem ani neslyšela promiň.
Vloni ve vzteku na mně zlomil synovi ruku. Dva dny jsem brečela, že jsem tohle dopustila. Že jsem nebyla schopna ubránit ani svoje dítě. A stejně jsem ho u doktora kryla a neřekla pravdu,jak se to stalo. A okolí "On určitě nechtěl. To přeci nebylo schválně. To se stane"
A po 13 letech manželství jsem zkončila v náručí jiného muže.
Finančně bych sebe a dítě zajistila docela bez problémů. Přesto zůstávám. Říkám si že kvůli dítěti /vím nesmysl/. Vnitřně si strašně moc přeju, aby mne uhodil - pak bych mohla odejít, to by mi už možná okolí věřilo...a tak nějak vím, že ani pak bych to asi nedokázala.
*************************
Terri, tohle ti asi moc situaci neobjasnilo, viď
|
|
|
| Ananta |
|
(14.9.2010 8:45:24)
Mě se nikdy nestalo aby mi tohle někdo říkal a to myslím vážně.
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(14.9.2010 8:54:42)
První manžel byl alkoholik a v opilosti velmi nepříjemně agresivní. Ve chvíli, kdy mi bylo víceméně jasné, že tento stav nehodlá měnit, odešla jsem od něj.
Druhý manžel byl totálně sebestředný a sobecký - důvod k odchodu byl ten, že mi to prostě začalo hodně vadit.
Neřeším lži, i když je upřímně nenávidím, protože lidé holt lžou a já s tím těžko něco nadělám.
Většinu "banálních" lží, které jsou vlastně jen takové plácnutí do vody ("jasně, koupím to mlíko", "přijdu v osm večer" apod.) chápu jako plané sliby a proto je neřeším.
Ono na těch kecech reálně vzato až tak moc nezáleží. Podstatné jsou skutky. Ale asi bych nedokázala žít s člověkem, který by mi dlouhodobě lhal do očí, protože to beru jako projev neúcty a dehonestaci samého základu vztahu. Kde není důvěra, těžko může být láska.
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(14.9.2010 9:10:57)
Tři důvody, proč odejít:
1) Fyzické násilí - jedna facka a konec, v tom jsem po zkušenostech z prvního manželství naprosto nekompromisní.
2) Řev, hádky, slovní agrese - nepokládám to za "koření vztahu", možná se to dá tolerovat jako ojedinělý výstup v krajní situaci, ale jako pravidelný jev v soužití opravdu ne.
3) Ponižování - jak za zavřenými dveřmi, tak na veřejnosti.
Nastane-li jedna z výše uvedených situací nebo dokonce několik současně, nevidím důvod, proč zůstávat.
|
|
| štěpánkaa | •
|
(14.9.2010 10:29:03)
¨V mém případě se prolhaný pacholek naštěstí vyhnal sám. Já byla ve fázi, kdy jsem to ještě nedokázala. On odešel a tím mi umožnil současný, celkem spokojený život s mužem, který mě má rád, váží si mě (jwe to vzájemné) a nelže mi. A máme spolu děti
|
| Cherubínka | 
|
(14.9.2010 10:46:02)
Jejda to je téma,kam až jsem já byla schopná zbaštit jeho lži????Já jsem samostatná žena,my byly čtyři sourozenci a umím se o sebe i dítě postarat sama.To je moje krédo,takže když můj první manžel pracoval jen občas,staral se o rodinu jen občas,jinak měl kamarády a svou motorku,tak jsem po tříletém manželství,když nepřišel poprvé v životě celý víkena domů,byt zamkla a jej už jsem tam nepustila a podala jsem návrh pro rozvod,byli jsme mu se synem ukradení,řekl že se na rodinu necítí,poté co ji tři roky měl.Nebil nás,nepil jen se jaksi nestaral a nezajímal.Taky jsme ho od té doby neviděli,já ani syn,ktrému je 18 let.Takže za mě....já nikomu žádné lži nebaštím a nepřehlížím.Je pravda že jsem měla dítě jen jedno,ale asi bych ho vyhodila i kdyby byly dvě.Jo a taky celých 15 let neplatil alimenty a syn ho už nikdy neviděl,ale to už jsem psala.
|
|
|
| Cimbur | 
|
(14.9.2010 10:45:42)
Taky jsem naletěla už po třicítce jednomu psychopatovi jak vyšitému. Jemu ale naštěstí nešlo o vztah a mě to po prohlédnutí taky hned přešlo. Zdá se, že pokud má ženská před sebou zdání spokojené rodiny a dětí, vypne všechny smysly a instinkty. Ve dvaceti bych o něho kolo neopřela, teď jsem byla schopná nevidět ty nejkřiklavější varovné signály. Mluvil ošklivě o své bývalé, byl ukrutně nespolehlivý, lhal, už po pár týdnech mě začal urážet...
Problém je i v tom, že si spousta lidí myslí, že jsme si všichni podobní smýšlením i jednáním. Není to pravda. Kromě většiny vpodstatě normálních lidí, od kterých lze nestandardní jednání očekávat nanejvýš v nějakých vypjatých situacích, tu žije dost odporných parazitů, kteří bezpochyby mají psychopatické rysy. Nejde od nich očekávat žádný vděk, reciprocitu, empatii, soucit, jsou vpodstatě asociální, přesto to mohou velmi úspěšně před většinou okolí skrývat a mají i širokou síť přátel či spíš "kamarádíčků", bývají úspěšní ve svých povoláních či kšeftech, čato velmi "společenští", zábavní. Jsou takoví od nátury, nikdy se nezmění, pro nás normální, naivní a důvěřivé jsou fakt nebezpeční.
Vím, o čem mluvím.
|
| chikamichi |
|
(14.9.2010 11:01:01)
Macimm to jsi úžasně popsala, ano tak to je a je to hrozné, ale napsala jsi to přesně a výstižně...
|
|
|
| remus | 
|
(14.9.2010 10:50:27)
Ter, tohle je strašně těžké říct, natož napsat. Znám manžele, kdy ona mu lže jako když tiskne a on jí to baští i s navijákem, ona chodí a pomlouvá, to je její celodenní náplŃ PRÁCE, NĚKA MJDE, NĚKOHO POMLUVÍ a je spokojená, dělá to každodenně, rve to do hlavy i manželovi, takže jí moc dobře zná, přesto -když si dotyční pomluvení jdou k nim stěžovat- tak ona tvrdí, že nic neřekla a že na tom místě ani nebyla, on se za ní postaví a tvrdí, že by to nikdy neudělala, i když je na to třeba 5 svědků, prostě jí to žere, já netuším proč, ale je mi jasné, že člověk sed dá opravdu zblbnoutn a kvadrát!
|
|
| 10.5Libik12 | 
|
(14.9.2010 11:16:10)
Chlapi nelžou, říkaj nám pouze to, co chceme slyšet.:)
nebo je tu někdo, kdo by si rád vyslechl:
pro manželky
"miláčku, jsi tlustá, stará, někdy hysterická a v tý posteli je to už nějak na jedno brdo, takže pokud bys neměla námitky, zkusil bych si šoustnout s tou pěknou holčinou od vedle."
pro milenky
"zlato, jsi nová, nemáš prostor k otravování a máš dobrej zadek, tak to spolu můžem nějakej čas dělat, ale hlavně se netěš, že si k tobě budu stěhovat věci, proč taky, když tě nemiluju rp. když miluju kdekoho, že jo."
|
| AlaKs | 
|
(14.9.2010 12:52:07)
Nevím KDE je ta hranice (myslím, že to má každý jinak), ale vím z čeho se dá stavět: sebevědomí, ekonomická nezávislost, bytová nezávislost, vědomí, že si vystačím sama. To dává sílu být sama sebou. Nicméně myslím, že prostě někdo být sám nedovede. A tak snáší lži, ponižování a facky. A taky má strach z toho, že s někým jiným to bude ještě horší.
|
| Lisa | •
|
(14.9.2010 13:28:32)
Ajo, jenže tyhle všechny faktory zas tak moc žen k dispozici nemá...tj. bytovou nezávislost, finanční, sebevědomí...ano, v tom případě si skutečně člověk nemusí nechat nic líbit a nic nalhávat.
Jinak mě pobavilo, co tady psala Tinus o tom manželovi, co všechno žere...i pomlouvačnou ženu a vždycky se za ní postaví. To jsem si taky všimla, některé takové ženy existují - cokoliv mužovi naservívují, to on spolkne i s navijákem.
Já znala jednu, co měla těžký nechucus pracus, ale dokázala to tak skvěle kamuflovat, resp. vymyslela důvody, proč pracovat nemůže, dokonce nějakou dobu kamuflovala ze začátku i že hledá práci, ale není nic vyhovujícího /to bylo ještě dávno před krizí a je vyučená, tudíž žádná VS, co těžko shání něco adekvátního/.
Prostě někdy si říkám s kapkou závisti - to bych taky chtěla umět. Ne, že bych obdivovala z principu vodění za nos...ale teda kdo to umí, naservíruje šikovně partnerovi sebevětší blud.
Jen nechápu, jak se to dělá...možná se sejdou dva kompatibilní jedinci, co jim to takhle spolu jde dohromady, ale u jiného by dotyčná/dotyčný tvrdě narazili.
A co psala Monty a Ananta mnoha opisným způsoby - tak to mi přijde, že už je hodně vysoký level, něco, čemu se říká souznění duší...a to teda jak sleduju vztahy kolem sebe fakt nevím, jestli se dá vůbec s chlapem docílit. Takový to porozumění beze slov, naladění na jednu vlnu...ale současně i naprostý přijetí druhého, nepřetváření ho...a taky to, že si partneři můžou cokoliv říct.
Nevím, mě přijde, že porozumění takového druhu snad existuje spíš pokud jo, tak v nějakém lesbickém vztahu.
Ze by "sameček" dokázal pochopit jemná zákoutí duše "samičky"?
Přijde mi, že to tak prostě nechodí, každé pohlaví má i jiný úhel pohledu, způsob řešení konfliktů.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(14.9.2010 13:57:02)
Liso,
je to možné, ale bohužel lidí se kterýma je to možné je na světě hrozně málo.
|
|
| Ananta |
|
(14.9.2010 14:32:06)
Možná to jde líp u lidí, kteří nejsou tak silně polarizovaní do ženských a mužských poloh. Co víc chápou to druhé pohlaví. Zároveň to pak moc nevybuzuje to jiskření a vášně v sexuální oblasti, teda podle mých zkušeností.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(14.9.2010 14:53:18)
Ananto,
mno, já myslím, že vzbuzuje... jenže jinak. Ten sex je o něčem naprosto jiném než o "uragánu vášně".
Pro mne by to reálně mělo být snazší, neboť nemám příliš "ženskou duši", ale paradoxně je to těžší, protože ve mně tu ženu chlapi odmítají vidět.
|
| Ananta |
|
(14.9.2010 15:36:10)
Ve mě ji vidí na první pohled, ale spíš dítě-ženu, to je ale zase o vzhledu, když mě poznávají blíž, tak je to horší protože odmítám slevit ze své nezávislosti.
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Tříkrálový průvod PrahouPraha 1 
Betlém vánočníChrudim 
Hřebečský betlém řezbáře Josefa HaldyPardubice 
Uloupené uměníPlzeň-město 
Zimní běh na BlaníkBenešov 
Tříkrálový průvod Prahou
Betlém vánoční
Hřebečský betlém řezbáře Josefa Haldy
Uloupené umění
Zimní běh na Blaník
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)