| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Jsem sama na dospívající dcery

 Celkem 6 názorů.
 Helena, 2 dcery a 1 syn 
  • 

Jsem sama na dospívající dcery 

(22.1.2000 21:13:26)
Musím se také připojit se svou troškou do mlýna, zpracovávajícího trpící rodiče pubertálních potomků. Mám dvě dcery - 11 a 14 a k nim 1,5letého syna a psa, jsme sami. Starší už do toho hupla plnými doušky, mladší si popílila po jejím vzoru. Je to příšerné. Dívenky, původně jedničkářky, se rázem změnily na trojkařky - i když musím uznat, že důvodem zřejmě nebude jen puberta, ale i špatný kontakt s otcem a skutečnost, že jsme sami s tím malým chlapečkem, kterého přeci jen potřebuji občas aspoň na chvíli pohlídat. Ale ani ten zbytek volného času ( využitelný třeba na úklid či učení) nevyužívají dle mých představ, ale u svých časopisů, televize či internetu, o učení ani nemluvě. Jsem z ustavičného pobízení k učení na mrtvici, jejich nezájem o vše užitečné mě ničí. Mou pozici dost výrazně komplikuje i to, že jejich otec ( otec pouze dcer) pod vlivem své manželky se s nimi téměř vůbec nestýká, neplatí výživné, ale asi jednou za půl roku připraví "bezva akci " a v ten moment je všechno jinak. On slízne smetanu, je bezvadnej a já zase ta příšerná matka, která jen mentoruje a nutí je k neatraktivním činnostem ( bohužel marně). Je mi z toho smutno a když vidím ten hrozný prospěch ve škole, mám pocit marnosti. Navíc nechci kontaktu s otcem bránit, protože, i když se chová, přesněji víc v minulosti choval, jako vyložený darebák, je vidět, že ho stále berou a zřejmě asi i jako otce, byť nepříliš funkčního, potřebují a tak nechci něco pokazit při vstupu do jejich života. Není to jednoduché, když je na to člověk sám, nejsem asi příliš důrazná a zásadová, ale zase když jsem s dětmi sama, nechci vyvolávat atmosféru neustálého napětí a nuceného ticha. A pak, vím, že právě v mé pubertě se kontakt s mými rodiči natolik narušil, že komunikace dodnes vázne. Jestli jste na tom někdo podobně, pozvedněte mé sebevědomí vlastními zkušenostmi - nedělám si iluze, ale myslím, že to bude všude podobné.

Helena
 Eva syn 19 dcera už 17 
  • 

Re: Jsem sama na dospívající dcery 

(23.1.2000 20:44:27)
Ahoj Heleno,
pravidelne prohlizim tuto diskuzni skupinu a je zajimave, jak malo rodicu se tady objevuje. Z toho vyplýva, že buď nechceme svoje problemy ventilovat / a verim tomu, že je mame s pubertaky vsichni a ne male. Je to dané dobou/, nebo jsme uz generace, ktera se na Internetu vyskytuje mene. Pokud mas zajem precti si nize, uzila jsem si take svoje, ale u nás to hlavni zacalo u obou deti az v 16 letech. Takze jsem na tom lip. Pokud si budes chtit popovidat najdes na techto strankach i muj e-mail, nebo mi napis svuj. Drzim palce. Nebude to trvat vecne, ale jenom dlouho.
Eva
 Stáňa, synové 11 a 15 let 
  • 

Re: Re: Jsem sama na dospívající dcery 

(25.1.2000 6:47:58)
Nebuď z toho smutná. Opravdu je to všude skoro stejné. Teď myslím to učení a plnění povinností. My jsme úplná rodina, i když někdy manžela v té rodině postrádám, jako by tam nebyl. Dělám to samé co Ty, stále je pobízím k učení, honím k úkolům, kontroluji, co mají mít. Je fakt, že zatím to není nejhorší, ale je to únavné. Někde jsem slyšela, že se to nemá, ale podle mě oni zatím nemají ještě rozum a nechat je, aby si dělali, co chtějí, je škoda. Když chci pomoci s nějakou prací, taky se jim nechce. A tatínek občas přinese něco ze sportu nebo je vezme na bruslení a taky slízne smetanu, protože je do ničeho nenutí a nehoní. Tak vidíš a to jsme úplná rodina. Tvoji pozici Ti vůbec nezávidím, musí to být těžké, ale vydrž, ony na to časem přijdou, kdo to s nimi myslí vážně a kdo si jen tak občas přihřívá polívčičku.
 Stáňa, synové 11 a 15 let 
  • 

Re: Re: Jsem sama na dospívající dcery 

(25.1.2000 6:48:05)
Nebuď z toho smutná. Opravdu je to všude skoro stejné. Teď myslím to učení a plnění povinností. My jsme úplná rodina, i když někdy manžela v té rodině postrádám, jako by tam nebyl. Dělám to samé co Ty, stále je pobízím k učení, honím k úkolům, kontroluji, co mají mít. Je fakt, že zatím to není nejhorší, ale je to únavné. Někde jsem slyšela, že se to nemá, ale podle mě oni zatím nemají ještě rozum a nechat je, aby si dělali, co chtějí, je škoda. Když chci pomoci s nějakou prací, taky se jim nechce. A tatínek občas přinese něco ze sportu nebo je vezme na bruslení a taky slízne smetanu, protože je do ničeho nenutí a nehoní. Tak vidíš a to jsme úplná rodina. Tvoji pozici Ti vůbec nezávidím, musí to být těžké, ale vydrž, ony na to časem přijdou, kdo to s nimi myslí vážně a kdo si jen tak občas přihřívá polívčičku.
 Šárka, syn 13 let, dcera 10 let 
  • 

Re: Jsem sama na dospívající dcery 

(25.1.2000 8:56:21)
Milá Heleno,
především musím podotknout, že jsme úplná rodina, ale pouze o víkendu, protože manžel pracuje na montážích a domů jezdí v pátek, v lepším případě o den dřív. Takže je to taky sváteční tatínek a děti ho milují. Musím upřesnit, že je to bezva tatínek, který se jim maximálně věnuje, hraje s nimi hry, zkouší je z nové látky (upřímně přiznávám, že to mě nebaví), vymýšlí ptákoviny a rozhodně mi nehází klacky pod nohy. Ovšem je jenom o víkendu. Přes týden jsem doma já a děti začnou vystrkovat růžky už v pondělí. Mladší dcerka ještě tolik ne, ta spíš drží se mnou (jako teda "my ubohý holky"), ale je to pěkná potvůrka, snaží se z každé situace vytěžit co nejvíc pro sebe. Ovšem chlapeček, to je lahůdka. Neustále si otvírá hubu, odsekává, hledí na mě jak na úplného idiota, na všechno má svůj názor, zatímco ty moje jsou obstarožní (bude mi 33 let) a úplně stupidní, očička obrací nahoru (jako asi "pane bože, jaks mi mohl nadělit tak nemožnou matku!), nohy háže na stůl, krká nahlas jak stádo dobytka, mluví značně sprostě a svojí sestru považuje spolu se mnou za úplně blbou a zjevně nenachází genetické souvislosti. Dnes a denně u nás probíhají generační spory, zatím tedy vítězím já, ale mnohdy mě to stojí značné úsilí, když nepomáhá asertivita, nastupuje direkt. Už mě nebaví stále vysvětlovat, zdůvodňovat, obhajovat. Pořád se ujišťuju, že je to tak asi všude. On tedy náš Davča není tak úplně zlej, občas má světlé chvilky a to by si i povídal, vyjímečně se i přijde přitulit, ale pak to obvykle pokazí nějakou pitomostí. Zajímavé je, že na taťku si netroufne ani se křivě podívat. Ten mi sdělil, že nechápe, proč se my dva musíme neustále dohadovat a že to mám z toho, že jsem se s ním stále tak mazala (on použil jiné slovo, ale není příliš slušné). Takže tatínek přes víkend nabudí rodinnou idylku a od pondělka se zase štěkáme. Občas se do toho ještě zrafou děti mezi sebou a já mám o další problém víc, protože pokud straním jednomu, ten druhý to bere jako obrovskou křivdu. Jo a co se týče školy, tak syn je v sekundě na gymnáziu, což samo o sobě byl přechod a zlom, takže už taky nenosí samé jedničky - s tím skončil v páté třídě. Teď bude mít jednu trojku (zbytečnou), pár dvojek s odřenejma ušima - všechno jen proto, že se skoro neučí. Sdělil mi, že mu dvojky stačej a z trojky že se snad taky nezbláznim, když plno spolužáků má čtyřky (skvělej argument, že?) a že teda nehodlá šprtat a trávit celé dny u učení. Tráví je - jak jinak - u počítače a u zadních stránek novin. Podobně sympatické děti v témže věku mají i moje kamarádky, tak to asi opravdu jinak nejde. Ale přece jenom jsi na tom hůř tím chybějícím taťkou a ještě navíc malým bráškou - nemůžou na něj holky trošku žárlit? Pomoci ti opravdu nedovedu, snad tě můj příspěvek aspoň trochu vzpruží, že v tom nejsi sama jediná. Budu ráda, když dáš vědět, jak se to vyvíjí dál. Držím palce, ahoj Šárka
 Jarka; syn 17, tři dcery (14, 16,19) 
  • 

Re: Jsem sama na dospívající dcery 

(5.2.2001 20:18:23)
Milá Heleno,
ačkoliv já žiji pořád se svým manželem, chapu, jak se cítíš, jelikož jsem (byla) v podstatě ve stejné situaci. Muž je stále na služebních cestách a já jsem na děti sama. Dříve jsem si myslela, že za zhoršení prospěchu ve škole a vztahy v rodině mohu především já, ale postupem času zjišťuji, že za to může především jejich věk. Myslím, že tvou ochotu a obětování se pochopí postupem času a o to víc ti budou potom vděčné. Já být tebou, tak bych jim nepřipomínala pořád, aby se šly učit, protože tím si jen u nich vytvoříš vizáž fúrie a zlé, nepřející matky. Teď jsem to napsala sice zveličeně, ale nějak tak to nejspíš je. To se jim pak otec, který se ukáže jen jednou za čas, přiveze jim dárky a řekne jim, ať si nic nedělají ze čtyřky z matiky, jeví jako ,,božský tatínek". Snaž se jim trošku vyjít vstříct, třeba jim nabídni, že jim předplatíš oblíbený časopis, když ti občas pomůžou s chlapečem. Myslím, že časem pochopí tvou situaci a budou rády, že jsi se přesto snažila vytvořit co nejpříjemnější atmosféru. Přeji hodně štěstí.

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.