| Dagmar Bartůšková | 
 |
(31.3.2010 13:45:25)
Nedávno nám přibylo miminko. Prostřednímu synovi jsou dva roky a osm měsíců, je to dost potížista. Nemluví, na nočník nechce, vzteká se, nespolupracuje. Už jsme objednaní k psycholožce. Během mého pobytu v porodnici měl oboustranný zánět stř.ucha, byl doma s tátou a starším bráchou a babičkou, no peklo, furt jen řval. Když jsem se vrátila domů, byl nadšenej, tedy do okamžiku, než zjistil, co jsem si s sebou přinesla. Na brášku pekelně žárlí. Taky pořád vyžaduje pouštění pohádek, ptž táta s babí mu je pouštěli, aby furt neječel. Já už mu předtím sledování tv dost zkrouhla ale teď je to v pytli. Chce pohádky, ječí, mlátí s dveřma, vyvádí. Dnes už jsem po něm skočila a dostal. Ale mrzí mě to, nechci, aby to mrně nenáviděl ještě víc. Stačí, abych malýho zvedla z postýlky a žárlivec už vřeští...Takže teď krapet šílím. Co byste dělali na mém místě?
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(31.3.2010 13:50:12)
Mám to tady ve větším. Kluci 3 roky a 17 měsíců. Malej je tank, všude leze, lítá jak splašenej, občas odněkud žuchne. Navíc má (po mně) hodně silné emoce, takže řve jak tygr, když se mu něco stane, i blbina a starší ten okamžitě jde a bací se tam taky a taky nutně potřebuje pochovat a podobně, dost mně tím vytáčí. Mám dojem, že se mu věnuju dost. Jinak u nás tohle začlo až asi v 9-ti měsících mladšího, když začal být aktivní a víc se dožadoval mojí pozornosti. Co s tím, moc neporadím, asi jenom přežít. 
|
|
| remus | 
|
(31.3.2010 13:50:57)
Nejspíš bych zešílela , no to jsem tě asi nepotěšila, musí to být hrozný záhul na psychiku, kor takhle po porodu, nemůže si vzít manžel nebo babi volno a být s tebou chvíli doma?
|
|
| DENISA |
|
(31.3.2010 13:52:31)
No myslim Daso, ze na tohle jste meli myslet driv. To, co popisujes, vztekani atak, to je projev vzdoru, ktery maji skoro vsechny deti, ale s tim mluvenim uz bych se asi starala, byt to taky nemusi nic znamenat. Meli jste s nim jit k psychologovi jeste pred narozenim druheho, abyste meli jasno, protoze pokud se chova tak jak se chova, ty problemy se daly predpokladat. Takze tady kazda rada draha a asi byste meli jit do poradny co nejdriv a tam by vam meli poradit.
|
|
| Balbína | 
|
(31.3.2010 13:54:07)
podle mě je dobré, že ses objednala k psycholožce, něco poradí, uklidní tě.
Jinak si myslím, že je to normální. určité hranice asi musí být, ale jinak bych to přecházela a snažila vydržet. A třeba před spaním - nebo kdy bude vyhovovat - trávit čas jen se starším.
Dcera mojí kamarádky žárlila tak, že matku odmítala. Nechtěla se s ní mazlit, nic. Tvrdila, že jí máma už nemá ráda, že je na ní zlá. Přešlo to, ale trvalo to.
|
|
| Tatramelka+3 | 
|
(31.3.2010 13:56:18)
Ahoj,
nás to teprva čeká a tak mě to téma zaujalo a zajímam se oň už co jsem těhotná. Jedna moje kamarádka má takový rozdíl, jako máš ty a i my budeme mít. A hodně jim pomohla právě psycholožka. Začátky měli otřesné. Starší syn po nich skákal když kojila, ubližoval malému, nenáviděl všechny okolo, rujnoval bydlení a počurával se, vždy jak se probudil malý měl samozřejmě nevíce věcí na řešení s maminkou, tak že měli fakt peklo. Po jedné návštěvě byl do 14 dní a doporučené změně v chování především mamince obrat o 180 stupňu a už zase je to fajn kluk co strašně rád pomáhá mamince a svého brášku má moc rád.
U nich to bylo asi hodně zakleté v chování maminky a i když ona mi byla vždy takovým vzorem, tak jsem se dost divila. Prý je potřeba nechat staršího a duvěřovat mu v péči o malého sourozence, chválit ho za kazdý dobrý skutek i když je to třebas jen banalitka a ujišt´ovat jej, že ti na něm stále záleží. Dovolit mu pomáhat při přebalování, krmení, koupání... . A to mě se docela zdálo, že to ta má kamarádka dělala, ale s psycholožkou probírali jednotlivé situace a opravdu ona začala makat hlavně na sobě a svém pŘístupu k oběma a velmi rychle došlo k nápravě, tak že je dobře, že už jste objednaní, tak snad i u vás už brzy zavládne pohoda. 
|
| Tatramelka+3 |
|
(31.3.2010 14:00:07)
Co si ještě pomatuji z těch rad co jsme si s tou kámoškou vyměnily , tak u nich to bylo hodně i zakleté v tom, že ona většinou, když přišel manžel z práce, tak se dohodli, že vezme ven a nebo prostě se zabaví se starším. A tam viděla ta psycholožka právě ten hodně bolavý moment. Že to by měli řešit obráceně, dát malého tátovi na courání se v kočárku či cokoli a maminka se měla věnovat po ten čas jen a jen staršímu.
|
| Balbína |
|
(31.3.2010 14:06:37)
To jsou zajímavé rady. Já mám děti po čtyřech letech, tak je to jiné. Ale i tak napíšu, jak jsme to dělali, třeba něco bude k použití. Dceři moje kolegyně v práci řekla, že maminka, když má jenom miminko, tak to má hrozně těžký. A když už má jedno dítě, tak je to super, to jí pomůže. A holčička se toho držela. Hodně pomáhala, byla důležitá. Opakovala jsem jí, že když byla miminko, tak jsem jí taky nenechala plakat a taky jsem jí musela kojit atd atd. Večer - když byl manžel doma - jsem četla dceři pohádku, povídaly jsme si a hodně se mazlily. Třeba jsme i nějaké věci rozebíraly - že jí něco muselo mrzet, ale proč jsem to tak musela udělat atd atd.
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(31.3.2010 14:10:09)
My jsme hodně četli u kojení, starší si nosil knížku, leželi jsme všichni v posteli a četli jsme. To se mu líbilo. Kojila jsem malého každou hodinu tak 15 minut, savec to byl ukrutnej, tak to bylo fajn. Jinak o žádný mazlení a chování nestál, nejraději byl v postýlce, kočár nesnášel, tak nám tady do ničeho jinak nezasahoval. To až pak, když se rozlezl. To pak syn říkal, ať ho dám do postýlky. 
|
|
|
| Maťa. | 
|
(31.3.2010 18:01:28)
jj, čo píše Tatramelka o radách psycholožky, to naozaj tak je.
Btw, medzi mojimi je presne 2 roky a 9 mesiacov..užila som si svoje (starší hyperaktívny, vzdorovitý bol aj pred tým, než mal súrodenca).
Teraz má mladší rok a pol, "bitky" sú na dennom poriadku medzi nimi, ale už sa konečne i pohrajú, už sú i svetlé chvílky. Aj keď starší (teraz 4 roky) řve furt a just vtedy, keď mladší spí...a tak podobne..
Ja vravím, nezbývá, než prežiť...
|
| Maťa. |
|
(31.3.2010 18:02:37)
ešte ad společná péče..u nás to nezaberalo moc, aj keď sa to radí a snažím sa zapájať. Iba sem-tam jednotlivý úspech, ale skor nie, než áno.
Som presvedčená, že u chlapcov je to malinko iné, než u holčiček (ja mám segru ))
|
|
|
|
|
| Winky | •
|
(31.3.2010 14:08:05)
na tvém místě bych buď a) fakt zapátrala po někom na výpomoc (babička, teta, nějaká příbuzná nebo i placená paní např. na dopoledne), což by ti umožnilo mít 4 ruce na 2 děti (nejstarší počítám je ve školce či škole a dopo není doma). Riziko je, že se před "cizími" bude prostřední předvádět tak, že ti to bude nepříjemné, popřípadě je bude odmítat a nebude s nimi chtít nijak spolupracovat (i tak by se alo mohli aspoň část.věnovat miminku a ty prostřednímu).
Nebo b) bych zkusila zaktivovat veškerou toleranci kterou mám a dopoledne dělat všechno "obouruč", tj. nechat prostředního aby byl neustále s tebou, pořád všechno dělat s ním, pořád na něj mluvit ve smyslu "pojď, teď vezmeme miminko z postýlky, položíme ho sem, pojď, můžeš se taky koukat, přebalíme ho, potom mu dám napít a ty si sedneš ke mě".... a upravit to conejvíc tak, abys mohla vše s mimčem dělat a mít u toho i prostředního. Riziko je, že je to maximální záhul (já to třeba zvládala hodinu a pak jsem se rozbrečela vyčerpáním), ovšem mohlo by to v největší míře zapůsobit na prostředního - tím že ho neodháníš, že ho necháváš u sebe když se věnuješ miminku a tím že na něj pořád mluvíš (mluvit na něj i když křičí a vzteká se..... chjo). Ale např. můj muž mi musel slíbit, že okamžitě až dojde z práce (a žádná šestá, ve čtyři nejdéle, jinak to nevydržím) že si vezme starší buď vedle do pokoje nebo ven nebo k babičce.... prostě že mě od ní jaksi osvobodí, abych se zas mohla vzpamatovat. Na tátu ona docela dala, takže to procházelo. Ale tedy to jsme na tom nebyli asi tak dramaticky jak popisuješ... Situace u nás se zklidnila když byl malému ca 1,5r.....
|
|
| TerezieK | 
|
(31.3.2010 14:22:33)
Dášo mám doma něco podobného akorát teda děti dvě. Syn by nás chtěl mít defakto pro sebe. U psycholožky jsme byli už před porodem, pač je syn taky potížista, ale ani dané rady nezabraly. Zkoušela jsem s ním jít sama ven bez malé, tu hlídal tatínek, jenže jemu vadí, že je s ní tatínek. Ze nejsme jen my tři. Navíc malá nějak nemá moc ráda, když jí chovají jiní lidé než já s MM. Vydrží maximálně hodinu a pak řve a není k uklidnění. Já, když mám syna doma je nemocný a není ve školce, tak se mu snažím vysvětlit, že než usne miminko, musí si hrát sám a až bude spinkat tak máme čas jenom my dva pro sebe. Bohužel malá měla přes měsíc dost uječená odpoledne takže, když jsem si myslela, že se budu věnovat po školce synovi, tak jsem musela místo toho chovat malou a to se zase synovi nelíbilo. Mně přijde, že jsou v tomhle chlapečci takový trochu nemožnější. Všeobecně mužský nemají tolik pečovatelský sklony, syn mi s malou nechce ani pomáhat, když ho poprosím jestli by si s malou chvíli hrál tak mi odsekne, že ne. Nám psycholožka teda poradila, že po porodu, mám dceru nakojit a dát jí tatínkovi a číst si třeba se synem pohádku, jenže to se dalo praktikovat týden než šel zase do práce, navíc mě syn po příchodu z porodnice odmítal, a přes měsíc se se mnou nechtěl ani mazlit. Ted to budou tři měsíce od porodu a je to chvíli blbý a chvíli lepší.
|
|
| sojka+07+09 | 
|
(31.3.2010 14:44:31)
dášo, tak to jsme taky řešili a zdá se, že nedávno i vyřešili. Po období mé naprosté vyčerpanosti a žárlení a počůrávání starší dcery jí to najednou přešlo. Dost se mi ulevilo. mají hezký vztah. Bylo to jako u Jani- začala žárlit, až když byl syn akční.
U nás zabíralo- měly jsme svoje pátky- jen já a ona jsme jezdili někam na výlety. Vždy jsem se věnovala víc staršímu dítěti, protože mladší prostě furt chrupkalo. Dovolili jsme jí i mírné regresy- chovali jsme jí jako miminko, dovolili jsme jí pít z lahvičky jako miminko, nikdy jsme jí zpočátku neříkali, že je velká a má se chovat jako velká- protože ona nechtěla být velká. Ale zdůrazňovali jsme výhody toho, že je starší- že ona může to a to, zatímco malý nemůže. Postupně se jí to asi zalíbilo. Strašně se těší do školky, tak se snaží být jako velká.
Musím říct, že jsme měli hodně problémů, dost jsem o tom tady i psala a diskutovala. Je to pár týdnů, co je klid, holk aje jak vyměněná.
Jo a knížku doporučím: Nejšťastnější batole v okolí od Harveye Karpa. Má moc hezky zpracovanou kapitolu o žárlení.
|
|
| Beruška+J02A07T10 | 
|
(31.3.2010 15:01:36)
tak když to tady čtu, tak musím konstatovat, že mám naprosto úžasného syna.
Sice mu byly 4,5 když se ségra narodila, ale do té doby jsme se mu víc jak rok věnovali, v podstatě jenom jemu. (předtím jsme bydleli v baráku s rodinou a děti byli tři, dvě velké a on, ale pozornosst se dělila)
syn se na dcerku velice těšil..po týdnu doma jsem musela s dcerkou být na 14 dní hospitlizována a syn zůstal doma s tátou, což nikdy takhle dlouho ode mně nebyl, max dvě tři noci u babičky.. spíš ale tak dvě.
Po našem návratu byl z dcery řvoucí nervní uzlíček, ale syn to snášel velice dobře. Brzy pochopil, že se mu můžu věnovat, když dcerka spí a i jsme to tak praktikovali. Když chrupkali, hráli jsme si, povídali, dělali skopičiny. Pomáhat ho nikdy moc nebavilo, později z něj vylezlo, že mu vadí, když je malá nemocná nebo trpí a on jí nemůže pomoct.
Večer jsem mu četla a u toho malou kojila, tak jsme se tulili všichni tři.
Teď čekáme neplánovaně třetí a já se trochu děsím, protože malé budou 3,5 a i přesto, že je mnohem šikovnější a soběstačnější než byl synek, tak na druhou stranu je šílený mamiňák a závislák a vzteklík.
Na miminko se těší, ale někdy taky říká, že miminko v bříšku nemám. Když pak ale vidí mrně v kočárku, tak se rozlývá.
Vím, že psychologové říkají, že neříkat dítěti, že miminko musí mít rád - klidně dítku říct, že ho rádo mít nemusí, ale ubližovat se mu nebude, přesto prostě nejede vlak.. a taky děti nerady slyší, že jsou přeci velké. Lepší je opravdu přes výhody.. ty jsi starší, můžeš tohle a tohle.
Občas malá někdy říká teď že je miminko.. že ji mám pochovat a dát napít, ale jinak je se docela uklidnila. Venku bez diskuzí začla chodit za ruku, ač nerada chodila. Vytáhli jsme miminkovské oblečení a byla z něho nadšená, všem to všude hlásí, že jsem její maminka a v bříšku mám miminko.
Snažím se ji už teď vést k tomu, že se sama obléká (umí to už přes rok), sama jí (to už taky umí dlouho) sama obouvá a to proto, aby potom neměla pocit, že to musí dělat proto, že je miminko a ona je na vedlejší koleji.
Já vidím problém v tom, že pokud člověk plánuje to třetí (my plánovali, ale až za dalších třeba 5 let), tak to starší dítko vychovává trošku jinak.
No zatím nezoufám, třeba tu za tři měsíce budu psát o hrůzách, ale spoléhám na syna, už mu bude 8 a na brášku se strašně těší a už teď si zamlouvá, že bude jezdit venku s kočárem a s bráškou mi pomáhat.
|
|
| Liška s banem :) | 
|
(31.3.2010 15:16:39)
Dášo, doufej, že bude hezké počasí a ber děti co nejvíce ven, na hřiště. To malé může spinkat v kočárku a starší se zatím vydovádí. Nejhorší jsou ty ponorkové stavy z toho, jak jsou všichni zavření doma. Já měla doma to samé a až hezkým počasím se to začalo lámat.
|
|
| Archciba | 
|
(31.3.2010 15:41:31)
Mám podobně starou dcerku a 5-ti měsíční mimino. U nás celkem zabrala společná péče o mimčo (přebaluje, slíká, podává mu hračky, maže krémem,...). Párkrát se chovala "jako mimino", tak jsem se zeptala jestli je miminko nebo velká holka. Když řekla, že mimino, tak dostala plínu, položila jsem jí do postýlky, dostala flašku s vodou a řekla jsem jí, že miminka jen leží v postýlce, nikam nechodí,...(časem se to rozrostlo o zákaz čokolády, oblíbené aktivity,...). Teď už říká, že je velká holka.
Občas má tendenci do mě bít, ale to řeším tím, že dělám to samé jí. Samozřejmě přiměřeně a spíš to převedu na hru 
|
|
| bravad |
|
(31.3.2010 18:03:46)
Určitě pomůže, pokud ho budeš hodně tulit a pokus ho nějak zahrnout do péče o miminko (pomoc při přebalování apod.). Náš starší zatím moc nežárlí, ale i tak se o některých věcech bavíme - třeba proč kojím atd. a vysvětluju, že jsem ho taky kojila, když byl malej. Taky jsme si prohlíželi společně jeho fotky, když byl miminko (mě to napadlo, protože tam jsou i fotky, jak je u prsu). Nadšenej byl velmi. Tak snad se nainspiruješ. Fakt je, že náš starší (je mu 2 a půl) není tak strašně divokej, jako ten váš.
|
|
| Eva. | 
|
(31.3.2010 22:01:43)
Každá rada drahá. My měli taky podobný peklo, ani se mi to nechce popisovat. Na důslednosti bych trvala - tím, že mu něco zakážeš, mu dáváš najevo, že ti na něm záleží. Moc nám pomohla kniha Sourozenci bez rivality, je to má "bible". Bez ní bychom byli už asi všichni v Bohnicích...
|
|
| Klara + 2 deti |
|
(1.4.2010 21:01:43)
Rada bych k Tvemu problemu zminila jeden aspekt, ktery jsem v jinych reakcich nenasla. Jmenuje se "syndrom prostredniho ditete". Doporucuji, aby sis toto tema vyhledala na internetu.
Ja sama jsem ze tri deti (ac posledni), ale protoze vim, ze sourozenecke vztahy jsou na cely zivot, velice kladu duraz na vzajemny vztah deti. Nezminujes se, jaky vztah ma prostredni dite ke svemu starsimu sourozenci. Kazdopadne bych kladla duraz na to, aby si prostredni ditko uvedomilo, ze ho mas rada nejen Ty, ale i ten nejmensi. Mozna by zabralo koupit nejakou vysnenou hracku, dat ji miminku do rukou a predat prostrednimu se slovy, ze mu ji prinesl maly braska, aby mu ukazal, ze ho ma moc rad a ze je stastny,ze ma velkeho brachu, ktery mu bude v zivote pomahat, s kterym si bude hrat,....
|
|
| ricpic21 |
|
(27.4.2010 15:22:59)
Ahoj, mám dva kluky rok a půl po sobě a taky řeším regresi u staršího v různých ohledech (hlavně čůrání, mluva - žvatlání, kňučení) + žárlivost + boje, atd. Je to o nervy. Ptáš se na radu: přežít. To obtížné období časem přejde (snad měsíce) a děti se se sourozencem vyrovnají a na předchozí "křivdy" si nevzpomenou. Jde o to, aby to mamča co nejlíp ustála, byla co nejvíc v klidu a zejména její rozpoložení ovlivní chování dětí. Držím Ti, Dášo, palce,nejsi v tom sama!
|
| trisha | 
|
(6.5.2010 12:50:41)
Ahojky, mame to docela cerstve za sebou, vypsala jsem se z toho sem: http://www.rostaci.cz/obsah/kdy-je-nejlepsi-doba-poridit-diteti-sourozence a ackoliv je to vlastne uz pres rok, projevy nektere pretrvavaji...
|
|
|
|
V její náručí
Ondrášova valaškaVsetín 
Il canto del SudHodonín 
Řezbářské sympoziumSemily 
Závody dračích lodíTábor 
VědaFest 2024Praha 6 
Ondrášova valaška
Il canto del Sud
Řezbářské sympozium
Závody dračích lodí
VědaFest 2024
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)