| Jana | •
 |
(15.11.2000 19:53:04)
Ahoj maminy,
mám jedno stýskání. Nechci ani radu, pouze potvrdit, zda mám pravdu. Máme pětiměsíční slečnu, kterou jsem kojila se vší snahou 2 měsíce. Po všemožných teoretických přípravách jsem s chutí začala kojit. Jaké však bylo mé překvapení, když po prvním měsíci začalo mléka ubývat. Přes všelijaké rady se stav nezlepšil. Ale proč to vše píši? V různých časopisech, novinách a na internetu zdůrazňují kojte, jak správně kojit ... - vím je to vše nesmírně důležité, ale mohl by se najít také článek pro nás (věřím, že nejsem sama s tímto trápením), kde napsat, či povzbudit - netrapte se, nevyčítejte si, udělala jste vše co jste mohla, jste stále dobrá matka, nic se neděje a prostě nemáte to štěstí. Ještě teď, mám z toho bolavé srdíčko. Máte stejný pocit? Díky za názory.
Jana
|
| Dana - dvojčata - kluci - 20 měsíců | •
|
(15.11.2000 20:44:32)
Milá Jani, opravdu se netrap. Nám to vydrželo také přesně dva měsíce - původně mne to dost traumatizovalo, ale horší bylo, když kluci řvali hlady. Začala jsem je proto přikrmovat a potom to byl k úplnému odstavení jen krůček. Do tří dnů mi zmizelo mléko úplně a to jsem odsávala jako vzteklá, abych alespoň nějakou funkci zachovala. Na druhé straně, když si vzpomenu na jednu maminku, která se mnou byla v porodnici (z jejího mléka byla živa polovina dětí z oddělení), která nemohla jít ani na procházku a odsávala v jednom kuse, přičemž její chlapeček nějak moc nejedl, moje trápení bylo o něco menší. Vím, že delší kojení je pro děti zdravé (o posílení imunitního systému jsem toho přečetla stohy), ale kde nic není..... Takže si z toho nic nedělej, proto, že své dítě nemůžeš rok kojit, nejsi o nic míň máma, než ta, která má víc mléka....
|
|
| Monika, 4-měsíční Adámek | •
|
(15.11.2000 23:24:58)
Ahoj, Jano!
Děkuji Ti, že jsi tento "problém" otevřela. Opravdu bychom si zasloužily, aby nám nikdo nevyčítal, že jsme snad neudělaly dost pro to, abychom naše miminka kojily plně do 6 měsíců. Dokrmování nás potkalo už v porodnici, pak jsem zkoušela asi 3 týdny pouze kojit, ale Adámek nepřibíral a měl "hladovou" stoličku. Tak paní doktorka řekla, že zkusíme zase dokrmovat. Možná to bylo stresem, možná nedostatečnou stravou, nevím. Měla jsem zpočátku "depku" jako že jsem neschopná a proč zrovna já apod. Ale jak říká můj partner - je to dobré pro Adámka, a to je hlavní. Takže současný stav je ten, že kojím především v noci, přes den občas, někdy se Adámeček chce uklidnit. Jasně že přicházejí chvilky, kdy si říkám, že já jsem přece chtěla plně kojit celých 6 měsíců nebo že takové to nynější kojení-nekojení už snad ani nemá smysl, ale brzo to přejde. Zato ho může krmit i taťka a naši dva hlídací strejdové. A ještě něco: Taky tě trápí / trápilo, že vlastně miminko plakalo "hlady" a že Tobě to došlo až po několika dnech?
Zdraví
Monika
|
|
| Monika, 4-měsíční Adámek | •
|
(15.11.2000 23:40:42)
Ahoj, Jani!
Ještě jednou já. Jen jsem se chtěla zeptat, zda jsem pochopila správně, že taky "ještěkojíš" a k tomu dokrmuješ. Pokud ano, mohla bys mi prosím napsat, jestli jsi zkoušela zpočátku injekční stříkačku nebo lžičku (u nás obojí asi 14 dnů, pak jsem dávala a už dávám Adámkovi láhev) a jaká kojenecká mléka jsi své holčičce dávala? Těším se na tvou odpověď a děkuji za ni.
Monika
P.S. Můžeš mi napsat i na můj soukromý e-mail bopsulka@seznam.cz.
|
| Iva s Klárkou | •
|
(16.11.2000 19:51:37)
Ahoj Mončo,
sice nejsem Jana, ale přidám se.
Já jsem lžičku hned vzdala, měla toho víc na sobě než v sobě, po stříkačce, přiznám se, jsem se nijak zvlášť nepídila a používám rovnou láhev.
A jinak používám a doporučuju nutrilon.
ahoj Iva.
|
| Monika, 4-měsíční Adámek | •
|
(16.11.2000 23:59:18)
Ahoj, Ivo!
Díky za odpověď. Fakt je prima, že nejsme samy (většinou nikdy nikdo není sám se svým problémem, taky určitě nejsem sama tlustá a škaredá, a vlasy vypadávají určitě i ostatním, že?) a proto vzdávám hold Janě, že si dodala odvahu a toto téma zde otevřela. Nutrilon jsem pravda nezkoušela, v porodnici jsme začínali s Hamilonem, doma jsme zkoušeli totéž nebo Hamilon Forte, ale dlouho už jsme na Sunárku (od známého).
Zdravím a přeju hezký proudloužený víkend (u nás snad výjimečně nepracovní)
Monika
|
|
|
|
| Šárka, syn 14 let, dcera 11 let | •
|
(16.11.2000 8:34:18)
Jano,
já myslím, že se trápíš zbytečně. Mateřské mléko je sice důležité a nejvhodnější pro malá miminka, ale kdyby to mělo platit naopak, že nekojené nebo jen velmi krátce kojené děti budou neduživé a ohrožené na zdraví, tak nám chcípá většina dětské populace. Promiň mi ten výraz, ale méně expresivní mě nenapadl. Já svoje děti vydržela také kojit jen 4 respektive 3 měsíce a taky jsem z toho měla zkraje trauma. Ale nezdá se, že by je to poznamenalo. A nekojených dětiček je v mém okolí mnoho, tehdy se vzhledem k cenám Sunaru odstavovaly poměrně rychle a ani osvěta příliš nefungovala. Tak se fakt netrap, udělala jsi maximum...
|
|
| Iva s Klárkou | •
|
(16.11.2000 19:48:49)
Ahoj Jani,
my jsme "dokojily" ve třech měsících. A to takovým absurdním způsobem, že mléka bylo sice dost, ale Klárka pila hůř a hůř, vztekala se a pouštěla, vždycky se přisála, párkrát zažužlala a pustila, to opakovala s čímdál větším vztekem. Když pak v ordinaci předvedla krásnej hysterickej záchvat a po dvaceti minutách snažení jsme navážili pouze desítku, usoudila paní doktorka, že jí tam nic neteče a musíme přikrmovat. Doma jsme rozmrazili zásoby a já jsem odstříkala 150.
Ale vypadá to pořád stejně, když už se jí vůbec uráčí vzít prso do tlamičky, pije třeba minutu, dvě nebo v noci výjimečně tři, asi dokud jí to teče těměř samo, ale jak by se měla začít snažit, je konec a musím jí tam vrazit lahvičku.
Všichni říkají - to máš z toho, žes jí dala flašku. Jenomže já jsem jí tu flašku dala až potom!
Taky jsem měla pár hodin záchvat, že jsem k ničemu, mám pitomý prsa, hnusný a nefunkční, ze kterých nejde pít a podobně. Pak jsem se ale z toho vzpamatovala. Když to nejde,tak to nejde.
Taky známá doktorka říkala, že než aby bylo dítě kojený a mělo málo, tak je daleko lepší, aby mělo dost umělý výživy.
Odstříkávám a jsme zatím zhruba napůl na Nutrilonu Premium. Mlíka se dělá o něco míň, protože samozřejmě neodstříkávám tak často, jako bych kojila, takže je to čím dál víc Nutrilon a čím dál míň moje mlíko, ale chystám se ještě nějakou dobu vydržet.
Hlavní myslím je, aby tys byla v pohodě, nakonec nekojený byly celý generace, tak co. Zkusilas to, a když to nešlo, tak se s tím nenervuj, prckovi smutná mamka nepomůže.
Jaký mlíčko používáš? Mě ten Nutrilon moc vyhovuje. Dostali jsme vzorky Milumilu, ale ten byl na chuť pěkně hnusnej a myslím, že ani není tak kvalitní.
Taky jsem chtěla výlučně kojit až do šestého měsíce, ale zase se z toho nezblázníme, ne? Hlavně že jsou mrňata zdravý a spokojený.
Z toho, že se prosazuje kojení, přece nevyplývá, že ten kdo nekojí je špatnej. Je to taková reakce na to, že před pár lety nekojil skoro nikdo, ale neznamená to, že by jinak děti ve zdraví a štěstí nevyrostly, ne?
Odmetení všech smutků přeje Iva.
|
| Lída, syn 18m | •
|
(18.11.2000 21:15:54)
Ahoj Ivo,
možná Ti bude připadat moje rada k ničemu, ale nad Tvým problémem jsem opravdu bezradná. Napadá mě jen, zkusit jinou polohu při krmení (ale je možné, že bys to už několikrát nezkusila? Asi není...) Sama jsem tím prošla a nakonec kluk skončil na polštáři, který jsem měla položený na klíně. Jinak se prohýbal a nebyl s to se soustředit na jídlo. Později jsem ho pokládala rovnou na gauč a naklonila se k němu. To nám vydrželo doteď. Ve vyprávění o dětech, které si k mámě na kojení nosí svou stoličku, se nezhlížím. Další problém jsem měla nedávno, kdy syn odmítal pít úplně a viditelně z toho byl nešťastný. Po dvou dnech mi došlo, že jsem se předtím nadýchala chemikálií. Když jsem ochutnala odstříkavané mlíko, napadlo mě jen přirovnání ke zkyslému melounu. Ale to se upravilo za pár dní. Jen teď líp chápu mámy, které kojit nemohou. Držím palce, aby se to brzy srovnalo.
Lída
|
| Iva s Klárkou | •
|
(20.11.2000 20:00:36)
Ahoj Lído,
moc děkuju za snahu o pomoc, ale právěže jsme to zkoušely i se změnou polohy. S polštářem a bez polštáře, v leže, na boku, na zádech - A nic. Ona pak už byla tak vzteklá, že řvala jen jsem vytáhla prso.
Mrzí mě, že byla několik dnů skoro hlady, ale když člověk nevidí, kolik si vycucne. Ale naštěstí to Klárku nijak nepoznamenalo. Já nevím, co jsem dělala blbě, snad kdybych měla váhu a vážila ji po kojení, tak to nemuselo dojít až k těm nejřvavějším koncům, uklidnila by se a šlo by to. Taky si teď říkám, že jsem ji měla přilkládat častěji, abych měla víc mlíka. Jenže Klárka se po jídle vůbec nepídila, tak jsem jí přikládala tak po těch třech hodinách a ona vypadala, že je jí to jedno, kdy jí.
Doktorka říkala, že když ty děti mají málo, že jsou pak takový malátnější a nezajímají se o jídlo, takže mám z toho takovej blbej pocit, jestli jsem jí tři měsíce netrápila hlady. Přibírala sice jen 9dkg za týden, ale pravidelně, byla zdravá a je to takovej smíšek veselej, tak snad si dělám zbytečný starosti, a hlavně není nijak pozadu ve vývoji, je to šikulka.
To si vždycky člověk říká, co měl dělat jinak, ale už je to stejně jedno. Jenom je mi divný, že to tři měsíce fungovalo, a najednou ne?
Já mám taky na kojení takovej dost blbej tvar prsou, dost velký a kulatý, možná jí to šlo špatně sát.
Nemáte někdo zkušenost s těma kloboučkama?
Já jsem jeden typ vyzkoušela, ale vůbec to nešlo, byly takový hrozně měkký, takže to nešlo udržet na tom prsu, aby pod to nešel vzduch.
S tím, že by mě někdo odsuzoval, jsem se teda vůbec nesetkala.
A celkem bych to ani nikomu neradila, a to ani v případě, že bych se ROZHODLA, že nebudu kojit, protože myslím, že to je každého věc a nikomu cizímu do toho nic není. Přesně, jak je to v tom úryvku. Taky si myslím, že je kojení nejlepší, ale rozhodnout si to musí každý sám, to přece není tak, že když někdo nekojí tak dítěti upadnou nohy.
mějte se všichni pěkně,
ahoj Iva.
PS- Jo, a v porodnici v Bohunicích byli moc hodní, dokonce se mi věnovali i v noci, když jsem za sestřičkama přišla nešťastná, že mi to kojení nejde, tak mi to ukazovaly a pomáhaly. Ale dokud se nerozběhne kojení, tak tam příkrmy ve stříkačkách po nějaké době začnou dávat taky. Musí to bejt dost zoufalý, když člověk neví co a jak a nikdo mun eporadí a kvůli tomu se to zkazí. Nebyly tam nějaký zkušenější maminy?
Já jsem sama zvědavá, jak nám to půjde s příštím mimčem.
|
| Lída | •
|
(21.11.2000 19:26:33)
Ahoj Ivo,
s kloboučky zkušenosti nemám, jen radu z Pomadu: mají se navlhčit nejlépe trochou odstříkaného mlíka, aby držely a dítě mohlo jít po čuchu a neodrazovala ho vůně umělé hmoty.
Pošlu ti ještě, co radí dělat léčitel Janča, aby se produkce mléka zvýšila. Kdyby o to stála i jiná maminka, ozvěte se na mail.
Lída
|
| Lída | •
|
(21.11.2000 19:29:32)
Teda Ivo, pošlu, pokud napíšes mailovou adresu, pochybuju, že by to došlo na adresy, které pod svým jménem uvádíš :-)
Lída
|
| Iva | •
|
(21.11.2000 20:22:59)
Ahoj Lído,
předem moc děkuju a adresu už spořádaně uvádím. :-))
Jenom nevím, má-li to ještě cenu. Já už zvládám odstříkávat tak třikrát denně, podle toho,jak se k tomu dostanu a jak dlouho mě u toho malá nechá sedět. Jsem přes táden sama doma, tak je to trochu komplikovanější.
Doufám, že u příštího mimča budu úspěšnější kojička.
Měj se fajn, čau Iva.
|
|
|
|
| Lída | •
|
(23.11.2000 19:15:56)
Příští týden uvede ČT v pořadu První pomoc relaci o tom, že kojené děti mají vyšší IQ. Přišli na to Američané. Myslím si, že je to pěkná pitomost. Kolik dětí bylo kojených před dvaceti třiceti lety? A všechny by mohly být v Menze?? Kolik je těch pověstných výjimek potvrzující pravidlo? Už dlouho mě nic tak nenadzvedlo. Mám pocit, že některé oblasti výzkumu jsou v Americe financovány až příliš.
|
|
|
|
|
| JANA | •
|
(17.11.2000 21:43:36)
Děkuji všem za odpovědi. Vím, že nejsem jediná a také, že nás není málo. Chtěla jsem tímto příspěvkem říct, že se o tomto problému vůbec nemluví, nepíše, a to mě vadí a mrzí. Určitě jsme správně kojily, měly dobrou stravu i dostatek odpočinku, ale co nám chybí, je tvorba mléka. Víte, nemyslím si, že to byla naše chyba, tak jako je někdo hubený, tlustý, černovlasý, modrooký, ušatý či nosí brýle, to vše je dáno přírodou. Ale proč je na nás pohlíženo „skrz prsty" (tedy já mám nedobré zkušenosti pouze s dlouho kojícími matkami, žádný z lékařů, či sester mi neřekl křivého slova, spíše naopak)? A máme to i o něco těžší - příprava polévek, ovocných kaší, mít po ruce teplou vodu na mléko... nehledě na finanční stránku. Vždyť to znáte.
Všem Vám přeji jen velkou radost ze svých dětí.
Jana
|
| Iva, 2 děti - 4 roky a 9 měsíců | •
|
(18.11.2000 17:35:53)
Milá Jano,kojila jsem prvního kluka rok, a to jen proto, že jsem ho kojit chtěla. V porodnici mi řekli, že moje mléko údajně malému nestačí, a že musím dokrmovat. Takže jsem ho kojila a ještě dokrmovala k lahve, což v noci představovalo 15 min. z jednoho prsu, 15 min. z druhého a ještě flašku. V měsíci vypadal jako malé prasátko, tak jsem ho chodila vážit po týdnu bez přikrmování, a ejhle, ono mu to v pohodě stačilo! Takže jsem nakonec jen kojila - i když jen z levého prsu, protože z pravého prostě nic neteklo. Druhého doteď kojím - je mu 9 měsíců - jenom z pravého, protože v levém nic není. (Z čeho budu kojit naše třetí, to tedy nevím. Doufám, že mi nevyroste ještě jedno prso.) Nikdy jsem neodsuzovala maminky, které nemohou kojit, ale skutečně nemohou. Ony totiž existují takové matky, které nekojí z pohodlnosti a sobeckosti. Znám jich několik, a to odsuzuji. Buď chci být krásná, hubená, vyspaná ihned po porodu, nebo budu sice silnější, nevyspalejší, ale budu dávat dítěti to, co pro něj moje tělo vytvořilo a co mu vlastně patří. Možná proto mají dlouho kojící matky takový negativní vztah k ženám, které nekojí. Ale máte pravdu, že se vůbec nemluví o matkách, které skutečně kojit nemohou. Všude se propaguje kojení a že to jde skoro každému - což není úplně pravda.
Iva
|
| Marcela s dcerou 6 m | •
|
(27.11.2000 8:05:24)
Nejdřív musím poděkovat za všechny příspěvky na tohle téma, protože vlivem probíhající popularizace kojení jsem opravdu žila v přesvědčení že kojit může každý a když jsem slyšela někdy že děti někdo krmí z láhve, myslela jsem že je to buď z pohodlnosti, nerozumu nebo případně špatnou porodnicí, kde nic nevysvětlili...
Sama jsem pak asi ve třetím měsíci zůstala ze dne na den bez mléka a přiznám se že to bylo hrozně frustrující. Nakonec navzdory manželovi, babičkám a všem jsem odolala vidině krmení z láhve a přečkala i pláč mého miminka a během cca 24 hodin tvorbu mléka obnovila. Bylo to díky mé porodní asistence, která mě psychicky podržela - hlavně tím, že to nebude tak zlé, když máme plínky pořád mokré :)
Kojíme tedy dále a jsem moc ráda, že se tady řeší i to, že nekojit není nic zavrženíhodného.
Sama vím že je to pro mámu děsivé když zjistí, že to nepůjde - ale přikláním se k názoru že mimču je to v podstatě jedno.
Ano, je jednodušší kojit než připravovat mléko a kontakt při kojení je také pěkný - ale - mazlit se dá s miminkem pořád a mléko namíchat také snad netrvá tak dlouho, ne?
Ještě pro Ivu: Co se týká tvé poznámky že může být mamka která kojí nevyspalá a silnější, než mamka která nekojí - jsem zářný případ toho, že dítě je nejlepší druh diety. Za těch šest měsíců jsem při plném kojení hubenější o deset kilo než před otěhotněním a to bez diet a hodně dlouho asi s jednou tabulkou čokolády denně :))
|
| Mirka, holčička 10.m | •
|
(28.11.2000 20:27:20)
Technická poznámka:
Marcelo, závidím ti.
10 měsíců kojení = 6kg nahoru při rozumné dietě, cvičení a bez sladkostí. Přesto nebudu končit dokud si to nerozhodne malá.
Mirka
|
|
|
|
| Mirka, holčička 10.měsíců | •
|
(18.11.2000 23:18:55)
Jsem matka, která ještě kojí a asi ještě dlouho budu a vůbec tě neodsuzuju. Spíš je mi tě líto, protože když se dítě přisaje, je to nejspokojenější miminko na světě a já vidím jak je jí dobře a je hned líp i mě. Včera mi volala kamarádka, která má 7. týdenní holčičku a už dokojila. Prostě to nešlo, nejdříve se malá nepřisávala a potom už to byl asi stres, který to všechno ukončil. Jsou teď obě spokojenější. Miminko nakrmené a maminka nemá výčitky svědomí. Věřím, že jsi udělala všechno co bylo ve tvých silách a tak máš čisté svědomí a i ty už budeš klidná a spokojená. A když se budeš s miminkem hodně mazlit, tak mu ten chybějící kontakt bohatě vynahradíš. Ale stejně když vidím tu radost jakou má moje malá, když vidí mámu sundávat si tričko je mi všech nekojících matek opravdu upřímně líto.
Mirka
|
|
|
| Markéta, 10měsíční Veronika | •
|
(18.11.2000 22:34:06)
Milá Jano,
určitě nezoufejte, není proč. Já jsem sice kojila 8 měsíců a mohla bych dál, kdybych nepotřebovala skončit a malou to nepřestalo bavit. Jen jsem si ale vzpomněla, že jsem po návratu z porodnice četla velmi moudré věty, tak jsem knihu našla a cituji:
"Jedině vy můžete rodzhodnout, zda krmit z prsu nebo z láhve. Jde o vaše tělo a vaše dítě. Nikdo nemá právo vás nutit nebo kritizovat. Mléko z prsu je bezesporu lepší, protože ho pro ně připravila příroda. ... Moderní recepty výživy však mohou být téměř stejně dobré. Kojení vás sbližuje, jak je to jen pro matku a dítě možné, ale blízký, vřelý fyzický kontakt můžete vytvořit i při krmení z lahve. Takže - neposlouchejte předpojaté argumenty, místo toho myslete na sebe, na dítě a celou vaši rodinu."
Penelope Leachová, Dítě a já
Moje miminko bylo daleko usměvavější a spokojenější, když mohlo papat opravdovou stravu a ne se otravovat 20 minut v jedné poloze, když kolem je tolik zajímavostí... Už je vám lépe?
|
|
| Lenka, 2 synové | •
|
(20.11.2000 7:15:36)
Milá Jano,
jsem moc ráda, že jsi nakousla toto tema, protoze já se tímto trápim jiz nekolik let. Všichni, kteři ti odpovídali kojili aspon nějakou dobu, ale já vůbec. Starši syn nechtěl vůbec sát a já jsem z toho byla dost neštastná. Navíc zdravotni sestra, ktera mě učila, jak se o syna starat, jak ho přebalovat, jak ho držet při kojeni apod. byla ke mně dost nepříjemná a naznačovala mi, že se kojit nikdy nenaučím. Byla jsem dost neohrabaná - nevěděla jsem jak syna pořádně držet a on pořád obracel hlavičku pryč a plakal. Dosáhla jsem akorát toho, že musel být již v porodnici přikrmován.Ona sestra se tvářila vítězoslavně, zatímco ve mně se všechno bouřilo a cítila jsem se velmi zle. Všechny mé kamarádky kojily minimálně 3 měsíce a já asi tak 2 dny. Když se měl narodit druhý syn řekla jsem si, že kojit budu. Ale chyba lávky. V době porodu jsem měla neštovice, takže mě hned po porodu odvezli na infekční oddělení. Byla jsem sama na pokoji a opět jsem nevěděla jak na to. Syn sice sál o něco více než starší, ale moc nepřibíral, takže se situace opakovala. Byl tedy taky přikrmován od počátku. Dnes mají kluci už 7 a 9 let, ale když slyším někoho mluvit o tom, jak dlouho již kojí a jak to dítěti prospívá, je mi vždycky do breku.
|
|
| Romana, Lucinka 2,5 měsíce | •
|
(20.11.2000 21:21:26)
Milé maminy,
přečetla jsem si vaše příspěvky a je mi mnohem lépe. Po porodu jsem měla mléka, že bych mohla kojit dvojčata a tak to bylo přesně 2 měsíce. V den Lucinčiných 2měsíčních "narozenin" jsem najednou byla bez mléka. Naprosto nečekaně, ze dne na den. Večer předtím jsem po kojení ještě odstříkala 60 ml mléka, druhý den jsem měla měkčí prsa, ale kojila jsem, jenže odpoledne přišla krize. Malá řvala, beznadějně se snažila sát, ale mléko nebylo. Prsa byla malá, ochablá, při snaze něco odstříkat jsem z obou prsou po velké námaze dostala 15 ml.
Vyzkoušela jsem všechno - čaj na podporu tvorby mléka, odstříkávání, neustálé přikládání pro zvýšení stimulace prsou i střídání prsou během kojení. Tvorba mléka se nepatrně zvýšila, ale ne natolik, abych malou mohla plně kojit.
Pravda je, že po psychické stránce je to pro ženu velmi náročné. Otevřu časopis pro maminy, všude články s výzvou kojte,kojte,kojte , koupím malé Sunar a v návodu k přípravě čtu, nejlepší výživa je kojení. Připadám si potom jako krkavčí matka. Vím, že lékaři se snaží dnes podporovat kojení, aby dětičky byly zdravé, ale nějak se zapomnělo na psychiku maminek, které kojit nemohou. Také mě z toho bolí srdíčko, ale opravdu nemohu nic dělat.
Tady na těchto stránkách jsem si přečetla moudrou věc - je lepší nabaštěné, i když uměle živené dítě, které má spokojenou maminku, než to, které se trápí hlady, a jeho maminka je nervózní a ve stresu, že své mimčo nemůže ukojit.
Jsem moc ráda, že tyto stránky existují a člověk vidí, že se svým trápením není sám. Koneckonců mě máma kojila 5 týdnů a jsem naprosto zdravý člověk.A tak holčičku 2x denně přikrmuji Sunarem a je nám dobře oběma. Používám lahvičku, protože krmit lžičkou dost dobře nejde. Používám anatomické dudlíky, které nejlépe napodobují podmínky při kojení, mléko teče přes horní patro dítěte a mimčo se musí také trochu více snažit než při používání dudlíků klasických. Zatím v tom moje holčička zmatek nemá, když mám mléko, tak ochotně saje z prsu, když ne, stejně dobře saje z dudlíku.
Přeji vám všem spokojená, nabaštěná miminka. Romča
|
|
| Jana, dvě dcery/ 5 let a 8 měsíců/ | •
|
(21.11.2000 4:05:08)
Ahoj Jani,
je to s tím kojením práce.
Pro mě to znamenalo při prvním dítěti obrovskou touhu po úspěchu, snažila jsem se ze všech sil, ale
moje věčně hladové miminko odmítalo
sát z mých prsů /mám vpáčené bradavky/, protože je nemělo za co pořádně uchopit do pusinky, plastikové kloboučky vyplivovalo a po pár hladových doušcích zkroutilo hubičku do zoufalého pláče... řešila jsem to tak, že jsem mléko ručně odsávala. Bohužel, odsávačku jsem nemohla používat kvůli nesnesitelné bolesti/jsem zrzavá a mám bílou, citlivou kůži/... Odsávala jsem celé noci, abych měla ráno na celou dávku a celé dopoledne atd...
Dovedeš si asi představit, že všechna ostatní práce stagnovala, nemám bohužel babičky při ruce, které by pomohly. Byla jsem unavená k smrti, ale říkala jsem si vydrž vydrž.... Potom se pochopitelně asi po dvou měsících mléko začalo ztrácet. Brečela jsem,
jaká jsem matka, vyčítala si to.
Najednou přišel zlom. Koupila jsem
si nutrilon a udělala na doporučení
dětské lékařky miminko novou baštu.
Moje dcerka vypila lahvičku, blaženě se usmála a já, přes clonu ze slz, poznala, že moje láska k ní není jenom v mateřském mléku. Přešly jsme na umělou výživu, přestala jsem si dělat výčitky, i když okolí mi moc nepomohlo /věty typu to já kojila celý rok..../
jen moje máma mi alespoň po telefonu držela palce, měla ty samé problémy se mnou a mým bratrem, bohužel se tyto bradavky
dědí /obě mé dcery je také mají../
- a budou mít jednou obrovkou podporu ve mně, až budou brečet nad kojením. S druhou dcerou to bylo naprosto to samé, jen jsem už byla "chytřejší" a klidnější, tiskla jsem ji v náručí a po dvou
měsících krmila nutrilonem. Je jí
osm měsíců a je krásná, má devět kilo. Musím ještě napsat, že se hrozně moc píše o ochraně kojení
proti nemocem atd. Moje starší dcera byla poprvé nemocná ve třech letech a opravdu naštěstí moc nestůně. Držím Ti palce, podle počtu odpovědí vidím, že je nás víc, ubrečených, ale šťastných mamin.
Jana
|
|
| S. Sládková, dcery 3 a 12let | •
|
(24.11.2000 15:12:57)
To znám, při obou dětech jsem si připadala méněcenná, zvláště poprvé, kdy mně ani dopředu nenapadlo, že bych nekojila a navíc mi pediatr do půl roku při každé návštěně poradny nadával, jak jsem se asi bála, že si zničím postavu a jak jsem pohodlná. Nejen, že jsem to obrečela hned, ale byla jsem z toho asi zralá na psychiatra. Říkala jsem si, co jsem to za matku, když ani děti nenakojím......Trvalo to snas 2 roky, podruhé jsem už byla připravena, takže jsem to nenesla tak tragicky. Ale kde byla chyba, to dodnes nevím. Maminky, držte se. Je lepší, když kojíte ( a řekla bych, že i pohodlnější), ale NENÍ TO TRAGEDIE,pokud to nejde. Dnes už to vím!
Simona
|
| Iva s Klárkou téměř čtyřměsíční | •
|
(26.11.2000 18:40:52)
ahoj,
no toho pediatra bych asi vyměnila.
Ale tady se kasám, a ke svojí gynekoložce, se kterou nejsem spokojená, chodím pořád, protože je mi to blbý jí říct, že už tam chodit nechci.:-)
|
|
| Petr | •
|
(28.11.2000 23:07:19)
Zda se mi, ze tech zen, ktere to nemohou delat, je asi vice nez dost. Moje manzelka nemohla s nasim synem. I kdyz se snazila, "odchod" mleka zavinila zdravotni sestra, ktera chtela bez ohledu na pacientky vyvetrat. Venku bylo 9. prosince a lezel snih. Manzelka nachladla - a mleko bylo pryc. To ji opravdu hodne nastvalo. - Kdyz se mela o 3 roky pozdeji narodit dcera, manzelka zmenila gynekologa i nemocnici , priplatili jsme si na soukromy pokoj a mleko opet bylo. Tentokrat nebyl zadny pruvan, zadne nachlazeni - a mleko se drzelo dost dobre asi 3 roky. Nakonec musela manzelka dceru pripravit na to, ze jednoho dne materske mleko nebude, aby z toho nebyla tragedie. - Zasoba se zacala postupne zmensovat, az jednoho dne nebylo nic. Dodnes ovsem manzelka nemuze nemocnici odpustit, ze byla vystavena pruvanu, Jde ji hlavne o protilatky, ktere mohla synovi davat delsi dobu.
Zdravim.
|
|
|
| Jana, dcerka a syn | •
|
(2.12.2000 21:32:30)
Měla jsem s dcerou úplně stejný problém - ve dvou měsících mléka ubívalo a ještě mě kojení velice bolelo. Chtěla jsem kojit za každou cenu - ale nevyšlo to. Ve třetím měsíci již dcera pila toliko mléko z lékárny. Dodnes si to vyčítám. Chtěla jsem jí dát to nejlepší... Po čtyřech letech se mi narodil syn. I tentokráte v druhém měsíci přišla krize a mléko jednoduše nebylo. Ale už jsem nebyla tak zděšená jako u dcerky a řekla jsem si, že den to syn bez zasycení přežije. Kojila jsem pak téměř bez problémů přes rok. První Nutrilon jsem kupovala na třinácti měsících synkova života... Věřte, že jsem byla velice spokojená, ale o to více si vyčítám, že jsem to stejně nedokázala i u dcery.
|
|
|
V její náručí
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)