Většina dospělých si bere životního partnera s úmyslem založit rodinu a mít s ním děti. Ne vždy je jim to ale souzeno. Po letech čekání stojí před rozhodnutím, zda být manželstvím bezdětným, nebo dítě adoptovat.
Každý příběh někde začíná; ten náš nabral obrátky někdy v roce 1993, kdy jsme měli už skoro všechno, co jsme mít chtěli (kočky, psa, opravený dům a zahradu bez střepů a kopřiv) a konečně došlo i na mimino.
Jenny, obeť nezvyčajného týrania a premiestňovania z jedného pestúnskeho domu do druhého, konečne adoptujú. Bola jedným z tridsaťšesť tisíc amerických detí so špeciálnymi potrebami, ktoré čakajú na trvalú rodinu. Sú to telesne alebo psychicky postihnuté deti a staršie deti, snívajúce o „rodine navždy“. Jenny je teraz jedným zo šťastných dvanásť tisíc detí, ktorým sa každoročne sen splní.
Jako dalsi tema bych si "ohrala svoji vlastni polivcicku": Adopci moji dcery - vnucky a otazky, ktere pro mne z toho vyplyvaji.
Děti, které vyrůstají v péči adoptivních rodičů, mají určitě obtížnější start do života než většina ostatních.
Většina dětí se rodí v devátém měsíci. Nám se Amber narodila, když měla jeden rok, deset měsíců a osm dní.
Pomozte nám, prosím, při vyhodnocení zájmu veřejnosti o tento projekt na pomoc dětem z dětských domovů při jejich začleňování se do samostatného života.
Naše holčička mohla přijít - zbýval už jen poslední důležitý krok : připravit rodiče.
O dětech, Klokáncích a přímých adopcích s JUDr. Marií Vodičkovou, předsedkyní Fondu ohrožených dětí.
Přešlo 10 a půl společných let, a naše pěstounská péče skončila. Helča dosáhla plnoletosti.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.