withep |
|
(24.3.2016 10:29:47) ... existují i výzkumy, které popírají, že:
" není vhodné, aby společně s rodiči spali novorozenci a velmi malé děti, protože hrozí nebezpečí zalehnutí."
A na čtvrtou stranu spousta rodičů a dětí ví svoje, výzkumy nevýzkumy. Novorozenci a velmi malé děti potřebují bezprostřední blízkost rodičů především.
|
Janinka a dvě princezny |
|
(24.3.2016 12:22:16) u nás s u obou holek pěstovalo, že spaly se mnou v posteli (jakkoli jsem postýlku zkoušela) u první po osmi měsících u druhé již po sedmi a výsledek je ten, že holkám je 7 a 3,5 a ani jedna nespí sama. Nejsme schopni naučit je spát samostatně tj. bez nás. Ta starší již spí ve své posteli a ve svém pokoji ale v druhém rohu má postel táta. S mladší v jejím pokoji ve společné posteli spím já. Jakkoli to děláme kvůli našim dětem přiznám, že pokud bych mohla budu spát s manželem a ne s dětmi. Spolu holky spát nechtějí resp. nemohou vzájemně se ruší a mají každá úplně jiné spánkové návyky. Do kdy je tedy vhodné dětem tolerovat, že vyžadují přítomnost rodičů?
|
Pollyenka |
|
(27.3.2016 6:30:23) 6 a 1/2 letý syn spí semnou taky v posteli. Nikdy neměl svoji postýlku, protože už v porodnici ječel a ječel, dokud nebyl u mne. Doma jsme to zkoušeli, nikdo se týden nevyspal, po týdnu šel spát s námi do velké postele a spal 12 hodin s přestávkou na kojení a už tam zůstal. Starší to měli stejně, jsou dvojčata, takže jsme k manželské posteli měli přišoupnutou ještě jednu postel,aby jsme se vešli, v létě jim bude 14 a již dávno spí sami ve své posteli a ve svém pokoji. Já si myslím, že každé dítě a každá máma pozná sama co je pro její dítě nejlepší a nemusí se řídit nějakým výzkumem.
|
.kili. |
|
(27.3.2016 9:05:46) " každá máma pozná sama co je pro její dítě nejlepší a nemusí se řídit nějakým výzkumem. "
to není tak docela pravda. Např. v USA umíralo ročně 7 000 kojenců skrze SIDS a po zahájení kampaně ukládání ke spánku v poloze na zádech došlo během tří let k poklesu této specifické mortality na 2 000/rok. Sdílení lože je principiálně stejného významu.
|
|
arantxa |
|
(27.3.2016 15:05:23) Syn (9 let) s námi v posteli jako miminko nepsal. Měl však postýlku přiraženou k posteli a sundanou bočnici. Od dvou let byl často nemocný a musela jsem k němu vstávat v noci i každou hodinu a pak čekat dokud zase neusnul, takže jsem se vůbec nevyspala. Pak jsem si ho dala k sobě do postele a spal v pohodě i několik hodin. V pěti letech prohlásil, že se s námi nevyspí a od té doby spí sám v pokojíčku. Dcera má rok a spí s námi v posteli od 6 měsíců. V té době usínala pouze se mnou, manžela odmítala, i když do té doby vždy uspával on a vyžadovala moji blízkost. Při přenesení do postýlky se do pár minut probudila a řvala. Ona i teď v noci neutále kontroluje, zda jsme na blízku ( šmátrá ručičkou kolem sebe a když se nás dotkne, pohladí nás a spí dál). Chtěla jsem to opět vyřešit přiraženou postýlkou, ale máme malou ložnici a postýlku k ní tahle nevytočíme.
|
|
|
|
Muska | •
|
(26.3.2016 21:34:22) Prave to resim se svou osmiletou dcerou.Doma spi se mnou, ted jsme v hotelu, kde bych rada spala jen s manzelem (dcera ma pohodlnou vlastni postel ve stejnem pokoji),presto ted lezi mezi nama v manzelske posteli a pry tady chce spat protoze se boji duchu....😊
|
|
|