Názory k článku Rodina v Olomouci může sledovat své dítě v inkubátoru on-line

"Nechápu"

pro někoho je k pochopení nezbytná vlastní zkušenost.

Ono 6týdnů dojíždění je sice dost,ale nechá se to vydržet.Mě po porodu propustili a dojížděla jsem 70km odden s odstříkaným mlékem,takto jsem jezdila víe než tři měsíce,teprve potom mě k dvojčatům přijali na oddělení,po dalším měsíci jsme se konečně dostali domů-byly to miklísci se 610 a 450gramy.
Jinak péče byla úžasná,jen ten kontakt mi opravdu moc chyběl,ale mléko jsem i přes to všechno odsávala víc jak čtyři měsíce.
Kamery jsou určitě velká pomoc,vím jak jsem byla otravná, když jsem dvakrát denně volala,aby mě ujistili,že jsou děti vpořádku.

Obávám se, že pobyt na JIP je z jednoho právního hlediska a výkladu celkově mimořádná situace, a proto lékaři k dítěti rodiče nemusejí pustit vůbec. Hádat se o tom jistě lze soudně, ale obávám se, že případné rozhodnutí by bylo na straně lékařů - zůstaňme nohama na zemi, žijeme v ČR. V roce 2010 jsme klokánkování měli dovoleno na půl hodiny denně, a to už bylo dítě na JIP měsíc. Mohli jsme na návštěvu 1x denně, dojížděli jsme. Mohla jsem být hospitalizovaná, ale co bych jako v té porodnici dělala? Dívala se na ostatní matky, jak si užívají své novorozence a co 3 hodiny odsávala mléko, kterého i tak rapidně ubývalo a do 14 dní jsem neměla už co odsávat, a to ani doma, v klidnějším a příjemnějším prostředí? Nebo bych se měla nechat dál buzerovat jako pacient, i když pacientka jsem už nebyla? (Podotýkám, že před porodem jsem si na rizikovém užila svoje a předčasný porod přičítám částečně i špatné tamní péči.) Celý ten čtvrtrok byl strašný a nevidím důvod, proč by se matky měly stresovat ještě víc, když nemusejí. A kdo by se staral o děti, které zůstaly doma? O nějaké podpoře kojení se taky nedá mluvit, laktační poradkyně za mnou přišla až třetí den po porodu, a to ještě za jinou pacientkou na pokoji, prý jí o mně "zapomněli" říct, o nedostatku odsávaček nemluvě... Když už bylo dítě schopné samo zkoušet se přisát, nedovolili mi to, neřekli mi ani, proč. Domýšlíme si, že je jednodušší nachystat flašku, než pouštět si na oddělení matku, která se bude hodinu piplat s dítětem a bude jim koukat na prsty, na dvě hodiny zmizí a pak ji tam budou mít znovu. Kamera - výborný nápad pro matku, která tak může vidět na dítě třeba při odsávání mléka, muselo by to ovšem být nepřetržité, ne jen hodinu denně. Sponzory na tyto kamery podle mne není takový problém sehnat, stačí oslovit firmu a pak se o ní zmiňovat a děkovat, jistě by se našli i dárci, kteří by firmě finančně přispěli. Nicméně mi to přijde dvojsečné ve vztahu k lékařům v případě zavedení dlouhodobější možnosti sledování dítěte kamerou. Rodiče by zároveň viděli všechno, co se s jejich dítětem děje, a ne všechno se jim může líbit, většinu zákroků a postupů neznají, nechápou, mohou si je špatně interpretovat, a lékaři by se pravděpodobně nevyhnuli častému vysvětlování a obhajování. Jistě, pokud by s tím souhlasili jak lékaři, tak rodiče, pak bych ovšem já osobně byla nejen pro online sledování, ale také pro pořizování záznamů a jejich archivaci. A jsme u hromady dalších problémů, které by se na to nabalily. A jsem si jistá, že 99% českých lékařů nechce a nepřeje si, aby měl rodič přehled o tom, co se s jejich dítětem v inkubátoru děje, a aby to viděl v online přenosu. Spekuluji, ale tak jako v našem případě se záhadně ztratila část dokumentace, část patřila jiným pacientům, byly přeškrtané údaje bez podpisu a potvrzení důvodu opravy, došlo k záměnám odběrů - stejně tak by docházelo k "výpadkům" kamer. Podle mého názoru to, co zavedli v Olomouci, je výborný nápad a věřím, že mnoha rodinám to pomůže, panu Kantorovi patří velký dík. Velmi dobře vím, jak jsou rodiče vděční za každou chvilku, kdy jsou se svým dítětem alespoň takhle. Nějakého masového rozšiřování doby sledování nebo zavádění těchto kamer i do jiných nemocnic se ale neobávám. Za ještě lepší považuju zavedení možnosti nabídnout matkám pokoje, kde budou ubytované i se svými dětmi v inkubátorech - i toto je už v některých státech, zejména v USA, běžné, plus mnohem častější a delší klokánkování a skutečná možnost být s dítětem téměř nepřetržitě, nebo alespoň během dne.

Pravda. Tento výklad mne taky napadl, ale to už by stálo za vypsání. Asi nějaký informační šum.
Co se týká pana doktora Kantora, tak to by neonatanologové a porodníci mohli říkat častěji

- "Jenže, cituju: "Je to jen jedna z mnoha změn, které vedou k co nejoptimálnějšímu vývoji mozku u těchto dětí. Emoční vazba je pro jejich zdravý vývoj naprosto zásadní“.

Nechci být za šťouru, nějak ale nechápu, jak kamera v inkubátoru podporuje optimální vývoj mozku u dětí."

Já to vnímám tak, že možnost dítě vidět napomáhá oné emořní vazbě a ta pak zase onomu vývoji mozku. Ale také vnímám, že stať je pro pochopení poněkud nešťastně sestavena a opět nemá uvedeného autora - je tedy možné, že jde o nějaký kompilát
různých vyjádření.

- "... Ta kamera stojí pár stovek, pár tisíc i s instalací, a na tu láci to má slučný efekt pro rodiče."

no, přesto se financování takových věcí zajiš%tuje s potížemi, nacházet sponsory není snadné.

- "Dítě ale pro svůj normální rozvoj potřebuje matku vidět, slyšet, cítit a hmatat."

to jistě a to kamera samozřejmě nezajistí. Ale pomůže tomu, aby své dízko viděla matka, otec, surzenci, prarodiče ...

- " Ta druhá mnou citovaná věta od pana Kantora se mi moc líbí...To by porodníci mohli říkat častěji."

MUDr L. Kantor ovšem není porodník, že.