Názory k článku Waldorfská škola: Ano, ale...

Syn chodí do první třídy WŠ, takže zkušeností nemáme příliš a jsou čerstvé. Vybírali jsme ji ne pro sebe, ale pro něj. Po více než půlroce jsem nadšeni a maximálně spokojeni. Nejsme "typická waldorfská rodina" - děti máme 2, vychováváme v rámci přesně stanovených hranic, ale představa, že by syn navštěvoval klasickou ZŠ nás opravdu děsí. Nelíbí se mi, že většina děti v "normální" základce je otrávena ze školy ještě v průběhu prvního měsíce docházky, nejodolnější jedinci vydrží první pololetí.Tempo na WŠ je jiné, zvláště pak první 2-3 roky a jsem tomu moc ráda. Navzdory tomu, že syn domů nenosí každý den úkol, u kterého by musel 20 min sedět píše (pravda, hůlkovým písmem ale to opravdu nevnímám jako handicep), čte (sám, dobrovolně a rád !) a sčítá a odčítá do 100.
A do školy chodí spokojený, šťastný a rád. Souhlasím, že je to hodně o osobnosti učitele a my máme na paní učitelku štěstí. Ano, také znám pár rodičů, kteří jsou na můj vkus až příliš volnomyšlenkářští...ale je to jejich volba a rozhodně takoví nejsou všichni.
Nevím, co bude ve vyšších ročnících. Třeba zjistíme, že objem vědomostí je opravdu nepostačující a budeme zvažovat přechod na jinou školu. Třeba... Anebo taky ne. Každopádně se domnívám, že střet s "klasickým" školstvím se všemi jeho negativními aspekty zvládne lépe páťák, než prvňák. A i kdybychom se tak rozhodli, tak minimálně za ten bezproblémový přechod ze školky do školy, za to, že se syn naučit číst, psát a počítat s radostí a nepřišel o touhu po vědění a získávání informací, to stálo.
WŠ rozhodně není pro každé a dítě a pro každého rodiče a rozhodnutí před zápisem bylo jedno z nejtěžších v mém životě. Teď momentálně to vnímám tak, že jsme se rozhodli správně a jsem za to moc ráda.

"Obecně se waldorfská škola jeví jako dobré místo pro dítě těch rodičů, kteří... nemají strach z neúspěšnosti dítěte v pozdější době."

Tahle formulace by mi úplně stačila.

Tragiko, závěry tvého pozorování zní opravdu tragicky. Dovolím si však pochybovat o jejich objektivitě. Pražská WZŠ není jediná WZŠ v naší republice a ty jsi nejspíš svému pozorování nepodrobila... Na těchto školách pracuje spousta kvalitních a nadšených pedagogů, o kterých ty vůbec netušíš. Objektivitu svého tvrzení jsi ještě dorazila tím, jak cituješ sama sebe...
Samozřejmě záleží na osobnosti učitele, tak, jako na každé škole. Pokud ale bude moje dítě chodit do "normální" školy a chytne nějakou špatnou učitelku a já tady napíšu "hlavně nedávejte dítě do klasické školy, všechny jsou nanic, naše dítě není spokojené!", tak asi budu vypadat jako blázen.
Stejně tak nemůžeš tvrdit, že rodiče žáku na waldorfu jsou takoví a makoví, jsou jiní, ale rozhodně to neodpovídá tomu co píšeš. Příznivci waldorfu určitě nejsou vyznavači výchovy bez hranic (všude se ale samozřejmě najdou vyjímky ). Mám na WZŠ dvě děti, tak si troufnu tvrdit, že o tom vím rozhodně víc než ty. Jsou to například rodiče, kteří doufají, že díky jinému systému z jejich dětí vyrostou lidé s jinými než materiálními hodnotami, kterými bohužel žije většina naší společnosti a podle toho to taky vypadá...
Tento vzdělávací systém rozhodně není pro každého a nikomu ho nevnucuji, v posledních letech chodí k zápisům více dětí než můžou školy přijmout, takže to mluví samo za sebe.
Co se týče epoch - pokud mají měsíc český jazyk, tak si například násobilku mezitím procvičují, aby ji nezapomněli.

Já si myslím, že je to hodně o vlastních zkušenostech, které každý z nás má. Nedá se podle mne vůbec zobecňovat a doba, kdy děti musely sedět s rukami za zády a bez přemýšlení cosi memorovat, je myslím dávno pryč. Co se týká ADHD, mám ve třídě kluka, který přešel z jiné školy a rodiče mi děkují za přístup k němu, prý je to velký rozdíl, ve škole se mu moc líbí atd. Chci říct, že i na klasické škole lze k dětem přistupovat individuálně a vytvářet zajímavé a zábavné učení. I když k přístupu "za každou cenu zábava" mám také své výhrady, ale to je na jiný článek. A velmi děkuji autorce za zajímavý a vyvážený článek!

Článek je zajímavý a vyvážený. Napadla mě v souvislosti s ním a diskusí jedna věc, která mi obvykle vadí: směšování různých typů alternativního školství (mně se nelíbí ani tenhle výraz, protože mi pro změnu připomíná "alternativní porody", jak těm přirozeným a normálním říkají doktoři).
Když s někým zcela neobeznámeným (a takových lidí je většina nejen ve starší generaci, ale i např. mezi mými spolužáky z gymnázia, maturita v roce 1992 - kolik se jich na posledním srazu zeptalo, jestli v té alternativní škole "děti něco dělají?" !!) mluvím o tom, že syn chodí do montessori školy, mnohokrát ji zamění s waldorfem, o rozdílu neví nic a hlavní reakce je většinou obava, jestli se tam dítě něco naučí, jestli tam neskáče po lavicích a jak, chudinka, zvládne přechod do NORMÁLNÍ školy, jako by ta jeho byla NENORMÁLNÍ.
Osobně mi waldorf není moc sympatický právě tím "zázemím" ve steinerovské filosofii, která je pro mě spíš druhem náboženství. Ale někomu to může sedět.
Naopak montessori pedagogika je skutečně pedagogickým systémem, a to velmi propracovaným.
Většina lidí si vůbec neuvědomí, že to, co dnes považujeme za běžné nebo inovativní ve školách: děti nemusí vždy sedět v lavici s rukama za zády, jen a jen memorovat, mají šanci zažívat zážitkové učení, projektové vyučování, používat nejrůznější druhy pomůcek (nejen učebnice) atd., vymyslela a uplatňovala italská lékařka Marie Montessori už v první polovině minulého století. Zatímco v běžné škole se používají všechny možné prvky z montessori nahodile a podle toho, jak to vyhovuje konkrétnímu učiteli, montessori výuka je využívá systematicky.
Ale ještě poznámka na okraj: ano, vždy záleží na osobě učitele. Můj syn paní učitelku velmi miluje, je to pro něj (dokonce i dnes, kdy je mu 11 a začínají se projevovat puberťácké výstřelky a vzdor) obrovská autorita. Já si jí v mnoha ohledech také velmi vážím, v jiných bych měla po pěti letech pár vážnějších výhrad. Např. že týdenní plány, důležitá součást systému výuky, kdy dítě pracuje podle tohoto plánu a samo volí co dřív/co později, nicméně plán splnit musí, se staly během těch pěti let "plány měsíčními". Nebo nedostatečná zpětná vazba ve formě hodnocení v žákovských (slovního). Nicméně jednu věc vidím jako obrovské plus: syn - přestože s problémem ADD - ještě pořád nemá ke škole odpor a totální nechuť, ještě pořád se rád vzdělává, umí pracovat s informacemi, samostatně myslet a také hodně čte. I podle testů mají děti z montessori nadprůměrnou čtenářskou gramotnost - nejen schopnost přečíst, ale čtené pochopit a "vytáhnout" si důležité informace.
Mám pár kamarádek s dětmi s ADD/ADHD a všechny do jednoho školu upřímně nenávidí + mají cejch nezvladatelných, neschopných, blbečků atd., který přejímají.
Já sama zažila rozdíl mezi klasickou/montessori školkou a byl nebetyčný.
V klasice mi učitelky (a později i děti) jen chodily do šatny říkat, proč je syn úplně nemožný. V montessori jsme probíraly jeho zvláštnosti a co udělat, aby se zlepšil.
Tak to je asi můj příspěvek "k alternativě".