Názory k článku Den ve škole Solvik

Do školy, přesněji řečeno do menších školních budov, které připomínají spíše pohádkové domy, mohou děti ráno volně přicházet. Většinou se však scházejí venku, klidně již tři čtvrtě hodiny před začátkem vyučování, a hrají si s míčem, houpou se na lanech zavěšených na stromech, skáčou z vysoké kůlny na matrace položené na zemi či si jinak hrají anebo si jen povídají. Postupně se mezi nimi objevují učitelé a kolem čtvrt na devět se s nimi děti odebírají do tříd, kde se už nacházejí ty, kterým se chtělo být uvnitř. Ani třída nepůsobí jako tradiční místo určené k výuce. Prostor nepravidelných tvarů s různými zákoutími a komůrkami a v něm jen jednoduchý, lehce přenositelný nábytek dává spolu s připojenou kuchyňkou pocit druhého domova.

To je hezky napsané a inspirativní. Myslím si, že je v Čechách spousta škol, které mají podobnou podobu.

Máš pravdu jen do jisté míry. Henry David Thoreau ve eseji „Občanská neposlušnost“ (z roku 1849), jímž se inspirovali Gándhí a Martin Luther King, prohlásil „Je-li zákon takové povahy, že požaduje, abyste způsobili bezpráví jiným, porušte zákon. Ať je váš život třením, které ten mechanismus zastaví.“ Ale Martin Luther King v Dopisu z Birminghamského vězení (někdy z 50. let, přesný rok si nevzpomínám) tuto myšlenku dovysvětluje (a tak jako Gándhí převádí do praxe): „Ten, kdo poruší nespravedlivý zákon, to musí udělat otevřeně … a s ochotou přijmout trest.“ Tedy nejde o to se vyhnout zákonu, který považuji za nespravedlivý - poruším ho a přijmu za to odplatu, nechám se uvěznit - a až nás bude tisíc, přeplníme věznice a bude třeba zákon změnit. Nechám se zbít do krve a až nás bude tolik, že nebudou stačit nemocnice, donutíme vládu s tím něco udělat. Vstoupím do stávky, kterou mi zákon umožňuje - ale musím počítat s tím, že přijdu o výplatu. Nikdo nemá právo brát zákon do vlastních rukou.
Jenže v našem prostředí je pojem "občanská neposlušnost" zprofanovaný. Kdejaký zlodějíček se teď chlubí, jak poškozoval socialismus tím, že kradl ve skladu fabriky. A dnes bojujeme proti nespravedlivému kapitalistickému systému tím, že ošvindlujeme daňové přiznání.

Je to minimálně sporné,pokud se něco stane,dejme tomu v 9h,rodič si myslí,že je dítě ve škole a škola,že je doma.Omluvenka písemná se dává do tří dnů i když u nás tolerují i po nemoci,ale ona chtěla jen zpětnou vazbu,že dítě je opravdu nemocné,takže asi měli špatné zkušenosti s případným sporem.

Dopravit jo,ale u starších dětí,které chodí samy,musí škola poskytnout zpětnou vazbu,že to dítě ve škole není.Jak chceš zodpovídat za něco o čem nevíš?Dceřina třídní třeba chtěla SMS hned ráno,právě proto,že v době vyučování je zodpovědná škola.

Pokud do té školy vůbec nedorazí? Povinnost dopravit dítě do školy mám já jako rodič, ne? Fakt je to pro mne překvapení a nevím jak to právně je. Jen mi to nepřipadá logické, protože zda dítě dorazí či ne, škola nemůže ovlivnit. A taky nejdřív neví, zda je nemocné, nebo ne... to by musela hned vyhlašovat pátrání, jakmile dítě nedorazí. Většinou se omlouvá zpětně...