Názory k článku Spát, spáát…

Jen možná to, ano, na maturitu dobrý sloh no obsah chápu, ale třeba mě se s narůstajícími končetinami spí blíp, když byl malý miminko, rozplácl se přes půl letiště a další 30 cm si člověk opatrně sám vrtěl, aby ho náhodou neprobudil. No a v roce to začalo být lepší, že malý začal chápat, že když do něj drbnu, neznamená to kojení a nedejbože vstávání...

Mám 4letou dcerku a 5ti měsíčního kloučka, jelikož máme na spaní všichni jen jeden pokoj, tak jsme taky věčně všichni (samože i s tátou) v manželské. A udržet tu žabku, aby nezalehla drobka... Ale stejně nikdy neodolám, a malého si dám do postele sotva mňoukne (aby nevzbudil ostatní )a nikdy nepošlu malou zpátky do své, když se přijde přitulit... Taky pak usínám při každé příležitosti, sotva si sednu, ale neměnila bych.

Děti v posteli znám moc dobře. Naštěstí mám opravdu tvrdé spaní, jakmile usnu, jen tak něco mě nevzbudí. Takže se ráno budím celkem odpočatá, i když mám v posteli kromě manžela dvě děti, psa a kočku . Jenom ten můj chlap furt nadává, že se nevyspí . Dokonce i když byly děti hodně maličké - kojené, tak nebyl problém - obsloužily se, kdy potřebovaly a mamča byla celkem vyspalá.

....tomu, jak to je všechno pravda. Máme dvě holčičky 2,5 a 1 rok. Od narození té první víceméně nespím :-D. Anebo spím, ale ráno mám pocit, že jsem nespala vůbec . Vrtulky jsou obě, v posteli se u nás akorát vystřídaly - jak se narodila druhá, první šla do pokojíčku, ale ráno, jak se vzbudí, naklape za náma :-D. Usínám i za chůze na procházce s holkama. A když si sednu na hřišti na lavičku, mám co dělat, abych neusnula. Holky večer bohužel usínají až kolem 22-23 hodin, chtějí, abychom u nich seděli, povídali, zpívali, drželi za ruku... A když se pomalu vykrádáme z pokojíku, s pocitem že už spí, najednou se ozve: "mami, buď tady se mnou" . Pod očima mám olympijský kruhy, denně jsem jak mátoha, ale stejně je to ten nej pocit, že jsme milovaní rodiče

ach jo já bych spala