Názory k článku Nejlepší investicí do dětí je čas, který jim věnujeme

Mám taky své zkušenosti..., ale teď jsem si přečetla knihu Špatní žáci, rebelové a jiní géniové http://www.tatavsukni.cz/2010/09/27/spatni-zaci-rebelove-a-jini-geniove/ a věřím, že z té mé slečny, taky jednou něco bude:)

Frydolin, podle mě je klíč k problému jeho pořadí hodnot. Pro běžné dítě je dostatečnou motivací tlak okolí na splnění úkolu, ale tohle nemusí platit pro všechny děti. Takže moje rada je, najít pro něj důvod, proč by si například chtěl sám vyčistit zuby, proč udělat domácí úkol teď a ne až „někdy“ ….

Je fuška, takovéhle motivační prvky najít, ale pokud se najdou, funguje to. Chce to kreativitu. Napadá mě (ale netvrdím, že to zrovna pro něj musí fungovat)…např. systém hry(vyhlásit to jako hru) – napsat pro něj papírek s otázkou „MÁM v 19 hodin vyčištěné zuby?“ a viditelně to vyvěsit(nebo cokoli jiného, ale určitě do toho zapojit nejen ten příkaz, ale něco dalšího- v tomhle případě „hra“ spočívá v tom, že si sám pohlídá čas) . Jeho úkol je napsat pod tu otázku ANO nebo NE podle pravdy(třeba na více dnů s datumem). No a v případě odpovědi ANO…by měl dostat odměnu – např. nějakou společnou činnost. Zahrát si s ním hru, nebo si chvíli společně sednout k PC ….cokoli, co ho baví a na co by se dokázal těšit(musí to být dostatečně pádný důvod). Taky je fér mu zpočátku – krátce před 19 h připomenout čas. Chce to začít něčím jednoduchým (třeba těmi zuby) a až postupně přidávat. Nikdy nenadávat, když se nezadaří, ale naopak se přidat na jeho stranu….a trochu zmírnit dopad jeho zklamání – nikdy mu to nevmést, protože to potom může vyvolat opačný účinek – mohl by se zaseknout. Např. s komentářem, škoda, dnes se to nepodařilo, tak zítra budem lepší, dnes si třeba ještě chvilku pohraj – já aspoň stihnu….. Pokud jeden motivační prvek selže, nahradit dalším, ale neustupovat od vytyčeného cíle.
Je to náročné (hodně) na organizaci času (i vlastního) – chce to- hlavně v počátku - uspořádat režim dne a přizpůsobit tomu i vlastní časovou osu. Ale zase – mohou to být třeba 2 chvilky během odpoledne po 20 minutách. Taky je potřeba umět pochválit a ocenit…..třeba může fungovat, odpoledne pochválit za minulý den….
Úspěch spočívá v tom najít něco, na co by přistoupil dobrovolně.

docela zajímavě mohou situaci vylepšit i cviky na vyrovnání hemisfér, ale tam účinek není hned, existuje toho spousta, čím lze podpořit vývoj ;-)
http://kadlecova.blog.denik.cz/c/120613/Vnitrni-poklady-pro-vsechny-deti-bez-rozdilu-veku.html#

Mě vždycky znova zaskočí tahle snaha škatulkovat děti na ty, co mají nějak zdůvodněné, že jsou v něčem rychlejší a v něčem pomalejší, a ty ostatní, co jsou "jen hloupé", jak je to v článku řečeno. Co to znamená, jen hloupé dítě? Pokud nějaké takové je, může za svůj "deficit"? Nezaslouží si taky pozornost a péči, individuální přístup?

Vůbec nezpochybňuju hodnotu práce lidí, kteří se snaží vyvinout nové a třeba i specifické pedagogické metody. Jenom mi leze na nervy tohle objevné vykladačství, které nakonec nic moc nového neříká.

A ještě mě zamrazilo množství stereotypů v článku ... pobyt u počítače je pasivní... mnohá žena za volantem nerozliší pravou stranu od levé ... hm. Kdyby na mě paní v poradně tohle vytáhla, tak bych si asi zašla pro radu jinam.

ali, já mám 9ti letého s add a taky se s ním učím, připravuju do školy atd...on teda má pamět na učivo výbornou ale zapomíná maličkosti, radu nevím, pomáhat, pomáhat a chválit...příští rok mě čeká první třída s mladším -adhd- a u něj to bude asi těžší, i když písmenka zná, čísla taky a dokáže písmenko poskládat, soustředit se taky dokáže tak cca 20min..ale co to je že? Máme odklad tak doufám že nám trošku pomůže Metoda dobrého startu a cvičení soustředění doma...

Mám problém jako tvoje dcera. Když mi v obchodě vrací, většinou to nekontroluju, musela bych na ty mince civět snad půl hodiny, než by mi to dochrustalo do mozku. Malá násobilka? Dělá mi problémy dodnes. Dceři jsem byla schopná kontrolovat úkoly z matiky tak do druhé třídy, pak už mě to stálo opravdu velké soustředění se tím prokousat. Nikdy se tím u mě nikdo nezabýval, prostě jsem byla líná na matiku, protože jinak jsem měla ve škole velmi dobré výsledky, hlavně v jazycích a češtině. "A každé dítě se musí malou násobilku naučit a trojčlenku taky." Když jsem se už v dospělosti dočetla, že by to mohla být dyskalkulie, spadl mi kámen ze srdce. Ta úleva, že za to možná nemůžu, byla obrovská.