Názory k článku Rozvod je horší než rakovina

...myslím, že ano....samozřejmě dopředu to vědět na stopro nemohu...proto vlastně již přes rok váhám....jen prostě, jsem si do roka věku dcerky stanovila takové nějaké svoje vnitřní ultimátum(co se tohoto týče)rozhodnutá nejsem ani náhodou...snad proto jsem se obrátila i sem....ona to není až tak zoufalá situace, já jsem opravdu štastná, byť je vztah, jaký je...s dcerkou se máme hezky, je skvělá, vtipná, roztomilá a neeeeeeskutečně pohodové miminko, které od prvního dne v porodnici usíná v šest večer a bez jediného vzbuzení spí do sedmi, či osmi ráno a to i když byla kojená, přes den je to s ní krásná, vlastně neznám co je její pláč..kéž jí to vydrží, proto i já jsem v pohodě, radostná atd...neřeším tedy to, že bych to chtěla udělat proto, že já sama jsem ve stresu, vyčerpaná, naštvaná na celý svět, na chlapy atd...to vůbec ne....prostě jen, jak čas běží, tak to hlavou běží i mě....ještě dodávám, že s jejím tatínkem vůbec nejsme na ostří nože...ba naopak...stýkáme se, píšeme si...a velmi hezky...jen prostě to nikam nesměruje a mě to nesměrování k té mamince prostě trošku trápí...už dneska vidím, jak děcko v tomto věku si velmi dobře dokáže říct, s kým být chce a u koho být nechce, zná již své tváře, své oblíbence a dává to hodně najevo....jistě všechny víme o čem mluvíme....a s věkem to bude horší....prostě nechci něco tzv. propásnout....možná jsem hloupá...zbytečně citlivá, možná by fakt bylo řešení to nechat být a třeba jednou....snad se mi to v té hlavě přehodí a přestanu to řešit, já prostě nevíííííííííím...děkuji Vám, opravdu...děkuji, zvláštně mě ty odpovědi uklidňují...

Monty,nevdávej se!!!

byla bych šťastná,že můžu někomu udělat radost!!Narození Tvé dcery je přece obrovská věc,tak s ní vylez ven,ona za to nemůže,že má být v utajení.proč by měla?Ukaž ji celému světu a buď na ni hrdá.Přinese Ti spoustu radosti uvidíš.Jen běž!

no,já zažila ledacos.I to být sama,protože jsem se rozvedla.Odešla jsem já.Nelitovala jsem svéh odchodu.Litovala jsem syna,který přišel o tátu a velmi ho právě v té době potřeboval.Táta si totiž syna nebral,aby mi nevzniklo volno a nemohla bych si hledat jiného muže.Nikdy jsem nebyla finančně závislá na žádném muži,naopak vydělávala jsem vždy víc.Přesto všechno mi bylo smutno.A víte kdy nejvíc?Když mi například zůstalo okno v ruce,když se pokazil kotel,když..A to můj bývalý manžel nebyl žádný kutil.Ale už někoho zajistil atd.Je to zvláštní,všechno jsem doma zařizovala a stejně jsem zažívala tyto stavy.Došlo to tak daleko,že už jsem si myslela,že si domů vezmu nějakého bezdomovce.Chtěla jsem tam někaho mít,s někým si povidat,mít pro koho vařit a upéct v něděli bábovku.Byla jsem pořád sama.Syn se se mnou míjel,protže pracuji na směny.Ze zoufalé situace mě vyvedla až náhoda a dnes jsem 10let přešťastná a máme 7letého broučka.Už nikdy bych se nerozvedla!!!!!

Dobrý den,

můj manžel přispěl ve vláknu o očkování a mne to nedá a přispěji sem.

Váš pohled na rakovinu, paní Melicharová, naprosto předbíhá čas a společnost na něj není zatím připravena. Představte si, kdyby se veřejně mluvilo o tom, že rakovina se dá léčit stravou či dobře vybranou psychoterapií. Lékaři, kteří tak dlouho studovali, by přišli o práci. Mocní o peníze. Systém by se naprosto zhroutil.

Obávám se, že pokud své názory budete prezentovat v podobných diskuzích, dopadnete vždy podobně.

I přesto a nebo právě proto Vám držím palce. Ale účastnit se ji nebudu, neb se domnívám, že by to byla ztráta nervů, které tak nutně potřebuji ke svému zdraví.

Lucie