Názory k článku Splnit dětem všechna přání?

Hujko, to máš vymyšlené opravdu pěkně. A pak je vždycky legrace, když se sejdou děti, jejichž rodiny mají rozdílné teorie týkající se Ježíška, a toto téma řeší. To jsou pak debaty za všechny peníze.

Makineo, rozumím, to bych také měla vztek a bylo mi to líto. On je totiž hrozný rozdíl vědět, jestli rodiče něco koupit nemohou nebo prostě jen nechtějí.
Když jsme povyrostli, tak to u nás doma bylo tak, že situaci o dost hůř nesla naše maminka, že by nám dopřála ráda něco pěkného, ale často na to jako samoživitelka v ID neměla. Občas mě to samozřejmě také štvalo, ale neventilovala jsem tu nelibost před ní, protože by mi to přišlo vrcholně blbé, když ona za to nemohla. Měla jsem velikou zlost na otce, který byl na tom finančně velmi dobře, ale na nás platil co nejnižší alimenty a na mé výčitky reagoval tak, že neustále opakoval, že je velmi chudý a že za maminčin zdravotní stav nemůže.

Ireno, zažila jsem to jako to dítě. Nevím už, kdy jsem to začla vnímat, ale jako křivdu jsem to cítila.
Přišlo mi, že ostatní rodiče se můžou přetrhnout, aby dětem splnily jejich přání a naši rodiče se mi snaží moje přání překazit.
Takže to nakonec bylo tak, že já jsem měla Barbínou jako jedna z posledních ve třídě a ještě hnědovlasou, přestože jsem chtěla mít jako všechny holky blonďatou.
Nebo jsem nejela na zájezd do Itálie, protože to bylo v tom věku zbytečné (některé děti jeli, některé nejeli z důvodu, že na to rodiče neměli a já jsem nejela, protože rodiče sice na to měli, ale nechtěli).
Určitě to nebyla až taková nenávist k smrti. Spíš mi to bylo hrozně líto a cítila jsem ten rozdíl.
Na druhou stranu možná i díky tomu jsem celkem skromný člověk, co se umí radovat ať už něco má nebo ne... Kdo ví.
Ale je to těžké a sama nemám odpověď na to, co je správné a kde je ta hranice.
Sama jsem - asi díky vzpomínkám - benevolentnější, ale zatím i to odmítnutí je poměrně snadné a vysvětlitelné - holky mám malé (starší má 6).

Bumbi, přesně tak. Pokud kupuju něco k jídlu, tak vždy předem proberu s kamarádkami, co jejich děti smějí jíst, aby z toho nebyly zbytečné mrzutosti.
Jinak s dospělými mám dohodu, že kdyby se jim nějaký můj dárek nelíbil, tak ať ho pošlou dál.

Švagrovka je prima, beru ji za jeden z mála velice respektovaných zdrojů informovanosti na dětská témata.