Názory k článku Dětská hřiště a jiné pohromy

Souhlasím. Jenom nepijeme krabicové, ale máme na pravé moravské z blízké vinotéky. A teď v době burčáku .... mňam.

Bell, to je super článek. Veseleji bude, až bude chodit i Karinka a každá se rozeběhne jiným směrem. Nikdy jsem nebyla hubenější, než na konci RD (jedné bylo pět let a dva měsíce, druhé tři roky).
Adel, spojení houpání a matematiky

Přesně tak, jsem ráda, že to cítí i někdo jiný, třeba tato kritika Bellaně pomůe v jejím tvůrčím psaní ) ..?
Já abych pravdu řekla, tak bydlím na vesnici, hřiště máme na dojezd autem, takže pokaždé událost. Hřiště máme na zahradě vlastní, ale tam už nás to oba spolu moc nebaví. Jsou dny, kdy nemám náladu a taky jen tak houpu a mysl uniká kamsi do práce, jsou dny, kdy prcek křičí a nic ho nebaví déle než dvě minuty (spíš deset vteřin) a mě zvoní jeden telefon za druhým, řeším problémy v práci a jsem nervní, jsou ale dny, kdy si spolu vyrazíme do minizoo nebo na to hřiště a užíváme si každé chvilky. Sleduju, jak se prcek zapojuje do nenucené konverzace s dívkami jeho věku, jak se snaží vmísit do party předškoláků, užívám si to a vzpomínám na mojí mamku, jak si tohle užívala se mnou a jak jsou tyhle chvíle krátké a jak ty děti rychle vyrostou a už budu jenom vzpomínat nebo o tom napíšu knihu jako Bellana a pak si to s dětmi kolem krbu budeme pro zasmání číst a ony budou jen kroutit hlavami nad tím, jak byly nesnesitelné....

Karolko, Petro, hezky a trefne jste to obe vystihly...diky. Mam pocit, ze v uzivani si detskych hrist nejsem sama. M.

Souhlasím s tebou - články Bellany tu čtu už dlouho a ze začátku se mně nesmírně líbily - popisy toho, kterak se začala starat o malou Agátku atd., byly skvělé, psány vtipně a s lehkou nadsázkou - je nám myslím všem jasné, že to je POUZE nadsázka a pokus o humor, že Bellana ve skutečnosti není tak iritována jakoukoliv činností týkající se jejích dětí (to by o nich tuším raději ani nepsala a už vůbec ne zábavně...) Ale v poslední době už mě Bellaniny články taky tak neberou (Bellano, promiň... sama nepíšu, tak nemám co kecat, viď? ), právě proto, že jsou už moc prvoplánové - snaha o vtipné vyjadřování za každou cenu, hraničící pak už mnohdy s ironickou křečí, texty hemžící se tak složitými větnými konstrukcemi a obraznými vyjádřeními, že je mnohdy už problém zapamatovat si začátek, než dojdu na konec.... Už z toho na mě čiší snaha být za každou cenu "dobrá glosátorka a ironička".
Nu ale pryč od literární kritiky k obsahu Taky patřím k matkám, které si návštěvy dětských hřišť užívají. Máme jich v okolí víc, tak je taky střídám, a nemám tudíž žádnou pevnou partu kamarádek, ale občas s někým ráda prohodím pár slov, jenže nejvíc mě baví právě to poskakování kolem mého prcka - jsem divná... ) A moc nechápu ty matky, co tam sedí s knížkou, s MP3 přehrávačem nebo jen tak znuděne koukají do prázdna a svých ratolestí si vůbec nevšímají. Mě baví houpat, dělat bábovičky, dělat záchranu na skluzavce atd. Baví mě si u toho s tím svým batoletem povídat, všechno komentovat a o všem mu vykládat (vždyť jak jinak by se naučilo mluvit a vnímat věci i pomocí slov?) a poslouchat ty jeho komentáře a poznámky, tak směšné a milé v jeho věku. Uvědomuju si, jak strašně krátké tohle období je. Za chvilku už nebude chtít jít na hřiště se mnou a nebude ho bavit hrát si se mnou. Takže já doufám, že ještě nějakou dobu budeme spolu brázdit hřiště a houpat a běhat a klouzat a sypat po sobě písek )